Obecně k agendám EU

Informace o agendách EU spadajících do gesce Ministerstva vnitra ČR 

Azylová a migrační politika

Migrační politika představuje relativně mladou politiku EU, která se v roce 1999 stala prostřednictvím Amsterodamské smlouvy součástí prvního pilíře a postupně se rozvinula v jednu z nejdynamičtějších a nejcitlivějších unijních politik.

Postupem času byla problematika migrace označena za klíčovou oblast zájmu EU, přičemž byla zdůrazněna potřeba společného a komplexního přístupu k tomuto fenoménu. Migrační politika se tak neměla zaměřovat pouze na potírání nelegálních forem migrace a jejích negativních důsledků (obchodu s lidmi, převaděčství, nucené práce), ale měla též napomáhat využít přínosy, které nabízí migrace legální. Dobře řízená legální, především pracovní, migrace by měla působit ve prospěch jak třetích zemí (pro účely jejich rozvoje), tak i EU (za účelem flexibilního uspokojování aktuálního nedostatku vlastních pracovníků v určitých odvětvích, vyrovnávání se s nepříznivým demografickým vývojem a následně posílení hospodářského růstu a konkurenceschopnosti EU). Tento požadavek se odrazil ve vytvoření konceptu "globálního přístupu k migraci", jehož základní myšlenkou je posílení spolupráce a dialogu se třetími zeměmi, bez jejichž zapojení není možné migrační politiku efektivně realizovat. Konkrétně např. existence tzv. modrých karet umožní lépe získat pracovní povolení vysoce kvalifikovaným osobám ze třetích zemí. V současné dále probíhá projednávání zvláštní úpravy pro sezónní pracovníky a pracovníky převáděné v rámci společnosti.

Nedílnou součástí migrační politiky je politika zaměřená na integraci přistěhovalců do společnosti členských států. Přestože aktivity v této oblasti spadají téměř do výhradní kompetence členských států, je problematice integrace věnována pozornost i ze strany EU. Jejím cílem je koordinace národních přístupů, neboť neúspěch jednoho členského státu při realizaci integrační politiky může různými způsoby negativně dopadat na ostatní členské státy. Jedním z předpokladů úspěšné integrace cizince do hostitelské společnosti je vzájemné pochopení často odlišných kultur a hodnot. Za tímto účelem EU rozvíjí mezikulturní dialog, který má za cíl přispět k boji proti rasismu a xenofobii.

V oblasti mezinárodní ochrany (azylu a tzv. doplňkové ochrany), sleduje EU cíl vytvořit do roku 2012 společný evropský azylový systém, tzn. systému jednotných pravidel EU v oblasti azylu. Doposud byly na unijní úrovni přijaty minimální standardy mj. pro přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu tj. osob prchajících ze své země před pronásledováním ať již z důvodů rasových, náboženských, národnostních, příslušnosti k určité společenské vrstvě či zastávání určitých politických názorů. V současnosti probíhají práce na dokončení několika dalších souvisejících právních předpisů. S posláním napomáhat praktické spolupráci členských států EU v oblasti azylové politiky zahájila na konci roku 2010 činnost nová agentura EU – Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu (EASO). Využívání společné procedury v praxi by mělo vést k potlačení zneužívání rozdílů mezi národními azylovými systémy a zajistit poskytování stejné ochrany všem žadatelům v rámci EU.

Důležitý dokument v rámci vytváření komplexní migrační a azylové politiky EU představuje Evropský pakt o migraci a azylu, přijatý v roce 2008 během francouzského předsednictví. Představuje komplexní plán na sladění pravidel azylové a migrační politiky EU. Přes znatelný pokrok na tomto poli stále přetrvávají rozdíly mj. v legislativě a praxi jednotlivých členských zemí.

Více informací k problematice azylu a migrace v národním a mezinárodním kontextu naleznete v sekci O nás / Azyl, migrace a integrace.

Informace o změnách v oblasti azylové a migrační politiky, které přinesla Lisabonská smlouva, naleznete v sekci Agenda EU na MV / Nejdůležitější změny pro oblast vnitřních věcí.

4. května 2023