Úvodní stránka

Evropská unie začala intenzívně řešit skutečnost, že je v celé řadě nerostných komodit, zejména těch, které jsou potřebné pro moderní průmyslová odvětví nesoběstačná a do značné míry vydíratelná. Přitom lze očekávat, že v souvislosti s procesem dekarbonizace bude poptávka po řadě nerostných komodit narůstat. Zde je několik konkrétních příkladů:

• EU v současné době zajišťuje pouze 1 % surovin pro větrnou energii, méně než 1 % lithiových baterií, pouze 2 % surovin pro robotiku a pouze 1 % fotovoltaických systémů na bázi křemíku.
• Existuje 137 výrobků a surovin, používaných v citlivých odvětvích, na nichž je EU vysoce závislá a 52 % z nich se dováží z Číny.
• Dodávky mnoha kritických surovin jsou silně koncentrovány mimo EU – např. Čína zajišťuje 98 % dodávek prvků vzácných zemin, Turecko 98 % dodávek boritanů, Jižní Afrika 71 % dodávek platiny, 92 % dodávek iridia, 80 % dodávek rhodia a 93 % dodávek ruthenia.
• EU bude v roce 2030 potřebovat až 18x více lithia a 5x více kobaltu na výrobu baterií pro elektrická vozidla a skladování energie a v roce 2050 téměř 60x více lithia a 15x více kobaltu ve srovnání se současnými dodávkami pro celé hospodářství EU.

Existuje tedy riziko, že bez změny přístupu k nerostným surovinám bude celý Green Deal jen o tom, že se EU stane ještě více závislá na dovozu klíčových komponent ze mimoevropských teritorií. Zelená transformace a dekarbonizace totiž není o konci těžby nerostných surovin, ale o změně spektra potřebných nerostných surovin (zjednodušeně od uhlí k high tech surovinám). Green Deel počítá s velkým rozvojem elektromobility a bateriových systémů – na to vše jsou potřeba nerostné komodity: např. grafit, lithium, kobalt, mangan a dále např. měď a další kovy na přenos takto vyrobené energie či na výrobu elektromobilů. Lze tedy předpokládat, že pro těžební průmysl bude Green Deal znamenat velmi zásadní strukturální změnu – některé suroviny budou postupně utlumeny (uhlí, kaustobiolity), některé nově rozvíjeny (suroviny pro bateriový průmysl), některé zůstanou nadále potřebné (jejich využívání je stabilní a nemá zásadní dopad na ochranu klimatu – stavební suroviny, nerudní suroviny).

Tato problematika byla velmi intenzívně řešena na neformální radě evropských ekonomických ministrů, kterou pořádala Francie v rámci svého předsednictví 1. února 2022 ve francouzském městečku Lens. Mezi evropskými zeměmi panuje shoda, že klíčové je rozvíjet nadále tři základní pilíře evropské surovinové strategie, tedy:

• podívat se novými moderními metodami na nerostně surovinový potenciál členských zemí EU, zejména s důrazem na skupinu nových high tech komodit (některé země uvažují o nové generaci geologického průzkumu zaměřeného na hlubší části zemské kůry v nadějných oblastech);
• rozvíjet vzájemně výhodnou spolupráci a partnerství se zeměmi s širokým nerostně surovinovým potenciálem, které dosud nejsou „zabrány“ jinými globálními hráči (zde dává smysl zaměřit se přednostně na země geograficky blízké EU, jako např. Albánie, Severní Makedonie, Srbsko, Bosna a Hercegovina, Turecko, Ukrajina, kavkazské republiky, severní Afrika);
• podporovat materiálově úsporné technologie, např. projekty chytré recyklace, aby nedocházelo k neustálému nárůstu spotřeby nerostných komodit.

Kromě rozvíjení těchto základních principů, zaznívá v diskusi možnost vytvořit u některých nerostných komodit evropské či národní strategické zásoby, které by chránily evropský průmysl před případnými extrémními cenovými výkyvy či před hrozbou přerušení dodávek.

Tato problematika, do které aktivně vstupuje i české Ministerstvo průmyslu a obchodu bude nadále řešena na nejvyšší evropské úrovni, v nejbližším termínu na celoevropském jednání Rady pro konkurenceschopnost dne 23. února 2022 za přítomnosti evropských resortních ministrů a za účasti evropských komisařů Maroše Šefčovice a Thierry Bretona.