NS RČS 1929-1935, PS, tisk 802 (2. 11. 1918)

Naše lnářská výroba v současné zemědělské krisi jest nejvíce dotčena nejen neúměrným poklesem cen, nýbrž také velmi ztíženým odbytem.

Polovina loňské sklizně lnu jest na skladě u obchodníků a nemůže býti odprodána; to znamená, že len ze sklizně letošní nebude lze prodati vůbec. Obchodníci sotva budou moci vyprodati zásoby ze sklizně loňské.

Dlužno doznati, že na domácí výrobu lnářskou bylo pamatováno nejméně při všech akcích, směřujících jak k ochraně tak i k podpoře zemědělské výroby. O důležitosti pěstění lnu pro stát a národní hospodářství, nehledě ovšem už ani k hospodářské potřebě horských krajů, nemůže nikdo pochybovati. Stačí poohlédnouti se zpět do doby válečné, kdy len byl tak důležitou plodinou, že musil nahraditi vlnu, bavlnu, konopí a veškerá vlákna rostlinná a živočišná, poněvadž dovoz těchto výrobků byl znemožněn uzavřením hranic.

Státní péče o zdokonalení a ochranu domácí produkce lnářské neprojevila se dosud v takové míře, aby se mohla utvořiti základna pro potřebný rozmach tohoto odvětví zemědělské výroby. Nemáme dosud důležitých a nepostradatelných výzkumných stanic, nemáme dostatek stanic pěstitelských, jež by vedly k vlastnímu pěstění dobrých odrůd, není zde potřebných čisticích strojů pro sklizeň dnes tak nutných. Hlavně však není zde nutného kapitálu k získání většího množství zušlechtěného správného semene pro zdravý osev. Nelze zde prováděti soustavné pokusnictví a na něm budovati. Přihlížíme-li k výši podpory jakou jiné státy, v nichž je len artiklem vývozním, na podporu lnářské výroby věnují, musíme doznati, že u nás se na tento účel věnuje nejméně, přes to, že cizí len musíme dovážeti.

Poměrně drahý cizí len dovážíme a tím zbytečně a ke škodě domácích zemědělců ceny stlačujeme a to tak, že ceny domácího lnu dosahují sotva výše 700 - 900 Kč, zatím co za cizí len se platí 1200 - 2200 Kč za 1 q.

Na špatný odbyt lnu má také vliv velké zatížení vysokými dopravními sazbami. Dlužno uvážiti, že kraje, v nichž se len pěstuje, leží ponejvíce v oblastech pohraničních, počínaje Šumivou až po Cheb na celé Českomoravské vysočině, v oblastech severovýchodních Čech, v oblastech severo- a středomoravských, jakož i Slezska a konečně na Slovensku a Podkarpatské Rusi, a že oproti tomu průmysl a podniky surovinu zpracovávající jest soustředěn příliš daleko od míst, kde se len pěstuje. Dovozné za 1 vagon lnu pohybuje se od 3.000 Kč do 6.000 Kč; uváží-li se při tom, že stonkový len jest zboží neskladné, nutno doznat, že dopravní tarify přispívají velikou měrou k špatnému odbytu a nedostatečnému zpeněžování domácího lnu.

Len jest obchodní plodinou našich horských krajů. Domácí len je, bohužel, tou dobou neprodejným artiklem. Z ciziny dováží se k nám veliká kvanta lnu, zatím co naši obchodníci lnem nemohou nakoupený len vůbec prodati. Z Německa na příklad dovezlo se k nám lnu třeného i stonkového 52.080 q v ceně 19,379.000 Kč. Z Polska 38.150 q v ceně 23,998.000 Kč, z Litvy 10.170 q v ceně 8,524.000 Kč, z Lotyšska 14.510 q v ceně 13,732.000 Kč, z Belgie 3.850 q v ceně 5,615.000 Kč, z Ruska pak 38.890 q v ceně 36,652.000 Kč a to všechno za dobu od 1. listopadu 1929 do 30. června 1930.

Osevní plocha lnu v Československu činí 18.783 ha, výnos vlákna pak 94.021 q, z toho domácími přádelnami za tutéž dobu bylo odebráno okrouhle 35.000 q, tedy ani ne tolik, co bylo odebráno ze sovětského Ruska. To jsou opravdu poměry smutné. Len z loňské sklizně leží ještě ve skladišti a obchodníci nemají možnosti v tuzemsku jej odbýti. Za tohoto stavu věcí nedá se vůbec mluviti o tom, že by někdo chtěl nakupovati ještě len ze sklizně letošní. Zde se musí pomoci co nejrychleji. Chybou bylo, že při sdělávání celního zákona v roce 1926 nebylo pamatováno na příslušné celní opatření pro dovoz cizího lnu. Náš textilní průmysl musí býti donucen, aby konsumoval přiměřeně také len domácí. V této zlé situaci je bezpodmínečně nutno, aby na dovoz lnu bylo zavedeno povolovací řízení a tak textilní průmysl donucen byl obstarávati nákup suroviny také na trhu domácím. Aby len z letošní sklizně bylo částečně možno prodati, je nutno, aby stát nějakým způsobem garantoval stávající zásoby brzo a umožnil eventuelní jeho vývoz.

Stávající krisí zemědělskou jsou postiženy především kraje, kde obchodní plodinou byl oves a částečně i žito. Obě tyto plodiny jsou postiženy krisí cenovou i odbytovou. Zde by mohlo částečně krisi zmírniti pěstování lnu. Za stávajících poměrů nemůže zemědělec vůbec pomýšleti na to, aby len ještě pěstoval.

Na základě tohoto stručného posouzení situace naší výroby lnářské podávají podepsaní tento návrh:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Vládě se ukládá:

1. aby s pokud možným urychlením předložila k ústavnímu projednání zákon o celní ochraně domácí produkce lnářské;

2. aby přísně bděla nad prováděním zákona o povinnosti domácích veřejných ústavů obstarávati své potřeby z produktů domácí výroby zemědělské a to zejména při zadávání státních dodávek;

3. aby na dovoz lnu uvaleno bylo povolovací řízení a tak průmysl textilní přinucen byl nakupovati také v přiměřeném množství len domácí;

4. aby odbyt lnu z loňské sklizně umožněn byl tím způsobem, že by vláda povolila přiměřeny obnos na garantování a jeho uskladnění; jinak nebude možno len ze sklizně letošní vůbec prodati;

5. aby poskytla při dopravě lnu domácího železnicí přiměřené úlevy;

6. aby poskytla dostatečné prostředky na podporu lnářské výroby, hlavně snah šlechtitelských, tak, aby se náš len svojí kvalitou mohl vyrovnati kvalitě lnů cizozemských.

Pokud navrhovaná opatření budou vyžadovati určitého finančního nákladu, navrhuje se, aby jeho úhrada byla opatřena z úspor rozpočtových.

V ohledu formálním se navrhuje, aby tento návrh přikázán byl výboru iniciativnímu a pak zemědělskému.

V Praze dne 20. listopadu 1930.