Úvodní stránka

Dne 22. července 2019 schválila Evropská komise Pokyny k výkladu a uplatňování směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (dále „směrnice“). Komise v tomto dokumentu shrnuje bohatou judikaturu Soudního dvora EU týkající se zneužívajících ujednání ve spotřebitelských smlouvách. Dokument by měl významnou měrou přispět k ochraně práv spotřebitelů tím, že nabídne užitečný nástroj všem, kdo se s dotčenou oblastí práva setkají, tj. soudům, advokátům i spotřebitelským organizacím pomáhajícím spotřebitelům s ochranou jejich práv.

Pokyny obsahují na více než 100 stranách strukturovaný výklad hlavních pojmů a ustanovení směrnice, který podal Soudní dvůr EU v návaznosti na předběžné otázky, jež mu v průběhu let kladly soudy členských států při řešení konkrétních spotřebitelských sporů. Pokyny jsou rozděleny do šesti oddílů, které se věnují různým otázkám. Oddíl 1 obsahuje výklad cílů a působnosti směrnice, včetně vymezení pojmů „spotřebitel“, „prodávající“ nebo „poskytovatel“, jakož i vzájemný vztah směrnice s ostatními právními předpisy EU a její aplikaci při vztazích spotřebitelů s obchodníky usazenými ve třetích zemích. Oddíl 2 je věnován vztahu směrnice k vnitrostátním právním předpisům. Oddíl 3 se zabývá kritériem zneužívající povahy smluvního ujednání a požadavky na transparentnost. Oddíl 4 pojednává o nezávaznosti zneužívajících ujednání pro spotřebitele a o tom, jaké jsou právní důsledky nezávaznosti. Oddíl 5 se věnuje prostředkům nápravy a procesním zárukám. Tento oddíl obsahuje i vysvětlení obecných principů rovnocennosti a efektivity, které jsou pro aplikaci právní úpravy zneužívajících ujednání velmi důležité, a povinnost posuzovat zneužívající ujednání ve spotřebitelských smlouvách z úřední povinnosti. Poslední oddíl (oddíl 6) se dotýká žalob na zdržení se jednání v kolektivním zájmu spotřebitelů. Součástí Pokynů jsou i dvě přílohy. První obsahuje seznam rozhodnutí Soudního dvora EU zohledněných v Pokynech, druhá příloha vyjmenovává odchylky členských států od ustanovení směrnice, které jsou přípustné s ohledem na minimální harmonizaci směrnice (minimální harmonizace znamená možnost členských států zajistit spotřebitelům ve vnitrostátním právu vyšší ochranu než je obsažená ve směrnici) a které členské státy Komisi oznámily podle čl. 8a směrnice.

Evropské podnikatelské organizace navíc vypracovaly vlastní doporučení o tom, jak by měly být povinné informace a smluvní ujednání prezentovány spotřebitelům transparentním a uživatelsky přívětivým způsobem.