Podle studie Confindustria výdaje domácností na konci roku 2021 překročí tisíc miliard euro. Po růstu 14,2 % ve druhém čtvrtletí r. 2021 letos spotřeba vzroste oproti loňsku o 60 miliard euro. Roste také touha po fyzických maloobchodních kanálech: 65 % Italů se chce vrátit do kamenných obchodů. Celkově pandemie spálila v Itálii deset let růstu spotřeby. Ale pokud nedojde k žádným novým uzavřením, očekává se o Vánocích minimálně o 9 miliard euro více výdajů než o minulých svátcích. Přibližně 4,5 milionu Italů, kteří se svými nedotčenými příjmy a nucenými úsporami kvůli nemožnosti je využít během pandemie, jsou nyní připraveni utratit za spotřebu více, než tomu bylo v období před Covidem. Stabilita Draghiho vlády, oživení italské ekonomiky, která patří k nejrychleji rostoucím v Evropě a touha po normalitě v kombinaci s italskými úsporami jsou skutečnou vakcínou Itálie. Dnes by některé neznámé mohly způsobit dočasná zpomalení jako např. nedostatek surovin v celosvětovém měřítku, nedostatek kvalifikované pracovní síly a inflace. K tomu je nutné ujistit Italy sociálními politikami a pobídkami zaměřenými na ochranu a podporu jejich ekonomického a sociálního blahobytu.

Energie

Italské podniky brzdí nárůst cen energií. Zemní plyn je komoditou s nejvyšším nárůstem ceny, která se v roce 2021 zvýšila  o 430 %. Skokový nárůst ceny plynu se odrazil i na ceně ropy, která v říjnu vzrostla ze 75 USD na 84 USD za barel. Důvodem růstu cen plynu jsou dle Confindustria geopolitické otázky (napětí mezi EU a Ruskem), což je vidět na regionálních cenových rozdílech, kdy ceny stouply v Evropě  o 572 % oproti předkrizové úrovni, a v USA o 144 %. Zároveň trvá nedostatek na fyzickém trhu (zásoby na nejnižší úrovni) a zvýšení cen je tak zčásti dočasné a zčásti strukturální. Dle Světové banky by měly ceny plynu v letech 2022 a 2023 klesat, ale stále zůstanou téměř dvojnásobné oproti roku 2019.

Italský energetický mix je založen především na plynu (42%) a Itálie je proto nejvíce z evropských zemí postižena růstem cen. Současná úroveň obnovitelných zdrojů, které představují 11% energetického mixu, nestačí k vyrovnání rostoucích cen surovin. Itálie je závislá na dovozu a importuje 89% spotřeby zemního plynu, 94% ropy a 100% uhlí. V roce 2020 měl čistý dovoz energie hodnotu 23,4 miliardy eur, z toho 14,0 miliardy euro bylo za ropu a 8,9 miliardy euro za zemní plyn. V roce 2021 bude účet výrazně vyšší. Zatím nejhorší byl rok 2012, kdy došlo k vrcholu předchozího prudkého nárůstu cen komodit a italský účet za energie tehdy dosáhl 64,9 miliardy.

Dopad vyšších nákladů na energie pociťují především průmyslové podniky. Energie se nejvíce podílí na nákladech u zpracování nekovových nerostů (3,1 % hodnoty produkce), metalurgie (2,6 %), zpracování papíru a dřeva, v chemickém průmysl a gumárenství (1,5 %). V těchto odvětvích je obtížné přenést veškerá zvýšení cen na další výrobní řetězce a vyšší náklady se projevují v poklesu marží. Z dlouhodobého hlediska se zvyšuje tlak na stále vyšší energetickou účinnost výroby.

U spotřebního koše domácností představují elektřina a plyn 4,5% výdajů a pohonné hmoty 3,8%. Domácnosti tak vydají za energie celkem 8,3% své spotřeby. Vyšší výdaje na energie ubírají domácnostem zdroje, které by jinak vydaly za zboží a služby. Růst cen energií tak druhotně brzdí růst soukromé spotřeby.

Italské hospodářství zažívá růst, který převyšuje očekávání. Po jarní prognóze růstu HDP o 4,1% dochází nyní ke stále optimističtější proměně a téměř každý týden jsou přidávány další desetiny procent k výhledu pro rok 2021. Stále je zde však mnoho neznámých a rizik, v podobě dalšího vývoje pandemie, růstu cen surovin a jejich nedostatku, narušených dodavatelských řetězců a problémů na čínském trhu. Oživení je také do velké míry závislé na efektivitě realizace projektů Plánu obnovy, která je podmíněna řadou zásadních reforem.

Marcel Sauer, ekonomický diplomat velvyslanectví ČR v Itálii