Ústavodárné NS RČS 1946-1948, tisk 1116

Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Zákon ze dne 20. prosince 1946, č. 248 Sb. o úpravě svátkového práva, se mění a doplňuj takto:

1. § 1 zní:

"Státně uznanými svátky jsou: Nový rok (1. leden), Sv. tří králů (6. leden), Velký pátek, pondělí velikonoční, Nanebevstoupení Páně, pondělí svatodušní, Božího Těla, Sv. apoštolů Petra a Pavla (29. červen), Nanebevzetí Panny Marie (15. srpen), Všech Svatých (1. listopad), Neposkvrněného Početí Panny Marie (8. prosinec), Hod Boží vánoční (25. prosinec) a druhý svátek vánoční (26. prosinec)".

2. § 3, odst. 3, věta první zní:

"Po dobu, kdy toho vyžadují hospodářské zájmy státu a jejíž konec stanoví vláda nařízením, neplatí ustanovení o nedělích pro tyto státně uznané svátky a památné dny republiky Československé, připadnou-li na všední den: Sv. tří králů, Velký pátek, Nanebevstoupení Páně, Božího Těla, Sv. apoštolů Petra a Pavla, Nanebevzetí Panny Marie, Neposkvrněného Početí Panny Marie, 7. března a 28. září."

3. V § 4 se připojuje jako nový odstavec 4 ustanovení tohoto znění:

"(4) Náhrada za ušlý výdělek podle odstavce 1 se neposkytuje rovněž těm zaměstnancům, kteří bez dostatečného důvodu nebo omluvy zameškali pracovní směnu (nebo její část), konanou v rámci platných předpisů v některých ze dnů, uvedených v §§ 1 a 2, když připadnou na jiný den než na neděli."

4. § 5, odst. 1 zní:

"(1) Domáckým dělníkům a jim na roveň postaveným domáckým živnostníkům a zprostředkovatelům domácké práce přísluší za každý den, uvedený v §§ 1 a 2, pokud připadne na jiný den než na neděli, 1% z pracovní odměny, dosažené v posledních bezprostředně předcházejících 4 kalendářních měsících."

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej ministři vnitra a sociální péče v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Právní úprava, zavedená ustanovením § 1 zákona ze dne 20. prosince 1946, č. 248 Sb., o úpravě svátkového práva, podle níž nejsou pondělí velikonoční a svatodušní státně uznanými svátky, způsobila v praxi určité nesnáze, poněvadž slavení velikonočních a svatodušních svátků, jichž se užívá obvykle také k návštěvě vzdálených rodin, je již v nejširších vrstvách obyvatelstva trvale vžito a má svoji hluboce zakořeněnou tradici, kterou lze těžko právní normou překonávati. Opakoval se tu zjev, k němuž došlo i po vydání prvého svátkového zákona č. 65/1925 Sb., kdy vládním nařízením č. 63/1939 Sb. bylo rovněž nutno uvésti právní stav v soulad se zavedenou praxí a se stavem faktickým.

Nelze také přehlížeti značný zdravotní a rekreační význam zejména velikonočního dvojsvátku, který následuje po dlouhém zimním období beze svátků a spadá zpravidla do doby jarního slunečního záření, umožňujícího pobyt ve volné přírodě, který je právě v této době zdravotně velmi cenný. Podobný význam má i svatodušní pondělí.

Osnovaný zákon přihlíží ke všem těmto momentům a snaží se přizpůsobiti jim i dosavadní právní stav. Aby pak nedošlo prohlášením velikonočního a svatodušního pondělí za státně uznané svátky k rozmnožování počtu dní pracovního klidu, jež by bylo v přímém rozporu s budovatelským úsilím, směřujícím k obnovení a zvelebení hospodářství Československé republiky, a bylo by na překážku i úspěšnému splnění hospodářského plánu, bylo nutno prohlásiti dva jiné dosavadní svátky alespoň na přechodnou dobu, kdy toho vyžadují hospodářské zájmy státu, za dny, na něž se nevztahují ustanovení o nedělích.

Cílů shora naznačených má býti podle připojené osnovy dosaženo tím, že by byla novelisována příslušná ustanovení zákona č. 248/1946 Sb. v tom směru, že by

1. ke státně uznaným svátkům, uvedeným v § 1 cit. zákona, bylo připojeno ještě pondělí velikonoční a pondělí svatodušní,

2. ke dnům přechodně pracovním, uvedeným v § 3, odst. 3, větě první cit. zákona, přibyl ještě den Božího Těla a den Nanebevzetí Panny Marie (15. srpen). Tyto dva dny byly vybrány z toho důvodu, že u ostatních svátků, jakož i u památných dnů, které ještě zůstaly dny pracovního klidu (t. j. svátky: 1. leden, 1. listopad a dva vánoční svátky; památné dny: 1. květen, 5. a 6. červenec a 28. říjen), nelze o zrušení pracovního klidu dobře uvažovati, poněvadž tyto svátky resp. památné dny mají vesměs svůj zvláštní charakter, jakož i velmi vžitou tradici; při odstranění pracovního volna by tu proto docházelo ke zcela obdobnému nesouladu jako u velikonočního a svatodušního pondělí, který má tato osnova právě odstraniti. K tomu nutno ještě poukázati na okolnost, že dny přechodně pracovní neztrácejí jinak, ani na přechodnou dobu, zásadní charakter státně uznaných svátků resp. památných dnů a spadají i mezi dny uvedené v § 3, odst. 4 zák. č. 248/1946 Sb.

V závěru bylo by ještě zdůrazniti, že vedle všech svrchu zmíněných momentů bylo při přípravě osnovaného zákona vodítkem ovšem také hledisko hospodářské, které má zejména nyní rozhodující význam, a podle něhož je hospodářsky daleko výhodnější zastavit práci na dva dny po sobě jdoucí (velikonoční a svatodušní dvojsvátky) než na jediný den uprostřed týdne (vždy Boží Tělo a zpravidla 15. srpen).

Pro názornost se připojuje přehledná tabulka státně uznaných svátků a pracovních dnů podle stavu navrženého osnovou:

Oproti stavu zavedenému zákonem č. 248/1946 Sb. zvyšuje osnova počet státně uznaných svátků z 11 na 13, nezvyšuje však počet dnů pracovního klidu, kterých má býti po přechodnou dobu, jako dosud, pouze 6; spolu se 4 památnými dny republiky Československé, které jsou nyní - a zůstaly by nezměněné i podle osnovy - dny pracovního klidu (1. květen, 5. a 6. červenec, 28. říjen), bylo by tedy i nadále - kromě nedělí - celkem deset dnů pracovního klidu v roce, a to: 1. leden, pondělí velikonoční, 1. květen, pondělí svatodušní, 5. červenec, 6. červenec, 28. říjen, 1. listopad, 25. prosinec a 26. prosinec.

Toto ustanovení má odstraniti pochybnosti, které vznikly při provádění § 4 zákona č. 248/1946 Sb.

Navržená úprava směřuje k spravedlivému vyrovnání pracovní odměny dělníka domáckého a dělníka dílenského.