NS RČS 1964-1968, 23. schůze, část 28/50 (2. 5. 1968)

OSP, ONV i KNV se snaží situaci řešit, avšak je to nad jejich možnosti. Domnívám se, že chceme-li, aby okresní stavební organizace rychle řešily výstavbu bytů a prováděly opravy bytového fondu, je povinností ústředních orgánů, aby jim byly vytvořeny na úseku materiálně technického zásobování takové podmínky, aby své úkoly mohly splnit a rozvíjet iniciativu pracujících, aby nehrozili stávkou.

Ukáži, jak vypadá situace na našem okrese. Pro naprostý nedostatek cihel musí být zastavena výstavba 20 bytových jednotek v pohraniční obci Vrbovci, 24 bytových jednotek pro STS a další plánované bytové jednotky nemohou být podle krajského harmonogramu zařazeny. OSP v našem kraji proto žádají, aby závazné přísliby dodávek cihel byly do konce pololetí vykryty a aby byla zajištěna práce stavebním dělníkům. Vždyť naši občané na byty již čekají. (Potlesk.)

Předseda NS s. Smrkovský: Děkuji s. posl. Pernické. Slovo má posl. Houser.

Poslanec Houser: Vážené soudružky a soudruzi, chtěl bych připojit několik stručných poznámek k vládnímu prohlášení. V tomto prohlášení, které opravdu plasticky ukazuje současný stav a perspektivy naší republiky, mne zaujala kapitola národního hospodářství, zejména ta část, kde se hovoří o strukturálních změnách a návazně i o životní úrovni. Předseda vlády inž. Černík hovoří velmi vážně o nutnosti omezení investiční výstavby, pokud možno ještě pod limit roku 1968, oproštění se od jednostranné orientace ve prospěch těžkého průmyslu a vytvoření podmínek pro urychlené naplnění nutného počtu bytových jednotek, jak po nich volá zejména naše mladá generace.

Je možno souhlasit s tou částí vládního prohlášení, která hovoří o omezeních i o oprávněných požadavcích, které by při realizaci v tomto období nutně měly za následek zesílení inflačních tlaků. Na druhé straně, jak je známo, se však připravují nové rozsáhlé investice např. v hutním průmyslu, aniž by vzhledem k několikamiliardovým nákladům byla zcela ujasněna celková koncepce výroby železa a oceli vzhledem k již existujícím kapacitám. Žádám, aby právě pro tyto skutečnosti vláda velmi pečlivě zvážila tyto pro ni jistě známé záměry, i když bude vystavována tlaku za jejich okamžité realizování. Vycházím z víry ve snahu vlády o nový postup řízení národního hospodářství a také i z předsevzetí o získání pevné čs. měny. Mluvím za sebe, ale jsem přesvědčen, že v podpoře vlády v boji proti inflačním tlakům budeme všichni zajedno. Podle mého názoru musíme právě v této době vidět především ekonomiku celé ČSSR jako celku, a pakliže vláda chce, jak ukazuje ve svém prohlášení, tuto linii hájit, musíme tuto snahu vlády plně podpořit.

Stále více se bude objevovat potřeba koncepčního řešení oblastí, které ztratí v důsledku strukturálních přeměn i přírodních podmínek - uhlí, uran apod. - dosavadní charakter svého průmyslu. Zde by vláda měla s potřebným předstihem připravit ve spolupráci s národními výbory zásadní koncepční řešení i s perspektivním zajištěním zdrojů. Návrh by měl být vypracován v nepříliš dlouhém období, protože tyto problémy se již rodí na Ostravsku, Kladensku, Příbramsku a možná i jinde. Tyto návrhy by bylo třeba posoudit v ekonomických výborech a speciálních komisích NS, aby tyto velmi citlivé problémy, nutně zasahující do životní úrovně na více místech státu, byly i za účasti parlamentu řešeny. Tu se naskýtá možnost, abychom uvolnění kapacit, event. pracovních sil využili zejména pro výrobu nářadí, které je velmi dobře zpeněžitelné na trzích, na kompletaci bytové výstavby, o které se hovořilo již v mnoha diskusních příspěvcích na tomto zasedání, a kde by se event. investice, které by řádově nedosahovaly jistě miliard, velmi rychle zaplatily. Myslím, že by ty resorty, které očekávají v okruhu své působnosti podobný vývoj, měly zavčas spolu s ministerstvem školství a ministerstvem práce a sociálních věci připravit způsob překvalifikace těch pracujících, kterých se to týká, a tím v maximální míře omezíme nepříznivé dopady na styl života i úroveň zainteresovaných pracujících.

Dále je třeba věnovat pozornost velmi důležitému úseku zaměstnanosti vůbec, zejména uplatnění sociálních hledisek a zaměstnání těch osob, které z jakýchkoliv důvodů nemají plnou pracovní schopnost, ale chtějí opravdu poctivě pracovat. Jde zde o soulad mezi principy nové soustavy řízení a zájmy těchto lidí.

Na úseku životní úrovně je nezbytně nutné vytvořit předpoklady jistoty našich pracujících, kteří očekávají zejména na úseku zabezpečení ve stáří, že budou přijata opatření s maximální dlouhodobou právní stabilitou.

Na str. 22 se hovoří o některých nedostatcích na úseku vnitřního obchodu. Je to tam velmi stručně, v několika větách. Domnívám se, že tato problematika by si zasluhovala hlubšího rozebrání ne snad v programu přímo, ale zejména ve speciálních otázkách, které jsou uvedeny v akčním programu vnitřního obchodu, protože spokojenost zákazníků, spotřebitelů, bohatost výběru je měřítkem životní úrovně a spokojenosti lidí.

Vláda ve svém programu dává orientační směr své práce. Cením si otevřenosti prezentované na str. 46; to je velmi cenná pomoc pro pochopení programu. Pokud jsem si mohl ověřit v diskusích s lidmi, mají o program zájem, a co je důležité, chtějí se na něm podílet, a myslím, že zcela upřímně.

Vládní prohlášení odpovídá volání pracujících o přiznání skutečnosti, ať je sebetvrdší, ukazuje však současně možnosti i cestu, jak obtíže překonat. Hovoří se v něm také o podpoře při uskutečňování a věřte, že nejen uznání, ale především podpory všem odpovědným organizátorům výroby, vedoucím pracovníkům, mistrům, technikům a progresivním dělníkům je zejména v tomto období zapotřebí jako soli.

Domnívám se, že nová vláda má všechny předpoklady úspěšně a hlavně kvalifikovaně vládní program plnit. Věřím, že vládní usnesení budou opět plně respektovanými dokumenty, že jich bude jen nezbytně nutné množství.

Takto se dívám na některé problémy, na jejichž plnění se budeme všichni podílet, a plně předložené vládní prohlášení podporuji. (Potlesk.)

Předseda NS s. Smrkovský: Slovo má posl. Varmuža.

Posl. Varmuža: Vážené soudružky a soudruzi, programové prohlášení vlády zahrnuje v podstatě rámcové problémy, které v naší republice je třeba urychleně vyřešit. Nevznikly najednou a nelze je rovněž tak snadno vyřešit. Jistě všichni souhlasíme, že je zapotřebí v národním hospodářství provést radikální řez, má-li dojít k podstatnému ozdravení. Připomínám však, že je třeba citlivě rozlišit oblasti, jichž se tyto řezy dotknou. Chtěl bych právě na příkladu našeho břeclavského okresu ukázat, kam až vede ukázněné chápání potíží v národním hospodářství.

Veškerá opatření, která až dosud byla učiněna, se vždy promítala negativně v nerozvinutých a pohraničních oblastech a je to pochopitelné, protože zástupci rozvinutých oblastí se vždy dovedli lépe zformovat než zástupci osídleného pohraničí, kteří se stále cítili více doma ve vnitrozemí. Tato situace je ve všech pohraničních okresech.

V důsledku toho požadujeme, aby byla také odčiněna křivda, která postihla i náš břeclavský okres vládním usnesením č. 699 z roku 1959, které z obranných důvodů nedovolovalo umístění určitých průmyslových závodů. Měla by být provedena také určitá rehabilitace těchto oblastí a rozvoj průmyslu do těchto oblastí usměrňován.

Pokud provádíme statistické srovnání ekonomické úrovně našeho okresu s pohraničními oblastmi, zjišťujeme, že v mnoha údajích dosahujeme horší úrovně než například okresy Cheb, Klatovy a podobně. Máme před řadou těchto okresů výhodu jen v tom, že je u nás dosud poměrně více obyvatelstva a že se počtem mladých do 14 let řadíme zhruba na úroveň slovenských okresů. Zřejmě dojde u nás k řešení stabilizace obyvatelstva až tehdy, až počty obyvatel dále poklesnou a řešení problémů bude stát více prostředků.

Jak jsem již uvedl, dosahujeme vývojem obyvatelstva úrovně řady slovenských okresů, například

obyvatel do 14 let. Zaostáváme však silně v průmyslové zaměstnanosti, a to nejen vůči Jihomoravskému kraji, ale i mnoha oblastem na Slovensku. Při srovnání docházíme k závěru, že v tomto ukazateli jsme vlivem administrativních opatření silně zaostali. Například počet zaměstnaných v průmyslu v okrese

Je-li proto v programovém prohlášení vlády uvedeno, že vláda bude při uskutečňování hospodářské politiky podporovat vytvářeni podmínek sociálně ekonomického vyrovnání Slovenska na úroveň českých krajů, pak by neměla být opomenuta také skutečnost vyrovnávání zaostávajících oblastí v českých krajích.

Příklad našeho okresu ukazuje, kam by takový jednostranný výklad zavedl nerozvinuté oblasti. V nejzaostalejší oblasti našeho okresu jsou od 1. 1. 1968 uplatňovány ekonomické nástroje. Domnívali jsme se, že tím budou nejtíživější problémy odstraněny a v dohledné době stabilizace obyvatelstva dosažena. Nepočítali jsme však s tím, že proti usnesení vlády o zvýhodnění některých oblastí stojí ještě řada administrativních a ekonomických opatření, jako výběrové řízení u SBČS, limit nově zahajovaných akcí apod., a konečně i nechuť stavebních organizací budovat pro ně v netradičních oblastech.

Pro podniky se zatím stále vyplácí budovat a rozšiřovat závody v průmyslových aglomeracích, kde je nedostatek pracovních sil, protože při dosud uplatňovaných nástrojích jsou stále ve výhodě. Je jim jasné, že obyvatelstvo v pohraničí a v nerozvinuté oblasti, pokud se mu nevytvoří pracovní příležitost v okruhu bydliště, stejně bude práci hledat v průmyslové aglomeraci.

Jaký dopad mají tato opatření na méně rozvinuté oblasti, podniky nezajímá a naše volání nebylo nikdy vyslyšeno. Volání ekonomicky silných oblastí je - postavte byty! Plněním tohoto požadavku jsou systematicky vysídlovány pohraniční a méně rozvinuté oblasti, kde je nedostatek pracovních příležitostí.

Takže každé dobře míněné opatření se projevilo jen jako plácnutí do vody a silní byli ještě silnější a slabí ještě slabší.

Přesto, že okres Břeclav patřil a ještě patří populačně k nejsilnějším v českých krajích, absolutní přírůstek obyvatelstva se za uplynulá léta zvyšuje jen o stovky obyvatel. Kritickou situaci způsobuje nedostatek pracovních příležitosti, a tím i míst v učebních oborech, a v důsledku toho soustavné umísťování mládeže do učebních a pracovních poměrů a škol mimo okres. Hovořila o tom soudružka Pernická přede mnou.

Vzhledem ke stagnaci pracovních míst počítá se ve výhledových bilancích rovněž se stagnací počtu obyvatelstva a vysoký přirozený přírůstek by měl krýt další rozvoj v průmyslových aglomeracích. Pokud by měl náš okres dosáhnout v roce 1980 úrovně okresu v kraji stojícího na 12. místě v průmyslové zaměstnanosti z roku 1965 k počtu obyvatelstva, potřeboval by získat asi 5000 pracovních příležitostí. S takovýmto vývojem se však v okrese podle zpracovaných koncepcí nepočítá.

Důležitým činitelem ve stabilizaci obyvatelstva je bytová výstavba. V minulosti byla státní bytová výstavba soustřeďována do míst, kde se rozvíjel průmysl, a na ostatní oblasti se státní bytová výstavba nedostala anebo jen ve velmi malém rozsahu. Dnes, kdy rozhodující část je zabezpečována družstevní formou, nejsou v pohraničí a méně rozvinutých oblastech předpoklady pro bytovou výstavbu, protože obyvatelé nemají důvod stavět družstevně, když zde nemohou dostat zaměstnání. Nízká ekonomická úroveň okresu a celkem mlhavé vyhlídky na zlepšení mají svoje nepříznivé důsledky v úrovni zdravotnických služeb, ve školství apod. Například ve zdravotnictví do okresu dojíždí více než 30 % všech lékařů a dále i 20 % učitelů. K vyřešení

tohoto problému bychom potřebovali ihned asi 300 bytů.

V terciární sféře nezůstává problém jen pracovníků, ale také vybavení ve školství, zdravotnictví a v sociálním zabezpečení. Hlavní problém ve zdravotnictví našeho okresu vidíme ve vybavení lůžkovou částí, tj. v rozsahu a v kvalitě nemocnice. Máme 2 nemocnice o celkovém počtu 529 lůžek. Jedna vznikla přebudováním školy a druhá je umístěna ve staletém klášteře. Odstranění nedostatků v této nemocnici by vyžadovalo desítky miliónů a přitom by nebyl řešen základní problém ve zlepšení vybavení, v počtu lůžek.

K názornému srovnání uvádím: v roce 1966 připadalo na tisíc obyvatel v nemocnicích celostátně 7,9 lůžek, v Jihomoravském kraji 7,3 lůžek a v Břeclavi 4,4 lůžek. Srovnání ukazuje, že okres Břeclav kromě nevyhovujícího umístění a vybavení nemocnic je i nejhůře vybaven počtem lůžek. Přes tento kritický stav se problém v okrese do r. 1980 neřeší. V koncepci je uvažováno s tím, že po dokončení výstavby nemocnice ve Znojmě budeme moci svoje nemocné že spádové oblasti vozit do staré nemocnice, přičemž jen na hranice okresu dosahuje že Znojma vzdálenost 50 km.

Zkvalitňováním zdravotnické péče v kraji do r. 1980 dosáhneme tedy ve vybavení počtem lůžek v nemocnicích úrovně 50 % celokrajského průměru.

Je tedy patrno, že okres Břeclav zaostává a měl by i nadále zaostávat ve zdravotnické péči, a s touto úvahou nemůžeme souhlasit.

Je nám známo, že Jihomoravský kraj není ve zdravotnictví v rámci celého státu v příznivé situaci, ale přesto tvrdíme, že není možno, aby se vyskytovaly v rámci jednoho kraje tak příkré rozdíly. Požadujeme, a máme za to, že je to požadavek plně oprávněný, aby výstavba nemocnice v Břeclavi byla zařazena do plánu do r. 1980.

Chtěl bych se dnes rovněž na tomto místě zabývat velmi závažným hospodářským problémem, kterým bezesporu je obalový průmysl. O tomto výrobním odvětví se již v minulosti mnoho hovořilo a v některých oblastech tohoto průmyslu byla již částečná náprava učiněna. V jednom z nich však, a to ve výrobě plechových obalů, je situace velmi neutěšená. Uvádím to proto, že jsem byl pozván do konzervárny, krásně strojově vybavené, ale nemají tam obaly, a tak výroba zaostává. Na jedné straně byly sice vybudovány s ohromnými náklady Východoslovenské železárny v Košicích, které by měly v naprosto dostatečném množství zajistit výchozí materiál pro výrobu konzervových plechovek, a na druhé straně byly již vybudovány mohutné konzervárenské podniky, odkázané na dostatečné dodávky konzervových plechovek, jako kupř. moderní konzervárna v kraji Jihomoravském v Lednici, Východočeské konzervárny v Novém Městě nad Metují, Východoslovenské v Prešově a mnohé další. Mezičlánek spojující výrobce plechů s konzervárnami, tj. výrobce plechovek, stojí však před téměř neřešitelnou situací. Totiž stroje na výrobu plechovek, pokud mají mít odpovídající výkony světové úrovně, jsou vyráběny pouze na Západě. Prostředky, tj. devízy, mohl by oborový podnik OBAL zakoupit bez možné návratnosti, poněvadž sám přímý vývoz nemá. Všechny snahy o nákup deviz a tím také strojů zůstaly do současné doby bez výsledků.

Účast na tzv. podílech z nepřímého vývozu nemůže požadavky tohoto průmyslu uspokojit.

Nazval-li jsem situaci ve výrobě plechových obalů v současné době neutěšenou, říkám to v době, kdy zůstává každoročně nekryto více než 10 000 tun požadavků na plechovky, tj. 20 % z celkového množství, avšak při rychlém rozvoji konzervárenského průmyslu stane se tato situace během několika nejbližších let kritickou a havarijní. Havarijní proto, že současné strojní zařízení na výrobu plechovek je využíváno do maxima svých možností. Přitom se vypořádává s náběhovou kvalitou, produkovanou Východoslovenskými železárnami Košice, která nepřispívá k prodloužení životnosti strojů, majících za sebou již nepřetržitě dvacetiletou a víceletou činnost.

Při této příležitosti je třeba i vysvětlit, proč konzervárenský průmysl a na jakých předpokladech budoval a buduje své moderní závody.

Byl to právě předpoklad dostatku pocínovaných plechů v ČSSR. Při srovnání s vyspělými kapitalistickými státy zjistíme, že zatímco v ČSSR připadá na jednoho obyvatele 3,5 kg pocínovaného plechu na jemné obaly, v západní Evropě činí tato spotřeba 10-15 kg a v USA 25-30 kg.

Je sice pravda, že tyto předpoklady že strany Východoslovenských železáren Košice dodnes plněny nejsou a tento gigantický závod zdaleka neplní předpoklady, o kterých byla veřejnost již dříve informována. Mám tím na mysli jak množství, tak kvalitu, ale hlavně sortiment, tj. především plechy slabých tlouštěk pod 0,24 až 0,18 mm, formáty, lakování a neposlední řadě elektrolyticky pocínované plechy.