Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Však ještě několik slov k investicím. Na investice požaduje se na r. 1923 2999·7 milionů korun, o 263·67 milionů korun méně, než na r. 1922. Trvám na svém stanovisku, tu ať zpravodaj se kroutí a točí, jak chce, že tu jest zneužití slova investice, protože jde namnoze, jako na př. při stavbách kasáren, o dělené budgetování pravidelných výdajů. Zvláštním účtováním má se tedy zastříti zvýšený budgetní schodek, ačkoli sama Francie schodek přes 3 miliardy klidně připouští. Může býti, že francouzské hospodářství spočívá na trochu pevnějších nohách. Ale i po jiné stránce není tento investiční rozpočet bezvadný. Požadujeť každoročně na stavby drah a na jiné věci miliony, přes to, že tyto práce nemohou býti podniknuty. Řádné budgetování musilo by z pracovního programu vytknouti práce, zamýšlené pro nový rok, ale ne stavěti Potemkinovy vesnice vzbuzením zdání užitečných investic, jež leží v daleké dálce. Má se vzbuditi zdání plodné investiční činnosti, které tu vskutku v té míře není. Ale přijde ještě něco, co je mnohem krásnější. Jsou v rozpočtu také některé položky "státní stavby v německém území", jako na příkl. stavba úředního domu v Jablonci, také domu v Kraslicích a podobně, věci, o nichž chci připustiti, že by byly s to, aby opatřily práci, kdyby se zaměstnali při tom němečtí stavební živnostníci a němečtí dělníci. Když jsme však v rozpočtu od pana zpravodaje žádali uvedení oněch staveb, které očividně r. 1923 budou provedeny, prohlásil, že jest to nemožno a odmítl, protože ani při těchto stavbách není jistoty, zdali r. 1923 budou podniknuty. Chce se jíti do světa a jemu nalhati: Děje se nehorázně mnoho, provádějí se také státní stavby v německém území, ale nechce se dáti záruka, že skutečně budou provedeny. To jest politika pouhého zdání a malování straky na vrbě, která z každého státního rozpočtu jasně k nám hovoří.

Rád bych ještě upozornil na jednu ne nedůležitou, finančně-politickou skutečnost. Koncem roku 1923 zanikne, jak známo, také působnost platných zákonů o dani z příjmu a výdělku. Skončí se také působnost poplatků dopravních a daně z obratu. Ještě v roce předešlém, při jednání o dani z obratu, bylo řečeno, že rok 1923 také přivodí konec této daně. My jsme již tehdy měli pocit a také jsme to řekli, že jasně tušíme, že podle starorakouského vzoru z provisoria má se státi definitivum. Československému fisku se daň z obratu zalíbila. Dr. Rašín poučil nás, že na zrušení daně z obratu nedá se mysliti. Co platí české slovo ministrovi, co jiní dali? Nuž, není tu práva na dědictví. Před rokem bylo ještě mnoho mluveno o vychvalované reformě daňové. Nyní nastalo zase ticho, a my se pravděpodobně obejdeme zase s provisoriem. Na starý oděv dají se zase záplaty. Československé státní správě přijíti s positivními návrhy, to už jsme si dlouho a důkladně odvykli. Nenapadá nám, abychom se československé státní správě vtírali se svými poctivými radami pro větší hospodárnost ve státní správě, již vzhledem na způsob, jak naše spolupráce dosud byla oceněna. Jen ještě to chci říci, že mnoho užívaná slova - v důvodové zprávě pana ministra dr. Rašína objevují se znovu - o reformě správy a snížení počtu úřednictva zůstanou velkými frásemi. Co se zavinilo několikaletou nadprodukcí, přijetím četných protekčních dětí z příbuzenstva českých politiků, nedá se jen tak změniti několika rychlými opatřeními správy nebo zákona. To vyžaduje času 12 až 15 let doby přechodní; musil by se učiniti začátek obmezením nových přijímání do státní služby. To nebude možno provésti, protože to tak daleko došlo, že každý, kdo absolvoval střední školu nebo školu národní, domnívá se býti na základě svého vysvědčení oprávněn k umístění ve službě veřejné. Jestliže budete pokračovati ve zřizování vzdoroškol, ke zmenšení počtu úřednictva se nedostanete, i když všem německým úředníkům státní službu zhnusíte a je odstrčíte a p. Snad jednoho dne budete chtíti špendlíčkem vyhrabati tyto německé úředníky, jimž jste zhnusili službu, budete je jako německé kontrolní úředníky vyhledávati proti oněm živlům, o nichž president státu tvrdými slovy mluvil: "Máte pracovat, nebát se a nekrást!" My víme, že štvaní proti německým úředníkům z mocných českých kruhů děje se ne pro domnělý nedostatek lásky k vlasti, pro nedostatek jazykové znalosti nebo pro nepřátelství k státu, nýbrž ve skutečnosti pro jejich větší svědomitost a větší pracovní zdatnost, čímž jejich čeští kolegové v úřadě postaveni jsou do stínu.

A nyní ke konci. Při poslední daňové reformě ve starém Rakousku, při níž - tak byli tehdy Čechové utiskováni a z každé spolupráce vyloučeni - pan dr. Rašín značnou měrou spolupůsobil, provolala vláda k obyvatelstvu napomenutí, v němž vyslovila toto: "Majetné třídy nechť jsou si toho vědomy, že se svou poplatností k státu nestojí jako proti nějaké moci nepřátelské, nýbrž jako proti organisovanému národnímu hospodářství, jež zaručuje jejich právní bezpečnost, tvoří a zajišťuje předpoklady jejich hospodářského vzrůstu a ve zvýšené míře podává kulturní statky." Na náš poměr v tomto státě použita, vyvolávají tato slova jasnou odpověď: My platíme své daně a proti nám ve všech toninách zní slovo "Národní stát," "Naše republika". Vládní strany praví nám, že nepotřebují žádného vyrovnání s Němci, poněvadž je osud a mírové smlouvy vyrovnaly. Ano, i rozhovor o národních problémech odmítají. Stoupenci vládních stran považují, jak se zdá, státní správu za účel sám pro sebe. Naše právní bezpečnost, o které ta starorakouská vláda ve svém manifestu mluví, je nám tak zaručena, že do dneška tak mnozí němečtí státní občané proto byli usmrceni, že jsou Němci, a že ty činy zůstaly neusmířeny, aniž byly pomstěny. Stát pracuje za vedení jistých finančních kruhů, jichž prototypem jest dr. Rašín, s úmyslem, podkopávati vzrůst našich pohraničních oblastí a chce z nás očividně udělati žebráky. Uchystání kulturních statků proměňuje se v tomto státě v odnímání a zadržování kulturních statků. Zdá se, že směrodatnou je zásada, jíž chci užíti ve změněné formě žertovného přísloví ze starého Rakousko-Uherska: Místo "Schwob zohlt, Magyar reit" jest "Schwob zohlt, Čech reit". To pravíme zde, to křičíme do světa, a v tom nám všechny propagační miliony pana dra Beneše a jeho stoupenců nezabrání. My také neustaneme, všem tvořivým stavům našeho národa a jiným trápeným a utiskovaným menšinám tohoto státu jasně kázati odpověď, že proti poživatelům nynějšího systému je třeba silné obrany. Platí-li pak zásada: "Schwob zohlt, Čech reit", tu pravíme, že se věci mohou změniti, a že jistě nadejde den, kdy německý národ zpupného českého jezdce shodí. (Potlesk na levici.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále pan posl. Hlaváček.

Posl. Hlaváček: Slavná sněmovno! Ve státním rozpočtu na r. 1923 je vyznačen schodek více jak 1/2 miliardy, kterýž oproti roku loňskému je o 370 milionů menší. Z rozpočtu samého je viděti vůli vlády, aby položka vydání byla úplně kryta položkou příjmů. Dlužno také zdůrazniti, že přihlíží k tomu, aby vysoké zdanění, jehož hranici již nelze dnes překročiti, přestalo, a snížil břemeno daňové o celkový obnos skoro 800 milionů Kč. Snahu tu lze uvítati. Postrádáme však v rozpočtu zásadu, aby sdělávání rozpočtu dělo se v zásadě odstranění systému daní nepřímých a přiblížením se k zavádění přímé daně vzestupné, progresivní. Stanovisko toto je již starým požadavkem dělnické třídy a bylo by nejvýše účelno, jak žádal ve včerejší schůzi posl. Trnobranský, aby bylo v příštím rozpočtu naň pamatováno a byl v nejbližší době realisován. V rozpočtu samém nemohu se zbaviti dojmu, že celá řada položek příjmu nebude moci býti dodržena a to z důvodů tísnivé hospodářské situace, jakou právě náš stát prožívá. Po válce světové prožívají státy evropské a Amerika těžkou hospodářskou krisi, jež svými účinky zastihla zejména státy průmyslové. Dědictvím z bývalého Rakouska zůstalo nám více jak 80% veškerého průmyslu, který je ve valné většině odkázán na vývoz. Továrny, které pracovaly v dřívějším Rakousku, musejí nyní vyvážeti za značných poplatků. Jsou tu celní hranice, které dříve mezi námi a dřívějším Rakouskem chyběly. K tomu přistupuje obchodní tradice vídeňská. Náš průmysl vyváží přes Vídeň. Tento prostředník stává se nám nebezpečným i pro budoucnost. Hospodářský stav sousedních států je však toho rázu, že vývoz průmyslových výrobků je nám úplně znemožněn. Touto krisí je přirozeně nejvíce poškozeno dělnictvo, jež nalézá se v úplné nebo částečné nezaměstnanosti. Příčinu neschopnosti v hospodářském podnikání je dlužno hledati v poměru, jenž je účinkem světové války a poválečné situace, jež ovšem vzešla z příčin, jež spočívají v soukromokapitalistickém hospodářství. Účinky války jen příčiny ještě zostřily. Nacházíme se ve stavu úplné nejistoty, jejíž účinky ochromily veškerý hospodářský život. Je to zejména dosud stálá nejistota o osudu válečných smluv a náhrad. Rozsah krise od vzniku naší republiky nenabyl ještě nikdy tak velikých rozměrů, jako je tomu v době přítomné. V průmyslu je zejména poškozen kovoprůmysl, který z příčin valutárních je neschopen konkurence nejen se sousedním Německem, ale velmi neschopný konkurence dnes i se státy západními.

Odborové organisace dělnické snažily se, by této krisi bylo čeleno, leč pohříchu nedoznaly dostatečné podpory se strany státu. Vysoké jízdní tarify železniční, daňový systém, dávka uhelná, daň z koksu a při tom nesmírné zisky některých zaměstnavatelů, kteří doposud neodvykli snadnému získávání výtěžku v dobré konjunktuře, jak uvyklí byli v době válečné, jsou příčinou vysoké ceny výrobků a naší neschopnosti konkurenční. Je tu potřebí si všimnouti našeho zahraničního obchodu. Co dovážíme a co vyvážíme? Podle statistiky zahraničního obchodu r. 1921 vyvezli jsme cukru za 3.748,000.000 dříví a uhlí za 2.901,000.000, zboží z bavlny za 3.473,000.000, vlny a zboží z ní za 4.134,000.000 K. Skla a skleněného zboží za 2.072,000.000, železa a zboží z něho pouze 1.288,000.000 K. Naproti tomu dovezli jsme za 3.446,000.000 K bavlny a za 2.066,000.000 K vlny. Vedle cukru vyvážíme hlavně suroviny, polovary, sklo a textilie. Vývoz tento přirozeně měl účinek na příjmy státní, kdežto dnešní krisí hospodářskou reflex tento bude při příjmech státu zcela opačný. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)

Další příčina neschopnosti našeho vývozu tkví v tom, že náš průmysl jest příliš rozdroben. Řada závodů jest zakládána pro jediný a výhradní výrobek. Schází nám úplná specialisace, která na příklad v Německu a Americe získala světového jména. Jest pravda, v Americe měli ohromné odbytiště domácí a proto mohli se snáze specialisovati. Ale to neomlouvá naší technickou zaostalost. Dále vystupují u nás příčiny, dané nepřímými daněmi a velkými dávkami. Drahota domácích surovin spolu působila pak velice při těchto příčinách. Kapitalisté vidí východisko z této krise v tom, když neoprávněně, aniž by bylo dbáno důsledků, snižují mzdy dělnictva. Jest otázkou, zda si pomůžeme z této situace, když budeme snižovati mzdy a zhoršovati sociální zákonodárství tak, jak je tomu v programu, který vytyčuje Svaz průmyslníků, který dnes chce jíti jedině touto cestou. To je prostředek velmi nedostatečný, ano, velmi nešťastný. Jest to zejména zakrytý útok Svazu průmyslníků na vymoženost revoluce - 8hodinovou dobu pracovní. Rovněž tak nemile jsou dotčeni provedením zákona o závodních výborech a snaží se všemi prostředky účinky tohoto zákona oslabiti a obejíti. I se stanoviska dělnického nejsme plně uspokojeni tím, co zákon o závodních výborech obsahuje. Jeví se nám to nedostatečným. V mnoha závodech dána byla kolektivní smlouvou mnohem širší právomoc dělnických výborů, než jest obsažena v samotném zákoně, ale tím více musíme býti dnes na stráži, aby i tato nedostatečná ochrana dělnictva, která jest obsažena v zákonech o závodních výborech, nemohla býti Svazem průmyslníků seslabována. Krise hospodářská není však pouze v kovoprůmyslu. Ona jest všeobecná, jak lze viděti zejména v průmyslu sklářském, textilním a jiném. Průmyslníci textilní využili náhlého vzestupu naší koruny k tomu, aby za zlepšenou naší korunu provedli sice nákup surovin, zpracování těchto však nenechali provésti dělnictvu domácímu, ale přenesli práci tuto do svých továren, jež většina textilních baronů vlastní v sousedním Maďarsku. Tím dělnictvo naše bylo hospodářsky poškozeno, vyjma škody národohospodářské, které tímto jednáním textilních baronů vznikly. Jest tedy v zájmu státu, aby takovéto jednání v soukromém podnikání bylo úplně znemožněno. V předminulé schůzi mnoha řečníky byl líčen katastrofální stav nezaměstnanosti a bylo podáno mnoho námětů, jak tuto účinně léčiti. Pan zpravodaj posl. Srdínko ve zprávě z rozpočtového výboru uvedl, že máme ještě dosti vozů zde, které jsou majetkem Francie. Vozy tyto nám Francie zapůjčila. Sdělení toto jest velmi zajímavé když v dnešní době naše vozovky jsou pro nedostatek práce zavírány a tisíce dělníků ocitá se tím bez zaměstnání. Bylo by spíše účelno, tyto vozy vrátiti původnímu majiteli, Francii, neboť jejich propůjčení není jistě bez poplatků a objednati vozy u místních domácích firem a tím zaměstnati dělnictvo. Náklad z toho vzešlý, byť byl i vyšší, bude jistě mnohem produktivnější, nežli tomu jest při výdajích podpor v nezaměstnanosti.

Jest třeba, aby naše úřady zákon o podpoře v nezaměstnanosti vykládaly si v duchu co možná liberálním a tím odstraněny byly křivdy, které na celé řadě dělníků byly spáchány, neboť naše úřady odpírají podpory v nezaměstnání každému svobodnému dělníku, každému dělníku, který vlastní byť i sebe menší domek, jehož cena mnohdykráte nedosahuje ani 20 tisíc K. Právě dnes mi byl hlášen podobný případ dělníka, který jest 59 let stár, pracoval v jedné pražské strojírně, byl propuštěn před 1/2 létem a marně se doposavad uchází o podporu v nezaměstnanosti. Důvod k zamítnutí je ten, že prý je vlastníkem domku, který je úředně oceněn v hodnotě 18 tisíc korun, a nemá v důsledcích toho prý nároku na podporu v nezaměstnanosti. Vyjma toho byl postižen ještě tím neštěstím, že mu byl doručen účet ze všeobecné nemocnice pražské, aby zaplatil nemocenské ošetřování za svoji nemocnou provdanou dceru.

A tu nelze se diviti, když při takových případech, které nejsou ojedinělé, nýbrž se objevují ve velkém množství, duševní rozpoložení nezaměstnaných dělnických rodin je jistě hrozivé. Je třeba, by do mrtvé litery zákona byl dán svobodomyslnější duch zákonodárce. Jsem názoru, že vláda samotna je povinna této hospodářské krisi věnovati plnou pozornost, jak to bylo slíbeno ve vládním prohlášení minulé vlády v měsíci září. Proto nemohu souhlasiti s názorem pana min. Rašína v otázce garančního fondu pro Rusko, poněvadž v tomto fondu nespatřuji nižádné politické koncese, která by z naší strany byla Rusku činěna, nýbrž hospodářskou nutnost. Většina dělníků nepřeje si podpor v nezaměstnanosti, nýbrž žádá práci. Dělnictvo je si vědomo, že práce je zdrojem jeho existenčních podmínek a proto se staví na toto stanovisko. Možností garancie se strany státu v obnosu třeba asi 300 mil. korun je možno získati zakázky v úhrnné ceně skoro 1 miliardy. Vydání toto by bylo produktivní, než tomu je v podpoře nezaměstnanosti a proto nelze jen tak beze všeho tuto otázku, aniž by se řádně uvážila, odmítati. Životním požadavkem dělnické třídy rovněž je, aby došlo co nejrychleji k provedení zákona o sociálním pojištění. Osnova tato, která se dosti často ocitla na stolech poslanecké sněmovny bývalého Rakouska, nesmí býti u nás krásným slibem dělnictvu, nýbrž musí býti v nejkratší době uzákoněna. K zmírnění hospodářské krise je nezbytná soustavná a účinná podpora stavebního ruchu, zvláště pak provádění staveb a prací. Nechť je zákonem stíhána lichva bankovními zápůjčkami. Stanovení úrokové míry nesmí býti ponecháno kartelu bankovnímu, ale nechť je stanovena vládou. Po dobu krise buďtež, pokud možno, objednávky státu a veřejných korporací přikázány co nejrychleji k provedení domácím závodům. Při zaměstnání sil pracovních, buďtež zaměstnáni nejprve domácí příslušníci. Proveden budiž zákaz práce přes čas, práce nedělní, zejména v obchodech, práce noční, pokud není technicky nezbytna. Dožadujeme se důsledného a přesného provádění 8hodinové doby pracovní. Živnostenská inspekce budiž za tím účelem doplněna a rozšířena ze řad zaměstnanců, aby zajistila dodržování zákona. Odborové organisace dělnické nechť jsou připuštěny k dobrovolné kontrole. Obmezování výroby, zastavení závodu budiž podřízeno úřednímu dozoru, spolurozhodování státu i zaměstnanců. Než se připustí, aby závod byl zastaven, nechť je podrobena kontrole výrobní režie. V této položce, kdyby byla provedena kontrola, mnohdy bychom spatřili též příčiny nemožnosti naší konkurence. Tato položka bývá mnohdy velice záhadnou a vloží se do ní to, co za jiných okolností by tam jistě svého místa nemělo míti. V případech, v nichž se zjistí, že se zastavuje výroba bez dostatečných hospodářských důvodů, nechť úřad učiní opatření k dalšímu provozování na účet majitele. Vláda nechť provede energické vymáhání daně z majetku a přírůstku na majetku, aby zjednána byla v daňových břemenech spravedlivá rovnováha. Vymáhání osobní daně z příjmu v této kritické hospodářské situaci nechť jest prováděno pouze tam, kde jest dostatečná zaměstnanost. V případech, kde dělnictvo má obmezenou pracovní dobu na méně než 48 hodin týdně, nechť jest od vymáhání daně z příjmu upuštěno. Libovolnému snižování mezd nechť postaví vláda hráze tím, že by za součinnosti zástupců dělnických odborových organisací a státu byl vypracován index cen životních. Rovněž tak tomu budiž i u zaměstnanectva veřejného.

Prvým lednem 1923 má vejíti v platnost zákon, jímž dosavadní drahotní přídavky ženám státních zaměstnanců výdělečně činným mají býti vzaty. S tím lze souhlasiti pouze v oněch případech, kde výdělková schopnost manželky státního zaměstnance obnáší více než 4000 Kč ročně.

Připravovaný zákon o možnosti překládati zaměstnance z jednoho resortu do druhého, budiž upraven tak, aby se předešlo veškerým šikanám se strany představených, mnohdy z osobní zaujatosti oproti zaměstnancům.

Zůstává rovněž nevyřízena otázka dozorců vězňů ve známé aféře pankrácké, z níž někteří dozorci byli po dlouhé měsíce držáni ve vyšetřovací vazbě, ale pro nedostatek důkazů byli z vazby propuštěni a nastoupili ihned službu. Proti některým soudní vyšetřování bylo vůbec zastaveno, leč náhrady za tuto vazbu nedostalo se jim žádné. Nemám ovšem na mysli náhrady hmotné, ale jest povinností úřadů, aby prostým konstatováním tohoto fakta dostalo se mravní satisfakce těm, kdož byli nevinně nařčeni a držáni dlouhý čas ve vyšetřovací vazbě a prodělali nejen fysická, ale zejména duševní muka.

Ke konci své řeči prohlašuji, že budu hlasovati pro rozpočet v plném vědomí, že dělnictvo ve většině stojí za republikou a zůstává jí věrnou oporou, jsouc schopno přinésti také oběti, ale dožaduje se, aby rovněž tak veškeré vrstvy občanstva přinesly vše ke prospěchu státu.

Je povinností tohoto slavného sboru, aby sám přikročil k názornému příkladu v úspoře tím, že by také v nejbližší době bylo přikročeno ke snížení diet poslaneckých, neboť je nemyslitelno, by šetřeno bylo jen u vrstev s nízkým platem. Tato republika, která byla po těžkých obětech zbudována, které hlavně přinášely vrstvy lidové, nesmí se státi doménou nadpráví několika desetitisíc a ohromná většina obyvatelstva aby byla ve svých právech přehlížena. Odsuzujeme ostře všechny přehmaty, které se v administrativní správě státu dějí, ale rozlišujeme stát jako útvar samotný. Zejména jako socialista vidím v republice nikoli konečný cíl, nýbrž pouze prostředek, jehož pomocí dojdeme svého socialistického cíle. A proto stavím se za tuto republiku, poněvadž ona není konečným cílem, nýbrž je nám snadnějším prostředkem k provedení snah a ideálů, jak je máme ve svém programu obsaženy. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)

Lituji roztříštěnosti dělnictva právě v dnešní době těžké hospodářské krise, poněvadž zaměstnavatelé plně jí využivše, podnikají bezohledné, surové výpady na existenci pracujícího lidu. Dělnictvo bude pozorně sledovati politiku zaměstnavatelů, když se domnívají, že mohou těžit z hospodářské krise a z určité rozháranosti, která v dělnictvu je v důsledku poválečných poměrů. Prohlašuji, že se přepočetli, neboť v otázkách hospodářských půjde dělnictvo za jedním cílem, zejména odborové organisace půjdou společně proti svému odpůrci. (Potlesk.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále pan posl. dr. Jablolniczky.

Posl. dr. Jabloniczky (německy): Velectěné shromáždění! V zemích opravdu demokratických jest parlament účinným živým organismem. U nás jistě se zakladatelé státu nevynasnažili, aby parlament vybavili vlastnostmi života. Proto se stal parlament také tím, k čemu byl od začátku odsouzen, bezživotnou institucí, španělskou stěnou demokraticky pomalovanou, za níž se skrývá absolutistický system s jediným určením, aby trvale držel v područí menšiny, jež jste si přisvojili, tedy velkou část obyvatelstva, a připočteme-li nespokojené Slováky, většinu obyvatelstva. Z toho důvodu nejsme příliš nadšeni zdejším parlamentárním životem. Nahlížíme, že zde parlamentní cestou sotva bude možna změna politických poměrů; přes to se nesmíme ve svém boji o nezadatelná práva svých národů parlamentu vyhýbati, neboť parlament poskytuje nám jedinou tribunu, abychom tento boj vedli před očima bližší i vzdálenější veřejnosti. Jeden z hlavních svých úkolů musíme spatřovati v tom, že vykonáváme při každé příležitosti ostrou kritiku poměrů namnoze nemožných, abychom, odhalujíce ty poměry, nějak nutili odpovědné politiky do jejich povinnosti. Podle starého zvyku parlamentárního poskytuje debata o státním rozpočtu možnost kriticky osvětliti poměry ve státě. Při tom máme výhodu, že se můžeme i tentokráte, jako vždy, držeti čisté pravdy. Nepotřebujeme věc malovati křiklavými barvami; jsou-li přes to poměry křiklavé, jest co děkovati těm, kteří tyto poměry opravdu křiklavými učinili.

S české strany je stále slyšeti, že prý menšiny mají všechno, co jim podle zákona přísluší. Vylíčím situaci menšin na Slovensku, abych skutečnostmi dokázal, jak nesmírnou nepravdu toto tvrzení znamená. Nezbytným přívlastkem demokratického státu jest právo na spolkový život. Hned po příchodu vrhly se státní orgány na naše dosavadní spolky a po křížové cestě skoro čtyřleté dospěly naše spolky tam, že žádný z nich nemá potvrzených stanov. Nade všemi vznáší se Damoklův meč, že budou rozehnány. Mnoho jich bylo rozpuštěno, jmění jejich bylo zabráno; musejí bojovati těžký boj o existenci. Jak nespravedlivým bylo rozpuštění našich spolků státem, dokazuje okolnost, že správní soud ve všech případech, kdy byly naše spolky zrušeny, dal pronásledovaným spolkům za pravdu. Co však to prospěje? Po výroku správního soudu jsou tyto spolky prostě rušeny opět z týchž důvodů. Vytvořila se prazvláštní praxe. Jakmile se zpozoruje, že spolek má nějaké jmění, jehož by bylo možno použíti pro zakládání vlastních šovinistických spolků, dokročí se pod záminkou státních zájmů na spolek. Noví pánové nejsou takoví, aby na své účele věnovali něco ze svých kapes, jejich morální vlastnosti vystačí jen k tomu, aby zabírali pro své vlastní spolky ovoce obětavosti a píle menšin. Jak by mohlo přivésti z míry pravého Čechoslováka, že při tom se porušuje právo? Vždyť jde vždy jen o porušení práv menšiny a tu je beztrestnost politickou odměnou. Ve čtyřech letech existence republiky nebylo na Slovensku možno založiti nový spolek. Již v roce 1919 dělaly se o to pokusy. Nejkřiklavější to bylo při zakládání spolku Maďarů na Slovensku. Po čtyřech letech jsme tak daleko, že ministerstvo stanov neschválilo; nyní mohou se zakladatelé dovolati aspoň správního soudního dvora. Nedá se vypsati a vylíčiti, jaké množství úskoků, týrání a pronásledování státní orgány vynaložily, aby založení každého spolku znemožnily. Za dnešních poměrů menšinám ani nenapadá, aby zakládaly spolky politické. Avšak znemožňuje se založiti spolek jakýkoli, patrně vlivem starého známého přísloví: Kdo rád kde sedá, jiného tam hledá, kteréhožto vlivu nelze nějakým kouzlem odstraniti. Naproti tomu se zakládají československé spolky se všemi cíly možnými a nemožnými a státní orgány jim ochotně stanovy schvalují.

V únoru 1919 byla na Slovensku suspendována samospráva evangelické církve, aby byly evangelické menšiny německé a maďarské nějak zatlačeny do evangelické církve slovenské, kde by mohly býti snáze odnárodněny. Prostředek k tomu brzy našli násilní politikové v duchovním orgánu evangelickém, jakožto vnucení likvidatoři vládou jmenovaní ve vládním okroji církevní ústavy dosavadní svobodné církevní samosprávě. Stejně smýšlející vláda ovšem s radostí chopila se myšlenky nové evangelické církevní ústavy slovenské. Avšak každé dítě ví, že pramen každé církevní protestantské moci tkví v jednotlivých obcích a já zvláště s tohoto místa upozorňuji protestantský svět slovenský bez rozdílu národnosti na nebezpečí oktroje církevní ústavy shora a na nebezpečí schvalování vládou. Evangelická církevní samospráva není státním nástupnickým statkem, jímž by vláda byla oprávněna disponovati. Schvalování církevní samosprávy vládou je vůbec v odporu s právy evangelické církve vybojovanými ve staletích a stlačuje církev samu na úroveň zábavných spolků. Je třeba největší opatrnosti, nechceme-li, aby nezkrotným šovinismem několika zaslepenců nebyly ztraceny nejcennější ideální statky, za něž předkové trpěli a namnoze i krváceli. Protestantská církev na Slovensku zdržovala se v minulosti politiky, aby neohrozila náboženství. Dnešní československá církevní politika je opravdu jen politikou a proniká evangelickou církví až k oltáři. V novohradské župě byl zvolen seniorem církevního kraje jistý Michal Lancziak. Tento zvláštní duchovní prohlásil při své instalaci v kostele před oltářem toto: "Zde od oltáře prohlašuji zmužile své politické kredo. Prohlašuji, že Slováci a Češi jsou jeden národ, který musí spolu splynouti, a je úkolem naší církve, aby to podporovala všemi prostředky." Táži se, zda lze tohoto muže nazvati důstojným služebníkem božím? Jeho řeč je znesvěcením kostela a oltáře. Tak nesmí evangelický kněz nikdy v kostele mluviti.

Podle časopiseckých zpráv prohlásil právě zvolený slovenský evangelický biskup, evangelický farář z Modré Samuel Zoch, když byl županem v Bratislavě, že nezná křesťanského milosrdenství, neboť prý je správním úředníkem. Opravdu, zdá se, že vystihl pravdu, neboť českoslovenští správní úředníci na Slovensku a křesťanské milosrdenství - čest řídkým výjimkám - jsou podle nabytých trpkých zkušeností pojmy neslučitelnými. Avšak muž, jenž tak myslí, není podle pravého evangelického názoru způsobilým, aby stál jako vůdce v čele velkému křesťanskému společenství. Také tyto příklady ukazují, jak je nutno co nejdříve vrátiti se k zásadě jedině správné, aby protestantská církevní hierarchie byla vybudována zdola.

Musím se zmíniti ještě o jedné exotické květině z naší politické louky na Slovensku. Ústavní listina státu ustanovuje, že práva a povinnosti mají býti stejná. Advokáti čeští, moravští a slezští mají svoji samosprávu. Advokáti ex partibus infidelium, ze Slovenska, samosprávy nemají. Byla zrušena v roce 1920. Advokátům bylo hozeno na krk několik vládou jmenovaných šovinistů vesnického kalibru a tak vytvořenému bastardu byr dán název advokátní komory. První úkol své existence spatřují noví předáci slovenských advokátů v tom, že si zcela suverenně stanovili svoji civilní listu na útraty svých kolegů, aniž se jich otázali, velkým násobkem těch skromných honorářů, jaké dostávali funkcionáři autonomně volení. Druhý úkol vidí v očistě advokátního stavu, avšak chraň Bůh! Nikoli v očistě morální, neboť s tou se u nás v žádném oboru nespěchá; zdála se jim býti neodkladnou jen očista politická, ovšem jen mezi těmi kolegy, kteří se přiznali k menšinám. Brutální výhrůžkou následky, jež se dotýkaly existence jednotlivců, byli bázliví nuceni, aby se skutečně vzdali svého jazykového práva menšinového. Kolegové byli pronásledováni, poněvadž na svých razítkách používali historického názvu místa pobytu, k čemuž měli dobré právo podle zákona. Jeden kolega byl vzat do disciplinárního vyšetřování a podána na něho obžaloba s odůvodněním, že není u něho naděje na polepšení, a jistě byl již také odsouzen. Velectění! Dále to již nejde! A to učinili advokáti, právníci. Co můžeme teprve žádati od těch, kteří bez náležitého předběžného vzdělání jen po několika nedělní přípravě ve spěšných kursech byli puštěni na naše lidi jako úředníci?