Prozatimní NS RČS 1945-1946, 38. schůze, část 1/2 (7. 3. 1946)

Předseda Josef David.

Místopředsedové Gottier, Tymeš, Petr, Hodinová-Spurná, Cvinček.

Zapisovatelé Skaunic, dr Kempný.

Členové vlády: předseda vlády Fierlinger; náměstkové předsedy vlády dr Stránský, Široký, Ursíny; ministři dr Drtina, Ďuriš, Hála, arm. gen. Hasal, Kopecký, Laušman, Masaryk, dr Nejedlý, dr Pietor, dr Procházka, dr Ripka, arm. gen. Svoboda, dr Šoltész, dr Šrobár; státní tajemníci dr Clementis, gen. dr Ferjenčík, Lichner.

Předseda nejvyšího účetního kontrolního úřadu dr Friedmann.

233 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře PNS: tajemník PNS dr Madar; jeho zástupci dr Záděra, dr Ramajzl.

Zpráva výboru ústavně-právního o návrhu poslanců Cvinčka, Hladkého, inž. Michaliče, dr Nováka, Štětky, Valo, dr Zenkla a druhů (tisk 237) na vydání zákona, kterým se 7. březen prohlašuje státním svátkem v republice Československé (tisk 248).

(Do slavnostně vyzdobené zasedací síně vstoupil v 10 hod. 15 min. president republiky dr Edvard Beneš s chotí a zaujal místo v lóži. Přítomní povstali se svých míst a přivítali hlavu státu bouřlivým potleskem.)

Předseda (zvoní): Zahajuji 38. schůzi Prozatímního Národního shromáždění.

(Zasedací síní zazněla Smetanova symfonická báseň "Vyšehrad" ze Smetanova cyklu "Má vlast" přednesená na varhany prof. B. Wiedermannem.)

Paní poslankyně a páni poslanci!

V dnešní památný den, kdy po prvé ve své vlasti znovu osvobozené vzpomínáme vděčně 7. března, dovolávám se zákona, na kterém se usneslo Národní shromáždění Československé republiky ze dne 26. února 1930, zákona, jenž zní: Tomáš Garrigue Masaryk zasloužil se o stát.

Jesliže bylo možno zákonem stanoviti největší zásluhu muže, který se narodil tohoto březnového dne před devadesátišesti lety, pak vůle zákonodárců neučinila nic jiného, než že formulovala přesvědčení všeho lidu československého a prokázala tím před celým světem, že československý lid je si vědom velikého významu osobnosti Tomáše Garrigua Masaryka. První věta československé ústavy prohlašuje, že všechna moc pochází z lidu. Moc a právo tvořiti zákony jsou s lidu přeneseny na Národní shromáždění, a proto zákon o Masarykově zásluze o stát byl vyjádřením nikoliv pouhé pocty, ale pravdy, v jejímž poznání je nutno státi pevně a neochvějně za všech časů, v minulosti, nyní i v čase budoucím.

Masaryk byl osobností příkladnou ve všech způsobech svého projevu. Z rodného Slovácka přinesl si do života energii obdivuhodnou, vytrvalost a nevyčerpatelnou sílu jít kupředu stále a stále za novými úkoly. Byl učencem, myslitelem, filosofem, který svou učenost a myslitelství nikdy nepokládal za věc katedrovou. Stál s ní v plném prudkém proudu života, jsa přesvědčen o tom, že nikoliv spekulace, ale životné poznání je jedině správným základem dobré a účelné práce lidské. Od svého vstupu do veřejného života českého nepřestal být zkoumatelem duše českého lidu, lékařem jeho chorob a ukazovatelem správného vývojového směru. Hluboce proniknut nejvyššími pravdami, které vyšly z národního ducha a velké budovatelské národní vůle, stál Masaryk příkře proti všemu, co bylo brzdou národního rozvoje, proti všemu, co romanticky přehlíželo skutečnosti a oddávalo se fantasiím sice lákavým, ale neplodným. "Neuznávám idealismus, který zapomíná na chléb" - prohlásil jednou a vyjádřil tak prostě a výrazně celý svůj postoj k životu národa. Vývojem, poznáním a přesvědčením upřímný a nesmlouvavý demokrat, byl Masaryk zápasníkem proti všem formám někdejšího feudalismu a ve svém boji šel cestou důkazů a přesvědčování. Bylo mu nutností sáhnout na bolavé místo národního života, chodil uzdravovat podáváním pravdy, v jejímž neustálém hlásání nalezl smysl svého života.

Vrcholným činem Masarykovým byla obroda politického vědomí národa, tak mocná a přesvědčující, že se ve svém konečném důsledku projevila znovuvybudováním státu českého ve smyslu historického státního práva a tradice a zároveň i vytvoření nové politické skutečnosti, kterou bylo povznesení Slováků z jařma maďarského. Československá republika, která děkuje za svůj vznik především mocnému politickému vědomí Masarykovu, byla v čase svého zrození prostoupena velikou ideologií české národní minulosti a vědomím demokratického principu, jenž odedávna byl vůdčí myšlenkou hospodářské, kulturní a politické obrody našeho lidu. Masaryk, veliký demokrat, jenž formátem své osobnosti přesahoval i nadprůměr evropský, byl člověk, který přímo s vášní zastával principy demokratické, neboť svou náboženskou vírou byl přiveden k víře v člověka a jeho právo sebeurčení. Při tom vždy s nesmírnou pozorností sledoval směry a cesty vývoje a dovedl správně odhadnouti složky, které byly projevem zdravého rozmyslu, i ty, které se jevily jako příznaky nemoci společnosti.

Masaryk byl velikým bojovníkem za politické a sociální požadavky pracujícího lidu.

Před necelými 40 lety, roku 1907, vzbudil veliký rozruch jeho smělý výrok, který předvídal vývoj, ke kterému jsme dospěli teprve po této světové válce. Pravil: "Socialisace celého politického a národního života - toť úkol také nás nedělníků... Jestliže se v nás to české svědomí skutečně probudí, pak budeme nejen milovat bližního, nýbrž láska k bližnímu se uskuteční sociálními zákony." Tím vyjádřil Tomáš Garrigue Masaryk své přesvědčení, tlumočené již v "České otázce", že otázka sociální není otázkou pouze jedné třídy, nýbrž otázkou českou, otázkou všech.

I ve svém vysokém postavení prvního občana státu neustal ve zkoumání povahových složek politických směrů a dovedl pronésti rozhodné a směrodatné slovo o vývoji spějícím doleva a neméně rozhodné slovo o pathologické ssedlině, jakou se mu jevil zápor demokratického principu, fašismus. I když funkcí presidentskou octl se mimo přímé kolbiště politického života, neustal nikdy ve své snaze po řádném a mravně i pravdou opodstatněném ovlivňování politické cesty. Příkaz politiky rozumné a poctivé, který zdědil po Havlíčkovi, vštěpoval vždy a za všech okolností celému národu a zanechal ho i jako odkaz generacím budoucím.

Československý zákonodárný sbor nepočítal Tomáše Garrigua Masaryka mezi své členy. Už první schůze Revolučního Národního shromáždění provolala Masaryka presidentem republiky a nově zvolené sněmovny vždy osvědčovaly svou víru v Masarykovu osobnost novou volbou až do chvíle, kdy kmet sám z vlastního rozhodnutí se vzdal své vysoké funkce. A přece, ač nebyl členem republikánské sněmovny, byl Masaryk vždy vzorem poslance, vždy vzorem zástupce lidu. Dvakrát zasedl ve funkci poslance v říšském parlamentu vídeňském, a tam, ač byl zástupcem nejmenší politické strany, dovedl vytvořiti přímo ideál a vzor člena zákonodárného sboru. Jeho neustálá a pozorná účast na sněmovních jednáních, jeho ostrý postřeh a schopnost reakce na důležitý politický podnět, široké vzdělání a jedinečná schopnost konkrétní formulace učinily z Masaryka vzor zástupce lidu, před nímž se i politický a národní odpůrce skláněl v plném respektu. A tuto tradici dokonalého poslanectví Masaryk vštípil i sněmovnám Československé republiky a všem lidovým zástupcům v minulosti, v čase přítomném i v čase budoucím. Důkladná, svědomitá, demokratickým duchem provanutá práce zákonodárného sboru může pouze a pouze ve stopách Masarykových jíti cestou úspěšnou, neboť masarykovské vědomí odpovědnosti a plnění povinností má býti dnes i napříště vzorem dobré práce pro národ i pro naši drahou Československou republiku.

A nezapomínejme při tom, co napsal politik Masaryk, jakoby právě pro dnešní naši dobu, jakoby právě pro nás, členy Prozatímního Národního shromáždění. Napsal: "Trpělivosti je v životě třeba! Ve všem všudy a zejména v politice. Bez trpělivosti není pravé demokracie, demokrat bude nespokojen, nebude snadno uspokojen, ale nesmí být netrpělivý. Trpělivost je zárukou humanity."

Válka větší a brutálnější, než byla ta, ze které se zrodila Československá republika, proměnila evropský život podstatně a změnila i politickou orientaci uvnitř i vně našeho státu. Zjev Masarykův vznášel se po celou dobu zlověstné krutovlády nad národem jako symbol a duchovní ochrana. Tomáš Garrigue Masaryk v nejtěžší chvíli naší historie byl československému lidu vírou a nadějí v šťastnější dny. Připomínáme si, že Masaryk již jako mladík zažil velkou éru slovanského cítění, že z tohoto prvotného slovanství dovedl se hlubokým studiem slovanských myslitelů a všeho slovanského lidu dopracovati k přesvědčení, že v jádru slovanského lidu žije silný smysl demokratické spravedlnosti, která bude bojovat za práva svobodného lidství. Slovanské lidství, které mocnou silou ubrání své právo na život, v Masarykově koncepci bylo označeno za svéprávnou a nezničitelnou jistotu světovou. My, žáci a následovníci Masarykovi, si na tomto podkladě uvědomujeme, že nám tu byla naznačena cesta vývoje ve smyslu pokrevního příbuzenství národů, že tu byl vytyčen humanitní ideál demokratické závislosti člověka na člověku. Nikoliv slova, ale princip Masarykův stává se proto nám všem, jednotlivcům, lidu i státu, vodítkem na budovatelské cestě novodobé slovanské vzájemnosti, která je a bude zdárnou zárukou budoucnosti všech slovanských národů. A v tom smyslu skláníme se dnes před světlou památkou Masarykovou, znovu si uvědomujeme jeho zásluhu o stát v čase minulém i nynějším a jeho jméno píšeme na svůj štít na znamení, že jeho mravnímu odkazu i příkladu věrni zůstaneme.

Nevím, jak lépe zakončit tyto naše vzpomínky než opakováním jeho vlastních slov, v nichž je přímo prorocké vidění. Masaryk řekl: Vidím v kosmu plán, nevěřím v náhodu. Ten plán se stává v dějinách zřetelným. Také tento lid zde ve střední Evropě má svou úlohu. Vykonal něco, udržel se ve velkých bouřích a obnovil teď svůj stát: To přece musí míti smysl. Komponuji si tedy svou filosofii dějin. Obnovení naší samostatnosti je mi článkem v nejnovějším vývoji Evropy a světa a odsud jdu dál a snažím se pochopit smysl tohoto státu: I když je to někdy těžké, neztrácím mysli - a tedy vpřed, všichni boží bojovníci! (Dlouhotrvající hlučný potlesk.)