Schengenská spolupráce

Schengenský prostor neboli Schengen je území států, na jejichž společných hranicích nejsou prováděny hraniční kontroly osob. 

Pravidla pro překračování hranic a způsob provádění kontrol na nich

Pravidla pro překračování hranic schengenského prostoru stanoví Schengenský hraniční kodex. V této souvislosti je třeba rozlišovat mezi vnitřními a vnějšími hranicemi schengenského prostoru. Všechny osoby a zboží překračující vnější hranice schengenského prostoru, ať už se jedná o pozemní hranice, mezinárodní letiště nebo mořské přístavy, podléhají kontrolám. Naopak vnitřní hranice je možné v zásadě překračovat na jakémkoliv místě a v kteroukoliv denní či noční hodinu, aniž by se prováděla hraniční kontrola.

Podrobnější a další praktické informace jsou dostupné v sekci Informace pro cizince, Cestování po EU / Schengenu.

• Kontroly na vnějších hranicích
  Při kontrole se rozlišuje, zda se jedná o občany států Schengenu a EU včetně jejich rodinných příslušníků a občany ostatních (tzv. třetích) zemí.
  Zatímco cílem kontroly občanů EU je ověřit totožnost a platnost předloženého cestovního dokladu, občané třetích zemí jsou podrobeni důkladné kontrole, během které je kromě totožnosti a platnosti cestovního pasu ověřováno také splnění všech dalších podmínek nezbytných pro vstup a pobyt ve společném prostoru (např. zdůvodnění účelu pobytu, dostatek prostředků na obživu během celého předpokládaného pobytu apod.). Všechny osoby překračující vnější hranice Schengenu (včetně občanů EU) jsou podrobeny systematické kontrole v příslušných databázích.

• Odepření vstupu
  V případě, že občan třetí země nesplňuje podmínky vstupu na území Schengenu stanovené evropskými a národními právními předpisy, lze mu odepřít vstup. Více informací zde.

• Kontroly na vnitřních hranicích
  Na vnitřních hranicích států Schengenu se kontroly osob v zásadě neprovádějí. Volnost pohybu osob přes vnitřní hranice schengenského prostoru však není absolutní. I po zrušení hraničních kontrol je třeba dbát na dodržování pravidel vyplývajících z předpisů daného státu. Schengen nijak nemění místní omezení vyplývající z pravidel silničního provozu, ochrany přírody a krajiny či soukromého majetku. Stejně tak se v jednotlivých zemích liší předpisy stanovující např. nejvyšší povolenou rychlost, tolerovanou hladinu alkoholu v krvi při řízení motorových vozidel, lhůty pro hlášení pobytu, pravomoci právo vynucujících orgánů apod.
  Schengenská pravidla samozřejmě poskytují každému státu právo - a do určité míry i povinnost - provádět i nadále policejní opatření za účelem boje s kriminalitou a nelegální migrací v souladu s národní legislativou. Každý schengenský stát tedy může provádět kontroly osob na svém území. Tato policejní opatření - zvláště ta prováděná v příhraničních oblastech - však nesmí mít podobu ani účinek rovnocenný hraničních kontrolám. V obecné rovině by tak policejní kontroly v příhraničí měly splňovat tato kritéria:

  • nemají za cíl ochranu hranic,
  • vycházejí z všeobecných policejních informací a zkušeností týkajících se možných hrozeb pro veřejnou bezpečnost a mají především za cíl bojovat proti přeshraniční trestné činnosti,
  • jsou plánována a prováděna tak, že se zřetelně odlišují od systematických kontrol osob na vnějších hranicích,
  • provádějí se na základě namátkových kontrol.