Odborníci Ministerstva vnitra přednášeli o eGovernmentu

Pod záštitou ministra vnitra Martina Peciny, za účasti náměstka ministra vnitra pro informatiku Jaroslava Chýlka, se základními registry a možnostmi dlouhodobého ukládání elektronických dokumentů jako hlavními tématy. V kongresovém sálu hotelu Olympik v Praze se od 15. do 16. dubna 2010 uskutečnilo 16. sympozium EDI - Praxe elektronické komunikace v obchodních vztazích. 

Sympozium organizovalo FITPRO při Hospodářské komoře, a jak už se stalo v posledních letech pravidlem, v odborných prezentacích převládal jediný termín - eGovernment.

Téma elektronizace státní správy zmínil ve svém úvodním projevu během slavnostního zahájení konference také Jaroslav Chýlek.

"Někteří z vás jsou na tomto sympoziu už pošestnácté, já poprvé. Přesto jsem rád, že zde mohu být a odprezentovat, kam se eGovernment do dnešní doby dostal a co vše jsme v elektronizaci veřejné správy už dokázali," oslovil přítomné Chýlek.
 

Nacházíme se v unikátním období

Ve své prezentaci pak odborníkům z veřejné správy i soukromé sféry představil v současnosti dva stěžejní projekty Ministerstva vnitra v rámci eGovernmentu, tedy základní registry a datové schránky.

"Dnes se v Česku nacházíme v poměrně unikátním období, protože na projekty eGovernmentu máme díky prostředkům ze strukturálních fondů EU poměrně dost finančních prostředků," uvedl Chýlek a dodal, že po nástupu Martina Peciny na post ministra vnitra se podařilo využít příležitost a nastartovat čerpání financí z těchto dotací. "To se dříve nedělo a v posledních měsících se nám tuto nečinnost podařilo změnit," doplnil.

Připomněl také, že pokud budeme v implementaci nabízených prostředků úspěšní, zvýší se šance vyjednat si na příští období ze strukturálních fondů další finance.
 

Datové schránky, téma č. 1 minulého roku

Nejprve se náměstek ministra vnitra zaměřil na projekt datových schránek. Připomněl, že v letošním roce se už nacházíme v období, kdy komunikace přes datové schránky funguje po půl roce ostrého provozu prakticky bez problémů, systém běží bez neplánovaných výpadků, projde jím až 100 tisíc datových zpráv denně a během několika následujících dní odešle některý z uživatelů desetimiliontou datovou zprávu.

"Za naprosto nejúspěšnější ze všech čísel však považuji číslo čtyři. Pouze čtyři procenta z téměř 10 milionů zpráv totiž bylo doručeno fikcí. Znamená to, že pouze čtyři procenta zpráv si uživatelé nepřečetli do deseti dnů od doručení," řekl Chýlek s tím, že jde o procento srovnatelné s množstvím papírových úředních dokumentů, které se příjemci nedařilo doručit prostřednictvím České pošty.

Navíc na poštovném už uživatelé a stát podle výpočtů ministerstva ušetřili téměř 200 milionů korun.

Za negativum naopak Chýlek označil cenu jedné datové zprávy. "Jestliže průměrná cena doporučené zásilky byla 20 korun, stát na jedné datové zprávě ušetří jen dvě koruny," přiznal Chýlek a ubezpečil, že ministerstvo intenzivně jedná s Českou poštou a Telefónicou O₂ a snaží se dosáhnout snížení ceny datové zprávy vyjednané minulým vedením ministerstva.

Druhá část prezentace se týkala systému základních registrů a vycházela z prezentace, kterou Jaroslav Chýlek uvedl začátkem týdne na konferenci Internet ve státní správě a samosprávě v Hradci Králové (viz příloha).
 

Neprokáže-li se opak…

Na problematiku dlouhodobého a důvěryhodného ukládání elektronických dokumentů se na sympoziu zaměřil Oskar Macek z odboru archivní správy a spisové služby Ministerstva vnitra.

"Výzkumem dlouhodobého ukládání dokumentů v elektronické podobě se zabývám od poloviny devadesátých let. Ze začátku někteří moji kolegové nechápali, jaký smysl má se tomuto tématu věnovat. Především od zavedení datových schránek už se mě na tento smysl nikdo neptá," připomněl Macek skutečnost, že datové schránky změnily podobu naprosté většiny úředních dokumentů z papírové podoby na elektronickou. Je tedy potřeba, aby se úředníci v problematice ukládání a uchováváni elektronických dokumentů orientovali.

Za zásadní tezi pro správné uchovávání těchto dokumentů Macek považuje větu: "Neprokáže-li se opak, dokument v digitální podobě se považuje za pravý, byl-li podepsán platným elektronickým podpisem nebo označen značkou a opatřen časovým razítkem."

"V konečném důsledku lze konstatovat," řekl Macek na závěr, "že pozměňování dokumentu v digitální podobě je mnohem složitější než pozměňování dokumentů klasických."

Na rozdíl od papírových dokumentů totiž podle Macka zanechávají elektronické dokumenty stopy "všude, kudy projdou". V případě, že by někdo falšoval elektronický dokument, lze z minulých stop dokumentu dohledat podobu jeho původní znění.

Jiří Korbel
odbor tisku a PR Ministerstva vnitra

16. dubna 2010