Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

4636.

Interpelace:

I. posl. dra Budayho a spol. min. školstva a nár. osvety v záležitosti štátnej ľudovej školy v Podbrehy - Lehôtke,

II. posl. Tománka a spol. min. školstva a nár. osvety o divadelnom predstavenie pre školskú mládež v Trnave,

III. posl. Tománka a spol. min. predsedovi o 6 milionovej subvencii Oskarovi Nedbalovi na zájazd do Španielska,

IV. posl. dra Kubiše a spol. min. pošt a telegrafov o priberanie nových českých síl k pošte,

V. posl. Tománka a spol. min. predsedovi v záležitosti vyhlásenia Husovho dňa za štátny sviatok,

VI. posl. Tománka a spol. min. vnútra a min. pravosúdia o nespravodlivom zhabanie 12. čísla "Slov. Ľudových Novín" zo dňa 21. marca 1924,

VII. posl. Tománka a spol. min. vnútra o štatáriumu v obci Boleráz,

VIII. posl. Windirsche a druhů min. financí, jak frýdlantská berní správa postupuje proti rolníkům při vyměřování daně z obratu,

IX. posl. Windirsche a druhů min. vnitra, že novopacká okresní politická správa nedbá ustanovení jazykového zákona ze dne 29. února 1920, č. 122 Sb. z. a n.,

X. posl. Kostky, dra Kafky a druhů min. financí, že bankovní úřad zvýšil úrokovou míru,

XI. posl. Heegera, Jokla, dra Haase a druhů min. železnic, že němečtí dělníci byli z rozkazu ministerstva železnic vypuzeni z továrny na vagony ve Studénce,

XII. posl. dra Lodgmana a druhů min. soc. péče o prováděcím nařízení k zákonu ze dne 21. prosince 1923, č. 248 Sb. z. a n., jímž se mění zákon o nemocenském pojištění,

XIII. posl. dra Schollicha a druhů předs. vlády a min. vnitra, že novojičínská okresní politická správa zakázala černo-červeno-zlaté prapory,

XIV. posl. dra Medingera a druhů min. financí, aby se držitelům titrů předválečných dluhů dostalo odškodnění za opožděné vyplácení úroků,

XV. posl. dra Medingera a druhů min. financí o převzetí zajištěných předválečných dluhů Československou republikou,

XVI. posl. dra Medingera a druhů min. financí o převzetí některých titrů rakouského nezajištěného předválečného dluhu Československou republikou,

XVII. posl. Kostky, dra Kafky a druhů vládě o používání jazyka při dodávkách a obchodní korespondenci s vojenskými úřady.

I./4636.

Interpelácia

poslanca dra Jozefa Budayho a spoločníkov

ministru školstva a národnej osvety

v záležitosti štátnej ľudovej školy v Podbrehy - Lehôtke.

Kým v Čechách ľudovej školy sú umiestnené v celých palácoch, kým vláda sa postará o nádhernú miestnosť pre YMCu, či Sokola, kým na Slovensku ťažké miliony sa vyhadzujú na podporu českých hercov, ktorí hrajú len česky len české kusy, slovenčinu a kusy slovenské s ironiou pomíjajú, kým nedávno šesť milionov vláda vyhodila Nedbalovi na zájazd do Španielska, zaťal pražská vláda typickým spôsobom macochy za nedbáva školstvo slovenské nielen cirkevné ale aj štátne a proti ním ťažko hreší.

Nie ojedinelým, ale do neba volajúcim hriechom je to, že štátna ľudová škola v Podbrehy - Lehôtke je umiestnená v obecnej pastierni.

Táto - možno povedať - úmyselná nedbalosť vlády je tým nápadnejšia, keďže vláda všemožne sa snaží hanobiť a zatlačiť slovenským ľudom obľúbenú a mentalite jeho jedine vyhovujúc u školu cirkevnú a miesto urobiť tak zvanej škole štátnej, ktorú slovenský ľud iba trpí a jej sa všemožne spiera.

Umiestnenie školy v obecnej pastierne je nie len výsmech a potupa pre pokrokovosť štátu, ale aj obrovský hriech na školstve, výchove a slovenskom národe.

Ministerstvo školstva činíme odpovedným za takéto umiestnenie výchovnej inštitúcie a pýtame sa pána ministra školstva a národnej osvety

1. či vie o tomto umiestnení štátnej ľudovej školy v Podbrehy - Lehôtke?

2. či je ochoten ihneď sa postarať, aby patričná škola bola umiestnená v zodpovedných miestnostiach?

V Prahe, dňa 27. mája 1924.

Dr. Buday,

Bobok, Kurťak, dr. Juriga, Mark, dr. Luschka, Hancko, Hlinka, dr. Labay, Scharnagl, Böhr, Bobek, Budig, Vávra, Anděl, Tomik, Onderčo, dr. Kubiš, Pastyřík, dr. Gažík, Mlčoch, Najman, Horák.

II./4636.

Interpelácia

poslanca Floriána Tománka a spoločníkov

ministru školstva a národnej osvety

o divadelnom predstavenie pre školskú mládež v Trnave.

Dňa 27. februára, 1924 odpoludnia odohral sa v Trnave škandalózny kúsok. Zvláštnym plakátom dali vedieť školám, zvlášť štátnym, že v záujme povznesenia "slovenskej kultúry" bude sa hrať divadlo priamo pre mládež. Divadlo necudným milkovaním páchlo až príliš - a to vraj kňaz, opitý kňaz robil. Dietky studom sa dívaly, ba aj jedna učiteľka ztadiaľ od studu ušla. Dietky teraz o inom nerozprávajú, iba, že videli opitého kňaza.

Toto sa prihodilo v katolíckej Trnave za nápomoci riaditeľstva škôl.

Dúfame, že na Slovensku nie sú dosiaľ školy povolané, aby sa staly strediskom, z ktorého by sa šírila záplava nemravnosti a záplava urážok katolicizmu.

Pýtame sa pána ministra:

1. či vie o tomto kultúrnom škandále v Trnave?

2. či chce nechať vec vyšetriť vinníkov náležito potrestať a tým dať urazenému obecenstvu zadosťučinenie?

3. či chce dať záruku že takéto hanebnosti naďalej správy škôl nebudú podporovať?

V Prahe, dňa 27. mája 1924.

Tománek,

dr. Buday, Bobok, Kurťak, dr. Luschka, Hancko, Mark, Budig, Hlinka, Scharnagl, Tomik, Onderčo, dr. Kubiš, dr. Labay, dr. Gažík, Böhr, Bobek, dr. Juriga, Vávra, Horák, Najman, Mlčoch, Pastyřík.

III./4636.

Interpelácia

poslanca Floriána Tománka a spoločníkov

ministerskému predsedovi

o 6 milionovej subvencii Oskarovi Nedbalovi na zájazd do Španielska.

Z rôznych časopiseckých zvesti sme sa dozvedeli, že v dobe, keď parlament nezasadal, vláda vyplatila p. Oskarovi Nedbalovi šesť milionov na výpravu t. zv. "Slovenského Národného Divadla" do Španielska.

Proti tomuto činu vlády čo najrozhodnejšie protestujeme.

Tento skutok vlády pobúril všetku daňujúcu a vývoj slovenského umenia sledujúcu verejnosť slovenského národa, keďže sa poskytla subvencia t. zv. "Slovenskému Národnému Divadlu", ktoré vo skutočnosti nejestvuje. Také divadlo, v ktorom herci nevedia slovensky, kde sa len česky hraje, slovenské kusy sa oproti mravnému, ba už aj právnemu záväzku ostentatívne obchádzajú - tak na príklad nedávno sa hral Shakespearov kus česky, ač máme krásny preklad od Hviezdoslava -, kde slovenský herec nie je trpený, nemôžme uznať za slovenské a tým menej za slovenské národné.

Tento kultúrny škandál tým viac búri slovenskú verejnosť, keďže menšinový národ republiky - Nemci - majú svoje nemecké národné divadlo a národ slovenský národ to štátotvorný, nemá svojho Slovenského Národného Divadla.

Vláda kým by sa postarala, aby tento kultúrny škandál odčinila, ostentatívne dráždi slovenský národ podporovaním divadiel neslovenských.

Nie menej nás bolí a roztrpčuje to, že toľké peniaze sa vyhodili na vec teraz ešte nijako nepotrebnú a slovenskú verejnosť poburujúcu v dobe, keď ľud hynie pod ťarchou daní a kým tisíce slovenského ľudu pred hladom uteká do Argentíny aby aspoň nezahynul doma v slobode.

Pýtame sa pána ministerského predsedu, či

1. vie o tejto ohromnej subvencii ktorú vláda poskytla bez opýtania parlamentu,

2. či má známosť o neúčelnosti tohoto skutku,

3. či chce odčiniť krivdu spáchanú na Slovenskom národe a postarať sa aby bratislavské divadlo stalo sa v skutočnosti Slovenským Národným Divadlom?

V Prahe dňa 27. mája 1924.

Tománek,

dr. Buday, Bobok, Kurťak, Bobek, dr. Luschka, Vávra, Najman, Horák, Scharnagl, Budig, dr. Labay, Hlinka, Hancko, Tomik, Onderčo, dr. Kubiš, dr. Gažík, dr. Juriga, Mlčoch, Pastyřík, Böhr, Mark, Anděl.

IV./4636.

Interpelácia

poslanca dra Roberta Kubiša a spoločníkov

ministru pôšt a telegrafov

o priberanie nových českých síl k pošte.

Vo vysokých poštárskych kruhoch dostalo sa uistenie, že na Slovensku sa viac nových českých síl k pošte prijímať nebude. Naproti tomu uisteniu čítame v 15. čísle Vestníka ministerstva pôšt a telegrafov, že poslaný bol na Slovensko dr. Macilis a Mander zameniť dvoch neprávnikov Čechov. Sme sa však dozvedeli, že i noví zostali a starí neodišli preč.

Tiež bolo na Slovensko prijatých 9 maturantov a z toho 5 Čechov, kým iba v riaditeľstve brnenskom a pardubickom bolo prijatých 74 maturantov.

Dnes, keď už slovenská mladá generácia hlási sa do úradov slovenskej svojej krajiny, dostáva sa jej na miesto úradu vyhlásenie, že nové sily sa neprijímajú, avšak pod rôznymi titulmi nové a nové sily sa z historických zemí do slovenských úradov exponujú, ač by sa mal diať pravý opak toho.

Pýtame sa pána ministra:

1. či vie o tom, že dnes stále nové a nové české úradnícke sily sa na Slovensko ešte exponujú?

2. či vie pán minister, že mladá slovenská inteligencia chce si obsadiť svoje miesta u úradoch?

3. či je pán minister ochotný zamedziť príliv nových českých úradníckych síl a postupne sťahovať sily české zo slovenských úradov pre slovenských úradníkov?

V Prahe dňa 27. mája 1924.

Dr. Kubiš,

Vávra, Horák, Mlčoch, Hlinka, Hancko, Anděl, Pastyřík, Najman, Böhr, Mark, Bobek, Budig, dr. Luschka, Scharnagl, Tománek, Tomik, Onderčo, dr. Buday, Bobok, Kurťak, dr. Gažík, dr. Juriga, dr. Labay.

V./4636.

Interpelácia

poslanca Floriána Tománka a spoločníkov

na ministerského predsedu

v záležitosti vyhlásenia Husovho dňa za štátny sviatok.

U nás na Slovensku české časopisy zvestujú, že Husov deň bude vyhlásený za štátny sviatok. Stane sa to vraj na popud protestantov, ktorí sa na tom usniesli na valnom shromáždení Kostnickej Jednoty v Olomúci.

Zdôrazňujúc náboženskú snášanlivosť, nijako nezazlievame Kostnickej Jednote, že chce uznať Husov deň za svoj sviatok, ale rozhodne sa staviame proti tomu, aby Husov deň museli svätiť katolíci, aby ten deň bol vyhlásený za štátny sviatok.

Že vláda hodlá ho vyhlásiť za štátny sviatok, v tom je iba dráždenie náboženského cítenia katolíkov republiky a zvlášte však Slovákov - katolíkov, ktorí ani z národného ohľadu s Husom nič spoločného nemajú.

Varujeme vládu od takýchto pokusov a zároveň žiadame od pána ministerského predsedu uspokojujúce osvedčenie, že od tohoto pokusu vláda upustí.

V Prahe dňa 27. mája 1924.

Tománek,

dr. Labay, Böhr, Mark, dr. Luschka, Scharnagl, Najman, Vávra, Hlinka, Hancko, Bobek, Budig, Mlčoch, Pastyřík, Anděl, Horák, dr. Kubiš, Tomik, dr. Gažík, Onderčo, dr. Buday, Bobok, Kurťak, dr. Juriga.

VI./4636.

Interpelácia

poslanca Floriána Tománka a spoločníkov

ministru vnútra a ministru pravosúdia

o nespravodlivom zhabanie 12. čísla "Slov. Ľudových Novín" zo dňa 21. marca 1924.

Dnes celá verejnosť s istou nenávisťou a nedočkavosťou čaká na spôsob riešenia otázok tlačových novým zákonom. Je teda samozrejme, že najmä žurnalistika sa s vecou živo zaoberá a vo väčšine, bez politického pribarvenia, stavia kritiku väčšinou odsudzujúcu.

Tejto dovolenej kritiky celkom dobromyseľne sa dopustily aj "Slov. Ľudové Noviny" vo svojom 12. čísle v článku: "Vláda ide zmrzačiť demokraciu". Bratislavský cenzor však článok vycenzuroval a celý náklad spomenutého čísla zhabal. Viďme však článok sám:

Vláda ide zmrzačiť demokraciu.

Vláda terajšej špiritusovej koalície osobuje si panstvo otrokára nad všetkými slobodami, panstvo nad telami a nad dušami. Vláda koalície osobuje si zástoj kladiva, jehož ťažké údery by s ohromujúcou váhou dopadávaly na nás, bitú nákovu.

Nás tento vývin vecí bolí, ale nás neprekvapuje. My sme ho predvídali. Videli sme v koalícii veľkú skupinu panamistov, ktorá v duši nikdy nič iného nechcela, iba blýskavými heslami národ oklamať, sadnúť do vlády a použiť potom všetku svoju moc na obohatenie seba a na vycicanie všetkých špikov ľudu. My sme sa teda neveľmi oklamali. Ale horko sklamal sa ľud republiky. Jeho dušu tento politický klam vyšších pánov otrávil. Jeho náruživosti bičuje. Jeho nádeje vo svojich vodcov skladané, podkopáva. Vláda terajšej koalície má pre ľud republiky ostrejšie putá, než ich mávala predtým na základe 14 paragrafu absolútna rakúska vláda. Lebo nielen v otázkach všeobecnej politiky stúpa vláda koalície nazad do tmy; nielen demokraciu ide zmrzačiť; nielen v šovinisme proti nám pracuje kyjakom. V politike hospodárskej verejne dokázala - na príklad pri Pozemkovej Reforme - že ide brániť záujmy triedy majetnej. Ide podporovať tých, čo už i tak dosť, i moc, až primnoho majú. A ide ich podporovať na úkor tých, čo i dosiaľ so slzou v oku a s opuchnutými rukami zarábali skyvu chleba sebe a rodine, slovom chudobu..

Vyšším pánom, tým boháčom, otvárajú sa brány pohodlných palácov, nám a všetkému ľudu slovenskému dáva sa do ruky vandrovná kabela a palica.

Najväčší rozruch ale vzbudzuje v celej republike najnovší výčin vlády, ktorý výčin poukazuje na to, že vláda ide zatarasiť ľudu tie pramene, z ktorých mu dosiaľ vyvieralo jediné občerstvenie, jediné poučenie a potešenie v časoch ťažkých: vláda ide obmedziť slobodu žurnalistiky, slobodu tlače, aby hájila tých pažravých bumbajov, nenasytných panamistov a korupčníkov. Koaličná vláda neuspokojuja sa s tým, že už dala odhlasovať krutý zákon, ktorý oprávňuje fiškusa, aby noviny ešte pred expedíciou zhabať mohol. Vláde je aj to málo, že minister plnomocník pre Slovensko, bez výnosu sudcovského narušil tajnosť rekomandovaných listov; keďže napríklad dal zhabať na p. prezidenta adresovaný otvorený a rekomando doposlaný list amerických Slovákov, čo zákon bez výnosu sudcovského nedovoľuje. Áno, minister Dr. Kállay splnomocnil nielen poštové úrady, ale aj četnictvo a políciu, aby mohla habať listy a iné zásielky, bez toho, žeby o tom či adresáta, či zasielateľa uvedomila. A tu teraz po tom všetkom vstala vláda a povedala, že ona nedovolí v novinách búriť proti panamistom a korupčníkom a že porotné súdy, súdy ľudu nebudú už viac konať svoju povinnosť, nebudú ony súdiť nad novinami panamy a korupcie odhaľujúcimi a bičujúcimi, ale súdiť bude nad nimi len sudca z povolania. Či z toho nevysvitá, že vláda ide zmrzačiť demokraciu, že skutočne chce zlomiť neodvislú, nepodplatenú tlač a zabiť každé slobodné slovo? My ľutujeme, ale musíme vysloviť, že si vládna koalícia kope hrob. Neľutujeme pre vládnu koalíciu. Tých pažravých panamistov a korupčníkov nech berie parom. Ale ľutujeme, že ku vládnej koalícii boly sa predsa viazaly isté očakávania i čestnejších českých poslancov, napríklad českých ľudových poslancov. Ale nech nezabúdajú tí čestnejší českí poslanci, že tie biče, ktoré oni teraz na rozkaz vlády pletú na nás, budú biť onedlho aj ich vlastné tela. Na bajonetoch sa sedieť nedá. Vláda koalície sa četníkmi a žalármi neudrží. My si potrpíme. A v krušných chvíľach poníženia zoceľuje sa ešte väčšmi naša láska k slovenskému národu, ale zrodí sa i nenávisť proti nepriateľovi. Pokus koaličnej vlády vychová z nás chasu junácku.

I v časoch Bánffyho sme len zosilneli. Čoho nám miernejšie časy nedoniesly, to donesie nám nastávajúca krátka doba nášho boja s českými vyššími pánmi, donesie nám oživenie nášho národa v hlavách a v údoch, v tele i na duchu. My vytrváme a do tej jamy, čo nám teraz oni kopú, padnú po krátkom čase oni sami.

Z obsahu článku vidieť, že čin cenzora bol bezdôvodný a protizákonný, bijúci do oči tým viac, keďže podobné kritiky iným časopisom dovolené boly. Zvlášte veľmi ostrou kritikou odsúdily návrh zákona opozičné a aj vládne časopisy české bez toho, žeby bol cenzor len nepatrnú časť v nich vycenzuroval. Avšak najviac spatrujeme v takejto činnosti bratislavského cenzora systematické deptanie slobody tlače, prištiace zo zákernej nenávisti oproti slovenskej ľudovej strane. Poneváč čin bratislavského cenzora je poburujúci, protiústavný, pýtame sa pp. ministrov:

1 Či vedia o tomto nespravodlivom pokračovaní cenzora oproti slovenskej ľudovej strane?

2. Či vedia o tom, že takéto pokračovanie úradov už búri slovenskú verejnosť?

3. Či sú ochotní páni ministri sa postarať, aby demokracia našej republiky nebola vystavená zákonite neodôvodneným útokom cenzúry?

V Prahe dňa 27. mája 1924.

Tománek,

dr. Labay, Böhr, Mark, Bobek, Scharnagl, Vávra, Horák, Anděl, Pastyřík, Najman, Mlčoch, Hlinka, Hancko, Budig, dr. Gažík, Onderčo, Tomik, dr. Kubiš, dr. Buday, Bobok, Kurťak, dr. Luschka, dr. Juriga.

VII./4636.

Interpellácia

poslanca Floriána Tománka a spoločníkov

ministru vnútra

o štatáriumu v obci Boleráz.

Začiatkom marca tohoto roku v obcí Bolerázi vybili okná neznámi páchatelia jednomu v obci veľmi nenávidenému občanovi. Na oznámenie jeho zahájené bolo vyšetrovanie, ktoré sa skončilo bez výsledku. Poškodený občan oznámil viacerých občanov, ale dokázať im nič nemohol.

Trnavský okresný náčelník na to nariadil štatárium. Predstavenstvo obce niekoľkokrát žiadalo zrušenie tohoto nariadenia, keďže sa v obci nič trestuhodného zo strany občanov nestalo. Okresný náčelník žiadosti nevyhovel, ba čo viac, skoncentroval z celého okolia četníkov do obce, ktorí tam hrozné veci na pokojnom obyvateľstve páchajú.

Minulý týždeň sedem mladíkov bolo požiadaných od miestneho stolára, aby mu pomohli dosky s voza skladať, keď ich privezie z Trnavy. Voz došiel z Trnavy až po deviatej hodine večer, mladíci pomáhali mu dosky s voza skladať a bolí od četníkov oznámení a trnavský okresný náčelník odsúdil jednoho každého na 100 Kč, alebo na päť dní do žalára.

Jeden gazda priviezol svojmu priateľovi drevo večer o desiatej hodine, tiež je od četníkov oznámený. Ten istý osud ho očakáva, ako predošlých siedmich mladíkov.

Iný gazda, príduc neskoro domov s poľa, mal ešte prácu u svojho suseda. Po deviatej hodine išiel ku nemu, četníci ho oznámili a bol tiež pokutovaný na tridsať korún.

Celá spústa mladíkov je pokutovaná po 30 Kč len preto, že sa po deviatej hodine na ulici ukázali.

Dievčatá v jednom dome vyšívaly plášť na oltár, po deviatej išly domov, četníci ich zapísali a budú celkom iste pokutované.

Keď ide roľník domov po deviatej hodine, četníci ho zapíšu a je pokutovaný.

Takýchto pádov je ešte mnoho, ktoré až do krvi urážajú a rozhorčujú pokojné obyvateľstvo. Trnavský okresný náčelník, ktorého sa opätovne dovolávali pokojní občania, aby štatárium zrušil, vôbec si nevšíma ich oprávnenej žiadosti. Obyvatelia obrátili sa aj na pána bratislavského župana, ale i u tohoto ich prosba narazila na hluché uši. Sú toto také neslýchané pády, ktoré sa v kultúrnom a civilizovanom štáte snáď stať nemôžu.

Úradníci, ktorí nemajú porozumenie a spravodlivého právnického citu pre takéto veci, stande pede mali by byť z úradu vyzdvihnutí.

Za celý škandál činíme zodpovedným trnavského okresného náčelníka a preto rozhodne žiadame jeho okamžite suspendovanie z úradu.

Zároveň pýtame sa pána ministra, či je ochotný ihneď zakročiť, aby obyvateľstvo obce Boleráz bolo oslobodené od tejto ľubovoľnej hrôzovlády a bašovania trnavského okresného náčelníka?

V Prahe dňa 7. mája 1924.

Tománek,

dr. Buday, Bobok, Kurťak, dr. Luschka, Vávra, Horák, Najman, Mlčoch, Mark, Böhr, Hancko, Hlinka, dr. Kubiš, Tomík, Onderčo, dr. Labay, Anděl, dr. Gažík, Bobek, Pastyŕík, Budig, Scharnagl, dr. Juriga.

VIII./4636 (překlad),

Interpelace

poslance Windirsche a druhů

ministrovi financí,

jak frýdlantská berní správa postupuje proti rolníkům při vyměřování daně z obratu.

Rolníci z obce Háje a z jiných obcí v tomto okresu dostali od frýdlantské berní správy s odvoláním na § 20 zákona o dani z obratu a dani přepychové ze dne 12. srpna 1921, č. 321 Sb. z. a n. vyzvání, aby zaplatili čtvrtletní splátky. Zároveň jim bylo podle § 43 zmíněného zákona pohroženo pořádkovými tresty a vybíráním úroků z prodlení.

Podle toho se zdá, že frýdlantská berní správa neví, že se pro zemědělské podniky do 54 ha půdy podle zvláštních úmluv s ministerstvem financí do určité doby vybírá daň z obratu dodatečně a úroky z prodlení že se nepočítají, Avšak jest snad také možno, že se frýdlantská berní správa necítí vůbec vázána zmíněnými úmluvami a řídí se čistě fiskálními sklony, což jest postup, který ovšem musíme odmítnouti.

Tážeme se tedy pana ministra financí:

1. Je-li ochoten poučiti frýdlantskou berní správu, že se daň z obratu ukládá a vybírá u drobných rolníků podle zvláštních ustanovení a že tedy tento způsob ustanovený každého roku, platí na celém státním území?

2. Je-li pan ministr financí ochoten působiti k tomu, aby berní úřady zbytečně upomínajíce nemrhaly časem a materiálem, a aby se tím zabránilo zbytečnému znepokojování obyvatelstva?

V Praze dne 24. května 1924.

Windirsch,

Wenzel, dr. Schollich, Budig, dr. Radda, dr. W. Feierfeil, inž. Kallina, dr. E. Feyerfeil, Bobek, Mark, dr. Lodgman, inž. Jung, Patzel, Simm, Stenzl, Heller, Schubert, dr. Spina, Kraus, Křepek, dr. Lehnert, dr. Medinger.

IX./4636 (překlad).

Interpelace

poslance Windirsche a druhů

ministrovi vnitra,

že novopacká okresní politická správa nedbá ustanovení jazykového zákona ze dne 29. února 1920, č. 122 Sb. z. a n.

Novopacká okresní politická správa se dotázala dopisem ze dne 6. února 1924, č. 4323 obecního úřadu ve Stupném, je-li tento úřad ochoten dobrovolně používati dvoujazyčného obecního razítka na úředních podáních, oběžnících, vyhláškách atd. Novopacká okresní politická správa se při tom odvolávala na přání české menšiny ve Stupném, které v tomto směru projevila a poukázala, že podle soupisu lidu ze 453 lidí obyvatelstva připadá na Němce 391 a na Čechy 72.

Když obec Stupné poté prohlásila, že neshledává příčiny k opatření dvoujazyčného obecního razítka, poněvadž česká menšina podle výsledku posledního soupisu lidu nedosahuje aspoň 20%, novopacká okresní politická správa nařídila výnosem ze dne 17. dubna 1924, č. 15604, dovolávaje se § 3, odst. 3, jazykového zákona ze dne 29. února 1920, č. 122 Sb. z. a n., aby bylo opatřeno a používáno dvoujazyčného obecního razítka (česko-německého).

Toto nařízení novopacké okresní politické správy jest nezákonné, poněvadž český díl obyvatelstva, jak vyplývá z posledního soupisu lidu ve Stupném, činí jen 15,55%. Ve skutečnosti však jest ještě menší, neboť v únoru 1924 bylo v obci Stupném mezi 473 obyvateli 54 Čechů, což se rovná 13,53%. Nelze také pochopiti, jak to přijde, že novopacká okresní politická správa ihned z ochoty k české menšině ve Stupném vydává zmíněné nařízení, když je známo, že státní a samosprávné úřady v místech a okresech, v nichž výsledky posledního soupisu lidu nezjištěné vždy bezvadně, vykázaly německé obyvatelstvo v menšinovém poměru pod 20%, německého jazyka vůbec nedbají. Při tomto postupu úplně postrádáme nestranného pojímání a výkladu zákonných předpisů a lze z něho poznati, že pokud jde o národně politické zákony, užívá se jich jen proti německému obyvatelstvu.

Podle zkušenosti se takovýchto přehmatů dopouštějí hlavně nižší úřady a také případ obce Stupné jest toho novým dokladem. Tážeme se tedy:

1, Jest pan ministr vnitra ochoten působiti, aby jazyková práva obce Stupného v politickém okrese novopackém byla zachována?

2. Jest dále ochoten poučiti novopackou okresní politickou správu, že také německé menšiny tohoto okresu jsou pod zákonnou ochranou?

3. Co zamýšlí pan ministr učiniti, aby se příště takovéto události neopakovaly?

V Praze dne 20. května 1924.

Windirsch,

Wenzel, Kraus, dr. Spina, Křepek, dr. Lehnert, dr. Medinger, inž. Kallina, dr. W. Feierfeil, Budig, Schubert, Heller, Simm, Stenzl, Mark, Bobek, dr. E. Feyerfeil, dr. Schollich, dr. Radda., Patzel, inž. Jung, dr. Lodgman.

X./4636 (překlad).

Interpelace

poslanců Kostky, dra Kafky a druhů

ministrovi financí,

že bankovní úřad zvýšil úrokovou míru.

Bankovní úřad ministerstva financí zvýšil dne 9. března 1924 s platností od 10. března úrokovou míru z eskomptu na 6¹/₂%, úrokovou míru z lombardních půjček na státní papíry na 8% a na jiné cenné papíry na 8¹/₂%. V tehdejší době bylo zvýšení se zřetelem na stav trhu československé koruny odůvodněné. Zvýšení znamenalo však pro veškerou výrobu zvětšení výrobních nákladů a musilo také způsobiti další zhoršení tehdy již trvajícího nedostatku peněz. Jest tedy v zájmu veškerého národního hospodářství, aby tato opatření, která s počátku měla míti pouze ráz prozatímní, byla opět pokud možno brzy odvolána, a aby úroková míra z eskomptu a lombardu byla opět snížena na původní výši.

Poněvadž se stav trhu československé koruny proti počátku měsíce března zlepšil, táží se podepsaní, je-li pan ministr financí ochoten naříditi, aby úroková míra z eskomptu a lombardu byla opět snížena aspoň tak, jak byla před 10. březnem.

V Praze dne 27. března 1924.

Kostka, dr. Kafka,

Mark, Budig, Scharnagl, Bobek, dr. Luschka, Böhr, dr. W. Feierfeil, Křepek, J. Fischer, dr. Spina, Heller, Stenzl, dr. Petersilka, Windirsch, dr. Medinger, Schälzky, Pittinger, Schubert, Böllmann.

XI./4636 (překlad).

Interpelace

poslanců R. Heegera, H. Jokla, dra W. Haase a druhů

ministrovi železnic,

že němečtí dělnici byli z rozkazu ministerstva železnic vypuzeni z továrny na vagony ve Studénce.

Věc se měla takto:

V r. 1919 se konala ve Studénce zdlouhavá vyjednávání s ředitelstvím závodu a vojenským správcem, se zástupci českých a německých dělníků, která vedla ke společné dohodě mezi ředitelstvím závodu a ministerstvem železnic, jejíž podstatné body jsou tyto:

"Poměr německých dělníků k českým byl stanoven 52¹/₂ ke 47¹/₂. Při propouštění a přijímání úředníků a dělníků jest tento poměr závazný.

Veškeren styk s úřady se děje v jazyku českém. Soukromě se vyřídí každý dopis v jazyku, v němž došel.

Bude jmenován český člen ředitelstva a dostane se mu náležité plné moci.

Vnitřní úřadování bude německé, avšak všechny tiskopisy byly založeny dvoujazyčně. Vyplňují se v jazyku toho, kdo je vyplňuje a také styk s dělníky se děje v jejich mateřském jazyku. Jen účetnické a kalkulační zápisy se dějí v jazyku německém.

Ve všech humánních zařízeních se zajišťuje českým dělníkům náležitá společná správa."

Úřední činitelé dohlíželi nad dodržováním této úmluvy a ona byla základem pokojného žití obou národů vedle sebe.

Jak jsme mohli zjistiti, ministerstvo železnic, nepokoušejíc se vyjednávati se smluvními stranami, porušilo tuto úmluvu zadavši dodávky pro rok 1924 jen pod podmínkou, že se národnostní klíč, jak byl ustanoven v úmluvě, zhorší o 5% v neprospěch německých dělníků.

Tento postup jest tím podivuhodnější bez jakéhokoliv odůvodnění, poněvadž k dohodě došlo po obapolném dohodnutí německého a českého dělnictva.

Ve studenecké továrně na vagony, která měla v r. 1918 stav 2000 dělníků, a který nyní klesl na 780, z nichž ještě velká část musí počítati se zkrácenými pracovními směnami, způsobilo toto nařízení ministerstva mezi veškerým dělnictvem pochopitelné vzrušení. Především však také proto, že zde z úřední moci byla spáchána národní křivda, poněvadž v onom území většina obyvatelstva jest německá a česká menšina má jen 17.5%, takže již při dohodě v r. 1919 jest ustanoveno dalekosáhlé posunutí národnostního klíče ve prospěch českých dělníků.

Tento postup jest nejen příkrým porušením sjednaných úmluv, nýbrž jest také vypuzením německých dělníků na rozkaz ministerstva z dlouholetého pracovního místa.

Není možno, abychom předpokládati, že toto nespravedlivé vypuzování německých dělníků se shoduje s úmysly ministerstva železnic; jistě jest jen samostatným činem některého úředníka v onom ministerstvu, který se stal bez vědomí ministerstva železnic.

Jsme tedy nuceni tázati se pana ministra:

Ví o tomto neslýchaném případu vypuzení rovnoprávných státních občanů z jejich pracovního místa a jest ochoten podniknouti potřebné kroky, aby toto bezpráví bylo opět napraveno?

V Praze dne 20. května 1924.

Heeger, Jokl, dr. Haas,

Hackenberg, dr. Czech, Pohl, Taub, Deutsch, Häusler, Palme, Kirpal, Schäfer, Schuster, Hausmann, Uhl, Leibl, Grünzner, Hoffmann, Beutel, Blatny, Kaufmann.

XII./4636 (překlad).

Interpelace

poslance dra R. Lodgmana a druhů

ministrovi sociální péče

o prováděcím nařízení k zákonu ze dne 21. prosince 1923, č. 248 Sb. z. a n., jímž se mění zákon o nemocenském pojištění.

Výše uvedený zákon rozšířil okruh pojištěnců ode dne 1. ledna 1924 o osoby zaměstnané za plat v domácnostech. Ustanovení o přihlášce těchto osob k nemocenskému pojištění do zákona pojato nebylo, platí tedy o nich § 31 starého zákona o nemocenském pojištění, tj. zaměstnavatelé jsou od 1. ledna 1924 povinni každou pojištěním povinnou osobu, jež nastupuje zaměstnání, přihlásiti do 3 dnů. Nuže, ony pomocnice v domácnosti, které již před 1. lednem 1924 byly zaměstnány u téhož zaměstnavatele, jsou sice nyní od 1. ledna 1924 podle zákona pojištěny proti nemocí, jejich zaměstnavatel však není povinen přihlásiti je k nemocenskému pojištění. Proto nemohou také příslušné pokladny předpisovati a vybírati žádných příspěvků. Čl. V. zmíněného zákona ukládá jeho provedení ministru sociální péče a k tomuto provedení bylo by patřilo, aby se ustanovila určitá lhůta k přihlášce takových osob. To se do dneška nestalo a podepsaní se tedy táží pana ministra:

Čím zamýšlí ospravedlniti, že příslušné prováděcí nařízení nebylo dosud vydáno?

Jak zamýšlí v mezích zákona upraviti případy, v nichž zákon nepředpisuje sice povinností zaměstnavatelovy k přihlášce, ustanovuje však povinnost zaměstnancovu, aby byl proti nemoci pojištěn?

V Praze dne 15. května 1924.

Dr. Lodgman,

Heller, dr. Hanreich, Matzner, Schubert, dr. Jabloniczky, dr. Körmendy-Ékes, J. Mayer, dr Korláth, Kraus, Windirsch, dr. Lehnert, dr. E. Feyerfeil, dr. Schollich, Palkovich, Füssy, dr. Radda, J. Fischer, dr. Lelley, dr. Keibl, dr. Brunar, inž. Kallina.