Komentář k důchodové reformě

Ing. Helena Horská, Ph.D.

Členka Národní ekonomické rady vlády, hlavní ekonomka Raiffeisenbank a.s.

„Je alarmující, že prostředky odvedené na důchodovém pojištění v době ekonomické aktivity populačně nejsilnějších ročníků nestačí na pokrytí výdajů.“

Stávající důchodový systém je dlouhodobě neudržitelný vzhledem k demografickému vývoji a stárnutí obyvatelstva. Tento problém ještě zhoršil prudký nárůst výdajů způsobený mimořádnou valorizací důchodů během pandemie COVID-19 nad rámec zákona. Následně došlo k dramatickému růstu životních nákladů, který byl částečně kompenzován dalšími mimořádnými valorizacemi. Je alarmující, že prostředky odvedené na důchodovém pojištění v době ekonomické aktivity populačně nejsilnějších ročníků nestačí na pokrytí výdajů. Namísto vytváření rezerv na budoucí nepříznivý demografický vývoj, důchodovému systému již nyní chybí prostředky. Přitom na každou osobu v důchodovém věku budou do průběžného důchodového systému přispívat, místo současných více než tří osob v produktivním věku, méně než dvě.

Důchodový systém by měl být co nejspravedlivější. Pravidla je třeba nastavit tak, aby předčasné důchody nebyly výhodnější než důchody v řádném termínu. Naopak by měly být zvýhodněni penzisté, kteří budou ekonomicky aktivní do doby řádného odchodu do důchodu nebo dokonce i déle.

Za vhodné řešení považuji automatické propojení věku odchodu do řádného důchodu na dobu dožití. Podobný systém již funguje i v jiných evropských státech jako je Nizozemí, Dánsko, Estonsko, Finsko či Portugalsko. Cílem propojení odchodu do důchodu s délkou dožití je stabilizovat dobu strávenou ve starobní penzi cca na 21-22 let (necelou ¼ života). Doporučuji, aby toto opatření bylo zároveň doprovázeno efektivní podporou prevence a zdravého životního stylu s cílem prodlužovat délku života české populace ve zdraví.

Zásadním cílem by mělo být zatraktivnění a zpřístupnění spoření na staří i pro mladou generaci, a to hned od začátku trvalého ekonomicky aktivního života. Za klíčové považuji posílení vědomí odpovědnosti za svou finanční situaci v postproduktivním věku. Podle rčení, co nevidím, to mě netrápí, by informace o pravděpodobné výši důchodu měly být známy dopředu, ideálně od počátku pracovní kariéry.