M. Svojšová přestavila své roční působení a zkušenosti s výukou českého jazyka v Adelaide. Desetiměsíční přítomnost vyslaného učitele v Adelaide ukazuje na atraktivnost takto zajištěné výuky pro krajany. I přes původní zájem o výuku českého jazyka formou on-line, kterou poskytovala M. Svojšová z ČR v době restriktivního uzavření Austrálie v době Covid19 (v počtu 17 osob), došlo po příjezdu do místa k téměř okamžitému zdvojnásobení žáků na 33 osob. Většinou se jedná o děti ve věku od mateřské školy do šesté třídy, mezi studenty jsou nicméně i dospělí.

Covidové období přesto zanechalo svou stopu na časovém rozložení výuky. Dříve preferovaná víkendové vyučování ve skupinách se stalo výukou malých skupin a jednotlivců od pondělí do čtvrtka, nejčastěji v odpoledních hodinách. Jen v pátek zůstala výuka koncipovaná jako skupinová. Větší časové rozprostření výuky dnes lépe vyhovuje i specifickým podmínkám rodin v Adelaide (další mimoškolní a sportovní aktivity dětí). Vyslaná učitelka vysoce hodnotí úroveň mluvené formy českého jazyka u dětí. M. Svojšová velmi dobře popsala, proč je potřeba vyslaného učitele v Adelaide větší než například v Sydney, kde žije sice česká komunita mnohem větší, ale vzhledem k její rozlehlosti a skladbě, jsou zde i větší rezervy pedagogicky vzdělaných učitelů z řad krajanů, připravených kdykoliv se angažovat pro potřebu velké školy (70 dětí). Dále je podle ní velmi důležité zázemí, které je místní komunita schopná novému vyslanému učiteli v místě zajistit. Prostředí v Adelaide si velmi chválila.

Zmocněnec se zajímal o vnímání krajanství mezi jednotlivými generačními skupinami Čechů v Austrálii. Hovor se tak stočil na potřebné rozlišení pohledu mladé a starší generace. Bezpochyby povzbuzující je v tomto ohledu zjištění z osobního poznatku vyslaného učitelky, že skutečnost, že řada krajanů dnes žije v Austrálii déle než např. třicet nebo čtyřicet let, nerozhoduje o menším zájmu o události ve vlasti. Krajané z této generace sledují každodenně dění v ČR často více než dění v hostitelském státu. Na dálku si tak díky moderním médiím vytvářejí emoční vazbu s českou vlastí ve skutečnosti silněji než dříve a i silněji než k dění v hostitelském státu.

V hodnocení aktivní účasti na krajanském životě u jednotlivých skupin v Austrálii nelze vycházet pouze z generačního pohledu a dělení. Jak poznamenala M. Svojšová, každá ze skupin přináší své nejlepší know-how a zkušenost. Starší generace znamená přenos tradic a stabilitu generacemi vybudovaného zázemí. Naopak mladší generace je schopná nově přenášet do fungování komunity své užitečné organizační a hospodářské zkušenosti, zkušenosti s čerpáním veřejných fondů atd. Austrálie poskytuje v některých momentech zajímavé příležitosti na podporu aktivit národnostních menšin. Klíčové pro fungování spolků však zůstává vždy osobní nasazení konkrétních osob uvnitř spolků.

Mladá generace dnes prožívá své krajanství v Austrálii, oproti starším generacím, více osobním propojením s reálným životem přímo v Čechách. I to je nejčastější důvod, proč tito rodiče mají zájem, aby jejich děti uměly český jazyk. Řada zástupců této generace tráví v ČR pravidelně také např. až tři měsíce. Fyzické mezigenerační propojení rodin Čechů v Austrálii přímo v českém prostředí je tak větší než bylo zvykem u generací, které se do ČR vracet nemohly a budovaly si své krajanské zázemí přímo v Austrálii. Současná česká diaspora v Austrálii je propojením těchto dvou modelů.

Krajanský zmocněnec se zajímal o vnímání stupně hmotného zajištění Čechů v Austrálii (mezinárodně sledovaný termín „Diasporas‘ Welfare“). Dle vyjádření učitelky lze říci, že situace Čechů v zemi je vesměs dobrá. Náklady na život jsou v Austrálii sice mnohem vyšší než v ČR, ale možnosti výdělků jsou tomu odpovídající, navíc lze říci, že napříč celým spektrem profesí.

Poslední bod rozhovoru se týkal vnímání potřeby zajištění výuky českého jazyka vyslaným učitelem na Novém Zélandu. Ač zatím M. Svojšová nemá přímou zkušenost se situací na Novém Zélandu, je ve spojení se školou ve Wellingtonu („Český a Slovenský klub na Novém Zélandu“). Na jaře by se měla na Novém Zélandu konat konference českých škol, která by mohla být momentem prvního osobního seznámení se učitelky s výukou češtiny v zemi.