Odlišnosti v měření růstu spotřebitelských cen z pohledu národního konceptu (CPI) oproti harmonizovanému indexu EU (HICP)

ZPRÁVA O MĚNOVÉ POLITICE | PODZIM 2021 (box 3)
(autoři: Jan Šolc, Natálie Tomanová)

Rozdíl mezi meziročním růstem domácích spotřebitelských cen měřeným indexem CPI versus indexem HICP dosáhl v posledních měsících až 1 procentního bodu (Graf 1). Zatímco podle indexu CPI růst domácí cenové hladiny zrychlil až na zářijových 4,9 %, při vyjádření pomocí indexu HICP činil růst tuzemských spotřebitelských cen ve stejném období 4 %. Tento box vysvětluje metodologické rozdíly mezi těmito dvěma způsoby měření cenové hladiny, které v současnosti vedou k historicky nejvyšším vzájemným rozdílům v dynamice spotřebitelských cen.

Graf 1 – S růstem imputovaného nájemného se v posledních měsících zvýšil rozdíl v inflaci měřené pomocí indexu CPI versus HICP
rozdíl mezi CPI a HICP v p. b., meziroční růst imputovaného nájemného v %

Hlavní rozdíl mezi indexy CPI a HICP pramení z odlišného přístupu k tzv. imputovanému nájemnému.^[1] Zatímco v národním konceptu (CPI) je imputovanému nájemnému přikládána poměrně vysoká váha (více než 10 % spotřebního koše), v rámci HICP není tato položka zohledněna. Vzhledem k aktuálně vysoké a dále zrychlující dynamice imputovaného nájemného v ČR tak jeho nezahrnutí do HICP vedlo v září k hodnotě inflace o 0,7 procentního bodu nižší ve srovnání s CPI. Vypuštění této položky s poměrně velkou vahou také vede k mírně odlišnému váhovému schématu^[2] spotřebního koše těchto indexů (Graf 2), což následně dále ovlivňuje rozdíl v jejich hodnotě.^[3]

Graf 2 – Váhy spotřebního koše CPI se od HICP liší zejména ve skupinách souvisejících s bydlením a u potravin
v ‰

Imputované nájemné v indexu CPI zohledňuje cenový vývoj několika položek souvisejících s pořízením či vlastnictvím nemovitosti. Téměř poloviční váhu (46,1 %) ve struktuře imputovaného nájemného má pořízení nové nemovitosti (Tab. 1). To spolu s renovacemi rodinných a bytových domů vede celkově k více než tříčtvrtinové váze položky zvětšování bytového fondu. Další významnou položkou jsou výdaje spojené s údržbou a rekonstrukcemi vlastnického bydlení.

Tabulka 1 – Na imputovaném nájemném se pořízení nové nemovitosti podílí téměř z poloviny

Vysoká a aktuálně zrychlující dynamika růstu imputovaného nájemného odráží souběh silného růstu cen nemovitostí a cen ve stavebnictví. Podle posledních dat ČSÚ o vývoji cen bydlení (House Price Index) dosáhl růst cen nových nemovitostí včetně pozemků ve druhém čtvrtletí 2021 téměř 15 %. Současně s tím – v návaznosti na vysokou poptávku a pokračující problémy na straně nabídky – zesílila dynamika cen stavebních prací (na 6,8 % v září) a zejména pak cen stavebních materiálů (na 16,5 % v září, Graf 3). Všechny tyto položky tak přispívají k aktuálně pozorovanému zrychlování růstu imputovaného nájemného, jehož dynamika v září přesáhla 10 % a výrazně tak přispěla k růstu spotřebitelských cen.

Graf 3 – Letos významně zrychlila dynamika cen ve stavebnictví, což se mimo jiné projevilo v růstu imputovaného nájemného
meziroční růst v %

Skutečnost, že index CPI zahrnuje výše definované imputované nájemné, v principu zajišťuje, že se skrze cílování takto definované spotřebitelské inflace dostávají do měnověpolitického rozhodování žádoucím způsobem vedle aspektů cenové stability také finančněstabilitní aspekty.

Rozdíl mezi národním a evropským harmonizovaným konceptem měření spotřebitelské inflace by se měl do budoucna snížit. Sblížení souvisí se změnou postoje ECB, která v rámci nedávné revize svého měnověpolitického rámce podpořila zahrnutí nákladů vlastnického bydlení do indexu HICP. Na rozšíření indexu již začal pracovat Eurostat a statistické úřady jednotlivých zemí EU.

^[1] ČSÚ definuje imputované nájemné jako hypotetické nájemné vlastníků obydlí, které by inkasovali, kdyby ho pronajímali namísto jeho obývání, či které by tyto domácnosti platily, kdyby tato obydlí nevlastnily, ale měly je v pronájmu.

^[2] V indexu HICP mají vyšší váhu například potraviny a nealkoholické nápoje s aktuálně relativně nižším růstem cen.

^[3] Dalším rozdílem, avšak s již poměrně malým dopadem, je odlišný přístup k peněžním spotřebním výdajům cizinců na území České republiky. Ty jsou zohledněny v HICP, zatímco v národním CPI nikoliv.