Úvodní stránka

V prosinci roku 2015 byly Evropskou komisí zveřejněny dva legislativní návrhy, jejichž cílem bylo sjednocení právní úpravy práv z vadného plnění a zajištění, že spotřebitelé budou v rámci celé Unie požívat stejná práva a tím posílení přeshraničního obchodování. Podle zjištění Evropské komise odrazuje rozdílná vnitrostátní úprava v této oblasti jak spotřebitele, tak obchodníky v tom, aby nakupovali či své produkty (služby) nabízeli přeshraničně.

Protože tato právní úprava se skutečně mezi jednotlivými členskými státy výrazně liší, bylo velmi složité najít kompromisní řešení, které by nevedlo ke snížení úrovně ochrany spotřebitelů danou jednotlivými právními řády členských států. Z tohoto důvodu trvalo vyjednávání tak dlouho. Kompromisu bylo nakonec dosaženo a dne 22. května byly oba dva legislativní předpisy zveřejněny v Úředním věstníku Evropské unie.

Jedná se konkrétně o směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/770 ze dne 20. května 2019 o některých aspektech smluv o poskytování digitálního obsahu a digitálních služeb a o směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/771 ze dne 20. května 2019 o některých aspektech smluv o prodeji zboží, o změně nařízení (EU) 2017/2394 a směrnice 2009/22/ES a o zrušení směrnice 1999/44/ES.

Stávající právní úprava práv z vadného plnění vychází ze směrnice 1999/44/ES. Nová směrnice z této původní směrnice vychází a její pravidla aktualizuje tak, aby byla uplatnitelná v době, ve které dochází k neustálému technologickému vývoji, zejména aby byla aplikovatelná i pro tzv. chytré výrobky, které obsahují digitální prvky a nezřídka bývají propojeny online. Druhý právní předpis obsahuje zvláštní úpravu práv z vadného plnění smluv, na jejichž základě je spotřebiteli poskytován digitální obsah (audio či video soubory, e-knihy, aplikace, operační softwary atd.) či digitální služba (cloudové uložiště, sdílení video či audio souborů atd.), přičemž se tato právní úprava bude vztahovat i na smlouvy, na jejich základě spotřebitel neplatí penězi, ale kdy za poskytnutý digitální obsah či digitální službu spotřebitel umožní poskytovateli zpracovávat jeho osobní údaje.

Z důvodu technické složitosti se zvyšuje doba, po kterou leží důkazní břemeno na prodávajícím, a to způvodních 6 měsíců na 12 měsíců. Jinými slovy, po tuto dobu platí domněnka, že výrobek, digitální obsah či služba byly vadné v době převzetí, pokud prodávající neprokáže opak. Avšak u smluv, na jejichž základě dochází k nepřetržitému plnění po vymezenou dobu, leží důkazní břemeno na prodávajícím po celou dobu trvání tohoto závazku (toto se nejvíce bude dotýkat poskytování digitálních služeb). Dokazování se týká nesouladu, resp. vad, které se projeví v průběhu celé doby trvání závazku, tedy nikoli pouze vady, která existovala v okamžiku převzetí plnění.

Obě směrnice vstoupí v platnost 20. dnem po uveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie. Tento den připadá na 11. června 2019. Členské státy mají provést nová pravidla do jejich právních řádů do 1. července 2021. Tato nová pravidla musí být účinná ode dne 1. ledna 2022.