Muži v mateřských a základních školách: Tomáš Velzel, MŠMT ČR

Tomáš Velzel pochází, dle vlastních slov, z neúplné a problémové rodiny, proto jej ani nenapadlo zamýšlet se nad tím, co bude v životě dělat. Když ale ve svých 12 letech začal navštěvovat nízkoprahové zařízení pro děti z ulice, začal si všímat, že mu jde právě práce s dětmi. Během studia na střední škole měl pak možnost navštívit několik zařízení a v rámci své praxe poznat mnoho cílových skupin, což ho nakonec nasměrovalo pro práci s dětmi ve školství. Tomáš je společně s manželkou Lucií rodičem dvou dcer Noemky a Beatky a syna Krištůfka.

1. Jak jste si vybral práci, kterou děláte? Chtěl jste k práci s dětmi odjakživa?

Byl to celkem dlouhý proces. V životě jsem zkusil pracovat jako asistent pedagoga a učitel v mateřské, základní a speciální škole. Dále jako volnočasový pedagog v nízkoprahovém zařízení a také jako osobní asistent u lidí s mentálním a kombinovaným postižením. Nakonec jsem se stal učitelem v běžné mateřské škole, kterým jsem až doteď.

^{Tomáš má rád radostné a usměvavé děti. Když jsou totiž děti šťastné a školka je baví, chodí se mu do práce líp.}

2. Co Vás na této práci baví a co je na ní nejnáročnější?

Mám rád radostné a usměvavé děti. Mám rád, když děti nikdo neodsuzuje za to, jakou mají minulost, rodinu nebo jak vypadají. Mám rád, když mají děti ve školce dostatek času na hru a její rozvoj. To všechno mohu dětem jako učitel v MŠ dopřát. Když jsou děti šťastné a školka je baví, chodí se mi do práce lépe. Na práci učitele v MŠ mi přijde nejnáročnější hluk. Někdo by mohl říci, že je to můj problém, protože jsou školky, kde je ticho. Můj názor je, že dobrá školka se pozná podle toho, zda je v ní živo a dětský smích, i když je to někdy opravdu náročné, zvlášť, pokud máte ještě doma malé děti. Trochu nechápu, proč mají učitelé ZŠ během všech prázdnin v roce dovolenou a učitelé v MŠ ne, i když je práce v MŠ stejně nebo možná (skrze ten hluk) i více psychicky náročná. 

3. Čím to podle Vás je, že v předškolním vzdělávání a na 1. stupni základních škol učí tak málo mužů?

Možná se toho bojí? Hodně mužů mi říká, že by to nezvládli… Znám dokonce i muže, kteří si myslí, že práce s dětmi "není pro muže“ (což mi přijde podobné, jako tvrzení, že muži nikdy nepláčou…). A když jsem v minulosti hledal práci, některé školky mě nechtěly, protože se bály přijmout chlapa.

4. Berou děti jinak učitele muže než učitelku ženu? Vnímáte nějaký rozdíl ve svém přístupu k dětem, než jaký mají Vaše kolegyně?

Určitě ano, berou (ve vztahu k mamince a k tatínkovi je taky rozdíl). V přístupu mi přijde, že jsem pohodlnější než mé kolegyně a hodně věcí za děti nedělám. V jednom kině mi paní vedoucí onoho kina řekla „Jo, to jste vy! Vás si pamatuji. Všechny učitelky po filmu začaly děti oblékat, ale vy jste jenom zavelel a děti se samy oblékly a prostě šly.“  Přijde mi, že si s dětmi víc hraju a nebojím se udělat si ze sebe srandu. Dávám dětem asi trochu více volnosti a nemusím mít všechno naplánované do puntíku – hodně improvizuji.

^{Tomáš jako pedagog hodně improvizuje a byl by rád, kdyby už kluci na základních školách dostali impuls přemýšlet nad možností být jednou učiteli malých dětí ve školce.} 

5. Myslíte si, že by muži mezi učiteli malých dětí měli být zastoupeni častěji? A co by podle Vás pomohlo, aby ve školkách a na základních školách učil vyrovnanější počet žen a mužů?

Určitě ano! Mnoha dětem dnes chybí mužský vzor, protože jsou vychovávány pouze matkami. Otec v rodině buď vůbec není, nebo je dlouho v práci. Myslím si, že i kolektiv pedagogů je mnohem lepší a lépe funguje, když jsou v něm zastoupeni i muži. Doteď moc mužů v MŠ a ZŠ skutečně nebylo. Ale mám pocit, že počet mužů ve školství pomalu roste. Možná to chce jen čas a trochu osvěty, aby kluci už na základních školách dostali impuls přemýšlet i nad možností, že by v budoucnu mohli být třeba i učitelé malých dětí. 

^{Foto: Archiv T. Velzela}