Reakce na článek J. Brože z MF DNES 15. 11. 2013 „Limuzíny, saxofony, podpora myslivců... Ministři utrácejí“

Ministerstvo vnitra se důrazně ohrazuje proti některým tvrzením uvedeným v článku Jana Brože „Limuzíny, saxofony, podpora myslivců... Ministři utrácejí“ v MF DNES z 15. 11. 2013. Když odhlédneme od lacině skandalizujícího tónu celého článku, dopustil se zde autor rovněž několika věcných nepřesností, informace jsou navíc vytrženy z kontextu a pan Brož způsobem, který je na hranici novinářské etiky, manipuluje s veřejným míněním.

 

Předně, „limuzíny“ nenakupuje ministr vnitra, jedná se o automobily určené pro ochrannou službu a celou zakázku administruje Odbor veřejných zakázek Policejního prezidia, což je možné jednoduše zjistit z veřejně dostupných zdrojů, například na portálu Softender nebo ve Věstníku veřejných zakázek. O nákupu vozů určených pro částečnou obnovu vozového parku ochranné služby se nadto nerozhodovalo v době úřednické vlády premiéra Rusnoka.

 

Nákup vozidel byl naplánován počátkem letošního roku jako částečná obměna (tedy nikoli navýšení stavu) vozového parku dvou jednotek – Útvaru pro ochranu ústavních činitelů ochranné služby a Útvaru pro ochranu prezidenta ČR ochranné služby. Nákup těchto vozidel není ovlivňován politickou situací státu, ale skutečnou potřebou vozidel k plnění úkolů v rámci zajišťování přepravy ústavních činitelů a prezidenta republiky. Nákup má obměnit nejstarší část vozového parku – vozidla vyrobená v letech 2003 a 2005. Jedná se o šest vozidel Škoda Superbv plánované hodnotě 6 000 000 Kč včetně DPH a osmnáct vozů Audi A8 v plánované hodnotě 41 925 000 Kč včetně DPH.

 

Je třeba říci, že Ministerstvo vnitra novinářům k této veřejné zakázce vždy otevřeně poskytovalo veškeré informace, které povaha zakázky dovolovala. Kritizovaný „kuriózní“ nákup saxofonů pro Hudbu Hradní stráže a Policie ČR je opět zakázkou administrovanou Policejním prezidiem na základě potřeby zmíněného útvaru. Zakázka rovněž splňuje všechny náležitosti, které zákon zadavateli ukládá. Je samozřejmě právem a povinností novináře poukazovat na možná pochybení představitelů správy státu, nicméně se domníváme, že by tak mělo být činěno především na základě pečlivé rešerše a zveřejňování faktů, a nikoli způsobem, jaký předvedl pan Brož ve svém článku.