Národní program rozvoje sportu pro všechny, MŠMT ČR

I.

U S N E S E N Í

VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY

ze dne 5. ledna 2000 č. 17

k Národnímu programu rozvoje sportu pro všechny

Vláda

I. s c h v a l u j e Národní program rozvoje sportu pro všechny obsažený v části III. předloženého materiálu s úpravou podle připomínek vlády ( dále jen " Národní program");

II. u k l á d á

1. ministru školství, mládeže a tělovýchovy

• ve spolupráci s ostatními ústředními orgány státní správy, zajistit postupnou realizaci navrhovaných opatření obsažených v Národním programu a projednat zabezpečení úkolů se zástupci občanských sdružení v tělovýchově a sportu;

   

• vypracovat a vládě předložit do 30. června 2002 průběžnou kontrolní zprávu o plnění Národního programu;

c) při zpracování návrhu státního rozpočtu na jednotlivá léta finančně podporovat veřejně prospěšné programy v oblasti sportu pro všechny a navrhnout zvýšené potřeby vyplývající z postupné realizace Národního programu ;

d) doporučit občanským sdružením v tělovýchově a sportu podílet se na plnění a realizaci opatření obsažených v Národním programu;

e) doporučit Radě České televize a Radě Českého rozhlasu podpořit ve veřejnoprávních médiích osvětovou kampaň zdravého životního stylu pro změnu hodnotové orientace občanů.

2. ministrům pro místní rozvoj a průmyslu a obchodu

v rámci programů rozvoje malého a středního podnikání a programů podpory regionálního rozvoje podporovat od roku 2001 rovněž podnikatelskou činnost v oblasti tělovýchovy a sportu;

3. ministru vnitra

při realizaci reformy veřejné správy doporučit navrhovaná opatření k podpoře tělovýchovy a sportu orgánům samosprávy na úrovni krajů, hlavního města Prahy a obcí;

Provedou:

ministr školství, mládeže a tělovýchovy,
ministr pro místní rozvoj,
ministr průmyslu a obchodu
ministr vnitra

Ing. Miloš Z e m a n, v. r

II.

Předkládací zpráva

Materiál se předkládá na základě usnesení vlády České republiky ze dne 6. ledna 1999 č. 2 ke Koncepci státní politiky v tělovýchově a sportu v České republice. V tomto dokumentu se konstatuje, že pohybová aktivita patří k intervenujícím činitelům zdraví a délky lidského života, kterou není možno jiným způsobem nahradit. Vzhledem ke stálému snižování přirozené fyzické zátěže u všech věkových skupin občanů je funkce tělovýchovy a sportu v jejich životě nezastupitelná. Výsledky sociologického průzkumu uskutečněného v roce 1995 agenturou AMASIA prokázaly značnou diferenciaci zájmu občanů o aktivní sport. Vyplývá z něj, že přibližně 1/3 lidí se věnuje sportu soustavně a dlouhodobě, 1/3 příležitostně a 1/3 nesportuje téměř vůbec. Přitom většina si význam sportu uvědomuje a mnozí z nich by se chtěli sportu soustavněji věnovat za předpokladu lepších podmínek. Tento stav není uspokojivý a neodpovídá ani tradicím naší tělovýchovy, ani úrovni vyspělých evropských zemí. Má zřejmou souvislost s růstem civilizačních chorob, počtem občanů pobírajících v důsledku chronického onemocnění invalidní důchod i s rostoucím počtem zdravotně oslabených dětí. Ve svých důsledcích to má negativní dopad též na státní rozpočet. Proto v bodu III. výše uvedeného usnesení uložila vláda ministru školství, mládeže a tělovýchovy ve spolupráci s vedoucími ostatních orgánů státní správy, předložit návrh Národního programu rozvoje sportu pro všechny v České republice. Aktivní způsob života je především záležitostí každého občana. Vzhledem ke zdravotně preventivní funkci sportu pro všechny i jeho sociálnímu a ekonomickému významu, ke kterému se váže i pracovní schopnost a výkonnost každého člena společnosti, se však stát nemůže vzdát své spoluzodpovědnosti za vytváření podmínek pro jeho provádění.

Cílem Národního programu rozvoje sportu pro všechny v České republice je postupně změnit společenské i materiální podmínky ve prospěch celoživotního aktivního využívání účinných a bezpečných forem sportu nepoškozujících životní prostředí pro co největší počet občanů.

K dosažení tohoto cíle je třeba souběžně řešit tři základní okruhy problémů:

• změnu hodnotové orientace občanů,
• rozvoj materiálně technické základny,
• rozšíření nabídky tělovýchovných a sportovních programů diferencovaných pro různé skupiny populace.

  Přijatou koncepci může stát realizovat prostřednictvím
  

• ústředních orgánů státní správy a orgánů samosprávy
• škol a školských zařízení

účelové podpory občanských sdružení v tělovýchově , sportu a turistice

Přitom je nezbytné zajistit jejich vzájemnou součinnost. Uvedená doporučení vycházejí z dokumentů Rady Evropy ( Evropské charty sportu pro všechny,Evropské charty sportu a Kodexu sportovní etiky, Doporučení Výboru ministrů R(95)16 a R(95) 17) a z analýzy současného stavu a dosavadních zkušeností hnutí sportu pro všechny v České republice i v zahraničí.

Zásady finančního zabezpečení Národního programu rozvoje sportu pro všechny vycházejí z nutnosti podpořit opatření navržená ve III. kapitole a prioritního významu tělovýchovných a sportovních zařízení pro jeho realizaci. Předpokládá se, že bude zachován dosavadní způsob státní podpory veřejně prospěšných programů v oblasti sportu pro všechny a od roku 2001 bude zvýšena státní podpora výstavby, modernizace, údržby a provozování tělovýchovných a sportovních zařízení v objemech v souladu s možnostmi státního rozpočtu. Souběžně se předpokládá, že v rámci reformy veřejné správy budou vytvářeny příznivější podmínky pro podporu Národního programu rozvoje sportu pro všechny i v rámci krajů, měst a obcí.

III.

1. Národní program rozvoje sportu pro všechny v České republice.

Působení na změnu hodnotové orientace občanů.

Kvalita a délka života, úroveň zdraví,stupeň pracovní výkonnosti i míra osobní spokojenosti každého jednotlivce jsou ve vyspělých ekonomikách stále více závislé na tom, jak úspěšně se společnosti daří rozvíjet zdravý způsob života, který kompenzuje působení negativních civilizačních faktorů.

Ze sociologických průzkumů je zřejmé, že značná část občanů České republiky si význam pohybu pro zdraví uvědomuje a přibližně 70 % se příležitostně do rekreačního sportu zapojí. Jen u 30 % však jde o činnost více méně pravidelnou, která může mít při dostatečné intenzitě pozitivní vliv na udržení i zlepšení zdraví a tělesné zdatnosti. Převažuje konzumní přístup. Aktivně by se občané chtěli věnovat sportu za předpokladu lepších podmínek pro tuto činnost.

Lidé nejsou dostatečně informováni ani motivováni a často se domnívají, že mají pohybu dostatek. Jako překážky pravidelného cvičení uvádějí vedle nedostatku příležitostí i nedostatek času a vůle. Zásluhu na tomto stavu má vedle konkurence televize, videoher a dalších atraktivních nepohybových volnočasových aktivit i dosavadní pojetí práce s veřejností, zejména rozsah a formy prezentace informací o zdravém způsobu života.

Propagaci a zdůvodňování zdravého způsobu života je věnována řada aktivit a v mnoha oblastech došlo během posledních let k pozitivním změnám, které jsou jedním z důvodů zlepšujících se ukazatelů úmrtnosti v České republice. Významnou roli v této oblasti sehrává Národní program zdraví. Z komplexu ovlivňovaných prvků jako je ozdravění výživy, zvládání stresu, snižování zneužívání návykových látek, zvýšení pohybové aktivity je dosahováno nejmenších úspěchů právě v oblasti pohybové aktivity. Zvýšení pohybové aktivity je totiž z celého komplexu změn chování nejnáročnější jak z hlediska osobního vžitého pohodlí, času i odpovídajících podmínek. Bez změny pohybové aktivity jako nedílné součásti komplexu změn životního stylu jsou ostatní prvky jen omezeně účinné. Řadu úkolů v gesci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví k podpoře zdravého životního stylu, včetně podpory pohybových aktivit obsahuje i Akční plán zdraví a životního prostředí , který vláda schválila usnesením č. 810/1998.

Současný systém zdravotní péče a zdravotního pojištění se převážně soustřeďuje na léčebné zákroky, zatím co na preventivní péči se dostává omezené množství prostředků. V rozvinutých zemích jsou občané motivováni k udržování zdraví i systémem zdravotního pojištění , zejména prostřednictvím výrazných slev. Postoje občanů jsou v dnešní společnosti formovány především mediálními prostředky. Mediální podpora zdravého životního stylu, zejména zdravotní, preventivní a socializační funkce sportu pro všechny je však zcela nedostačující, a to i ve veřejnoprávních institucích. Popsaný stav se významně podílí na nízké úrovni zdraví celé populace a následných ekonomických ztrátách z toho plynoucích . Je třeba prostřednictvím médií a školní výchovy cíleně vytvářet "poptávku" po zdravém způsobu života , která zvýší zájem o organizované i neorganizované formy tělovýchovy a sportu a rozšíří prostor pro uplatnění iniciativ občanských sdružení.

Návrhy na opatření.

• Spolu s Ministerstvem zdravotnictví rozpracovat úkoly vyplývající mimo jiné z Akčního plánu zdraví a životního prostředí ČR, týkající se propagace zdravého způsobu života a životního stylu na úseku pohybové aktivity a rozvoje sportu a provádět v tomto směru účinnou kampaň.Na její finanční zabezpečení vyčlenit v roce 2001 a 2002 každoročně 2 mil. Kč.

• Zapojit do kampaně zdravého životního stylu všechna občanská sdružení především však z oblasti tělovýchovy , sportu , turistiky a mládeže.
• Soustavně a cílevědomě vychovávat ke zdravému způsobu života žáky a studenty škol, kde toto působení má největší účinek vzhledem k formování osobnosti. Výchovu realizovat nejen v hodinách tělesné výchovy, ale i v rámci mezipředmětových vztahů.
• Využívat prostřednictvím žáků vliv školy na formování hodnotové orientace rodičů .
• K výchově ke zdravému způsobu života využívat i službu v ozbrojených silách České republiky. U vojáků v činné službě zdůraznit potřebu trvalého udržování zdraví a tělesné zdatnosti pro plnění úkolů v mimořádných situacích a v případě ohrožení státu.

  2. Podpora péče o materiálně technickou základnu.

Společenský zájem významně rozšířit okruh lidí , kteří se budou pravidelně zabývat tělovýchovou a sportem, vyžaduje zabezpečit vhodné a atraktivní prostředí. Proto jsou možnosti rozvoje sportu pro všechny podmíněny počtem, úrovní i způsobem využívání tělovýchovných a sportovních zařízení. Sportovní, tělovýchovná a turistická zařízení vlastní a provozují obce, orgány státní správy ( na př. MO, MV), školy a školská zařízení, podnikatelské subjekty a občanská sdružení. Struktura vlastnických vztahů a nedostatek statistických údajů zatím nedávají možnost objektivně zjistit vybavenost obcí tělovýchovnými a sportovními zařízeními ve vztahu k plnění doporučených urbanistických ukazatelů. Ty uvádí, že na jednoho občana by mělo být k dispozici 17 m2 sportovních a tělovýchovných ploch, včetně přilehlých zelených ploch a komunikací. Dílčí šetření v některých regionech zaznamenala plnění tohoto ukazatele z 50 - 60%. Nejvýraznější je nedostatek veřejně přístupných sportovišť se základním vybavením a zajištěnou údržbou. To značně omezuje možnosti spontánních sportovních aktivit především v městských aglomeracích. Provoz a údržba sportovních a tělovýchovných zařízení pro organizovanou spolkovou činnost je v převážné míře zajišťována občanskými sdruženími v tělovýchově a sportu. Část majetku však není vlastnictvím těchto spolků, ale vztahuje se na ni institut trvalého užívání podle § 70 jinak zrušeného zákona č.109/1994 Sb., (Hospodářský zákoník). Současné majetkové vztahy pak komplikují získávání prostředků na modernizaci, údržbu a provoz sportovních a tělovýchovných zařízení především z nestátních zdrojů. Občanská sdružení v tělovýchově a sportu zajišťují věcně i finančně údržbu a provoz objektů a zařízení v hodnotě 53, 3 miliardy Kč. Ze státního rozpočtu je tato činnost podporována dotacemi, které dosahují pouze 0,3 % hodnoty tělovýchovných a sportovních zařízení , což na př. v roce 1998 představovalo 148,7 mil. Kč. Minimální výdaje na údržbu by měly činit 2 % z hodnoty zařízení ročně, to je více než 1 miliardu Kč ročně. Spolu s dlouhodobě neřešenými vlastnickými vztahy tak dochází ve většině míst k postupnému a trvalému snižování funkčnosti sportovišť a tím také ke snižování úrovně občanské vybavenosti měst a obcí. Podobně je možné charakterizovat situaci ve výstavbě, provozování a udržování tělovýchovných a sportovních zařízení škol. Pouze 75% základních a středních škol a 52% vysokých škol má vlastní tělocvičnu a hřiště. Převážná část těchto zařízení je zastaralá a nevytváří dostatečně motivující prostředí pro sportovní aktivity. Obdobný stav je i v resortu Ministerstva obrany.

Výstavbě tělovýchovných a sportovních zařízení chybí systémová koordinace vynakládání investičních prostředků ze státního rozpočtu, obecních rozpočtů, prostředků občanských sdružení a podnikatelských subjektů. V řadě obcí není na potřebné úrovni vzájemná komunikace a spolupráce škol, jejich zřizovatelů, tělovýchovných jednot a orgánů samosprávy pokud jde o využívání tělovýchovných a sportovních zařízení. Státní podpora výstavby a modernizace se postupně snižovala z 240 mil. Kč v roce 1995 na 113 mil. Kč v roce 1998.Uvedený komplex problémů je nejvážnějším limitujícím faktorem rozvoje sportu pro všechny v České republice.

Řadu sportovních, a především turistických aktivit lze provádět v přírodě. Tu je však třeba chránit.Turistická značení, budování tábořišť , lyžařských a cyklistických stezek i dalších zařízení napomáhá usměrnit tyto aktivity do vhodných lokalit.

Návrhy na opatření.

Realizace Národního programu sportu pro všechny vyžaduje na úrovni orgánů státní správy:

• Vypracovat metodiku investiční výstavby a postupné modernizace tělovýchovných a sportovních zařízení s prioritou výstavby univerzálních sportovišť.
• Systémově podporovat výstavbu , modernizaci, udržování a provozování tělovýchovných a sportovních zařízení v rámci veřejných rozpočtů a sdružování finančních prostředků obcí, občanských sdružení a dalších subjektů.
• Legislativně ochraňovat systém turistického značení, který vedle podpory turistických aktivit přispívá významně k ochraně přírody i z ekologického hlediska.

  3. Podpora forem sportu pro všechny.

  A. Organizované formy sportu pro všechny.

Organizované formy sportu pro všechny jsou považovány vzhledem k odbornému vedení pravidelnosti a soustavnosti za nejúčinnější . Jedná se především o tělovýchovné a sportovní aktivity na školách i v tělovýchovných a sportovních občanských sdruženích, které jsou doplněny nabídkou komerčních aktivit a podnikatelských subjektů. Důležité je jejich komplexní působení, zejména u mládeže, pro kterou se považuje v rámci režimu organizovaných i neorganizovaných aktivit za optimální 8-10 hodin tělovýchovy a sportu týdně.

a/ Tělovýchovné a sportovní aktivity na školách.

Vedle rodiny jsou školy rozhodující pro výchovu a vzdělání mladé generace. Mají, byť ne vždy na optimální úrovni, k dispozici vlastní nebo pronajatá sportovní zařízení, jsou vybaveny náčiním a disponují významným potenciálem vysokoškolsky vzdělaných tělovýchovných pedagogů. Škola je přirozeným, v menších obcích často jediným centrem kulturního a sportovního života.

Povinná školní tělesná výchova sehrává při utváření pohybového režimu dětí a mládeže nezastupitelnou úlohu.Podle stanoviska České kinantropologické společnosti a závěrů výzkumných prací je základní a nejúčinnější výchovnou formou působení na celou populaci dětí a mládeže.V počtu hodin povinné tělesné výchovy na školách se ČR pohybuje v minimální úrovni Evropské unie. Přitom 2-3 hodiny povinné tělesné výchovy týdně jsou pro biologický rozvoj mladého organizmu stále nedostačující. Na vysokých školách je zabezpečeno zařazení povinné tělesné výchovy na 66 fakultách jen v prvních dvou ročnících. Školy by proto měly, více než dosud,rozvíjet mimoškolní tělovýchovné a sportovní aktivity a zvýraznit tak svůj podíl na celkovém pohybovém režimu mládeže.Výchovou ke zdravému životnímu stylu lze působit nejen na žáky, ale jejich prostřednictvím i na jejich rodiče.

Na systém školní tělesné výchovy navazuje služební tělesná příprava v rozsahu 2-3 hodin týdně, která tvoří základní část pohybových aktivit realizovaných v rámci armádního výcviku a tělesná výchova a sport na vojenských středních a vysokých školách. Tento stav je však nedostatečný a proto je třeba vytvářet i v resortu Ministerstva obrany podmínky pro další tělovýchovné a sportovní aktivity.

Návrhy na opatření.

• Postupně zavést třetí hodinu školní tělesné výchovy nad stávající maximální počet vyučovacích hodin na 2. stupni základních škol a na středních školách. Třetí hodinu navíc obsahově rozšířit o výchovu ke zdravému způsobu života a k ochraně člověka za mimořádných situací.Toto opatření předpokládá , že při postupném rozšiřování třetí hodiny od roku 2001 bude celý proces ukončen v roce 2003. Úplné zavedení třetí hodiny v roce 2003 představuje 286 mil. Kč na mzdové prostředky ( bez započtení valorizace).
• V rámci daného rozpočtu doporučit vysokým školám ponechat výuku tělesné výchovy minimálně v prvých dvou ročnících a umožnit její zařazení i ve vyšších ročnících .
• Zdravotně oslabené žáky nevyřazovat z tělovýchovného procesu a umožnit jim ve zvýšené míře zapojení do nepovinného předmětu zdravotní tělesná výchova.
• Doporučit základním, středním a vysokým školám postupné vytváření podmínek pro volnočasové sportovní aktivity tak, aby počet žáků a studentů zapojených zejména do pravidelné činnosti neustále stoupal.
• Ve spolupráci s občanskými sdruženími zakládat na školách školní sportovní kluby a další tělovýchovné subjekty. Pro tyto účely dát ze strany zřizovatelů škol k dispozici školní tělovýchovná zařízení buď bezplatně ( v případě školních sportovních klubů) , nebo za provozní náklady tak, aby mohla být v maximálním rozsahu využívána.
• Obdobně postupovat i v resortu obrany, vytvářením podmínek pro volnočasové sportovní aktivity a zakládání armádních sportovních klubů.

  b/ Občanská sdružení v tělovýchově a sportu.

  Sportovní a tělovýchovné organizace mají v českých zemích dlouhodobou tradici. V současnosti jsou vedle škol nejvýznamnější součástí tělovýchovného systému nejen v oblasti vrcholového sportu, ale i sportu pro všechny. Sdružují celkem 2,200.000 členů, jejichž činnost zabezpečují desetitisíce dobrovolných pracovníků. V menších obcích jsou často jedinou formou občanských sdružení. Tělovýchovná a sportovní zařízení udržují převážně svépomocí prostřednictvím členské základny.

  Spolková tělovýchova a sport významně podporuje aktivitu, spolupráci, toleranci a sociální integraci občanů včetně minoritních sociálních skupin. Je vnímána jako specifická součást naší národní kultury.

  Princip dobrovolnosti, uplatňovaný zejména v základních sportovních soutěžích a dalších oblastech sportu pro všechny, výrazně snižuje soukromé i veřejné náklady na tuto činnost. Vzhledem k tomu, že někteří občané jsou členy více TVS sdružení lze usuzovat, že tato forma činnosti zasahuje 15-20 % populace.

  Bohužel ne všechny základní články občanských sdružení jsou schopny uspokojit zájmy mládeže o základní sportovní soutěže a nabídnout veřejnosti dostatečně pestrý program, který by umožnil účast i méně talentovaným lidem trpícím nadváhou či zdravotně oslabeným. Všem, kteří netouží soutěžit, ale kteří ve cvičení hledají především posílení zdraví a kondice, zábavu i možnost sociálního kontaktu. 5. Hlavními příčinami tohoto stavu jsou především stoupající provozní náklady, které nelze pokrýt z vlastních zdrojů základních článků tělovýchovných a sportovních organizací. Občanská sdružení, která nemají vlastní zařízení a musí platit tržní ceny nájemného ve školních zařízeních, nebo jiným organizacím,mají stejné ekonomické problémy.Další zvyšování členských příspěvků, vstupného či kursovného by způsobilo nedostupnost většiny aktivit pro sociálně slabší část populace, především děti a mládež a následnou ztrátu způsobenou nízkým využitím objektů.Získat pro sport pro všechny podporu sponzorů je v současnosti téměř nemožné. Starosti spojené s ekonomickým zabezpečením provozu a správou tělovýchovných a sportovních zařízení omezují možnost činovníků řešit vedle přípravy sportovních oddílů i rozvoj sportu pro všechny.Současně v důsledku existenčních starostí i nových možností seberealizace v práci i podnikání klesá zájem členů občanských sdružení o dobrovolnou cvičitelskou, trenérskou a činovnickou práci, jejíž prestiž je zejména v oblasti sportu pro všechny v naší společnosti nízká a má klesající tendenci.

Návrhy na opatření.

• V rámci veřejně prospěšných programů vyčlenit odpovídající část prostředků na zkvalitnění činnosti základních článků občanských sdružení v oblasti sportu pro všechny .
• prostřednictvím veřejně prospěšných programů podporovat zakládání tělovýchovných subjektů při školách zejména v obcích a místech s nedostatečnými stávajícími podmínkami pro rozvoj spolkové tělovýchovy.
• Podporovat rozvoj sportu zdravotně postižených za odborné garance specializovaných občanských sdružení.
• Podporovat mezinárodní spolupráci a výměnu zkušeností v oblasti sportu pro všechny, tělovýchovné slavnosti a tělovýchovnou reprezentaci státu.

  B/ Komerční tělovýchovné a sportovní aktivity.

  Komerční tělovýchovné a sportovní aktivity podnikatelských subjektů jsou vhodným, v našich podmínkách relativně novým, doplňkem činnosti tělovýchovných a sportovních spolků. Patří k nim především fitcentra a wellnes kluby, sportovní centra přístupná za úplatu, cestovní ruch se sportovním programem, lanovky, vleky a bazény. Vzhledem k poměrně značným nákladům účastníků ovlivňují pravidelné komerční aktivity jen 2-3 % populace.

  Úroveň řízení tělovýchovného procesu při komerčních aktivitách je velmi různá, od vysoké (včetně diagnostiky a stanovení individuálních programů) až po nulovou. Podíl na tomto stavu mělo současné znění živnostenského zákona, podle něhož patřilo podnikání v tělovýchově a sportu mezi živnosti ohlašovací. Pro jejich provozování se nevyžadovala žádná kvalifikace, což mohlo ohrozit zdraví i životy (na př,: potápění, horolezectví, rafting) účastníků. Tento stav odporoval Evropské chartě sportu.

Návrhy na opatření.

• Podmiňovat podnikatelskou činnost v tělovýchovných a sportovních aktivitách příslušným odborným vzděláním.
• Podporovat rozvoj podnikatelské činnosti v tělovýchově a sportu v rámci programů regionálního rozvoje.
• Podpořit tyto aktivity v rámci programů podpory rozvoje malého a středního podnikání.

C / Neorganizovaná tělovýchova a sport.

Z různých sociologických výzkumů vyplývá, že přibližně 80 % naší populace s výjimkou školní mládeže a studentů vysokých škol, má z různých důvodů zájem a možnost provozovat tělovýchovu a sport pouze neorganizovaně, nebo při veřejně přístupných akcích, které pořádají některá občanská sdružení. Veřejně přístupných akcí je však, kromě turistických pochodů, poměrně málo. Proto jde převážně o aktivity, které si jedinci, rodina či zájmová skupina v daných podmínkách zajišťují sami.

Ačkoliv jde o činnost převážně nepravidelnou, není možné ji podceňovat. Dnešní způsob přeorganizovaného života vede k tomu, že část populace preferuje právě tuto volnou formu aktivního sportování a cvičení,která ji v ničem neomezuje. Lze soudit, že právě neorganizovaná kondičně rekreační činnost je největším potenciálem dalšího rozvoje pohybové aktivity zejména u dospělé populace. Je zřejmé, že při stávající kapacitě tělovýchovných zařízení nelze v oblasti sportu pro všechny zajistit optimální frekvenci přiměřené intenzivní zátěže (3x - 4x týdně) pouze pomocí organizovaných forem, ale jen jejich kombinací s částečně organizovanými a neorganizovanými aktivitami.

Podmínky pro spontánní tělovýchovné a sportovní aktivity v České republice jsou zvláště v městských aglomeracích velmi špatné. Kromě kritického nedostatku veřejně přístupných hřišť je to absence celoročních programů individuálních aktivit, které jsou zcela běžně dostupné ve vyspělých státech. Na příklad v současné době významně zaostává budování cyklistických stezek, což neodpovídá zájmu o cykloturistiku , která zažívá nebývalý rozmach.

Pro účast občanů v tělovýchovných i sportovních aktivitách jsou rozhodující podmínky v místě jejich bydliště a rekreačních lokalitách. Proto je třeba, aby do kompetencí a povinností státní správy a samosprávy na všech úrovních spadala vedle podpory organizovaných forem i podpora neorganizovaných forem sportu pro všechny.

Návrhy na opatření.

• V rámci koncepce výstavby, rekonstrukcí a údržby tělovýchovných zařízení obcí a měst budovat a udržovat zařízení pro rozvoj neorganizovaných forem sportu pro všechny (např.: běžecké a cyklistické stezky, otevřená hřiště, lyžařské běžecké tratě, komplexně bezbariérová sportoviště a pod.).
• V regionech a místech informovat veřejnost o možnostech a nabídkách sportovních a turistických aktivit.
• V rámci kampaně zdravého životního stylu zabezpečit edici a distribuci programů pro neorganizovanou tělovýchovu a sport, modifikovanou pro zájemce různého věku, zaměření a fyzické zdatnosti.

4. Úloha státu a veřejné správy při podpoře sportu pro všechny.

Zatímco ve všech vyspělých zemích Evropy má veřejná správa ve vytváření podmínek pro sport pro všechny zásadní význam a je jedním z pilířů systému, její vliv v našich podmínkách je minimální. V nižších územně správních celcích nedisponuje veřejná správa potřebnou organizační strukturou, ani nemá legislativní oporu pro zabezpečování tělovýchovy a sportu ve svém regionu, nebo místě. Podpora tělovýchovy a sportu, pokud existuje, je proto značně nesystémová, nahodilá a v oblasti samosprávy nezávazná. Neexistují organizační články, ani rozpočtové kapitoly, které by tuto oblast zabezpečovaly. V oblasti investic chybí generely investiční výstavby na úrovni měst a okresů . Financování investiční výstavby pro občanská sdružení probíhá odděleně od komplexního řešení problematiky zabezpečení režijních nákladů, údržby a optimálního využití. K tomu je třeba:

a/ Na úrovni státní správy:

• Vytvářet pro rozvoj sportu pro všechny příslušné legislativní podmínky a celý tento proces završit zpracováním zákona o sportu.
• Navyšovat dle možností státního rozpočtu formou veřejně přístupných programů prostředky na rozvoj sportu pro všechny pro občanská sdružení v tělovýchově a sportu v dostatečných objemech .
• Doporučit v rámci reformy veřejné správy na všech stupních řízení ustavení orgánu odpovídajícího za péči, podporu a koordinaci činnosti v oblasti tělovýchovy a sportu.

b/ Na úrovni samosprávných orgánů:

• Doporučit při zastupitelstvu zřízení komise pro péči o tělovýchovu, sport a mládež. V komplexu výkonného aparátu krajů a hlavního města Prahy vytvořit samostatný organizační článek pro tuto oblast.

  V rámci svých působností se zaměřit zejména na :

• tvorbu koncepcí a programů pro oblast sportu pro všechny;
• zajištění výstavby, rekonstrukcí, údržby a provozu sportovišť, středisek volného času, budov a kluboven organizací, které v této oblasti programově pracují;
• naplňování státní politiky a programu v oblasti sportu pro všechny ;
• vytváření metodiky místní a regionální politiky v oblasti sportu pro všechny a podpory projektů v těchto oblastech;
• provádění odborné, metodické,iniciační ,koordinační a kontrolní činnosti ;
• poskytování informací veřejnosti o nabídkách tělovýchovných a sportovních aktivit pro občany;
• koordinování spolupráce státních a nestátních orgánů a organizací v oblasti tělovýchovy, sportu. a mládeže především ve využívaní tělovýchovných a sportovních zařízení;
• budování vhodných přírodních areálů a upravovat vhodné volné plochy v obecním majetku pro volnočasové aktivity občanů a zabezpečovat jejich provoz a údržbu;
• spolupodílení se na realizaci celonárodních programů a vytváření specifických regionálních programů sportu pro všechny .

  Přijetím Národního programu rozvoje sportu pro všechny se budou v České republice postupně vytvářet podmínky pro novou orientaci dětí, mládeže a dospělých ve prospěch aktivního životního stylu.

  K naplnění tohoto záměru je vedle podpory státu a jeho orgánů nezbytné zvýšení zainteresovanosti obecních a městských zastupitelstev při koncepci a realizaci komunální politiky v oblasti sportu pro všechny tak , jak je to běžné v zemích Evropské unie.

  Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy

  Skupina mládeže, tělovýchovy a sportu PV

  Čj.: 28 975/99-50 V Praze dne 24. 11. 1999

  PRO JEDNÁNÍ PORADY VEDENÍ

  Věc: Národní program rozvoje sportu pro všechny v České republice.

  Materiál se předkládá na základě požadavku porady vedení.

Obsah: 1.Návrh usneseni:

2.Předkládací zpráva
3.Národní program rozvoje
sportu pro všechny
4.Vyhodnocení připomínkového řízení

Materiál prošel vnějším připomínkovým

Návrh usnesení:
řízením, jehož vyhodnocení je uvedeno v bodu 4.

Porada vedení
1.Souhlasí s předloženým materiálem

• bez připomínek
• s připomínkami

2.Ukládá
odboru 50 upravit materiál
a předložit vládě ČR v souladu
s plánem.

Předkládá: PaedDr. Ladislav M a l ý
- náměstek ministr

Zpracoval: PaedDr. Petr Vykoukal
- vedoucí oddělení sportu pro všechny

Ministerstvo školství, mládeže

a tělovýchovy

Čj.: 28 975/99-50 V Praze dne

Výtisk č.

PRO SCHŮZI VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY

Věc: Návrh Národního programu rozvoje sportu pro všechny v České republice

Návrh se předkládá na základě usnesení
vlády České republiky ze dne 6.ledna 1999
č.2 ke Koncepci státní politiky v tělovýchově
a sportu v České republice.

Obsah:

• Návrh usnesení
• Předkládací zpráva
• Národní program rozvoje

sportu pro všechny

• Výsledky připomínkového řízení

Předkládá : Mgr. E d u a r d Z e m a n
ministr školství, mládeže a tělovýchovy

IV.

Vyhodnocení připomínkového řízení.

Návrh Národního programu sportu pro všechny byl postoupen v rámci vnitřního připomínkového řízení na všechna připomínková pracoviště. Ve stanoveném termínu jsme obdrželi od všech pracovišť připomínky s výjimkou K1.

Žádné připomínky nebyly uplatněny k obsahu a formě materiálu.

Většina připomínek se týkala formulačních, stylistických a pravopisných úprav, které byly do materiálu zapracovány.

Z konkrétních připomínek:

Celý materiál byl rovněž připomínkován členy poradního orgánu ministra pro tělovýchovu a sport a členy komise sportu pro všechny tohoto orgánu.

NM. PaedDr. Ladislav Malý - ZDE

Stanovisko k návrhu na odklad předložení NP SPV do vlády na měsíc březen.

Odd. 500 se zabývalo dne 24.11. problematikou NP SPV a jeho možným předložením do vlády v měsíci březnu. Došli jsme k názoru, že tento odklad předložení by nic neřešil.

Zdůvodnění:

• materiál v současné podobě je přijatelný pro všechna občanská sdružení kterých se to týká a doporučují jeho předložení
• pokud odklad, tak až na dobu po schválení zákona o sportu
• případné schválení zákonů vztahujících se k reformě veřejné správy nemůže ovlivnit obsah NP
• do dikce stávajících zákonů nelze uvedenou problematiku zařadit
• neexistuje právní norma na přesun kompetencí v oblasti TvS do nižších článků státní správy a samosprávy
• schválení zákonů, včetně finančního posílení územně správních celků neumožní uložit těmto orgánům povinnost ve stanovených objemech financovat tuto oblast
• požadavek na zřízení rozpočtové kapitoly TvS je uplatněn a nebyl zpochybněn
• dikce usnesení je v souladu s požadavky připomínkových ministerstev a bude stejná i za 3 měsíce
• finanční požadavky bude uplatňovat pan ministr v globálu ve kterém pokud bude program schválen budou uplatněny naše požadavky
• pokud nebudou zohledněny bude realizace programu adekvátně redukována
• odklad o 3 měsíce znamená opět po měsíci realizovat " kolečko" připomínkových míst, aby z časových důvodů mohl být NP v březnu předložen
• obsahově se nedá materiál nijak výrazně pozměnit, ani nebyl v tomto směru zpochybněn
• doporučujeme jej doplnit v oblasti opatření kapitoly Působení na změnu hodnotové orientace občanů - vést účinnou kampaň ke zdravému způsobu života a životního stylu o finanční požadavky pro tuto kampaň ve výši 2 až 4 mil. Kč ročně na dobu min. 2 let. Tato kampaň může být vedena pouze prostřednictvím nějaké mediální agentury vybrané ve výběrovém řízení
• dále doporučujeme přesunout kontrolní zprávu do vlády až na 1. pol. r. 2003 , nebo 2004 z důvodů zahájení praktické činnosti VÚSC od r. 2001 a během prvého roku činnosti nelze očekávat žádné výsledky, ani podstatné změny v oblasti TvS, takže kontrolní správa by nesplnila svůj účel.

VO 500

Materiál pro jednání vlády České republiky č.j. 1703

Úvodní slovo pana ministra k Návrhu Národního programu rozvoje sportu pro všechny v České republice

Materiál se předkládá na základě usnesení vlády České republiky ze dne 6. Ledna 1999 č. 2 ke Koncepci státní politiky v tělovýchově a sportu. Navazuje na " Zásady komplexního zabezpečení státní sportovní reprezentace, včetně systému výchovy sportovních talentů" přijatých vládou České republiky dne 14. Července 1999.

Záměrem a cílem Národního programu rozvoje sportu pro všechny je postupná změna společenských a materiálních podmínek ve prospěch celoživotního aktivního využívání všech forem sportu co největšího počtu občanů v České republice.

V oblasti propagace a výchovy ke zdravému způsobu života je právě oblast pravidelných pohybových aktivit oblastí bez výraznějších pozitivních změn, přestože výrazným způsobem kompenzuje působení negativních civilizačních faktorů na širokou občanskou veřejnost.Má i nemalý význam na ekonomiku státu v oblasti zaměstnanosti, progresivního rozvoje " průmysl volného času",kam patří výroba, prodej a služby související se sportovními aktivitami občanů.

Národní program rozvoje sportu pro všechny je zaměřen na tři stěžejní oblasti které mohou současnou neuspokojivou situaci řešit.

Je to především oblast působení na změnu hodnotové orientace občanů ve prospěch jejich zapojení v co největším počtu k organizovaným i neorganizovaným sportovním aktivitám.

Oblast budování a péče o materiálně technickou základnu sportovních, tělovýchovných a turistických zařízení nejen z hlediska dostatečného množství, ale i zdravého a atraktivního prostředí ,včetně podmínek pro jejich optimální využívání. Přitom je třeba si uvědomit, že ačkoliv občanská sdružení zajišťují věcně i finančně s velkými obtížemi provoz zařízení v hodnotě 53,3 miliard Kč, občanská vybavenost především v univerzálních sportovních zařízeních v péči obcí a měst v rámci občanská vybavenosti značně pokulhává za standardy v této oblasti v zemích Evropské unie.

Třetí významnou oblastí která by významným způsobem mohla pozitivně ovlivnit oblast sportu pro všechny je větší zainteresovanost samosprávných orgánů na úrovni obcí , měst a krajů. Proto postupně s reformou veřejné správy a v návaznosti na připravovaný zákon o sportu bude třeba výrazně posílit úlohu tohoto článku veřejné správy ve pospěch sportu pro všechny široké veřejnosti.

Materiál si neklade za cíl urychleně řešit neuspokojivý stav v oblasti sportu pro všechny, neboť se jedná o úkol dlouhodobý. Absencí zákona o sportu nemá dostatečnou právní oporu, ale předkládá východiska a směry, jak danou oblast postupně řešit v souladu s programy a dokumenty zemí Evropské unie.

V Praze dne 30.12.1999

Zpracoval: Dr. Vykoukal / 773
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy

V Praze dne 21.1.2000
GP

Materiál pro gremiální poradu náměstka sk. 5

Věc: Návrh harmonogramu prací a rozpočtu k Národní konferenci organizované FTVS

Materiál se předkládá na základě požadavku GP Obsah:

Inventář aktivit spojených s přípravou
Předpokládané výdaje v r. 2000
Komentář k pracovnímu rozpočtu
Pracovní rozpočet konference

Návrh usnesení:
Gremiální porada bere informaci na vědomí

Ukládá:
a)VSO 52 poskytnout finanční dotaci
ve výši..............

b)Odb.50 spolupracovat s organizátor při přípravě konference

Předkládá: Ing. Ladislav Nedorost, ŘO 50
Zpracoval: Fakulta tělesné výchovy a sportu