Asi každý z nás o něm slyšel, kdybychom však měli o něm říci něco bližšího, asi bychom se dostali do problémů, kde se nachází, kdy a odkud přišlo.

Historie Pražského Jezulátka sahá do dávných věků, kdy ještě Španělsko bylo pod nadvládou muslimských Maurů. V okolí města Sevilly tenkrát zuřily líté boje, jednoho dne Maurové dobyli klášter a zničili ho. Za nějaký čas se mniši, kteří přežili vrátili a pustili se do obnovy kláštera. Jednoho slunného dne, pod modrou oblohou, se před jedním z nich zjevilo malé Jezulátko a vyzvalo ho k modlitbě. Po společné modlitbě mu řeklo: " já jsem Ježíš" a zmizelo. Mnich se snažil co nejlépe si zapamatovat jeho rysy, uchovat je v sobě i pro ostatní. Léta plynula, přišli noví mniši a klášter se vracel do své původní podoby. Celý ten čas se mnich snažil vytvarovat podobu Jezulátka, hnětl svými prsty měkký vosk, znovu a znovu, ale bezúspěšně. Až jednoho dne… ..mnich se opět snažil vytvarovat podobu Jezulátka a najednou se před ním zjevila jasná záře a on opět spatřil malé Jezulátko. " Jsem tu, abys mohl dokončit mou podobu": pravilo. Tentokrát jakoby sám Ježíš vedl mnichovy prsty, dílo se konečně zdařilo….Následujícího jitra našli mniši svého bratra ležícího bez hnutí v klášterní zahradě, na tváři měl blažený úsměv a vedle něj spočívala vosková soška, nádherná podoba malého Jezulátka.

Uplynula staletí než jednoho sychravého dne roku 1628 vstoupila do pražského chrámu Panny Marie Vítězné, patřícímu řádu bosých karmelitánů, který je dodnes na Malé Straně, kněžna Polyxena Lobkowicz a v náručí nesla předmět zabalený v bílém plátně. Předala jej převoru kláštera se slovy : "Dávám vám to nejcennější, co mám". Bylo to naše známé Sevillské Jezulátko, od té doby Pražské. Polyxeně Lobkovicz ho v den svatby r. 1587 předala její matka María Maxmiliana Manriquez de Lara y Mendoza, která pocházela z jedné z nejpřednějších kastilských rodin. Jezulátko bylo nejcennější svatební dar, který María dostala na cestu do dalekých Čech. Maríi darovala Santo Niño její matka, ta ho dostala přímo od svaté Terezy z Avily. Jezulátko bylo rodinným pokladem a i Polyxeně pomohlo k narození potomka ve věku, kdy už ani nedoufala. Možná i proto se rozhodla darovat jej karmelitánům, aby se z něj mohla těšit celá Praha. Jezulátko pak vskutku pomohlo Pražanům v dobách nejtěžších, ale i to už je jiná historie.

Vzhledem ke svému původu je Pražské Jezulátko logicky populární ve Španělsku a jím ovlivněných zemích. Na Filipínách se vypěstoval přímo kult Santo Niño de Praga. Kdykoliv zajdete na nedělní mši do kostela Panny Marie Vítězné na Malé Straně, pokaždé se tam potkáte s filipínskou komunitou.