České předsednictví Evropské unie včera vyjádřilo hluboké znepokojení nad násilnými střety mezi bezpečnostními složkami a protivládními demonstranty v Thajsku. Jak může Unie pomoci v řešení této situace?

Těch možností je málo, popravdě řečeno. Musíme jim připomínat, aby se domluvili. V zásadě nemáme velké páky ani na jednu, ani na druhou stranu. Ani na žluté, ani na rudé. Můžeme jen doufat, že se umoudří. Můžeme jim nabídnout, že bychom jim asistovali, kdyby chtěli rozumně mluvit, připravit jim prostředí. A tím to také končí.

Už víte, co budete dělat po odchodu z funkce ministra? Budete se chtít dál podílet na zahraniční politice třeba jako poradce vašeho pravděpodobného nástupce Jana Kohouta?

Uvidíme, jaké budou možnosti. S tím si ještě ani nelámu hlavu. To musí dotyční, kteří to budou dělat, vědět, jestli mě chtějí, nebo nechtějí. Jestli mají tuto potřebu, nebo nemají. To mě tak strašně nevzrušuje. Teď musím slušně dodělat svou práci a pak – děj se vůle boží.

Budete dál spolupracovat se Stranou zelených, která vás do vlády nominovala?

Uvidíme, jak se to tam ještě vyvine. Asi je v tom volebním boji do Evropského parlamentu podpořím, ale doufám, že tam také zmoudří a bude to zase ku prospěchu.