Scénář přechodu k jednotné měně

Datum 1.1. 1999 bylo významné, protože se k němu vázala řada klíčových opatření:

• vznik jednotné měny a neodvolatelné zmrazení směnných poměrů národních měn k jednotné měně,
• zahájení plné činnosti Evropské centrální banky včetně provádění měnových operací v jednotné měně,
• využití nové měny na finančních trzích a v platebních systémech,
• účinnost legislativy upravující právní rámec jednotné měny.

Na madridském summitu bylo rozhodnuto, že přechodné období, po které bude platit jednotná měna pouze v bezhotovostní podobě, bude tříleté, a to až do počátku roku 2002.

Na to naváže nejvýše půlroční období souběžné existence původního oběživa a oběživa v nové evropské měně. Po jeho uplynutí bude nadále možná výměna dosavadního národního oběživa v národních centrálních bankách. Pro společnou měnu byl zvolen název euro.

V tříletém období po madridském summitu probíhaly velmi intenzívní přípravy na zavedení jednotné měny. Do značné míry představovaly naplnění úkolů, které potvrdil madridský summit EU, a to v těchto hlavních směrech:

• vytvoření právního a institucionálního rámce pro zavedení jednotné měny,
• vytvoření optimálního prostředí pro její další fungování (Pakt stability a růstu),
• kvalifikace pro členství v oblasti jednotné měny a posouzení, které země požadavky na přechod do 3. etapy Hospodářské a měnové unie splňují.

Opatření všech těchto směrů probíhala paralelně a do značné míry se prolínala.

Přípravu na zavedení jednotné měny provázely poměrné obsáhlé a finančně náročné přípravy sektoru finančních služeb, zejména bank, protože zejména pro ně znamenalo zavedení pouze bezhotovostního eura poměrně dlouhou paralelní existenci dvou měn na národní úrovni.