Ústavodárné NS RČS 1946-1948, 32. schůze, část 10/15 (20. 12. 1946)

Místopredseda Petr (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníkovi, jímž je pan posl. Sova.

Posl. Sova: Pane předsedo, slavná sněmovno!

Vládní návrh zákona o úpravě svátkového práva přichází v době, kdy celý národ má býti zapojen do práce pro zdárné splnění dvouletého plánu. Jelikož jde o hospodářskou obnovu naší republiky, má se podrobiti tomuto zájmu i úprava svěcení svátků. Mnozí se dívají na zachování této staleté tradice jako na nutné zlo, které připravuje státní podniky o pracovní dny. Někteří veřejní činitelé v poslední době mluvili a psali v novinách o tom, že není možno z hospodářských důvodů světit tolik svátků, poněvadž bychom se mohli usvátkovat. K tomu odpovídám, že tyto řeči mají takovou cenu, jako bych zde řekl, že není možno konat v nové republice tolik manifestací, poněvadž bychom se mohli umanifestovat.

Dovolím si upozorniti slavnou sněmovnu na pastýřský list nového arcibiskupa pražského, jehož jmenování a svěcení bylo přijato celou naší veřejností s takovým zadostiučiněním. V tomto pastýřském listě lze se setkati s tak upřímným zájmem o skutečný rozvoj celého našeho národního života, s tak kladným stanoviskem právě k dvouletému plánu, pod jehož zorným úhlem všechno děláme; a přece zase na druhé straně tento vynikající muž, jenž prožil se svým národem skutečně všechno dobré i zlé, připomíná, jak klamné by byly výpočty, které by chtěly svůj úspěch stavěti na nesvěcení svátků, což znamená porušování odvěkých přikázání božích. Vím, že mnozí z vás těmto důvodům nerozumějí, že se jim zdají úplně nečasové a přece na jejich plnění tak mnoho záleží. Podíváme-li se do dějin lidstva, jasně vidíme, že to byl křesťanský řád, který vysvobodil člověka z pout otroctví. Daleko později se zrodily ideologie, které také povstaly na ochranu práv pracujícího člověka, a nepřinesly nic nového, nic pokrokovějšího než křesťanství. Naopak, pracující člověk se stal jen prostředkem k výrobě hodnot, které sloužily k obohacení kapitálu, ať již soukromého nebo státního, avšak bída s nouzí zůstaly až do dnešní doby.

Také svátky jsou sociální vymožeností pro všechny pracující vrstvy a není možno, abychom je v dnešní pokrokové době o tyto výhody připravili. Člověk zdravě myslící a dobře vychovaný se obyčejně po svátečním klidu vrací s novou chutí a zvýšenou energií ke své práci a vykoná tak více, než kdyby jeden den za druhým musel setrvati na svém pracovišti. Víme příliš dobře, jak neblahé stopy zanechala válka na zdravotním stavu takřka celého národa. Stejně dobře víme, jak nutné je zdraví a upevnění rodiny, má-li být celé národní společenství skutečně zdravé. Mluvím jako zástupce strany, jež vepsala křesťanství hrdě do svého programu. V desateru, které jest jedním ze základních kamenů křesťanské morálky, je také věta: Pomni, abys den sváteční světil!

Účelem svěcení svátků, svěcení nedělí ve smyslu a duchu tohoto příkazu desatera jest vždy nové a nové připomínání komukoliv z nás, že nejsme pouze chlebem živi, nejsme pouze hmotou, že jsme složeni z těla a ducha, a právě tomuto duchu každá neděle a každý svátek má dát, čeho potřebuje. Má jej ve smyslu našich starých písmáků přivést k přemýšlení, četbě a k doplnění svého vzdělání. Nezapomeňme, jak tento věnec svátků formoval běh života našich předků. Vzpomeňte, jak jejich teplý rámec nám zanechala Božena Němcová v Babičce a jiní literární zachycovatelé našeho kulturního života. Máme my dnes, v době technického a strojového rozmachu, jít nazpět? Nebylo by to příznakem fiaska, nedovedeme-li se udržeti při všech svých strojích, při vší své organisaci práce na téže životní úrovni jako naši otcové, leda tehdy, zrušíme-li svátky, při kterých oni se duševně posilovali?

Nová úprava svátečních dnů má trvat po dobu našeho dvouletého plánu. Jen s ohledem na tento plán přistupujeme k omezení počtu svátků, lépe řečeno k jejich suspendování právě po dobu těchto dvou let. Je ovšem pro nás bolestné, že svátek sv. Václava nebude dnem pracovního klidu. Je to projev nevděku, poněvadž položil základy našeho státu a jeho tisíciletá tradice sílila náš národ v dobách poroby a ponížení. (Potlesk.)

Jsme si vědomi toho, že rány válečné okupace, vydrancování, pokles pracovní kázně, jež je také jednou z těžkých válečných ran - to vše nás nutí k dvouletému plánu. To vše nás nutí k vypětí všech sil, mezi něž patří i omezení svátků. Přijímáme je, ale opakujeme ještě jednou výslovně: pouze na přechodnou dobu, protože jinak bychom to nemohli sloučiti se svým svědomím křesťanské strany a museli bychom přiznat, že jdeme kulturně nazpět, a výsledkem by musil býti i úpadek hmotný a hospodářský, jak jej vyjadřuje právě lidové moudrost našeho zachovalého venkova. Ona dobře vycítila, že nezachováváním svátků nikdo nikdy nedošel blahobytu, naopak, stal se otrokem práce pro práci, práce zotročující, která nakonec skončí nezodpověditelným otazníkem, nač vlastně všecko je a nač je všechna práce.

V očekávání, že budou tyto podmínky dodrženy, bude i naše strana pro tuto osnovu hlasovati. (Potlesk.)

Místopředseda Petr: Dalším řečníkem je pan posl. dr Šabo. Dávám mu slovo.

Posl. dr Šabo: Slávne ústavodarné Národné shromaždenie!

Pripadla mi čestná úloha zaujať s tohto miesta k predloženému vládnemu návrhu zákona o úprave sviatkového práva stanovisko našej strany v súlade s jej programom.

Nakoľko v tejto otázke bude sa naše stanovisko vypuklejšou formou kryť s kresťanským svetonáhľadom, odvažujem sa tvrdiť, že s naším stanoviskom bude súhlasiť aj veľká väčšina slovenského a českého národa, ktorá sa hlási otvorene ku kresťanskému svetonáhľadu.

Predovšetkým s najvyšším uznaním vítam dobrú vôľu a snahu vlády definitívne a jasne upraviť otázku našich cirkevných sviatkov a pamätných dní Československej republiky podľa zvýšených požiadaviek, kladených na naše pracovné vypätie budovateľským úsilím, smerujúcim k obnoveniu a oživeniu nášho podlomeného hospodárstva, vytýčeným najmä v dvojročnom hospodárskom pláne, bez toho, že by pri tom úprava bola v priamom rozpore s kresťanskou a národnou tradíciou oboch našich štátotvorných národov a ohrožovala prípadne dobrý pomer a spoluprácu štátu s cirkvami.

Vítam v prvom rade ustanovenie § 1, v ktorom sú zásadne za štátom uznané sviatky vyhlásené všetky doterajšie štátom uznávané a cirkevne zasvätené sviatky, a najviac ešte Veľký piatok; veľkonočný pondelok a svätodušný pondelok nie sú cirkevne zasvätenými sviatkami a preto verejnosť nebude vidieť v ich zrušení nijaký čin protináboženský, hoci ide o pomerne tvrdý zásah do našich svojráznych zvyklostí v našich regionálnych krajoch po Slovensku, kedy sa slávia oblievačky a šibačky.

V takomto širokom uznávaní sviatkov vidím ten najúprimnejší výraz shody a spolupráce medzi cirkvami a štátom, z ktorej vzíde zaiste prospech tak pre štát, ako aj pre cirkev. Spoluprácou štátu s cirkvami vzrastie vážnosť štátu a pod vedením duchovných síl bude rozhodovanie a správa štátu vždy spravodlivejšia, sociálnejšia a mravnejšia. Cirkve na druhej strane zas získajú záštitu a ochranu štátu, ktorá je vždy potrebná pre všeobecné blaho ich príslušníkov.

Rovnako treba uvítať aj ustanovenie § 2, ktorým sa určuje 6 pamätných dní Československej republiky v duchu našej národnej, štátnej, demokratickej, sociálnej, náboženskej a mravnej tradície vôbec, ktorá dáva pravý smysel dejinám oboch našich ťažko skúšaných národov. Kým 7. marec nám bude vždy pripomínať demokratické a mravné ideály Masarykove, 1. máj hlboký prerod v našom sociálnom myslení, nazieraní a konaní, 5. júl, 6. júl a 28. september zas našu tradíciu náboženskú a mravnú náplň, zatiaľ 28. október zostane nám trvalým symbolom našej štátnosti. Osobitne treba vyzdvihnúť uznanie sviatku sv. Cyrila a Metoda, ktorým vyjadrujeme živé spojenie s našou kresťanskou a kultúrnou tradíciou cyrilo-metodejskou a otvorene sa hlásime k prvým priekopníkom novodobej kultúry medzi našimi predkami vôbec.

Duchovná náplň našich národov bola vždy v minulosti a i v prítomnosti je v celej svojej šírke a hĺbke kresťanská. Naše národy neboly v minulosti rozpoltené myšlienkovými prúdmi kresťanskými a nekresťanskými alebo protikresťanskými, a preto naša tradícia v tomto smere je jednotná. Som rád, že i uznaním cirkevných sviatkov a pamätných dní za štátom uznané sviatky a pamätné dni dávame otvorene najavo, že sa hlásime a nadväzujeme na kultúru a myšlienkové prúdy svojich otcov.

Za veľký krok dopredu považujem aj ustanovenie § 3, ods. 3, ktorým sa nedeľný pracovný kľud zavádza i na sviatočné a pamätné dni všeobecne i v sektore súkromného podnikania a nielen - ako to bolo doteraz - pokiaľ išlo o štátne a verejné úrady, ústavy, podniky a školy.

K ustanoveniam § 3, ods. 3, ktorými sa, i keď na prechodný čas. hospodárskeho budovania, obmedzuje účinnosť a platnosť ustanovení § 1 a snižuje počet štátom uznaných sviatkov o sviatok Troch kráľov, Nanebevstúpenie Pána a sviatku apoštolov Petra a Pavla, je už naše stanovisko zdržanlivejšie.

Plne si uvedomujeme a chápeme bezpodmienečnú potrebu po zvýšení pracovnej výkonnosti a po lepšom využití pracovných dní v našom budovateľskom období, predsa však nevidíme tak podstatného dôvodu k obmezeniu sviatkov v takom množstve. Naše stanovisko k budovateľskému vládnemu programu, ako aj k dvojročnému hospodárskemu plánu tu na pôde par bolo známe už odvtedy, ako sme dali prvé vyhlásenie či už k vládnemu programu, či aj k dvojročnému hospodárskemu plánu tu na pôde parlamentu. Treba si však uvedomiť, že problém úspechu či neúspechu nášho budovateľského programu, najmä dvojročného plánu nespočíva v obmedzení sviatkov a v nasadení práce i vo sviatočné dni. Podmienkou úspechu nášho budovateľského úsilia, menovite nášho dvojročného hospodárskeho plánu je to, aby sme všetci, každý na svojom mieste, vykonali v pracovné dni všetko, čo je v našich silách, a nedele i sviatky svätili a v nich naberali a načerpávali si čerstvých duševných a fyzických síl pre prácu v ďalších pracovných dňoch.

Pri schvaľovaní tejto osnovy je najvhodnejší čas, aby sme si uvedomili zásadu: Dajte cisárovi, čo je cisárovo, a Bohu, čo je božie.

Neukracujme náš veriaci a hlboko nábožensky založený ľud o jeho najmilšie sviatky, o sviatok Troch kráľov, Nanebevstúpenie Pána a sviatok Petra a Pavla. Tento krok nebol by krokom demokratickým, lebo nebol by podľa vôle a v záujme ľudu, a ani sociálnym, lebo sa mu berie možnosť prepotrebného odpočinku, a okrem toho poškodzuje zamestnancov tých podnikov, ktoré nemôžu prevádzku zastaviť ani v dni sviatočné a nedele.

Tu musím poukázať zvlášť na hlboké náboženské cítenie slovenského ľudu, ktorý bude svätiť všetky sviatky tak, ako ich svätil doteraz, i po účinnosti tohto zákona. Nebolo by to od nás zodpovedné, keby sme napriek tomuto povedomiu nútili náš ľud k určitej protizákonnosti. Zákony majú byť zachovávané, a preto musíme vydávať také zákony, ktoré aj zachovávané budú. Dokážme pri tejto príležitosti i prakticky že naša obnovená, demokraticky a sociálne obrodená republika bude rovnako uznávať a rešpektovať vžité sviatky medzi ľudom.

Nakoniec musím poukázať aj na určitú chybu krásy v § 3, ods. 3, kde sa nepriamo hovorí, že na Veľký piatok ak pripadne na robotný deň, neplatia ustanovenia o nedeliach. Stalo sa to samozrejme dodatočným vsunutím Veľkého piatku v príslušných výboroch. Ťažko si je však predstaviť preloženie veľkopiatočných cirkevných obradov - ktoré vždy presahujú rozsah obradov o robotných dňoch - na veľkonočnú nedeľu, alebo na predcházajúcu nedeľu Kvetnú.

Z uvedených dôvodov po zrelej predchádzajúcej úvahe dovoľujeme si podať na vládu naliehavú žiadosť tohto znenia:

Vláda sa žiada, aby podľa § 3, ods. 4 stanovila nariadením, že pre deň svätých Troch kráľov, Nanebevstúpenie Pána a svätých apoštolov Petra a Pavla platia ustanovenia o nedeliach hneď po účinnosti tohto zákona.

Sme pred vianočnými sviatkami, do rámca ktorých zapadá aj sviatok Troch kráľov. Bolo by veľkým sklamaním pre slovenských veriacich, najmä slovenských katolíkov, zrušenie tohto sviatku už v tomto roku, a veľkou radosťou, ak ho bude môcť svätiť i naďalej tak, ako doteraz.

Náš hlboko nábožensky založený slovenský ľud chce sviatok Troch kráľov svätiť i v roku 1947 i v ďalšie roky plne v duchu vianočného posolstva: v pokoji tu na zemi a pre slávu Boha na výsosti. (Potlesk.)

Místopředseda Petr: Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji za výbor právní, p. posl. dr Rozehnalovi.

Zpravodaj posl. dr Rozehnal: Vzdávám se slova.

Místopředseda Petr: Dávám slovo k doslovu zpravodaji za výbor soc.-politický, p. posl. Jägermannovi.

Zpravodaj posl. Jägermann: Vzdávám se slova.

Místopředseda Petr: Dávám slovo k doslovu zpravodaji za výbor rozpočtový, pí posl. Žáčkové-Batkové.

Zpravodajka posl. Žáčková-Batková: Vzdávám se slova.

Místopředseda Petr: Přistoupíme tedy k hlasování.

Osnova má 3 části, 10 paragrafů, nadpis a úvodní formuli. Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to je s jejími 3 částmi, 10 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí, podle zprávy výborové, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím ústavodárné Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Z usnesení předsednictva podle § 54, odst. 1 jedn. řádu vykonáme ihned druhé čtení.

Ad 6. Druhé čtení osnovy zákona o úpravě svátkového práva (tisk 298).

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. dr Rozehnal: Nejsou.

Zpravodaj posl. Jägermann: Nikoli.

Zpravodajka posl. Žáčková-Batková: Ne.

Místopředseda Petr: Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji ústavodárné Národní shromáždění přijalo ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím ústavodárné Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona také ve čtení druhém.

Zbývá ještě hlasovati o resoluci výboru rozpočtového, otištěné ve zprávě výborové. Kdo s touto resolucí souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce se přijímá.

Tím je vyřízen 6. odstavec pořadu.