Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930
|
III. volební období. |
1. zasedání. |
79.
Interpelace:
I. posl. Krebse, inž. Junga, Kaspera a druhů min, sociální péče o zvýšení příjmů přestárlým podle zákona o státních starobních podporách z 21. března 1929. čís. 43 Sb. z. a n.,
II. posl. Köhlera, Krebse, Simma a druhů min, soc. péče o vydání novely k zákonu o svátcích,
III. posl. Schuberta, inž. Junga, Stenzla a druhů vládě o přidělování lesů státním pozemkovým úřadem,
IV. posl. Geyera, Simma a druhů min, školství a nár. osvěty, aby učitelům na německých menšinových školách byly vypláceny vánoční remunerace ze správních přebytků,
V. posl. Horpynky a druhů min. obchodu o sbírce inserátů ťTrh ČeskoslovenskýŤ,
VI. posl. Krebse a druhů min. vnitra, že četnický strážmistr Čuda ve Štětí jedná protizákonně a šikanuje,
VII. posl. Krebse a druhů min. vnitra o odsouzení mnoha obecních starostů na základě nesprávného výkladu §u 3 zákona č. 65/1925 Sb. z. a n.,
VIII. posla Gottwalda, dr Sterna a soudr. min. zahraničí o imperialistické politice Československa a přípravě válečného útoku proti Sovětskému Svazu, o připojení se Československa k diplomatické intervenci imperialistických velmocí ve věcí mandžurského konfliktu a o neuznání SSSR de jure,
IX. posl. Šliwky, Zápotockého a soudr. min. národní obrany o sebevraždě vojína Františka Špetíka od 32. letky 1. leteckého pluku v Chebu.
X. posl. Jurana, Barši a soudr. min. železnic o poměrech na čsl. drahách,
XI. posl. dr Schollicha a druhů min. vnitra o provádění příštího soupisu lidu.
XII. posl. inž. Kalliny a druhů min, vnitra o úplně neodůvodněném zákazu konati okresní tělocvičnou slavnost 4. okresu hornochebské tělocvičné župy v Jáchymově,
XIII. posl. Köhlera a druhů min, sociální péče o mezistátním vyjednávání v oboru pensijního pojištění a poskytování státních příspěvků v případech vzájemnosti také cizincům,
XIV. posl. Köhlera a druhů min, sociální péče o vydání zákona o nemocenském pojištění soukromých zaměstnanců,
XV. posl. Simma a druhů min. školství a nár. osvěty o nepatřičných událostech při otevírání českých menšinových škol,
XVI. posl. inž. Kalliny a druhů min. sociální péče o jmenování do orgánů západočeských okresních nemocenských pojišťoven, příčícím se zákonným ustanovením, se zvláštním zřetelem na nešvary v Kraslicích,
XVII. posl. Kaspera, Krebse a druhů min. sociální péče, aby byly konečně vypsány volby do nemocenských pojišťoven,
XVIII. posl. Zajíčka a druhů min. školství a národní osvěty o zřízení české menšinové školy občanské v Lubnici,
XIX. posl. Schuberta a druhů min. financí o zrušení zákona o obecních financích ze dne 15. června 1927. č. 77.
XX. posl. dra Sterna, Hrušky a soudruhů min, pro věcí zahraniční o zamýšlené účasti na americkém vměšování do sovětských věcí,
79/I. (překlad).
Interpelace
poslanců H. Krebse, inž. R. Junga, Rudolfa Kaspera a druhů
ministru sociální péče,
o zvýšení příjmů přestárlým podle zákona o státních starobních podporách z 21. března 1929. čísla 43 Sb. z. a n.
Zákonem ze dne 21. března 1929. číslo 43 Sb. z. a n. o státních starobních podporách byla poskytnuta starobní podpora podle důvodové zprávy k sociálnímu pojištění, vládní návrh tisk 4186. všem osobám, které dne 1. července 1926 dosáhly nebo překročily 60. rok věku a které by povahou svého životního povolání byly účastny pojištění invalidního a starobního podle zákona ze dne 9. října 1924. číslo 221 Sb. z. a n. o sociálním pojištění nebo pojištění podle zákona ze dne 10. června 1925. číslo 148 Sb. z. a n.
Podle §u 3 zákona o státních starobních podporách jest starobní podpora vyměřena pro každou osobu 500 Kč. Tato částka je tak nepatrná, že již při projednávání svrchu uvedeného zákona všechny socialistické strany nejen vznášely nejzávažnější pochybnosti, nýbrž prohlašovaly, že tento zákon jest nepřijatelný. Vskutku 500 Kč roční podpory pro osobu jest výsměch mimořádně vysokým životním potřebám i při nejskrovnějších nárocích. Jest naprosto nemyslitelné, že by někdo mohl vystačiti s takovouto roční starobní podporou.
Proto se podepsaní interpelanti táží pana ministra sociální péče:
1.) Je-li ochoten ještě v tomto zasedání podati sněmovně vládní návrh, jímž se starobní podpora zvyšuje pro osobu nejméně na 2400,- Kč ročně,
2.) Jest pan ministr sociální péče ochoten, zvláště také zrušiti omezení starobních podpor, uvedená v §u 3. odst. 3?
V Praze, dne 13. prosince 1929.
Krebs, inž. Jung, Kasper,
Simm, Schubert, Geyer, dr Schollich, Prause, dr Keibl, inž, Kallina, Horpynka, Knirsch, Köhler, Matzner, Stenzl, Eckert, dr Hassold. Szentiványi, Nitsch, dr Törköly, dr Holota,
79/II. (překlad).
Interpelace
poslanců R. Köhlera, H. Krebse, H. Simma a druhů
ministrovi sociální péče
o vydání novely k zákonu o svátcích.
Všichni zaměstnanci a vedle nich nemenší měrou i všechny ostatní pracující stavy mají z pochopitelných důvodů mimořádný zájem na konečném upravení svátků. Všeobecně se pociťuje jako nevyhnutelné, aby byly opět zákonem zavedeny dvojité svátky, neboť zákonné zavedení dvojitých svátku jest odůvodněno nejen prastarým lidovým zvykem, nýbrž dvojité svátky jak známo ze zkušenosti, mají také velký význam v celkovém hospodářském životě. Budiž jen poukázáno na každoročně se opakující vánoční obchody, na jarní nákupy před velikonocemi a na velký cizinecký ruch, jímž nabývají zvláštního významu svátky svatodušní, Z těchto svátků stala se s jejich dvojitými svátky, po staletí vžilými, hospodářská ohniska, jichž nelze pro domácí trh podceňovati. Nemá-li býti zeslaben tento příznivý vliv těchto dvojitých svátků na hospodářský život, jichž dodnes nemohl zrušiti ani naprosto neudržitelný zákon, pak musí býti ustanoveny nutnou novelou k zákonu o svátcích. K tomu patří přizpůsobení úředních hodin ve všech veřejných úřadech, především na poště a železnicích, Neboť právě u pošty a na železnicích zahnízdily se o svátečním úřadování poměry, které vážně poškozují hospodářský život a dělnictvo.
Zrušení dvojitých svátků trvale těžce poškozuje také dělnictvo, poněvadž soukromé podniky, které dosud o zmíněných dvojitých svátcích nepracovaly, chtějí pro příště předepisovati pracovní klid jen v zákonité míře. Tímto způsobem bylo by velmi četným zaměstnancům, kteří ve velmi mnoha případech musí pracovati daleko od svého bydliště, znemožněno obnoviti a udržovati osobní spojení se svými příslušníky rodiny aspoň o dvojitých svátcích. Že jest tím ohrožen rodinný duch, stále ještě nejcennější opora státu a společností a že tím musí utrpěti, jest úplně jasné. Proto neupotřebitelný zákon o svátcích vyžaduje neprodleně novelisace.
V rámci nového zákona musí se přihlížeti také k oněm svátkům, jež lid všeobecně dodržuje, jsou to Nový rok, 1. květen, Nanebevstoupení Páně, Boží tělo, 28. říjen a Všech svatých.
Projednávání v parlamentě několikráte dospělo již tak daleko, že zákon měl jíž býti usnesen. Pro nové průtahy nebylo dostatečných důvodů.
Vzhledem k blízkým svátkům vánočním jest řešení svrchu vylíčených neudržitelných poměrů novým zákonem naléhavější než kdy jindy.
Interpelanti táží se tedy pana ministra sociální péče:
1.) Jak zamýšlí pan ministr co nejrychleji provésti novelisaci?
2.) Co zamýšlí pan ministr podniknouti, aby novela byla konečně projednána a předložena k usnesení poslanecké sněmovně?
V Praze, dne 17. prosince 1929.
Köhler, Krebs, Simm,
dr Hanreich, Knirsch, Horpynka, inž, Kallina, Schubert, Matzner, inž. Jung, dr Hassold. Kasper, Geyer, dr Schollich, dr Keibl, Szentivány, dr Holota, Nitsch, dr Törköly, Eckert, Prause, Stenzl.
79/III. (překlad),
Interpelace
poslanců L. Schuberta, inž. R. Junga, Stenzla a druhů
vládě
o přidělování lesů státním pozemkovým úřadem,
Město Mohelnice ucházelo se od roku 1921 o příděl lesního revíru ťCharlottendorfŤ vyvlastněného knížeti Janu II. Lichtensteinovi, aby si zaokrouhlilo vlastní lesní majetek ve velikostí asi 521 ha.
Muselo očekávati, že této žádosti bude tím spíše vyhověno, když pozemkové zákony výslovně ustanovují, že má býti dávána přednost obcím a že lesní majetek, který obce již mají, má býti zvětšen. Naprosto nehledě k tomu, že by se tím dosáhlo větší výnosnosti správy lesního majetku a že by se ulehčilo obecnímu hospodářství, dostalo by se výhod s tím spojených celku a nikoliv jednotlivcům.
Les však byl ve skutečnosti přidělen ťLesnímu družstvu městysu TrnávkaŤ.
Podepsaní táží se vlády:
1.) Jak mohl býti les přidělen lesnímu družstvu utvořenému přes noc, přes to, že podle pozemkových zákonů má se především přihlížeti k obci?
2.) Jakou záruku poskytuje ťLesní družstvo městysu TrnávkaŤ, že se bude lesní hospodářství vypláceti v duchu zákonů o lesní reformě?
3.) Jak se odůvodní, že přednost dostali jednotliví členové družstva před všeobecnými veřejnými zájmy obce?
4.) Byl příděl proveden z důvodů národních nebo hospodářských?
5.) Jest vláda ochotna zrušiti příděl lesnímu družstvu v městysi Trnávce a Charlottendorf přiděliti městu Mohelnici v duchu pozemkových zákonů?
V Praze, dne 13. prosince 1929.
Schubert, inž. Jung, Stenzl,
dr Keibl, Kasper, Prause, Horpynka, Matzner, inž. Kallina, Simm, dr Hassold. Knirsch, Krebs, Geyer, Eckert, Köhler, Nitsch, Szentiványi, dr Törköly, dr Holota, Fedor.
79/IV. (překlad),
Interpelace
poslanců J. Geyera, H. Simma a druhů
ministru školství a národní osvěty,
aby učitelům na německých menšinových školách byly vypláceny vánoční remunerace ze správních přebytků.
Většina úředníků a učitelů podléhajících přímo ústředním úřadům dostává každoročně, obyčejně k vánocům, remunerace z tak zvaných správních přebytků svého příslušného ústředního úřadu. Každoročně se při této příležitosti ozývají stížnosti, že němečtí úředníci a učitelé v ústředních úřadech nedostávají nic, a v parlamentě byly již několikráte předneseny stížnosti do této nespravedlnosti, která odporuje zákonným ustanovením i rovnoprávnosti a žádána náprava.
Učitelé českých menšinových škol dostali v dřívějších létech remunerace až 1000 Kč a jednotlivci ještě i více. Také letos byly již učitelům státních českých menšinových škol hotově vyplaceny remunerace 500 až 600 Kč.
Učitelé německých menšinových škol (v Praze, Plzni, na Kladně, v Podčaplech atd. atd.) nedostali naproti tomu také letos nic, přes to, že podle zákona o menšinových školách z roku 1919 také tito učitelé podléhají přímo ministerstvu školství a národní osvěty, patří tedy mezi ony zaměstnanecké skupiny, které přicházejí v úvahu jako oprávnění příjemci svrchu uvedených remunerací. Němečtí menšinoví učitelé musí zpravidla pracovati ještě za horších poměrů - poněvadž nejsou příslušníky státního národa - k tomu dlužno ještě přičísti zvláště nedostatečné školní místností, mimořádné vyučování v odděleních, obtížné opatření bytů. Mimo to zpravidla bývají také vyňati městskými správami svého služebního místa z výhod, které tyto městské správy poskytují učitelům českých veřejných škol. K tomu patří, jako na příklad v Praze, levný elektrický proud, levnější měsíční lístky na elektrickou dráhu, příspěvek na otop a mnohé jiné, z čehož jsou němečtí učitelé státních menšinových škol již předem vyloučeni. Tím krutěji musí tyto učitele postihnouti jako poškození nyní také to, že jim nebyly vyplaceny státní vánoční remunerace.
Takováto zřejmá nespravedlnost v rozdělování remunerací jest neslučitelná s rovnoprávností všech státních občanů před zákonem a vrhá velmi zvláštní světlo na zdejší poměry.
Podepsaní se tedy táží pana ministra školství a národní osvěty:
1.) Jest pan ministr ochoten naříditi, aby při rozdělování remunerací z tak zvaných správních přebytků dostali učitelé na německých menšinových školách stejné remunerace jako učitelé na českých menšinových školách?
2.) Jest dále ochoten vyplatiti remunerace i učitelům na německých menšinových školách, a to ještě před uzavřením závěrečného účtu ve stejné výší jako již dostali učitelé na českých školách k vánocům 1929?
V Praze, dne 19. prosince 1929.
Geyer, Simm,
dr Luschka, dr Petersilka, Oehlinger, Greif, Krumpe, Scharnagl, Bobek, Kunz, Fritscher, dr Hanreich, inž. Kallina, Matzner, dr Keibl, dr Hassold, dr Schollich, Horpynka, Köhler, Schubert, Knirsch, inž. Jung,
79/V. (překlad).
Interpelace
poslance O. Horpynky a druhů ministrovi obchodu
o sbírce inserátů ťTrh československýŤ,
Počátkem roku 1927 byla zahájena subskripce pro sbírku inserátů ťTrh ČeskoslovenskýŤ pod vedením generálního tajemníka obchodní a živnostenské komory a poslance dra Samka. Jako redaktoři bylo podepsaní vedoucí tajemníci obchodních komor dr Dutina (Plzeň), dr Forster (Cheb), dr Kostka (Liberec), dr Kroupa (Budějovice), dr Cobiáš (Králové Hradec), dr Chylík (Brno), dr Svěrák (Olomouc), dr Bratmann (Opava), dr Wolf (Bratislava), dr Liposs (Košice) a dr Dienes (Báňská Bystřice), dále dr Kislinger, generální tajemník německého hlavního svazu průmyslu (Praha), dr Živanský, generální tajemník Ústředny československých obchodních komor (Praha), a dr Šlemr, profesor české techniky a vysoké školy obchodní (Praha). Jako komerční ředitel uveden ředitel Z. Toldi.
Adresy byly sbírány tímto způsobem:
K průmyslovým a velkoobchodním firmám, do bank atd. dostavili se společně dva pánové, jeden zástupce vydavatele z Prahy a druhý příslušné obchodní komory, předložili jim subskripční list s podpisy všech svrchu uvedených funkcionářů naznačujíce, že jest povinností dotčeného podniku upsati přiměřenou částku, jejíž minimum oba páni uvedli. Pod tímto nátlakem jen zřídka se některá firma odvážila odmítnouti subskripci, takže subskripce šla velmi lehce. Dokonce i spořitelny, jejich působnost nesahá za jejich sídlo, zadávaly celostránkové inserty.
Počátkem roku 1928 vyšlo dílo asi o 3000 stránkách, z nichž asi 2500 stránek připadá na zaplacené popisy firem (inseráty). Poněvadž jedna stránka přijde asi na 3500 Kč, činí tyto částky přes 81/2 mil. korun.
Většina této značné částky byla opatřena u středních a menších průmyslových firem, které na tomto díle neměly zájmu a knihy, která jim byla zaslána jako doklad, nemohou ani použíti pro její vadnost. Tyto firmy přišly o částky, jichž potřebují na účelné a nepostradatelné adresáře a odborné časopisy. Při tehdejší subskripcí každý majetník firmy kousl do kyselého jablka, domnívaje se, že je tím celá tato záležitost pro vždy skončena. Nedávno byli však podniky znovu postiženy výzvou k úpisu druhého vydání tohoto díla.
Jak se dovídáme vlastním vydavatelem a nakladatelem je prý pan Z. Toldi, jemuž byli podpisy svrchu uvedených osobností propůjčeny jen k lehčímu opatření zákazníků.
Podepsaní táží se tedy pana ministra obchodu:
1.) Povolilo ministerstvo obchodu vydání této sbírky insertů a komu?
2.) Má vydavatel resp. nakladatel potřebnou živnostenskou koncesi?
3.) Povolilo ministerstvo obchodu, aby vydavatel sbíral inseráty dovolávaje se uvedených osobností?
4.)V jakém poměru jsou tyto osobnosti k vydavateli? Měli účast na zisku či dostávají nějaký honorář a jaký?
5.) Jest pan ministr ochoten vydati nařízení, jímž se funkcionářům veřejných obchodních organisací zakazuje, propůjčovati svá jména k opatřování inserátů pro publikace jakéhokoliv druhu, aby se tak zabránilo otřesení důvěry v tyto podniky?
V Praze, dne 18. prosince 1929.
Horpynka,
Eckert, Stenzl, Fedor, Hokky, dr Szüllö, dr Jabloniczky, Dobránsky, Krebs, Kasper, Knirsch, inž. Jung, Geyer, dr Hassold. Schubert, dr Schollich, dr Hanreich, inž. Kallina, Matzner, dr Keibl, Prause.
79/VI. (překlad),
Interpelace
poslance H. Krebse a druhů
ministrovi vnitra,
že četnický strážmistr Čuda ve Štětí jedná protizákonně a šikanuje.
Při volbách do parlamentu vyvěsil důvěrník německé národní socialistické strany dělnické pan František Herold ve Štětí volební plakát, k jehož vyvěšení okresní politický úřad v Dubé dal povolení tímto výnosem:
ťOkresní úřad v Dubé,
Číslo 22.432. dne 14./10. 1929.
Vyvěšení plakátů.
Panu Františku Heroldovi, soukromému úředníku ve Štětí.
K Vaší žádosti ze dne 14. října 1929 uděluji Vám povolení vyvěsiti plakáty podle vzoru, který jste sem předložil, v místech určených k tomu obcemi, pro celý zdejší správní obvod.
Za okresního hejtmana:
Vrchní komisař p. ú. Dr. Hegerlik.
Za správnost vyhotovení:
Přednosta kanceláře Straka.Ť
Přes toto plakátovací povolení žádal četnický strážmistr Čuda, aby již vylepené volební plakáty byly strženy a z části je sám strhal. Poněvadž tvrdil, že některé předložené plakáty nebyly vyvěšeny na místech určených k tomu obcí Štětí, náš důvěrník František Herold opatřil si druhé plakátovací povolení u dubského okresního úřadu, vlastně povolení k rozšiřování plakátů, které mu bylo dáno tímto povolením.
ťOkresní úřad v Dubé,
Čís. 22.492. dne 18./10. 1929.
Vyvěšení plakátů.
Panu Františku Heroldovi, soukromému úředníku ve Štětí.
Na Vaši žádost z 18. října 1929 povoluji Vám veřejné rozšiřování plakátů podle vzoru, který jste zde předložil, pro celý zdejší správní obvod.
Za okresního hejtmana:
Vrchní komisař p. ú. dr Hegerlik.
Za správnost vyhotovení:
Přednosta kanceláře: StrakaŤ,
Přes toto úplně jasné povolení četnický strážmistr Čuda ani na základě tohoto úředního potvrzení o povolení vylepovati plakáty nechtěl dovoliti vyvěšování plakátů a když náš důvěrník, pan Herold, opíraje se o toto povolení okresního úřadu, snažil se přece plakáty vyvěsiti, zabránil tomu a zároveň učinil oznámení krajskému soudu v Litoměřicích. Na námitku našeho důvěrníka Herolda, že dubský okresní úřad povolil vyvěšování plakátů rozhodnutím, jímž se vykázal, prohlásil strážmistr Čuda:
ťDo toho mí nic není. V Dubé jest pan komisař velký pán. Já Vám ukáži, že ve Štětí jsem já ještě větší pánaŤ Tento výrok svědčí o tom, že Čuda nevykonává svůj úřad s nutnou nestranností, jaké dlužno vyžadovati od orgánu, který jest pověřen zachováváním autority státu a zákona.
Ze Čuda upozorňuje na sebe i při jiných příležitostech co největším šikanováním, vysvítá ze soudního rozhodnutí litoměřického krajského soudu, které bylo vyneseno v listopadu. Na starostu Josefa Mangolda ze Štětí učinilo četnictvo oznámení pro rušení úředního výkonu, poněvadž při odvodech v březnu 1929 protestoval, že Čuda a ještě jeden četník odňali německým mladíkům povinným odvodem černo-červeno-žluté stuhy, které měli tito mladící v knoflíkové dírce. Jak okresní soud ve Štětí, tak také litoměřický krajský soud musily starostu Mangolda osvoboditi, poněvadž jako starosta byl především povinen hleděti, aby byl zachován veřejný klid a pořádek a že svým zásahem chtěl jedině zabrániti porušení klidu.
Tyto skutečnosti, že četnictvo musí se dáti poučiti soudy, jak se má chovati, jsou politování hodným důkazem jeho naprosto nenestranného chování.
Táži se pana ministra vnitra:
1.) Jest ochoten oba svrchu vylíčené případy, zvláště však protizákonné a nedisciplinované chování strážmistra Čudy ve Štětí důkladně vyšetřiti?
2.) Jest pan ministr ochoten, jestliže se obě svrchu uvedené události, jež jsem doložil úředními výnosy, ukáží jako pravdivé, strážmistra Čudu co nejenergičtěji potrestati a postarati se, aby Čuda, který podle mého přesvědčení velmi těžce na tomto místě poškodil vážnost četnictva, byl přeložen na jiné služební místo?
V Praze, dne 17. prosince 1929.
Krebs,
Schubert, Kasper, inž, Jung, dr Hanreich, dr Keibl, Knirsch, Matzner, Geyer, dr Hassold. Simm, inž. Kallina, Köhler, dr Schollich, Horpynka, Stenzl, Prause, Eckert, Szentiványi, Nitsch, dr Holota, dr Törköly,
79/VII. (překlad).
Interpelace
poslance H. Krebse a druhů ministrovi vnitra
o odsouzení mnoha obecních starostů na základě nesprávného výkladu §u 3 zákona č. 65/1925 Sb. z. a n.
Při příležitosti státního svátku vydaly okresní úřadu obecním zastupitelstvům oběžníky, jimiž je vyzývaly, aby na obecních úřadech vyvěsily prapory. Velmi mnoho obecních starostů této výzvy neuposlechlo, poněvadž se domnívali, že nelze žádným zákonným ustanovením nutiti, aby na soukromých domech, v nichž ve většině menších obcí jsou umístěny obecní úřady, byly vyvěšeny prapory.
Ale politické úřady potrestaly velmi citelnými pokutami všechny obecní starosty, kteří vykládajíce si takto zákon, nevyvěsili praporů na soukromých domech, v nichž jsou obecní úřady. Zemský úřad zamítl všechna odvolání, která byla v těchto případech podána, takže mnoho obecních starostů, kteří podali svá odvolání jen k zemskému úřadu, bylo skutečně právoplatně odsouzeno, a musilo zaplatiti pokuty.
Nejvyšší správní soud učinil však svým nálezem ze dne 1. října 1929 č. 20.859/20 toto rozhodnutí.
ťVyhláška, kterou se nařizuje, že všechny budovy, v nichž jsou umístěny veřejné úřady atd., mají býti ozdobeny dne 28. října prapory ve státních barvách, a nečiní se tedy rozdílu, zda tyto úřady mohou touto budovou volně nakládati, vybočuje z mezí §u 3 zákona č. 65/1925. Sb. z. a n.Ť
A ve druhém nálezu vyslovil nejvyšší správní soud rovněž dne 1. října 1929 pod č. 17.592/1929:
ťStarosta obce, který na oslavu 28. října nevyvěsil na soukromé budově, v níž ve svém obydlí úřaduje, prapor, nemůže býti stíhán, nemá-li obec práva, touto budovou volně disponovati.Ť
Oběma těmito nálezy bylo vysloveno, že okresní a zemské úřady, které odsoudily obecní starosty dotčených míst k těžkým pokutám, poněvadž nevyvěsili praporů na veřejných budovách a obecních úřadech, které jsou v soukromém majetku, jednaly neprávem a zákon nesprávně vykládaly.
Tážeme se tedy pana ministra vnitra:
1.) Jest pan ministr ochoten zrušiti všechny trestní nálezy, vydané proti oněm obecním starostům, protože nevyvěsili praporů na soukromých domech, v nichž jsou umístěny státní nebo obecní úřady?
2.) Postará se pan ministr, aby všechny okresní úřady byly podrobně poučeny o nálezech nejvyššího správního soudu ze dne 1. října 1929. aby příště nevykládaly mylně zákona a neodůvodněně netrestaly obecní starosty?
V Praze, dne 17. prosince 1929.
Krebs,
Geyer, Schubert, Kasper, Köhler, Horpynka, dr Schollich, inž. Kallina, dr Hassold, dr Holota, dr Törköly, Szentiványi, Nitsch, dr Keibl, Matzner, dr Hanreich, Knirsch, Prause, Stenzl, inž. Jung, Simm, Eckert,
79/VIII.
Interpelace
poslanců Gottwalda, dr Sterna a soudruhů
ministru zahraničí
o imperialistické politice Československa a přípravě válečného útoku proti Sovětskému Svazu, o připojení se Československa k diplomatické intervencí imperialistických velmocí ve věcí mandžurského konfliktu a o neuznání SSSR de jure.
Všechny skutečnosti, námi ve sněmovně už opětovně přednesené a osvětlené, ukazují zřejmě, že imperialistické Československo se v zájmu finančního kapitálu a proti zájmům a vůlí pracujícího lidu, který tvoří zdrcující většinu obyvatelstva této země, vynikající měrou zúčastní příprav imperialistického válečného útoku proti Sovětskému Svazu, státu dělníků a rolníků, v němž výstavba socialismu činí den ze dne mohutnější a podivuhodnější pokroky. Svědčí o tom uzavírání tajných diplomatických a vojenských smluv, soustavné a rychlé zbrojení Československa, překotné budování válečného průmyslu čsl. finančním kapitálem doma i za hranicemi, zejména v imperialistických státech sousedících se Sovětským Svazem, inspekční cesty francouzských generálů, četné, na imperialistickou intervenci připravující cesty domácích i cizích kapitalistických politiků, soustavná protisovětská štvavá kampaň ve všem vládním tisku a v neposlední řadě i fašistická persekuční opatření proti pracujícímu lidu a jeho předvoji, komunistické straně.
Svědčí o tom i prvé činy nové vlády na poli zahraniční politiky, zejména její intervence v mandžurském konfliktu. Jak známo, vzdala se sovětská vláda již před léty dobrovolně a bez koncesí všech privilegií a nadpráví, kterých požívali v Číně občané evropských států na základě dřívějších imperialistických smluv a zavedla na mandžurské železnici, vybudované Ruskem, režim úplné rovnoprávnosti a společné správy sověty s Čínou. V zájmu a na popud imperialistických velmocí porušil mandžurský usurpátor Čansolian neslýchaným způsobem v létě m. r. tuto smlouvu, přepadl východočínskou železnici, loupežným způsobem se jí zmocnil a dopustil se proti sovětským občanům neslýchaných zvěrstev. Od té doby organisoval opětné loupežné vpády svých a najatých bělogvardějských band na Sovětské území. V prosinci Rudá armáda, bráníc sovětské území, porazila Čansolianovy bandy a donutila mandžurskou vládu ke kapitulaci a ku přijetí sovětských podmínek likvidace konfliktu. V okamžiku, kdy po kapitulaci mukdenské vlády konflikt byl jíž na cestě ke smírnému řešení na základě spravedlivých podmínek Sovětského Svazu, vlády některých imperialistických velmocí pod pokryteckou rouškou Kelloggova paktu snažily se znemožniti likvidaci konfliktu diplomatickou intervencí, jež znamenala podporu loupežného činu mukdenských banditů a akt nepřátelství proti Sovětskému Svazu. K této intervenci se připojila v čele vlád Malé Dohody a zejména vlády rumunské, jež drží v násilné okupaci, vykořisťuje a znásilňuje část SSSR, nešťastnou Besarabii, i vláda československá. Je to nový důkaz nesmiřitelné zášti československých vykořisťovatelů proti Sovětskému Svazu a jejich aktivní účasti v imperialistické obkličovací politice proti proletářskému státu, který i pracující lid Československa, jako proletáři celého světa, považuje za svou vlast.
Dalším důkazem nepřátelství imperialistického Československa vůči Sovětskému Svazu jest, že vláda přes dlouholeté opětovné sliby dnešních vládnoucích stran dosud neuznala SSSR de jure ani k tomu nečiní žádných příprav, ba dává polooficielně prohlašovati, že se v této otázce proti stanovisku dřívějšímu vůbec nic nezměnilo. Jsme si sice dobře vědomí, že ani formální uznání Sovětského Svazu by v podstatě nic nezměnilo na protisovětské válečné politice finančního kapitálu a jeho výkonného orgánu, totiž vlády, jak ukazuje případ imperialistické Anglie, která styky se SSSR obnovila, ale ve válečných přípravách proti sovětům pokračuje s největší energií. Ale považujeme za svou povinnost ukázati pracujícím massám na podvod, kterého se dnešní vládní strany slibem uznání SSSR dopustily.
Tážeme se proto pana ministra zahraničí:
1.) Je-li si vědom toho, že protisovětská imperialistická zahraniční politika čsl. finančního kapitálu a vlády, která je jeho výkonným orgánem, vyvolává nejrozhořčenější odpor pracujícího lidu Československa?
2.) Jak vysvětlí, že československá vláda se proti vůlí zdrcující většiny obyvatelstva připojila k protisovětské provokativní imperialistické intervencí ve věci mandžurského konfliktu?
3.) Jak vysvětlí, že přes všechny sliby a proti vůli zdrcující většiny obyvatelů neuznala vláda dosud SSSR de jure?
4.) Je-li ochoten jej nyní okamžitě a bezpodmínečně uznati?
V Praze, dne 3. ledna 1930.
Gottwald, dr Stern,
Šliwka, Hruška, Sedorjak, Rjevaj, Vallo, Kuhn, Kubač, Hrubý, K. Procházka, Tyll, Novotný, Dvořák, Steíner, Hadek, Htihnel, Juran, Barša, Kliment, Babel.
| Zdroj dat | www.psp.cz |
|---|---|
| Originál | psp.cz/eknih/1929ns/ps/tisky/t0079_01.htm |
