Muži v mateřských a základních školách: Jan Horák, MŠMT ČR

Jan Horák vystudoval Pedagogickou fakultu Univerzity Hradec Králové. Po roční zkušenosti na základní škole ve Vraném, kde jej zaučovaly skvělé prvostupňové kolegyně, nastoupil na ZŠ Eduarda Štorcha a MŠ v Ostroměři, kde je aktuálně sedmnáctým rokem. Protože jej to táhlo (a stále táhne) ven do okolní přírody, stal se koordinátorem Environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (EVVO), vede kroužek Hurá do přírody, má rád badatelství. Jeho oblíbené chvíle jsou ale i čtenářské dílny nebo různé výpravy do historie. Potkat se s ním můžete také na seminářích pro učitele prvního stupně, ve kterých představuje to, jak vypadá výuka u něj ve třídě.
Do práce jezdí s manželkou, která učí na stejné škole. Vášnivě rád pije dobrou kávu. Je otcem čtyř dětí. A pokud mu zbývá čas, rád s nimi vyráží do přírody, do divadla, nebo hraje společenské hry (ve kterých s chutí a celkem pravidelně prohrává:)).

^{Jana baví, že s dětmi ve škole je každý den jiný a že může být dětem průvodcem a nechat je, aby ony objevovaly a hledaly různé cesty.}

1. Jak jste si vybral práci, kterou děláte? Chtěl jste k práci s dětmi odjakživa?

K práci s dětmi mne přivedly letní tábory. Nejprve jsem jezdil jako účastník, pomocník vedoucího a v době studií na vysoké škole jsem tábory také vedl. Tam jsem poznával dětský zápal pro cokoliv. Hluboké nadšení z objevování, hraní her a pobytu v přírodě. Aktivně jsem v té době také hrál na klarinet, což mne přivedlo do několika souborů, ve kterých jsem podvědomě vnímal práci s dětmi.

Když přemýšlím o tom, zda jsem chtěl být vždy učitelem, tak popravdě… nevím. Potkal jsem ve svém životě několik skvělých učitelů, kteří mne inspirovali svým přístupem, tolerancí, provázením. Vzorem v rodině mi byl tatínek, který pracoval jako mistr odborné výchovy. A já jsem zase objevil svůj dar pro práci s menšími dětmi – ale vlastně až na vysoké škole:) A tak mě dovedla cesta na první stupeň ZŠ.

2. Co Vás na této práci baví a co je na ní nejnáročnější?

Hodně mě baví, že je každý den jiný. Mohu být dětem průvodcem – nechávat je objevovat, hledat různé cesty. Přijde mi důležité, když se děti hýbou. Proto chodíme hodně ven – jsme venkovská škola s přírodou v dosahu. Také jsem rád u toho, když děti řeknou: „Aha!“ Když to takto píšu, vnímám, že učitelství je takové skládání mozaiky – mohu přidávat další kamínky, ale obraz tvoříme společně. Náročné pro mne je skloubit čas na rodinu s nápady, které mne občas úplně pohltí. Pak tráví člověk plno času nad přípravou…

^{Škola v Ostroměři je venkovská škola s přírodou v dosahu, učitelé jsou tak s dětmi často venku.}

3. Čím to podle Vás je, že v předškolním vzdělávání a na 1. stupni základních škol učí tak málo mužů?

Jsem přesvědčený, že je málo mužů v primárním školství kvůli nastavení společnosti. Většina z nás zažila ve školce, na prvním stupni paní učitelky. Dokážu si představit, že je pro chlapa těžké si představit sebe a to, jak by mohl zapadnout do ženského kolektivu. Své jistě působí i tlak na „typicky mužské a ženské“ oblasti při výběru povolání. Je možné, že muži by nevydrželi tolik času s malými dětmi – to mi potvrzují někteří kamarádi, se kterými se o vzdělávání bavíme. Říkají, že by to „nedali“. A mnohokrát zmiňované finanční ohodnocení je jeden z argumentů pro muže, aby se díval po jiném povolání, pokud chce zabezpečit rodinu.

4. Berou děti jinak učitele muže než učitelku ženu? Vnímáte nějaký rozdíl ve svém přístupu k dětem, než jaký mají Vaše kolegyně?

Určitě. Kolegyně často zmiňují, že vnímají, jak na mne děti reagují jinak. A rozdíl v přístupu k dětem? Ten mohu krásně ilustrovat na své spolupráci s paní asistentkou. Necelý rok jsem mohl spolupracovat se svou ženou. Já děti namotivuji, rozjedu práci, aktivizuji děti. Na dotahování, pečlivé dohlídání a systém pak byla moje žena. Viděl jsem, jak se naše dvě energie spolu krásně doplňují. Myslím, že to by mohla být moc fajn cesta – párová výuka – především pro děti.

^{Jan má svou práci učitele velmi rád a stejně rád si vychutnává skvělou kávu, u které může přemýšlet nad novými aktivitami pro svoje vlastní i svoje školní děti:)}

5. Myslíte si, že by muži mezi učiteli malých dětí měli být zastoupeni častěji? A co by podle Vás pomohlo, aby ve školkách a na základních školách učil vyrovnanější počet žen a mužů?

Z poznámek rodičů vnímám, že jsou „za chlapa“ rádi. Také mám pocit, že učitel může být vzorem, inspirací pro děti z neúplných rodin, kdy často otec chybí. A co by pomohlo přílivu mužů do škol? Pomohla by vlastní pozitivní zkušenost s učitelem. Příklady táhnou… Tak třeba i touto cestou mohu někoho pozvat – pojďte do toho, stojí to za to!