NS RČS 1948-1954, 59. schůze, část 6/6 (2. 11. 1951)

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona ve znění zprávy výborové, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je jednomyslné. - Tím Národní shromáždění přijalo jednomyslně tuto osnovu zákona podle zprávy výborové. (Dlouhotrvající potlesk. - Poslanci povstávají.)

Tím je vyřízen 1. bod pořadu.

Přistoupíme k projednávání druhého bodu denního pořadu, jímž jest

2. Zpráva výboru ústavně-právního k vládnímu návrhu zákona o státním svátku, o dnech pracovního klidu a o památných a významných dnech (tisk 589).

Zpravodajem je posl. dr. Vácha, dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr. Vácha: Soudružky a soudruzi, paní a pánové!

Osnova zákona o státním svátku, o dnech pracovního klidu a o památných a významných dnech je přes svůj malý rozsah svého druhu významná úprava, dotýkající se celého našeho veřejného života, starých tradic našeho národa a zájmů širokých pracujících vrstev. Určení státního svátku a památných a významných dnů jest vždy a všude výrazem a zevním ukazatelem cítění vládnoucí třídy ve státě a vyjádřením před světem, jakého charakteru je státní zřízení. Nebylo to zajisté náhodou, že v době, kdy katolická církev bojovala o svou světovládu, byly jedinými uznávanými svátky upomínkové dny na církevní události, i když katolická církev dovedla obratně své tradice spojovat se starými, třeba ještě pohanskými tradicemi lidu. Bylo proto také přirozené, že vítězná buržoasní revoluce ve Francii prohlásila za státní svátek Francouzské republiky 14. červenec, den svého vítězství, který stále od té doby slaví. A proto národy Sovětského svazu slavnostně každoročně vzpomínají výročí Velké říjnové revoluce 7. listopadu, která osvobodila dělnickou třídu a široké masy pracujících Ruska a umožnila nesmírný vzestup blahobytu a kultury sovětských národů v novém sovětském zřízení, jak jsme toho byli svědky v posledních 30 letech. Také ostatní lidově demokratické státy v Evropě, Polsko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko určením svého státního svátku na den, kdy byly osvobozeny Rudou armádou ze jha německého a italského fašismu, proklamovaly slavnostně svoji vděčnost Sovětskému svazu a svoji příslušnost do tábora pokroku a socialismu.

Česká a slovenská buržoasie poté, kdy uzmula pracujícím masám českého a slovenského lidu plody jeho boje za samostatnost a národní svébytnost, určila za státní svátek v Československé republice, napodobujíc francouzský vzor, 28. říjen, ten den, který si náš lid vybojoval, který mu tolik sliboval, ale nakonec po celém dlouhém období mezi dvěma světovými válkami tak málo dal. Je proto nutné přivítat, že navrženou osnovou zákona končíme i na tomto místě se starou, lidu nepřátelskou tradicí a prohlašujeme za náš státní svátek 9. květen, den osvobození naší vlasti Rudou armádou, ve kterém Sovětský svaz vrátil našemu lidu nejen jeho samostatnost a osvobodil jej z fašistického útlaku, nýbrž také mu umožnil, aby formou lidově demokratického zřízení zajistil si svou skutečnou vládu na svém území, odstranil vykořisťování, vykořisťovatelské třídy a její pomocníky a zajistil si budování socialismu. Tímto aktem ukazujeme celému světu naši vděčnost Rudé armádě a Sovětskému svazu a naši příslušnost do velkého a stále rostoucího tábora pokroku, tábora světového míru.

Také určením dalších významných a památných dní dává návrh zákona jasně najevo charakter našeho lidově demokratického zřízení. Navrhuje prohlásiti významnými dny především 25. únor, tedy den, v kterém v roce 1948 náš lid definitivně súčtoval s reakcí a jejími pokusy o mocenský zvrat v našem státě, dále 29. srpen, kdy v roce 1944 slovenský národ se pokusil setřásti jho vlastního i německého fašismu, a konečně 7. listopad, výročí Velké říjnové revoluce, k jejímuž odkazu se také my hlásíme a víme, že nebýt jejího velkého světového vlivu a mobilisačního účinku, nebylo by došlo na sklonku prvé světové války k rozpadu Rakousko-uherské monarchie a k vytvoření samostatného Československého státu. Za památné dny prohlašuje osnova 5. červenec, den, ve kterém slovanští věrozvěsti přinesli našemu národu pochodeň kultury z východu, a 6. červenec, výročí mistra Jana Husa, čímž se hrdě hlásíme k slavné kapitole našich dějin, k době husitství, kdy český národ stanul v čele tehdejších pokrokových duchovních proudů Evropy. I touto formou vzdáváme hold těm významným událostem v historii našeho lidu, kterými projevil svého času svou pokrokovost a které postupně připravovaly jeho dnešní cestu k budování socialismu.

Je zajímavé v této souvislosti si připamatovat, jak naše buržoasie ještě po roce 1945 i na tomto poli se snažila bojovati proti stanovení našeho státního svátku na 9. květen a jaký význam kladla na to, aby naše osudové spojení se Sovětským svazem nebylo ničím, tedy ani touto formou zesilováno a podtrhováno. Tehdy v roce 1946, kdy se jednalo o novou zákonnou úpravu státních svátků a kdy bylo doporučováno, aby 9. květen se stal buď státním svátkem anebo alespoň památným dnem, manifestujícím naši vděčnost Rudé armádě, nejvyšší představitel naší buržoasie, tehdejší president dr. Beneš obrátil se na vládu vlastnoručním dopisem, ve kterém doporučoval, aby památným dnem se stal namísto 9. května raději 5. květen, kdy pražský lid povstal proti okupantům. Ve smyslu výkladu, který by byla ráda naše buržoasie dala celému našemu osvobození, měla být našemu lidu vštípena tradice, že ne Sovětský svaz, ne Rudá armáda porazily německý fašismus a osvobodily Československo. Je to jen další důkaz toho, že jakákoliv historická pravda, která se nehodila třídním zájmům buržoasie, měla být co nejrychleji z paměti našeho lidu vymazána.

Osnova projednávaného zákona stanoví také, které ze svátků a památných dnů stanou se dny pracovního volna. Tím nabývá také značného významu hospodářského a sociálního. Historie nás učí, jak již ve středověku, v době feudalismu, nevolnictví a robot dovedly církve, zvláště pak katolická, svěcením svých svátků vemlouvati se levně do postavení ochránce pracujícího lidu a jak dobře dovedly tohoto nástroje zneužívati k tomu, aby ještě více upevnily moc vykořisťovatelů a svou vlastní. Také nastoupivší kapitalismus dovedl tohoto nástroje použíti k svému prospěchu. Byl sice ochoten poskytnouti pracujícím dny pracovního klidu a oddychu, avšak pouze na jejich vlastní náklady. Štědře souhlasil s tím, že dělnici nemusí do továrny, ovšem za předpokladu, že budou souhlasit s nižší mzdou a s větším utažením svého opasku. Proč konec konců měli býti dělníci vysazováni z práce pro periodickou krizi tzv. kapitalistické nadvýroby, když se mohli kapitalističtí držitelé moci ukázat hezkými a jakoby sociálně cítícími? V našich dělnických rodinách jest ještě v dobré paměti, jak květen, měsíc, ve kterém býval nahromaděn větší počet dnů pracovního klidu, přinášel s sebou nedostatek peněz, bídu a snížení životní úrovně. Pouze tam, kde kapitalismus měl zvláštní zájem, to jest u nejbližších pomocníků vykořisťovatelů, jako byla na př. tehdy státní byrokracie, byl ochoten honorovati dny pracovního volna neztenčeně, kupovati si tak příchylnost svých služebníků a prohlubovat tím dále příkop mezi nimi a ostatními pracujícími. Stačí v této souvislosti připomenouti, že jediný den pracovního klidu v prvé republice, který byl dělníkům honorován, byl 28. říjen, třebaže jinak svátků jsme slavili každý rok velký počet.

Po květnovém osvobození, kdy dělnická třída spolu s ostatními pracujícími převzala moc v našem státě do svých rukou, byly předpisy o svátcích znovu souhrnně upraveny a bylo zákonem č. 248/46 Sb. stanoveno celkem 17 státně uznaných svátků a památných dní, z nichž však pouze 10 bylo dny pracovního klidu. Zbývajících 7 bylo prohlášeno za dny pracovní na přechodnou dobu, t. j. na dobu, pokud to budou vyžadovat hospodářské zájmy státu. Tento zákon byl novelizován v roce 1948, takže do nynějšího dne máme celkem 19 státem uznaných svátků a památných dní, z nich 10 dnů pracovního klidu. V r. 1949 bylo pak dáno zmocnění vládě, aby mohla stanoviti, že určitý svátek nebo památný den stane se dnem pracovním a místo něho určí se den náhradního volna. Toto zmocnění, kterého vláda dosti často používala, mělo zhospodárniti chod naší výroby tak, aby nedocházelo k častému přerušování práce v závodech a továrnách. Toto opatření se příliš neosvědčilo, poněvadž často vneslo zmatek do hospodářského života tím, že dny pracovního volna byly přesouvány, aniž vždycky veřejnost byla včas informována, a stávalo se potom, že namísto jednoho dne pracovního volna nepracovalo se dny dva, v den původního svátku a v den náhradní. Tuto možnou pohyblivost dnů pracovního volna osnova odstraňuje u všech dní, až na 28. říjen, který může vláda podle potřeby přesunouti.

Nutnost zhospodárnění naší výroby, která je dnes tak důležitá, způsobila snížení počtu dnů pracovního volna z původních 10 na 7. Byly však zachovány všechny tradiční svátky, zvláště vánoční a velikonoční. V této souvislosti však nutno vyzdvihnouti, že náš dělník a naši pracující nejsou tím nijak poškozeni. Naši pracující těší se nejdelším placeným dovoleným v celém světě. Bylo by proto v dnešní době horečného budování zajisté již hospodářsky těžko únosné rozšiřovati dále počet dnů pracovního volna příliš četnými svátky, poškozovati tím naši výrobu a zdržovati si dosažení našich budovatelských cílů.

Osnova obsahuje ještě rámcovou úpravu mezd ve dnech pracovního klidu. Především stanoví, že za den pracovního klidu přísluší všem zaměstnancům náhrada výdělku, v případě, že v tento den zaměstnanci pracují, přísluší jim vedle docíleného výdělku ještě zvláštní příplatek, který se stanoví podle předpisů o řízení státní mzdové politiky.

Osnova sama je krátká, jednoduchá a jasná. Ústavněprávní výbor projednal ji ve své schůzi dne 25. října t. r. a usnesl se jednomyslně doporučiti plenu Národního shromáždění, aby osnovu zákona o státním svátku, o dnech pracovního klidu a památných a významných dnech, číslo tisku 587, přijalo ve znění vládního návrhu. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Polanský: Ke slovu není nikdo přihlášen.

Přistoupíme k hlasování.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovat najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona ve znění zprávy výborové, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. - Tím Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové.

Tím je vyřízen 2. bod pořadu.

Přistoupíme k projednávání třetího bodu denního pořadu, jímž je

3. Doplňovací volba člena předsednictva a členů výborů Národního shromáždění.

Provedeme nejprve doplňovací volbu člena předsednictva Národního shromáždění.

Byl mi podán návrh posl. Štětky, dr. Mouralové-Úlehlové, dr. Klingra, Netušilové, Pospíšila, Töröka, dr. Jelínka a druhů, aby ve smyslu § 63 a 64 ústavy byl členem předsednictva Národního shromáždění zvolen posl. Štefan Bašťovanský.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina - Posl. Bašťovanský byl tedy zvolen členem předsednictva Národního shromáždění.

Nyní přistoupíme k doplňovací volbě členů výborů Národního shromáždění.

Byl mi podán návrh poslanců Štětky, dr. Mouralové-Úlehlové, Koktána, dr. Jelínka, dr. Beráka, Jury, Töröka, dr. Němce a druhů na doplňovací volbu členů výborů Národního shromáždění podle § 68 odst. 2 a § 39 jedn. řádu. Žádám za jeho přečtení.

Gen. tajomník NS Kováčik (číta): Návrh poslancov Štětku, dr. Mouralovej-Úlehlovej, Koktána, dr. Jelínka, dr. Beráka, Juru, Töröka, dr. Němca a druhov na doplňovaciu voľbu členov výborov Národného zhromaždenia podľa § 68 odst. 2 a § 39 zák. č. 195/1949 Sb. o rokovacom poriadku Národného zhromaždenia.

Podpísaní navrhujú, aby boli zvolení títo poslancovia do výborov Národného zhromaždenia:

do výboru branného a bezpečnostného posl. Oldřich Burda, Ján Repka;

do výboru hospodárskeho posl. Jos. Kadura, Alexander Pavlovič;

do výboru kultúrneho posl. dr. Juraj Hájek;

do výboru mandátového posl. Vojtech Daubner, Josef Kotýnek, Alexander Dubček;

do výboru pre hospodárske plánovanie a jeho kontrolu posl. dr. Jozef Šoltész;

do výboru soc. - politického a zdravotníckeho posl. MUDr. Jaromír Dlouhý, Elena Koyšová;

do výboru zahraničného posl. Rudolf Martanovič;

do výboru zemědělského posl. Karel Mestek, dr. Michal Falťan, Václav Říha.

Místopředseda dr. Polanský: Hodlám dát hlasovat o celém návrhu, t. j. o doplňovací volbě členů do všech výborů, o něž jde, najednou.

Jsou nějaké námitky? (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s přečteným návrhem na doplňovací volbu členů výborů: branného a bezpečnostního, hospodářského, kulturního, mandátového, pro hospodářské plánování a jeho kontrolu, sociálněpolitického a zdravotnického, zahraničního a zemědělského tak, jak byl přečten, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina.

V návrhu uvedení poslanci byli tedy zvoleni členy jmenovaných výborů.

Tím je vyřízen pořad schůze.

Sděluji, že příští schůze bude svolána písemně nebo telegraficky.

Končím schůzi.