NS RČS 1935-1938, PS, 151. schůze, část 1/3 (17. 11. 1938)

Předseda Malypetr.

Místopředsedové: dr Markovič, Langr, Košek, Sivák, Vávra.

Zapisovatelé: Šalát, Michálek.

184 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: předseda vlády arm. gen. Syrový; ministři dr Bukovský, Černý, dr Feierabend, div. gen. Husárek, dr Chvalkovský, brig. gen. Kajdoš, dr Kalfus, dr Karvaš, inž. Vavrečka, dr Zenkl. Ministři vlády slovenské dr Tiso; Černák, dr Ďurčanský, Lichner, Teplanský. Ministr vlády podkarpatoruské Révay.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce dr Mikyška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 151. schůzi posl. sněmovny, prvou schůzi osmého zasedání čtvrtého volebního období, svolanou dekretem vlády ze dne 15. listopadu 1938 k podzimnímu zasedání na dnešní den do šek Prahy (č. j. 8346/1096 S m. r.).

K tomu sděluji, že přípisem vlády ze dne 15. září 1938, č. j. 7148/1096 S m. r., bylo jarní zasedání obou sněmoven prohlášeno dnem 16. září 1938 za ukončené.

Než přistoupím k vlastnímu jednání, mám za svou povinnost vzpomenouti dvou osobností (Poslanci povstávají.), které nás opustily v uplynulých parlamentních prázdninách a které hrály jak v našem životě národním, tak na půdě zákonodárných sborů nezapomenutelnou roli.

Je to jednak nejstarší člen posl. sněmovny, papežský komoří, apoštolský protonotář, předseda slovenské strany ľudové a klubu jejích poslanců, Andrej Hlinka, který zemřel ve věku téměř sedmdesáti čtyř let dne 16. srpna tohoto roku, a pak předseda revolučního Národního shromáždění a prvý předseda volené poslanecké sněmovny, později senátor František Tomášek, který zemřel dne 5. října tohoto roku ve věku necelých sedmdesáti let.

V monsignoru Hlinkovi odešel jeden z nejvýznačnějších předpřevratových bojovníků za svobodu slovenského lidu, muž, který v dějinách bude státi v popředí mezi buditeli slovenského národního sebevědomí, muž, s jehož jménem po celé půlstoletí byla co nejúžeji spjata politika Slovenska.

Narodil se 27. září 1864 v liptovské stolici, v Černové u Ružomberka. Po studiích byl ve spišské kapitule jako absolvent jejího theologického semináře roku 1889 vysvěcen. Od té doby všude, kde kaplanoval, působil buditelsky na utlačovaný lid. Roku 1905 stal se farářem v Ružomberku, kde setrval až do své smrti.

Hlinka nebyl jen duchovním vůdcem svého lidu, byl jeho tribunem, který rozuměje jeho duši, dovedl si ho získat jako málokterý z vrstevníků. Své posluchače uchvacoval temperamentem a vírou citově založeného člověka. S kazatelny staral se o zvelebení slovenské řeči, s tribuny politického řečníka a z řady novin, do nichž psal, o posílení národního sebevědomí slovenského lidu. Sepsal a umožnil vydání několika slovenských knih ryze náboženských a ve vězení přeložil Písmo svaté.

Po začátcích v uherské straně lidové, z níž vystoupil r. 1901, když se zpronevěřila svému programu, stal se Hlinka nadšeným hlasatelem slovenské politiky na půdě domácí a když byl 15. prosince 1905 položen základ k samostatné slovenské ľudové straně, i v této straně.

Ve volbách roku 1906 odmítl Hlinka kandidaturu a pracoval horlivě pro volbu slovenského kandidáta dr Vavro Šrobára. Vzbudil tím proti sobě velikou nevůli u vrchnosti a byl pro své volební řeči odsouzen na dva roky do vězení. Tento rozsudek posílil ještě více uvědomení slovenského lidu než předchozí suspense Hlinky z úřadu faráře. Ze pře politické stala se také pře církevní, v níž se Hlinka, získav odklad trestu, sám v Římě obhajoval a obhájil. Po svém návratu odjel v červnu r. 1907 na přednáškové turné na Moravu a do Čech. Tyto přednášky se konaly, zvláště po krveprolití v Černové. za neobyčejně velké účasti posluchačů, kteří v Hlinkovi, který nadšeně hlásal československou vzájemnost, viděli slovenského národního mučedníka. Když pak musil nastoupiti trest dvouletého vězení v Segedíně, byl celý národ jak na Slovensku, tak na Moravě i v Čechách přesvědčen, že je Hlinka obětí politické persekuce.

Tímto uvězněním však neskončilo jeho utrpení. Byl znovu obžalován, postaven před porotu a přes skvělou obhajobu odsouzen 4. května 1908 na další jeden a půl roku vězení a suspendován s úřadu. Nicméně již na jaře 1909 byl v Římě rehabilitován. Suspense potvrzena nebyla a tak v únoru 1910 rovnou z vězení nastoupil znovu svůj úřad ružomberského faráře. Ujal se znovu nejen práce církevní, ale i práce národní, organisační a spolkové, když za stále vzrůstajícího útisku otevřená činnost politická byla vyloučena.

Někteří maďarští politikové, tušící, jaké mohou býti konce války, začali navazovati u Hlinky již roku 1917. Odmítl jakákoliv jednání, i pozdější pozvání do Budapešti. V květnu r. 1918 na schůzce slovenských národovců v Turčianském Sv. Martině se zasazoval o spojení Slováků s Čechy v jednotném státě československém. Dne 30. října 1918, po nadšeném projevu pro tuto jednotu, podepsal Martinskou deklaraci. A tak vidí popřevratové dny Andreje Hlinku organizujícího slovenské Národní rady a radostně proklamujícího svobodu a budícího nadšení pro mladou republiku po městech a vsích slovenských.

Dne 19. prosince 1918 na schůzi v Žilině obnovil slovenskou stranu ľudovou a stal se jejím předsedou. Byl povolán do Národního shromáždění, kde se dne 30. ledna 1919 po prvé ujal slova řečí, v níž vzpomněl své politické činnosti na Slovensku a svého úsilí o československé sjednocení a odmítl nařčení z nepřátelství vůči mladému státu, jež snad někteří viděli v obratu jeho politiky, který nastal po příchodu tak zvané slovenské vlády do Žiliny.

Roku 1920 stal se opět poslancem - strana ľudová kandidovala tenkráte společně se stranou lidovou - a v listopadu 1921 stal se předsedou nově utvořeného klubu slovenských ľudových poslanců, kteroužto funkci zastával až do své smrti.

V této své funkci zaujímal stanovisko poslance a předsedy strany téměř ke všem důležitým událostem v politice, jako řečník zúčastnil se téměř všech rozprav k důležitým vládním prohlášením. Jako řečník patřil mezi málo těch, jimž naslouchala plná sněmovna, nezapomínal však pro věci velké na práci drobnou, jak je patrno ze seznamu jím podaných návrhů, dotazů a interpelací.

Politický boj a jiné názory změnily snad poněkud jeho dřívější poměr ke státu, Hlinka sám však zůstal vždy na jeho půdě a nikdy nezapomínal, co sám pro tento stát vykonal.

Leč posmrtná vzpomínka není k tomu, aby předbíhala politickým dějinám, jež jednou ve větším odstupu zhodnotí Hlinkovu činnost, činnost veliké osobnosti, které si všichni, ať přítel, ať snad odpůrce, vážili a ji ctili.

Odešel v něm veliký Slovák, bojovník i spolupracovník velikého formátu, strážce nábožensko-národní tradice a kultury, jeden z těch, jejichž vlastenecké práce bude vždy vděčně vzpomínáno.

František Tomášek, jehož tu vzpomínáme jako prvého předsedy posl. sněmovny, narodil se dne 12. března 1869 v Kuklenách u Hradce Králové. Po absolvování vysokoškolských studií opustil zamýšlenou dráhu profesora historie a dal se na strastiplnou dráhu žurnalistickou a později politickou v hnutí pokrokovém, omladinářském a na to socialistickém. R. 1895 vstoupil do sociální demokracie, byl spoluzakladatelem měsíčníku "Akademie" a vstoupil později do redakce "Práva lidu", aby se jako jeho parlamentní zpravodaj odebral do Vídně, kde se stal šéfredaktorem "Dělnických listů" a předsedou výkonného výboru strany pro Dolní Rakousy. Roku 1907 po prvé a r. 1911 po druhé byl zvolen poslancem říšské rady za venkovské obce okresu Mor. Ostrava.

Po dvacetiletém pobytu ve Vídni, kde stál v cele české menšiny, odstěhoval se před ukončením světové války a znovuzřízením státu Československého do Prahy. Před převratem byl členem revolučního Národního výboru a 14. listopadu 1918 byl zvolen předsedou revolučního Národního shromáždění a 26. května 1920 v prvé schůzi posl. sněmovny jejím prvým předsedou. Tento úřad zastával po celé prvé volební období.

Všichni, kdo tenkráte byli poslanci, mají jistě v dobré paměti jeho rázovitý profil, jeho jistou a pevnou ruku v jednání a v řízení schůzí, i jeho krásné češství, které se projevovalo v každém jeho projevu a na každém jeho kroku. Byl živým symbolem oddanosti a lásky k státu, pro který vykonal velikou práci.

Byl jistý a pohotový, vlastnosti to, jichž velmi potřeboval ve své funkci, jejíž obtíže překonával jak politickým nadáním, tak silou své vůle. Zdá se, že jí překonával i dřímající v něm chorobu, která ho po dvouletém utrpení přece jen zdolala.

V dějinách národa i státu bude jemu i jeho dílu zachována čestná paměť. (Poslanci usedají.)

Ministerstvo vnitra sdělilo přípisem ze dne 10. září 1938, č. 73.618/1938-9, že na místo zemřelého posl. Hlinky povolalo podle § 56 řádu volení do posl. sněmovny náhradníka dr Miloše Vančo, pravotára v Turčanském Svatém Martině, a že mu vydalo ověřující list poslanecký.

Jmenovaný dostavil se do dnešní schůze.

Poněvadž před tím podle § 6 jedn. řádu v kanceláři sněmovní podepsal slibovací formuli, přistoupíme ke slibu podle § 22 úst. listiny a § 6 jedn. řádu tím způsobem, že přečtena bude ústavou předepsaná formule slibu, pan posl. dr Vančo ke mně přistoupí a vykoná slib podáním ruky a slovem "sľubujem".

Žádám o přečtení slibovací formule a p. posl. dr Vančo žádám, aby přistoupil ke mně vykonat slib. (Poslanci povstávají.)

Sněm. tajemník dr Říha (čte):

Sľubujem, že budem verný republike Československej a že budem zachovávať zákony a mandát svoj zastávať podľa svojho najlepšieho vedomia a svedomia.

Posl. dr Vančo (podávaje předsedovi ruku): Sľubujem. (Poslanci usedají.)

Předseda vlády sdělil:

přípisem ze dne 17. září 1938, č. j. 7197/909/38 S m. r., že rozhodnutím presidenta republiky ze dne 16. září 1938 jmenován byl býv. vyslanec inž. Hugo Vavrečka ministrem;

přípisem ze dne 22. září 1938, č. j. 7325 S m. r., že president republiky přijal podanou mu demisi vlády, sprostil předsedu a ostatní její členy úřadů a jmenoval rozhodnutím ze dne 22. září 1938 arm. gen. Jana Syrového předsedou vlády a pověřil jej zároveň řízením ministerstva nár. obrany. Dále jmenováni byli předseda branného výboru tělovýchovných organisací MUDr Stanislav Bukovský a primátor hlavního města Prahy dr Petr Zenkl ministry. Zároveň jmenováni byli: mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr dr Kamil Krofta ministrem zahraničních věcí, zemský president Jan Černý ministrem vnitra, odb. přednosta dr Josef Kalfus ministrem financí, odb. přednosta Engelbert Šubert ministrem školství a nár. osvěty, první president nejvyššího soudu dr Vladimír Fajnor ministrem spravedlnosti, odb. přednosta dr Jan Janáček ministrem průmyslu, obchodu a živností, odb. přednosta dr Jindřich Kamenický ministrem železnic, divisní generál inž. František Nosál ministrem veř. prací, odb. přednosta inž. dr Eduard Reich ministrem zemědělství, odb. přednosta dr Bedřich Horák ministrem soc. péče, prof. MUDr Stanislav Mentl ministrem veř. zdravotnictví a tělesné výchovy, odb. přednosta dr Karel Dunovský ministrem pošt a telegrafů, odb. přednosta dr Josef Fritz ministrem pro sjednocení zákonů a organisace správy a bývalý vyslanec inž. Hugo Vavrečka ministrem;

přípisem ze dne 24. září 1938, č. j. 7382/1075/38, že vláda zvolila ve schůzi dne 23. září 1938 podle ustanovení §u 71 úst. listiny náměstkem předsedy vlády ministra Černého;

přípisem z téhož dne, č. j. 7418 S m. r., že rozhodnutím presidenta republiky ze dne 24. září 1938 jmenováni byli prof. státní reálky v Bratislavě Matúš Černák a prof. Komenského university dr Imrich Karvaš ministry;

přípisem ze dne 28. září 1938, č. j. 7474 S-38 m. r., že rozhodnutím presidenta republiky ze dne 28. září 1938 pověřen byl zatímním řízením nejvyššího úřadu hospodářského předseda vlády arm. gen. Syrový;

přípisem ze dne 4. října 1938, č. j. 7622/S/38 m. r., že presidentem republiky přijata byla podaná mu demise vlády, zprostil předsedu vlády a ostatní její členy úřadů a jmenoval rozhodnutím ze dne 4. října 1938 arm. gen. Syrového předsedou nové vlády, pověřiv jej zároveň řízením ministerstva nár. obrany. Dále jmenováni byli: mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr dr František Chvalkovský ministrem zahraničních věcí, zemský president Jan Černý ministrem vnitra, odb. přednosta dr Josef Kalfus ministrem financí, první president nejvyššího soudu dr Vladimír Fajnor ministrem spravedlnosti, univ. prof. dr Imrich Karvaš ministrem průmyslu, obchodu a živností, brig. gen. Vladimír Kajdoš ministrem železnic, divis. gen. Karel Husárek ministrem veř. prací, předseda Československé obilní společnosti dr Ladislav Feierabend ministrem zemědělství, primátor dr Petr Zenkl ministrem soc. péče a předseda branného výboru tělovýchovných organisací dr Stanislav Bukovský, bývalý vyslanec inž. Hugo Vavrečka a dr Ivan Parkány i ministry. Zároveň pověřeni byli: ministr spravedlnosti dr Fajnor řízením ministerstva pro sjednocení zákonů a organisace správy, ministr železnic brig. generál Kajdoš řízením ministerstva pošt a telegrafů, ministr soc. péče dr Zenkl řízením ministerstva veř. zdravotnictví a tělesné výchovy a ministr dr Bukovský zatímním řízením ministerstva školství a nár. osvěty;

přípisem ze dne 5. října 1938, č. j. 7642/1075/38 S m. r., že vláda zvolila ve schůzi dne 5. října 1938 podle §u 71 úst. listiny náměstkem předsedy vlády ministra vnitra Jana Černého;

přípisem z téhož dne, č. j. 7648/1773/53/38 S m. r., že rozhodnutím presidenta republiky ze dne 5. října 1938 pověřil předsedu vlády řízením nejvyššího úřadu hospodářského;

přípisem ze dne 6. října 1938, č. j. 7672 S m. r., že vláda jmenovala rozhodnutím ze dne 6. října 1938 na místo presidenta republiky (§ 60 úst. listiny) posl. dr Jozefa Tiso, úřadujícího místopředsedu Hlinkovy slovenské ľudové strany, ministrem pro správu Slovenska;

přípisem ze dne 7. října 1938, č. j. 7705/909/S-38 m. r., že vláda jmenovala rozhodnutím ze dne 7. října 1938 (na místě presidenta republiky § 60 úst. listiny) Matúše Černáka, profesora stát. reálky v Bratislavě, posl. Pavla Teplanského, posl. Jana Lichnera a dr Ferdinanda Ďurčanského, advokáta v Bratislavě, ministry; přípisem předsednictva min. rady ze dne 8. října 1938, č. j. 24.294/38 m. r., sděleno, že došlo mezi jmenovanými slovenskými členy vlády k této dohodě o rozdělení agendy: min. dr Tiso předsednictví a vnitro, min. Černák školství, min. dr Ďurčanský spravedlnost, soc. péči a zdravotnictví, min. Teplanský polnohospodářství, veř. práce a finance, min. Lichner doprava;

přípisem ze dne 8. října 1938, č. j. 7707/1076/S 38 m. r., že při podpisování zákonů a nařízení podle ustanovení §u 1 zákona ze dne 9. dubna 1920, čís. 294 Sb. z a n., jakož i v případě nepřítomnosti v ministerské radě, při vedení resortní agendy atd. zastupují: p. předsedu vlády arm. gen. Syrového jako ministra nár. obrany a ministra pověřeného řízením nejvyššího úřadu hospodářského náměstek předsedy vlády ministr Černý, min. Černého předseda vlády arm. generál Syrový, min. dr Kalfuse min. dr Zenkl, min. dr Bukovského min. dr Zenkl, min. dr Fajnora min. dr Karvaš, min. dr Karvaše ve věcech obchodu min. dr Feierabend, ve věcech Slovenska a Podkarpatské Rusi min. dr Parkányi, min. dr Feierabenda min. dr Karvaš, min. dr Zenkla min. dr Bukovský, min. dr Parkányiho min. dr Karvaš, min. dr Tisa min. dr Karvaš, min. dr Chvalkovského předseda vlády arm. gen. Syrový, min. inž. Vavrečku min. dr Karvaš, min. gen. Husárka min. brig. gen. Kajdoš, min. gen. Kajdoše min. divis. gen. Husárek;

přípisem ze dne 11. října 1938, č. j. 7783/S-38 min. r., že vláda jmenovala rozhodnutím ze dne 11. října 1938 (na místě presidenta republiky - § 60 úst. list.) posl. Bródyho ministrem pro správu Podkarpatské Rusi, sen. dr Edmunda Bačinského a posl. Juliana Révaye ministry;

přípisem ze dne 15. října 1938, č. j. 7855/909/S-38 min. r., že vláda usnesením ze dne 14. října 1938 zprostila podle §u 60 úst. listiny min. dr Fajnora k jeho žádosti úřadu ministra spravedlnosti a ministra pro sjednocení zákonů a organisace správy a zároveň, že vláda ve funkci presidenta republiky pověřila ministra zemědělství dr Feierabenda řízením ministerstva spravedlnosti a ministerstva pro jednocení zákonů a organisace správy;

přípisem z téhož dne, č. j. 7856/909/38-S m. r., že vláda usnesením ze dne 14. října 1938 zprostila podle §u 60 úst. listiny min. dr Parkányiho k jeho žádosti úřadu ministra;

přípisem ze dne 26. října 1938, č. j. 8060/909/S 38 m. r., ze vláda usnesením ze dne 26. října 1938 zprostila podle §u 60 úst. listiny Andreje Bródyho úřadu ministra pro správu Podkarpatské Rusi, a zároveň ve funkci presidenta republiky jmenovala vládního tajemníka pro zemi Podkarpatoruskou Msgre Augustina Vološina ministrem pro správu Podkarpatské Rusi.

Předseda vlády sdělil přípisem ze dne 30. července 1938, č. j. 19.435/1938 m. r., že vláda předložila senátu k projednání a schválení Národním shromážděním návrh zákona, jímž se prodlužuje na berní rok 1938 účinnost části druhé, čl. 6 zákona ze dne 2. července 1936, č. 226 Sb. z. a n.

Přípisy ze dne 21. října 1938, č. j. 25.424 až 25.430/38 m. r. sdělil předseda vlády, že vláda podle §§ 47 a 60 ústavní listiny vrátila zákony:

1. o četnickém kázeňském a kárném právu, odnětí četnické hodnosti, přeložení do výslužby v řízení správním a o umisťování superarbitrovaných četnických gážistů mimo služební třídy (k tisku 2189-II);

2. kterým se mění §§ 82 a 54 živn. řádu a § 70 živn. zákona pro území Slovenska a Podkarpatské Rusi (k tisku 1-IV);

3. o otvírací a zavírací hodině obchodních místností v zemi Slovenské a Podkarpatoruské (k tisku 4-IV);

4. o ochraně polního majetku (k tisku 3-IV);

5. o veřejné stráži zemědělské (k tisku 2-IV);

6. jímž se mění a doplňují některá ustanovení veřejnonotářských řádů (k tisku 1083-IV);

7. o povinném ničení larev střečka hovězího (k tisku 1326-IV).

Přípisem ze dne 2. listopadu 1938, č. j. 26.581/1938 m. r., sdělil předseda vlády, že vláda odvolává podle svého usnesení ze dne 25. října 1938 návrh zákona o odstraňování stavebních a komunikačních závad v obcích, předložený senátu Národního shromáždění dopisem předsedy vlády ze dne 27. listopadu 1937, č. j. 28.986/37 m. r.

Posl. Jäkel (SdP) oznámil přípisem ze dne 18. srpna 1938, že se vzdává posl. mandátu dnem 31. srpna 1938.

Posl. dr Peters (SdP) oznámil přípisem ze dne 5. listopadu 1938, došlým dne 7. listopadu 1938, že se vzdal poslaneckého mandátu.

Ministerstvo vnitra zaslalo vyhlášku ze dne 11. listopadu 1938, č. j. 91.604/1938-9, o zániku mandátů některých členů Národního shromáždění podle §u 2 opatření Stálého výboru ze dne 27. října 1938, č. 253 Sb. z. a n.

Důsledkem ustanovení §u 1, odst. 1 a 2 uvedeného opatření pozbyli dnem vyhlášení tohoto opatření, t. j. dnem 30. října 1938 mandátu tito členové Národního shromáždění: