Evropský den boje proti obchodování s lidmi

Žádná země není vůči obchodování s lidmi imunní, celosvětově jsou obchodovány miliony lidí. V roce 2007 vyhlásila Evropská komise 18. říjen Evropským dnem boje proti obchodování s lidmi (EU Anti-Trafficking Day). 

Obchodování s lidmi se bohužel nevyhýbá ani České republice. Mezi nejčastější formy páchané v České republice nebo na českých občanech v zahraničí patří obchodování s lidmi za účelem pracovního a sexuálního vykořisťování a obchodování s lidmi kvůli nuceným sňatkům. Česká republika je jak zemí zdrojovou, tak zemí tranzitní a cílovou. Zdrojovou zemí je nejčastěji pro Velkou Británii, není však výjimkou, že jsou čeští občané vykořisťováni i na našem území, zde také zároveň dochází k vykořisťování cizinců.

V roce 2017 zjistila policie v České republice 16 případů trestného činu obchodování s lidmi, odsouzeno bylo celkem devět osob.

Česká republika bojuje proti obchodování s lidmi nejen kvalitní prací kriminalistů a soudců, ale také preventivními aktivitami a péčí o oběti této trestné činnosti. Odbor prevence kriminality Ministerstva vnitra v rámci Programu podpory a ochrany obětí obchodování s lidmi poskytuje obětem komplexní péči, motivuje je ke spolupráci s orgány činnými v trestním řízení a společně s nestátními neziskovými organizacemi se podílel na řadě osvětových kampaní jak pro odbornou, tak pro laickou veřejnost.   

Více informací o situaci v České republice lze nalézt v každoročně vydávané Zprávě o stavu obchodování s lidmi v ČR. Nově lze ve zprávě za rok 2017 nalézt také analýzu některých rozsudků, které v roce 2017 nabyly právní moci.

Příklad pracovního vykořisťování:

V květnu letošního roku padl na území Velké Británie odsuzující rozsudek k nepodmíněným trestům odnětí svobody pro pachatele, kteří zde pracovně vykořisťovali občana České republiky. Dle původních dohod měli pachatelé zdarma zajistit zaměstnání, letenku, pracovní povolení a ubytování. Situace na místě však byla jiná. Práci sice tento člověk domluvenou měl, pracoval ve skladu, v továrně na přípravu jídla, ve sběrně papíru aj., a to vždy podle potřeb zaměstnavatele, často i o sobotách a nedělích. Pracovní doba činila 12 hodin denně a za celý čas, kdy byl ve Velké Británii zaměstnán, neměl nárok na dovolenou. Zpočátku dostával od rodiny, u které byl ubytován a která mu práci zajišťovala, 60 liber týdně, přestože jí zaměstnavatelé platili týdenní mzdu 300 liber. Postupem času se částka, kterou dostával, snížila na pouhých 10 liber týdně s tím, že rodina vše časem uhradí. Co se týče stravy, rodina mu dávala pouze jedno jídlo denně, neboť dle jejích slov neměl na více nárok. Odebrala mu také občanský průkaz, často mu vyhrožovala a několikrát mu odcizila vydělané peníze, které měl uložené ve svém pokoji. Tuto oběť obchodování s lidmi policie vysvobodila po čtyřech letech vykořisťování.

Klára Pěknicová
pověřená řízením odboru tisku a public relations