Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Samospráva tkví přespříliš hluboko v německé bytosti. Husitská zášť proti všemu německému, proti těmto kolonistům a přistěhovalcům, kteří německé městské právo sem přenesli, ta jedině vysvětluje nesmyslnou zběsilost proti samosprávě. Avšak právě tak jako se vám, pánové s druhé strany, nepodaří, abyste sudetské němectví vyhubili neb seslabili, jednotlivé výjimky nepadají na váhu, právě tak nebudete s to, abyste naši samosprávu se světa sprovodili, i při vaší chytré lsti, jež se snaží získati náhončí dokonce i v německém táboře. Za těchto okolností nemůžete naprosto očekávati, že bychom měli k nynější vládě sebe menší důvěru. Budeme proto samozřejmě hlasovati proti rozpočtu, jak v celku tak i ve všech jeho částech. (Potlesk.)

Pánové! Musím pronésti ještě několik málo slov o případech týkajících se jednacího řádu. Podali jsme ve čtvrtek zde ve sněmovně celou řadu návrhů, byly přijaty, v pátek bylo nám jich však 20 vráceno s odůvodněním, že byly příliš pozdě podány. Bylo nám sděleno, že bylo r. 1921 usneseno vykládati § 48 j. ř. v tom smyslu, že při ukončení každého dílu, každé skupiny rozpočtového projednáváni musejí býti návrhy již předloženy. Jsme však toho názoru, že jest to výklad omezující, jenž musí býti právně mylný. Jen tehdy bylo by lze takovouto praxi prováděti, kdyby s tím souhlasily všechny sněmovní strany. V §u 48 praví se: "Návrhy vedlejší, pozměňovací aneb doplňovací musí poslanci podati písemně nejpozději bezprostředně po tom, když bylo usneseno rozpravu skončiti nebo když předseda prohlásil, že není již nikdo k slovu přihlášen." V třetím odstavci tohoto paragrafu se praví, že "po hlavních řečnících přísluší závěrečné slovo zpravodajům". Má-li se tudíž skutečné tato praxe prováděti, bylo by se musilo po každém oddílu hlasovati a uděliti závěrečné slovo zpravodaji. Jen tehdy bylo by bývalo odůvodněno, aby naše návrhy byly odmítnuty. Zdá se však, že jest snahou vypuditi naše návrhy ze sněmovny, poněvadž jsou mnohým nepříjemné. Tyto návrhy byly přirozeně povahy zcela všeobecné. Dovolím si některé z nich zde přečísti. Návrhy jsou vesměs podepsány ing. Kallinou, byly již podány v rozpočtovém výboru a tam přeloženy, takže nebylo technických obtíží. Některé z těchto návrhů znějí takto:

"Poněvadž jest rozumné, aby se pracovalo ke zrušení povinného vidování pasů, navrhujeme, aby tato položka byla snížena o 16 milionů."

"Poněvadž zamýšleným prodloužením vojenské služební doby jest podán důkaz, že se v Československu nepomýšlí vážně na odzbrojení, navrhujeme, aby se částka zařazená v pol. 30 snížila o 2 miliony Kč."

"Vojenské oddělení kanceláře presidenta republiky budiž zrušeno a zařazená částka 281.000 Kč škrtnuta."

"Poněvadž jest úplně zbytečné zesilovati sněmovní stráž, navrhujeme, aby částka 280.000 Kč zařazená v pol. 6 byla snížena na 260.000 Kč."

"Poněvadž jen tehdy, budou-li všechny sněmovní tisky rozdávány také v německé řeči, lze umožniti řádné jednání, navrhujeme, aby k úhradě takto odůvodněného většího nákladu byla částka 1,5 mil. zařazená v pol. 15 zvýšena na 1,9 mil. Kč."

"Poněvadž účelem informační služby jest pouze klamati svět o pravých poměrech v republice, navrhujeme, aby 400.000 Kč, zařazených v pol. 18, bylo škrtnuto."

"V kap. 4, pol. 14 budiž náklad na politicko-hospodářskou službu informační snížen o 3 miliony Kč."

"Poněvadž se změnila světová situace, jest zbytečné zaváděti novou kurýrní trať Praha-Paříž-Praha a částka zařazená v kap. 4, pol. 11 budiž snížena o 100.000 Kč."

"Částka 5,59 mil. Kč, zařazená na francouzskou vojenskou missi, budiž škrtnuta."

"V pol. 21, tit. 1, kap. 4 zařazená částka 150.000 Kč budiž zvýšena na 500.000 Kč. Zvýšené částky 350.000 Kč budiž použito k podporování spolku "Sudetendeutscher Heimatsbund" ve Vídni, Pasově, Drážďanech, Berlíně a Vratislavi." (Potlesk poslanců něm. strany národní.)

Celá řada dalších takovýchto návrhů byla nám odmítnuta a já je tímto ještě jednou podávám.

Poněvadž ze zcela průhledných důvodů nebyly zde tyto návrhy přijaty, neopomeneme tyto návrhy opětně v senátě podati, aby panstvo bylo přece donuceno přiznati barvu a zaujati k nim stanovisko. Nechám zde tyto návrhy a doufám, že předseda přece k nim ještě zaujme stanovisko. (Potlesk poslanců něm. strany národní.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pan posl. Trnobranský.

Posl. Trnobranský: Slavná sněmovno! Jménem svým a jménem kol. Stříbrného dovoluji si prohlásiti:

Státní rozpočet považujeme za nezbytný zákon, nutný k rozvoji a řízení státu. Již loňského roku řekl jsem v generální debatě o státním rozpočtu na r. 1926 s tohoto čestného místa jako řečník klubu poslanců čsl. strany socialistické mezi jiným: "Rozpočet na r. 1926 státu povolíme tak, jako jsme povolili všechny předcházející. Ani v budoucnosti nebude státní rozpočet pro československé socialisty ničím jiným než státní nezbytností, kterou všichni politikové a všechny strany, jež stojí na principu státní myšlenky, musí státu dáti."

Zásadě této zůstáváme věrni a hlasujeme pro státní rozpočet na r. 1927. Rozpočet nedáváme vládě, nýbrž státu, který jest výrazem samostatnosti národní. Nepopíráme, že k některým členům vlády nemáme důvěry, leč osoby odcházejí a stát zůstává. Za současných poměrů politických není vyloučeno, že se osoby vymění. Snaha některých stran oposičních po spoluúčasti ve vládě je toho důkazem. Nepovolením rozpočtu byla by vzata možnost i příštím vládám tento stát ústavně spravovati.

Rovněž i některé úvěry tímto rozpočtem povolované jsou v rozporu s našimi ideovými názory. Za nynějšího stavu politického není však možno, aby stát dostal své nutné potřeby, aniž by rozpočet musil obsahovati tyto nesympatické položky. Oposice není schopna převzíti odpovědnost. Značná její část je protistátně orientovaná a zásadně potírá každou státní nezbytnost. Zbytek pak, t. zv. oposice státotvorná, není dosti silná k tomuto úkolu.

Proto nezbývá nám, kteří stojíme na principu státní myšlenky, než navržený rozpočet schváliti. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. dr. Franke. Uděluji mu slovo.

Posl. dr Franke: Slavná sněmovno! Mám čest učiniti jménem poslaneckého klubu čsl. strany národně-socialistické toto prohlášení:

Strana naše zachovala si také v oposici zcela kladný vztah ke státu. Uznáváme státní nezbytnosti a mezi tyto klademe státní rozpočet, ale právě jako státotvorná strana oposiční máme právo a povinnost posuzovati rozpočet co státní nezbytnost kriticky, pokud jde o jeho celkovou konstrukci i pokud jde o jeho podrobnosti. Kritisovali jsme proto předložený vládní návrh a zprávu rozpočtového výboru se všech stránek a naši řečníci posoudili jej podrobně ve výboru i v plénu. Vyslovili při své věcné kritice závažné jeho nedostatky po stránce národní, hospodářské, sociální a kulturní.

Souhrn naší kritiky možno shrnouti v úsudek, že projednávaný státní rozpočet na r. 1927 vykládá státní nezbytnosti v duchu a zájmu dnešní měšťanské mezinárodní většiny a klade potřeby vládnoucí třídy a požadavky stavovské výše nad zájem celku a pracujícího lidu. (Souhlas poslanců čsl. nár.-soc. strany.) Pokud má rozpočet přispěti k ozdravení bědných poměrů hospodářských, děje se tak v duchu liberalistické theorie i prakse, námi potírané.

V příslušných kapitolách projevují se důsledky neblahých zákonů námi energicky odmítnutých, celního a kongruového. Přímo macešsky bylo naloženo s potřebami sociálně slabých vrstev v položkách soc.-politických, v resortech hospodářských i v úhrnném nákladu na státní a veřejné zaměstnance.

Školské potřeby nejsou dostatečně respektovány, vzniká v nás oprávněná obava o kulturní vývoj právě v t. zv. menšinách. Za to je pamatováno velmi blahovolně na položku kultu a skrytě i na položku kongruovou. Zájmy malého a středního výrobce, zemědělce i živnostníka jsou opomíjeny a křivda na nich páchaná - právě tak jako na dělníkovi, veřejném a státním zaměstnanci - odráží se křiklavě od blahovůle vůči privilegovaným stavům a povoláním.

Není proto divu, že bez vážných námitek můžeme se postaviti jen za několik málo kapitol, bezpodmínečně však pro kapitolu presidenta republiky a ministerstva zahraničních věcí. (Výborně!)

Pokud jde o resort justiční, vyslovujeme své politování nad přímo zahanbujícím a koalicí přes to trpěným zjevem, že ministr justice neovládá státního jazyka. (Tak jest!) Tato souborná kritika všech vylíčených nedostatků opravňovala by nás dostatečně k tomu, abychom kromě dvou zvlášť vytčených kapitol rozpočet odmítli. Neučiníme-li tak, plyne naše rozhodnutí z pevného přesvědčení, že kromě vytčených nedostatků není jediné kapitoly, která by současně též neobsahovala položky nutné pro státní život a potřebné též se stanoviska zájmu pracujících vrstev. (Tak jest!) Svým kladným hlasováním pro rozpočet sledujeme však i další cíl: nejenom projeviti při nejdůležitějším parlamentním hlasování svůj nejživější a nejupřímnější zájem o potřeby státu a jeho obyvatelstva, ale podati znovu československým stranám, spolutvořícím dnešní měšťanskou mezinárodní vládu a koalici, důkaz, že nebylo a není třeba vykupovati spoluúčast Němců a ľuďáků (Výkřiky ľudových poslanců.) jakýmikoliv koncesemi na úkor jednotnosti státu, jeho národního a pokrokového rázu a na úkor sociální spravedlnosti. (Výborně!)

Tento stát vznikl, žije a bude žíti silně jen tenkráte, neopustíme-li slavné své tradice a principy, na nichž jsme se osvobodili. Oposice pak není positivně státotvorná, nepřispěje-li činem k tomu, aby účast na vládě nebyla vykupována ústupky, mířícími na samotnou raison d´etre Československé republiky. (Výborně!)

Proto budeme hlasovati pro tento rozpočet, odmítajíce odpovědnost za všechny vyjmenované jeho chyby a nedostatky a projevujíce hlasováním své oposiční stanovisko odmítnutím kultové položky. (Tak jest! - Výborně!)

Při této příležitosti odmítám důrazně všechny neslušné útoky koaličních a polokoaličních stran a jejich tisku proti naší straně vedené. Nedáme se ve svém oposičním a ryze státotvorném postupu odvrátiti nenávistnými pomluvami.

Konstatuji jasně a zřetelně... (Posl. Hlinka: O Šaldovi je to pomluva?) Pane kol. Hlinko, starejte se více o pana Tuku, který nemá nejkrásnější... (Posl. Hlinka: My máme Tuku a vy tuky!) Nechte soud mluviti také ve věci, kterou nám předhazujete. Konstatuji jasně a zřetelně: o vstup do této vlády jsme nejednali a nejednáme. (Souhlas.) Sobeckost a slepičí rozhled některých vládních a polovládních stran nedovedou pochopiti, že je možno činem projeviti svou oposiční státotvornost a ničeho za to od vládnoucích stran nežádati. Poněvadž jsme o vstup do vlády nejednali, nemohli jsme žádati, jak nenávistně bylo na nás pokřikováno, ani ministerských křesel, ani koncesí, ani ohledu na politicky stíhané naše poslance nebo ohledu na instituce strany, na něž se vede zřejmě koncentrovaný útok z politického záští a škodolibosti, při čemž jsme povzneseni nad nízké podezření, nerozlišovati mezi politickým útokem a uplatněním práva. (Výborně!) Koalice však má mnohou příležitost nechati průchod právu i v aférách, týkajících se výhradně koaličních a polokoaličních stran. (Výborně!)

I poslední naše slovo zní neobojetně: Hlasujíce kladně - s uvedenou výjimkou - pro rozpočet, jsme a zůstáváme stranou oposiční. (Různé výkřiky.) Máme stranické přesvědčení, diktované nikoliv velikášstvím, nýbrž přirozenou hrdostí a neskrývanou zavázaností vůči svým stoupencům, že nikdo nesmí s námi počítati ani jako s reservou. Jsme samostatni a své samostatnosti si uhájíme. Šli jsme samostatně do oposice a opustíme ji ze svobodného rozhodnutí, až se splní předpoklady určené sjezdem naší strany. (Výborně! Potlesk poslanců čsl. strany nár.-socialistické.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pan posl. Koczor.

Posl. Koczor (maďarsky): Vážené Národné shromaždenie! Pojednávanie rozpočtu je jedným z najvýznamnejších momentov politického života každého štátu. Jeho sostavenie udáva všeobecné smernice pre jeden rok a následkom možnosti použitia jednotlivých položiek v určitých medziach znamená jeho prijatie, tiež dôveru voči tomu, kto ho predložil. (Různé výkřiky. - Hluk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Prosím pány o klid.

Slovo má p. posl. Koczor. (Trvalý hluk.)

Prosím znovu o klid.

Posl. Koczor (pokračuje): S tohoto hľadiska je rozpočet mimoriadneho významu pre celé obyvateľstvo štátu, avšak obzvlášte pre nás, maďarskú menšinu, lebo jedine vyjadruje, či sa zúčastníme jeho výdajových položiek v pomere k nášmu počtu a k našej bernej nosnosti. Vieme veľmi dobre, že rozpočet nie je prácou minulých dvoch, troch mesiacov, lebo veď jeho základy boly položené ešte v minulom roku, a tedy prejavuje sa v ňom smer vtedajšej vlády, ktorá podliehala socialistickému vlivu. Avšak ani vtedy, keď okolnosť túto berieme v úvahu, nemôžeme pociťovať voči tomu uspokojenie, lebo podľa nášho názoru napriek tomu by bola bývala možnosť brať do ohľadu záujmy ako celého obyvateľstva, tak Maďarov a hľadiská triedné i národnostné.

Príjmy rozpočtu spočívajú zo značnej časti na základoch daňovej reformy, ktorá má byť ešte len prijatá a ktorá popri iných svojich chybách veľmi krikľavým a nespravodlivým spôsobom zaťažuje triedu občiansku, malého živnostníka a obchodníka, keď týmto stanoví minimá daneprostého dôchodku proti zamestnancom s fixným platom o veľa nižšie, kdežto tieto výdelečné odvetvia platia mimo dane dôchodkovej ešte jej násobky v dani zárobkovej a jej prirážkach. Výstavba rozpočtu na tejto budúcej daňovej reforme je jeho jednou chybou, ktorá sa nedá napraviť.

Rozpočet neuspokojuje nás ani s hľadiska Maďarov, lebo nevidíme v ňom dostatočne dotované naše oprávnené kultúrné a hospodárske potreby a nemáme bezpodmienečných garancií, že by Maďarstvo príslušným spôsobom zúčastnilo sa položiek, ktoré smerujú k uspokojeniu rôznych nárokov celého obyvateľstva.

Pri predstavení sa vlády prejavil jej predseda, že vláda pod jeho vedením chce tiež prakticky na celej čiare uskutočniť rovnoprávnosť. Uskutočnenie rovnoprávnosti znamenalo by samozrejme tiež odčinenie dosavádnych krívd na Maďaroch páchaných a zastavenie snáh, smerujúcich k ich hospodárskemu i národnostnému zničeniu.

Od tých čias vyznely tiež z rôznych českých a slovenských strán takéto prejavy, a to vo forme oficielnej. Možná, že to znamená, že časy sa zmenily a že to vzbudzuje nádej pre budúcnosť, ak prejavil posl. kolega Myslivec, člen českej lidovej strany, pri prejednávaní rozpočtu, že "voči menšinám nutno sledovať takú politiku, aby sa tu cítily doma a aby sme mohli spolu nažívať ako spoluobčania". Tú samú myšlienku vyjadruje kol. posl. dr Slávik, keď sa o jednej konkrétnej veci, o pozemkovej reforme, vyjadril, že "Maďarom a Nemcom má sa tiež dostať pôdy". Za tento prejav som dlžen kol. posl. dr Slávikovi uznanie, lebo on, ako viem, dosiaľ toto stanovisko nezaujímal a mal som s ním veľmi ostrú debatu pre jeden môj drievejší prejav, týkajúci sa pozemkovej reformy, ktorá práve Maďarov vylučuje.

Ak uplatní sa zásada rovnosti voči Maďarom, vtedy zaniknú všetky tie krivdy, ktoré sme vytýkali a proti ktorým sme čo najostrejšie bojovali, a je samozrejmé, že by nebolo len možnosťou, ale priamo našou povinnosťou podporovať v záujme Maďarov vládu, ktorá by to chcela uskutočniť. Toto naše presvedčenie nezatajovali sme ani v minulosti a ani teraz nerobíme z neho tajomstvo. A tento účel sledoval aj náš krok, že sme predsedovi vlády predložili naše priania a požiadavky, ktoré neznamenajú žiadosť o výhody za služby, ale vyplývajú zo zákonov podľa zásady rovnoprávnosti a sú v záujme každej spoločenskej vrstvy Maďarstva.

Vedeli sme, že za tento náš krok bude údelom naším veľa útokov pre toto naše stanovisko, ktoré sa nebudú týkať len našej politickej činnosti, ale i našej osobnej cti. Vedeli sme, že nás preto obviňovať budú kompromisom, odhodením zásad a zrieknutím sa práv, a to i keď nie verejne, avšak za naším chrbtom ešte horšie. Vedeli sme, že naše počínanie budú kvalifikovať za kortešačku, ktorú prevádzame cieľom získania voličov, aby splnená bola určitá časť daných sľubov.

Nuž, veľavážené Národné shromaždenie, všetko to sme my vopred vedeli a s tým aj počítali; ľahko sme tak mohli učiniť, lebo naše kroky neboly vedené záujmom stranníckym alebo túhou po osobnej sláve. Naše vierovyznanie je to, že strana nie je cieľom, že strana nie je niečo, čo stojí nadovšetkým, ale že strana je iba prostriedkom k dosaženiu cieľa; poslanci strany nemusia byť totiž takými pošetilci - a mohlo by to byť i pre národ škodlivé - ktorí, ak chcú sa niekam dostať a nejakého cieľa dosiahnuť, museli by ísť priamo cez všetky prekážky a hlavou do múra. To nemôžu učiniť, a to tým väčšmi nie, lebo nejednajú len za svoju osobu, ale vedú za sebou tisíce svojho národa a za to nesú zodpovednosť. To by bola politika hazardná, ktorá by riskovala na jednu kartu všetko. To môže učiniť jednotlivec pre svoju vlastnú osobu a môže i svoj vlastný život zahodiť, avšak nemôže to učiniť ten, kto by svojím krokom poškodil svoj národ alebo priamo by ohrožoval život svojho národa. (Souhlas maďarských poslanců.)

My, ktorí sme sa podujali zastupovať náš národ, dlžni sme mu zodpovednosťou a tento národ bude vždy udávať smer naším krokom, nehľadiac na to, či sa to bude ľúbiť každému a či nie. Maďarský národ prevádzal cez storočia politiku zásad slovom i mečom, a ač nadobudnul tým veľa cti a slávy, bolo mu to predsa len na škodu, lebo kým jeho súsedia, ktorí počítali tiež s možnosťmi, zmohútneli, dotiaľ my pri všetkej našej sláve sme sa hubili a ničili. (Výkřiky.)

Pamiatka bojov a nesmrteľných hrdinov je svätou i vtedy, ak vzišla z toho zkaza pre národ, avšak práve z peršpektívy dejín je taká práca tých mužov národa, ktorí vo svojej dobe boli vystavení veľa útokom a podozrievaniu, keď múdre a rozvážne ponímali prácu o záujmy národa a berúc v úvahu tiež eventuality, slúžili svojmu národu. Avšak my predsa len túto cestu volíme, lebo za dnešných pomerov vidíme, že tým najlepšie poslúžime nášmu národu. Nie je tu reči o odhodení zásad alebo o kompromise, avšak chceme uskutočniť to, čo sa uskutočniť dá, a chceme zachrániť to, čo možno zachrániť; lebo máme hodnoty, ktoré snáď nesú v sebe zárodok udržania Maďarstva a jestliže tieto dnes nezaistíme, budú ony zajtra snáď naveky pre Maďarov ztratené. (Výkřiky.) Naše zásady sme nezradili, avšak ako politikovia nikdy nesmieme púšťať so zreteľa eventuality a nutnosti. (Souhlas maďarských poslanců.) V ruskom zajatí boly doby, keď sme sa živili chlebom, pečeným z krmnej repy a niečim, čo bolo varené z neznámeho zrna; zjedli sme to, lebo nebola iná eventualita, zjedli, lebo ukladala to nutnosť. Čo by sa bolo s nami asi stalo, keby sme boli zaujali zásadné stanovisko a riekli, že to nechceme, lebo to nie je pre človeka, lebo tým zriekame sa našej ľudskej podstaty a zriekame sa práva na lepšie. Zaiste by nás boli pekne zahrabali do sibírskeho piesku.

Ani jeden národ nemôže sa tedy vzdať toho, aby počítajúc eventualitami, opatril si to, čoho je mu treba k udržovaniu života, a to ani vtedy, keby mu patrilo viac alebo niečo lepšie. To však nemôže znamenať a nikdy ani neznamenalo to, že by sa nemohol snažiť nadobudnúť úplnosť svojích práv a že by z ních mohol upustiť čo len o jotu.

To je naše stanovisko určité a zreteľné, a kto si je vedomý svojej zodpovednosti, nemôže iného stanoviska zaujímať. Toto stanovisko však žiadnym spôsobom neznamená podporovať vládu za každú cenu; to môže povedať len zlomyseľnosť alebo krátkozraká hlúposť; ba toto stanovisko čo najdôraznejšie vyjadruje, že o tom môže byť reč len vtedy, ak bude rovnosť aj v praxi prevedená. My sme s rozvahou snášali v minulosti obviňovania z iredenty, ktoré obviňovania však už od tých čias zanikly a teraz musíme tiež s kľudným svedomím počúvať obviňovania s druhej extrémy, ak môžeme tým poslúžiť nášmu národu.

Sme odhodlaní k najkrajnejšiemu boju, ktorý bude o veľa ostrejší ako dosavádny a ktorý použije všetkých prostriedkov, jestliže nebudeme vidieť, že snahy o zkracovanie Maďarov na celej čiare ustávajú a že maďarský ľud bude brať pomerne k svojmu počtu účasť na pozemkovej reforme.

Keďže však máme nádej, že krivdy na Maďaroch páchané budú odčinené, zaujmeme vyčkávacie stanovisko až do uskutočnenia rovnoprávnosti a do najúplnejšieho zabezpečenia všetkých naších žiadostí a podmienok. (Potlesk maďarských poslanců.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pan posl. dr Holota. (Posl. dr Blaho: Nie je prítomný!)

Není přítomen, ztrácí slovo.

Dále má slovo pan posl. dr Korláth.

Posl. dr Korláth (maďarsky): Vážené dámy a pánovia! Nemôžem zamlčať ten pocit, keď zástupci veľmocí, uzavierajúci mier r. 1919, pričlenili k Československej republike štyri župy pod severo-východnými Karpaty, a to župu ugočskú, berežskú, užhorodskú a marmarošskú, to je dnešnú Podkarpatskú Rus, na prianie spoločností, každopádne bez zmocnenia, a potom podívali sa na mapu, na výsledok svojej stvoriteľskej práce, sami boli postrašení tým nemožne dlhým a úzkym útvarom, ktoré sa podobá vrecu pre plodiny. Predstavovali si, že predsa len nebude docela dobre "oslobodeným" národom v Podkarpatskej Rusi, ktoré národy sú v najspodnejšej časti tohoto dlhého vreca a od ústia tohoto vreca, t. j. od Prahy na 1200 km a od jeho najvzdialenejšieho okraja na 1500 km. Veď utvorili také položenie, ako keby na pr. Londýn bol hlavným mestom Chebska a tedy strediskom jeho administratívy a hospodárskeho života.

K odstráneniu tejto okatej chyby - práve tak ako systému "náhražkového" z doby války, keď nebola novinka ani múčna náhražka, ani tuková náhražka, ani náhražka streľného prachu - vynašli podľa právnej zásady sebaurčovacieho práva národov autonomiu Podkarpatskej Rusi, ktorá bude povolaná, aby dala tým na spodok tohoto vreca nagniaveným národom voľného vzduchu a voľného pohybu.

Oni to aj urobili, pojali to do smluvy a inartikulovali to aj v ústavnom zákone Československej republiky, avšak aby to bolo uskutočnené v dobe čo najkratšej, ponechali to československým vládam. A to bola tá chyba, dámy a pánovia, lebo československé vlády možná už pri uzavretí mierovej smluvy a od tých čias ešte menej majú na mysli poskytnúť národom tohoto územia voľného vzduchu, nahradeného autonomiou do ústavného zákona pojatou, ba naopak, od tej doby zhotovili vrece z nepredyšného plátna pomocou ciel na hraniciach rôznych zemí a pomocou oktroja cestovných pasov, tak že nám došiel každý dech proti Rumunsku, Maďarsku a Poľsku, hoci zeme tie sú len na pár kilometrov od nás. Všetky naše styky nútení sme riadiť na Prahu, vzdialenú na 1200 km. Táto obrovská vzdialenosť a nesnesiteľná výška železničných tarifov sú príčinou toho, že je u nás bieda a mizeria štabilizovaná. Naše suroviny, víno, pšenica, dobytok, ovocie, palivové drevo a všetko môžeme zpeňažiť len za cenu o 10, 15 až 20% lacnejšie, ktorá zbýva po srážke obrovských dopravných nákladov a naša továreňská výroba - ak možno vôbec v Podkarpatskej Rusi hovoriť ešte o továreňskej výrobe - ocitá sa v rovnakom položení.

Od blízkeho Lvova, Bukoviny, Marmaros Szigetu, Nyíregyháze, Budapešti, ako našich dosavádnych trhovísk, oddeľujú nás cla. Avšak i české továreňské výrobky dostávame o 10, 15 až 20% drahšie pre veľkú vzdialenosť a železničné tarify. A tak zkrátka, my sme nútení lacno vyrábať a všetky výrobky draho kupovať, čím stupňuje sa naša chudoba v biedu a mizeriu. A tak u nás autonomia nie je heslom, iredentistickou propagandou, ale životným požiadavkom, ktorý ani jediná strana neopováži sa vynechať zo svojho programu. Pri posledných voľbách volá po tom 135.000 voličov prostředníctvom svojich zástupcov, a totiž je to prvotriednym požiadavkom viac ako troch štvrtín celého obyvateľstva, a tiež poslanci vládnych strán podujali sa toho pred ľudom, avšak tu v parlamente opúšťajú ako autonomistický program, tak aj ľud. Preto nemohly vládné strany vo voľbách sohnať viac ako 40 až 45 tisíc hlasov vzdor všetkej krvi, paliciam, úradnému nátlaku a sľubovaniu, a len pomocou vypožičaných centralistických hlasov dostali sa do parlamentu, preto sa tu vzdávajú autonomie a zamlčujú biedu nášho ľudu.

Bol by som však nespravodlivým, keby som povedal, že autonomia Podkarpatskej Rusi neprejavuje sa v ničom. Veď má rusínskeho guvernéra a jej rozpočet je uvedený vo zvláštnych položkách v rozpočte na rok 1927. Ak pozorujeme však bližšie zástoj guvernéra, môžeme bez akejkoľvek malície zistiť, že obor pôsobnosti guvernéra vzťahuje sa len na jeho vlastné fyzické životné funkcie, totiž môže jesť, piť, spať, avšak ináč nesmie sa do verejných záležitostí vmiešovať, nie je odpovedný nikomu, dôvery ľudu nikdy nepožíval, nikdy nebol iným, nežli vládou menovaným a dobre plateným úradníkom guvernérskej sinekúry, systemizovanej k tomu účelu, aby bol zaslepený čistý zrak cudziny. Poneváč nesluší vláde aby pracovala eskamotážou a zavádzala úmyselne veľmoci, ktoré za autonomiu ručia a žirujú, mohla by, keby jej išlo opravdu vážne o heslo sporivosti, naozaj škrtnúť z rozpočtu náklady na miesto guvernéra.