Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Je nesporno, ze den 28. října bude vždy svátkem národním. Jde o to, aby tento národní svátek byl uznán též jako svátek, uznávaný právním řádem, tedy státní. Správně podotýká důvodná zpráva k vládní osnově, ze »dosavadní právo neznalo svátků státních« - rozuměj dosavadní právo rakouské, nebo uherské právo, dosud platné na území slovenském, takové svátky zná, a bude tudíž úkolem jednotného zákonodárství československého, aby zkoumalo, zda změněné politické poměry dovolují, aby dosavadní uherské státní svátky byly i nadále nynějším československým právním řádem zachovány. Ústavní výbor uvažoval též o tom, že bude třeba uspořádati jednotně též otázku náboženských svátků jednotlivých církví v republice československé, a to s hlediska budoucí základní úpravy poměru mezi státem a církvemi. Proto odporučuje ústavní výbor kromě vládní osnovy zákona o 28. říjnu Národnímu shromáždění též přijetí resoluce, jíž vláda se vyzývá, aby přikročila s urychlením k řečené úpravě.

Dvacátý osmy říjen prohlašuje se za každoroční svátek státní.

Zákon tento nabývá působnosti hned. Provésti jej ukládá se veškerým ministerstvům.

Vláda se vyzývá, aby s urychlením předložila Národnímu shromáždění osnovu zákona o úpravě státních a církevních svátečních dnů.

Právní výbor ve své schůzi dne 7. října 1919 pojednal o vládním návrhu zákona, jímž prohlašuje se den 28. října za svátek státní, připojil se k důvodům, jimiž usnesení své doprovodil ústavní výbor a z těch důvodů doporučuje právní výbor, aby Národní shromáždění přijalo jak navrhovaný zákon, tak resoluci, jíž se vláda vyzývá, aby přikročila s urychlením k jednotné úpravě státních a náboženských svátků v československé republice.

V Praze 4. října 1919.