„Informační komisař“ pro svobodný přístup k informacím

 

Z kontextu tohoto článku vyplývá, že vládě bylo ze strany Ministerstva vnitra doporučeno nezřizovat nový úřad „informačního komisaře“ pro oblast svobodného přístupu k informacím pouze, protože by jeho fungování bylo příliš nákladné. Ve skutečnosti Ministerstvo vnitrazřízení tohoto úřadu nedoporučilo především pro jeho nepotřebnost, neboť všech přínosů spojených s touto institucí lze docílit jinými opatřeními, která nezatíží veřejné rozpočty (zejména zavedením tzv. informačního příkazu, jenž by umožňoval rychlejší získání informace na základě příkazu nadřízeného orgánu žádostí osloveného povinného subjektu).

 

Je nutné připomenout, že v rámci připomínkového řízení byly veškeré požadavky na zřízení tohoto institutu Ministerstvem vnitra odmítnuty, přičemž všechna připomínková místa nakonec argumenty Ministerstva vnitra pro nezavedení úřadu informačního komisaře akceptovala (zřízení podpořila jen tři připomínková místa, proti zřízení se naopak výslovně vyslovilo šest připomínkových míst). Materiál, jenž zřízení informačního komisaře nedoporučil, tedy byl vládě předkládán v této části bez jakýchkoli rozporů. Vláda doporučení Ministerstva vnitra nezřizovat úřad informačního komisaře odsouhlasila a naopak uložila realizaci jiných opatření, která povedou ke srovnatelnému zlepšení přístupu k informacím a která nebudou klást značné nároky na státní rozpočet.

 

Podle názoru Ministerstva vnitra pokud by se v budoucnosti měl institut informačního komisaře zřizovat, muselo by se jednat nejen o úřad metodický a kontrolní, ale i o úřad, jenž by působil jako univerzální odvolací orgán vůči všem povinným subjektům tak, aby poskytování informací bylo sjednocováno nejen v rovině poradní, ale především v rovině rozhodovací. V této jediné smysluplné podobě by tedy náklady na činnost úřadu podle předběžných odhadů činily ročně při svém zřízení cca 66 mil. Kč a v běžných letech cca 39 mil. Kč (minimální odhad).

 

 

Odbor dozoru a kontroly Ministerstva vnitra