NS RČS 1964-1968, 28. schůze, část 1/9 (27. 10. 1968)

Předseda NS Smrkovský (zvoní): Vážený soudruhu presidente, vážení hosté!

Zahajuji 28. schůzi NS.

Vítám srdečně v našem středu presidenta republiky Ludvíka Svobodu. (Potlesk.)

Jménem celého Národního shromáždění, Vám soudruhu presidente, upřímně děkuji, že ve chvíli, kdy Národní shromáždění stojí před rozhodováním o základních životních otázkách našeho státu a našich národů, přicházíte mezi nás. Vytváří se tak dobrá demokratická tradice součinnosti nejvyšších státních orgánů v duchu naší socialistické ústavy.

Vítám vládu republiky v čele s jejím předsedou ing. Oldřichem Černíkem. Našimi milými hosty jsou dále významní účastníci dnešního zákonodárného jednání, předsednictvo Slovenské národní rady a předsednictvo České národní rady v čele se soudruhem Ondrejem Klokočkem a dr. Čestmírem Císařem. (Potlesk.)

Na dnešní schůzi Národního shromáždění jsou dále přítomny delegace všech krajů republiky, delegace Prahy a Bratislavy; jejich členové, stejně jako všichni ostatní hosté, jsou námi srdečně vítáni. (Potlesk.)

Uvědomujeme si, že Národní shromáždění bude jednat za takto široké účasti poprvé. Je tím dán výraz mimořádné, vpravdě historické závažnosti dnešní schůze, která má rozhodnout o novém uspořádání československého státu na principu federace, jak bylo určeno akčním programem Komunistické strany Československa. Historický význam dnešní schůze ještě znásobuje skutečnost, že se scházíme v předvečer 50. výročí zrodu samostatné Československé republiky. Zpětný hodnotící pohled na uplynulých 50 let života tohoto státu v srdci Evropy, bohatých na světla i stíny, na bouřlivé i tragické chvíle v kontextu evropských a světových dějin, tvoří jakoby předznamenání pro dnešní jednání, které více než kdykoliv jindy prožíváme ne samo o sobě, ale jako součást plynulého toku historie s vědomím, že zvažujíce minulost a rozhodujíce o přítomnosti odpovídáme především za budoucnost této země a osudy jejích národů. Rád bych, vážené soudružky a soudruzi, řekl v této souvislosti k padesátému výročí vzniku republiky několik slov. Prosím proto, aby řízení schůze převzal nyní místopředseda Národního shromáždění Jozef Valo a aby mi s vaším souhlasem udělil slovo ještě před tím, než Národní shromáždění přistoupí k projednávání pracovního pořadu. (Předsednictví převzal místopředseda NS s. Valo.)

Podpredseda NZ Valo: Súdružky a súdruhovia, budeme pokračovať v rokovaní. V tejto chvíli je v sále prítomných 213 poslancov, z toho 154 poslancov zvolených v českých krajoch a 50 poslancov zvolených na Slovensku. Národné zhromaždenie je preto schopné uznášania.

Na dnešnú schôdzu sa omluvili poslanci: Kosmel, Lörincz, Rapoš, Brunner, Němec Josef, Flieger, Baran, Pelikán, Kriegel a Németh. Ďalej sú omluveni poslanci: Solčányová, Kotlebová, Krúpalová, Miska, Pašek a Dolanský, ktorí sú nemocní.

Z členov vlády je omlúvený súdruh minister Dzúr.

Predsedníctvo Národného zhromaždenia vám predkladá tento návrh programu:

1. Návrh Českej národnej rady, Slovenskej národnej rady a vlády na vydanie zákona o československej federácii a spoločná správa výborov Národného zhromaždenia. Novou skutočnosťou, ktorá nie je uvedená v písomnej pozvánke, je to, že k návrhu oboch národných rád sa pripojila vláda republiky v zmysle článku 52, ods. 1 ústavy. Návrh odôvodní predseda Českej národnej rady dr. Čestmír Císař, predseda Slovenskej národnej rady Ondrej Klokoč a menom vlády jej predseda Ing. Oldřich Černík. Spravodajcom výborov Národného zhromaždenia je akademik Viktor Knapp.

2. Vládny návrh ústavného zákona o postavení národností v Československej republike a spoločná správa výborov Národného zhromaždenia.

Menom vlády návrh odôvodní minister spravodlivosti dr. Bohuslav Kučera, spravodajcom je poslanec František Garaj.

Kto súhlasí s týmto programom, nech zdvihne ruku. (Deje sa.)

Kto je proti? (Nikto.)

Kto sa zdržal hlasovania? (Nikto.)

Ďakujem. Program dnešnej schôdze je schválený.

Pristúpime k jeho prerokovaniu. Udeľujem slovo predsedovi Národného zhromaždenia Josefovi Smrkovskému.

Předseda NS Smrkovský: Vážené soudružky a soudruzi, vážení přátelé, program, který předsednictvo Národního shromáždění předkládá dnešnímu plenárnímu zasedání, je mimořádně závažný. Náročná doba, ve které žijeme, uložila tomuto zastupitelskému sboru úkoly, jaké snad v dějinách našich zákonodárných sborů nemají obdoby. Projednání a přijetí ústavního zákona o československé federaci patři právě k takovýmto úkolům. Rozsáhlá a fundamentální úprava státoprávního uspořádání vztahů mezi národy a národnostmi této země dalekosáhle reorganizuje a mění celé její státní ústroji a překračuje v této oblasti dosavadní rámec příslušných ustanovení ústavy republiky. Zásadní a pro osudy naší země přímo životní význam tohoto aktu je nadto ještě podtrhován mimořádným datem, k němuž se toto shromáždění schází, dnem 50. výročí vzniku samostatného československého státu.

Není to pouhá shoda okolností, která způsobila, že Národní shromáždění bylo k projednání tohoto ústavního zákona svoláno právě v předvečer 28. října. Je to politický záměr, jímž má být demonstrován duch, kterým se náš stát řídí a chce řídit - dát lidu této země a v tomto případě především jejím národům takový domov, takovou vlast, kterou by považovaly za skutečně svou, v níž by byly naplněny všechny jejich tužby, a tedy také požadavky národní.

Nová státoprávní úprava národních vztahů je aktem oné národní spravedlnosti, kterou vyzdvihl na svůj štít vědecký socialismus, jehož učením se řídíme. Nová státoprávní úprava je i aktem nápravy chyb, které v této oblasti deformovaly tvář socialistického zřízení, je dokladem jeho schopnosti rozpoznat vlastní nedostatky a jeho sil k jejich nápravě.

V tomto případě jde však o mnohem víc: nejde jen o důkaz schopností našeho socialistického zřízení poučit se z vlastních chyb a poučit se ze zkušeností ostatních socialistických zemí, jde o důkaz schopnosti našeho zřízení najít nová tvůrčí řešení, která by - na základě obecně platných poznatků vědeckého socialismu a v jejich duchu - odpovídala podmínkám, tradicím, možnostem, kulturní vyspělosti a potřebám této země a jejích národů.

Víme dobře, jak nesnadný byl tento úkol, jehož řešení vzešlo ze svobodného rozhodnutí našich národů. Víme dobře, že v dnešní složité situaci je nesnadnost tohoto úkolu a naše odpovědnost dvojnásobná. Přípravě tohoto zákona bylo věnováno velké úsilí poslanců, odborníků i široké veřejnosti, která tuto práci sledovala s nevšedním zájmem. Na tento zákon soustředily svou pozornost i obě národní zastupitelstva - Česká a Slovenská národní rada, které dodaly přípravným pracím vskutku reprezentativní charakter a vnesly tak důstojný podíl v toto obrovské dílo přeměny, jaké se jen málokdy v dějinách státu naskýtá. Proto všichni, kdož se tohoto díla zúčastnili a kdož mu věnovali své síly, energii a myšlenky, zaslouží náš dík a ocenění.

Jestliže vysoko oceňujeme všechnu práci, která byla vykonána, anebo právě proto, cítíme všichni odpovědnost, jakou na sebe bere každý, kdo se vydává po nových, ne dostatečně prozkoumaných cestách. Přijímáme-li na sebe tuto odpovědnost, činíme tak u vědomí, že obrat k novým cestám je naprostou nezbytností. Neboť stát, jakým je naše republika, a tím spíše pak stát socialistický, který si předsevzal vpravdě dějinný úkol uskutečnit ideály sociální a národnostní spravedlivosti, nemůže trvale nést riziko ještě větší, riziko odklonu od těchto ideálů, nespokojenosti a pocitů ublížení kterékoli velké skupiny svého lidu, tím spíše pak složky tak významné, jakou je dnešní Slovensko a jeho lid. Nemůžeme jít vpřed s nedůsledným řešením vztahů mezi Čechy a Slováky jako bratrských národů.

Myslím, že ona rizika, jež jsou spojena s každou ještě ne zcela prozkoumanou cestou, nepřijímáme lehkomyslně a bez rozvahy. Jsem přesvědčen, že postup, který pro tuto úpravu volíme, cesta jejího postupného uskutečňování, dává mnoho možností, abychom se nad každou součástí této úpravy mohli zamyslet a nalézt nejvhodnější a nejprospěšnější formy, kterými bude uváděna v život.

Dnešní projednání ústavního zákona o státoprávní přeměně Československa ve federativní svazek dvou rovnoprávných a rovnocenných národních republik a v návaznosti na něj i ústavního zákona o národnostech, je jistě nejdůležitější a rozhodující krok celé této reformy. Avšak přijetím ústavního zákona práce na státoprávní reformě republiky nekončí. Nadchází neméně náročné údobí, v němž mají být tyto ústavní principy konkrétně propracovány a uskutečněny. Vážnou jejich součástí nesporně bude důsledné a urychlené uskutečňování ekonomické reformy.

Myslím, že budete se mnou souhlasit, vyjádřím-li přesvědčení, že všechny orgány, zúčastněné na těchto pracích, budou i nadále pracovat s vědomím nejvyšší odpovědnosti, neboť jim budou svěřeny otázky pro tento stát a jeho obyvatelstvo vpravdě životní a existenční.

Zajisté budete se mnou souhlasit, ujistím-li, že ani Národní shromáždění nebude dneškem považovat svou účast na této dalekosáhlé změně za skončenou. Naopak, Národní shromáždění projedná celý komplex zásadních federálních zákonů, jimiž bude dobudována náplň i struktura československé federace. Národní shromáždění se tedy bude jejím průběhem zabývat a vynaloží všechny své sily, aby tento náš krok byl korunován úspěchem.

Je zcela zřejmé, že tak dalekosáhlé změny ve státním ústrojí, které u nás již nastaly a které budou touto úpravou ještě rozmnoženy, vyžádají si nakonec celkovou změnu ústavy, na které se již začíná pracovat. Jestliže nejnaléhavější úkoly jsou splněny, nebude třeba, aby vypracování nové ústavy bylo poznamenáno chvatem a improvizací. Dnes vytváříme podmínky, aby se všechny tyto nejodpovědnější úkoly mohly splnit v klidu, pečlivě a s nejvyšší kvalifikací, jak to také ústava vyžaduje a potřebuje.

Období od přijetí a uskutečnění dnešního ústavního zákona k vypracování a přijetí nové ústavy bude pro nás všechny, pro orgány zákonodárné, vládní i společenské údobím zkoušky, která praxí a životem ověří naše záměry, zjistí jejich dobré stránky a dá možnost změnit i to, co se případně neosvědčí.

Toto konstatování nás ovšem nikterak nezbavuje naší dnešní odpovědnosti. Její nejvyšší míra je příkazem, který - jak jsem už naznačil - zdůrazňuje právě dnešní slavnostní den.

Ještě nikdy v celých padesátiletých dějinách republiky nemělo výročí jejího vzniku takový ráz, jako má dnes. Dnešní zasedání Národního shromáždění nemá v předcházejících jubilejích republiky obdoby. Svůj vztah k slavnému 50. výročí vzniku Československa nechceme vyjádřit jen formální oslavou. Usilujeme založit novou tradici oslav vzniku republiky, oslav nejen slovy, ale především činem, zásadním ústavním a politickým činem obrovského dosahu, činem, který má napravit slabiny její národnostní stavby a dodat ji nové pevnosti a nové síly, aby lépe a pevněji vykročila do nového padesátiletí svého života, naplněného tvůrčím rozvíjením socialismu v pevné spolupráci se všemi socialistickými a pokrokovými silami lidstva, aby v něm dokázala ještě více než dokázala v padesátiletí uplynulém.

Pocity, které všichni prožíváme při této velké a slavné příležitosti, nechť nám přinesou odpovědnost, kterou při našem dnešním konání máme nejen před lidem této země, před jejím dneškem a budoucností, ale také před její minulostí, před jejími dějinami.

Nechť nám je vzpomínka a hold, který skládáme všem, kteří se zasloužili za uplynulých padesát let o blaho a prospěch tohoto státu, pobídkou a závazkem, abychom k stavbě naší republiky položili další kámen, kvádr, který nic nezdolá a který jí dá větší pevnost než měla dodnes.

Dovolte mi, soudružky a soudruzi poslanci, závěrem ještě zdůraznit: myšlenka federalizace, k jejímuž uskutečnění dnes činíme důležitý krok, je plodem toho nového, vysoce pozitivního, co se v této zemi objevilo po lednu letošního roku. Přijetím ústavního zákona o československé federaci přinášíme proto československému lidu závažný konkrétní důkaz naší neochvějné vůle navázat a rozvíjet všechno to kladné, co bylo podstatou a vlastní náplní polednové politiky a co bylo vyjádřeno ve známých stranických i státních programových dokumentech. Bude to praktickým důkazem toho, že polednová politika, zbavená všech jednostranností a extrémů, představuje jedinou alternativu rozvoje naší společnosti v duchu Marxova a Leninova odkazu, společnosti založené na harmonii ideálů socialismu, demokracie a humanismu pro nás i pro budoucí. (Potlesk.)

Předsednictví převzala místopředsedkyně NS Miková:

Děkuji předsedovi Národního shromáždění za úvodní slovo.

Opravuji údaje o prezenci. V tuto chvíli je přítomno 265 poslanců, z toho poslanců zvolených v českých krajích 180, poslanců zvolených na Slovensku 85.

Soudružky a soudruzi poslanci, přistoupíme k projednání prvního bodu schváleného pořadu, kterým je návrh České národní rady, Slovenské národní rady a vlády na vydání ústavního zákona o československé federaci a společná zpráva výborů Národního shromáždění.

Prosím předsedu České národní rady dr. Čestmíra Císaře, aby přednesl svou zprávu.

Předseda ČNR Dr. Čestmír Císař: Vážený soudruhu presidente, vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi!

Připadla mi čest vystoupit na této schůzi našeho vrcholného zákonodárného sboru a jménem České národní rady vám doporučit, abyste posoudili a schválili návrh ústavního zákona o federativním uspořádání Československa.

Česká národní rada, zvolená na červencové schůzi Národního shromáždění a pověřená spolu se Slovenskou národní radou vypracovat a předložit uvedený návrh, snažila se podle svých sil a podle svého nejlepšího svědomí podílet se na přípravných pracích a zaujímat stanoviska k návrhu zákona jako celku i k jeho jednotlivým částem. Přes řadu nepříznivých okolností, mimo jiné opožděně ustavení, usilovala Česká národní rada správně pochopit koncepci propracovanou vládní odbornou komisí na základě návrhů slovenských orgánů a vnést do ní některé vlastní pohledy, o jejichž správnosti byla přesvědčena.

Jsme si plně vědomi, že dílo bylo příliš složité a lhůty k jeho vypracování byly příliš napjaté, než aby mohlo být dokonalé. Jsou však dány všechny možnosti, abychom podle zkušeností z dalšího vývoje při dalších legislativních pracích případné chyby odstranili a případné mezery vyplnili.

Je všeobecně známo, že ve všech principiálních otázkách uspořádání vztahů mezi českým a slovenským národem bylo dosaženo dohody. Vycházeli jsme z toho, že předně svébytný slovenský národ právem požaduje uplatnění práva na sebeurčení a vytvoření vlastní národní republiky, že český národ toto právo uznává a také jemu se otevírá v české republice široký prostor pro rozmach národní existence, a že konečně oba národy trvají na soužití a spolupráci ve společném státě - v Československé socialistické republice.

V čem jsme se někdy neshodovali, byly cesty a formy, jak uskutečnit myšlenku federalizace, jak zabezpečit hladké fungování příštího nového systému státní moci a správy, aby byl životaschopný, účinný, pružný a hospodárný. V diskusích bylo patrno, že snaha po racionálním uspořádání věcí se nemůže vždycky krýt s požadavkem složité soustavy záruk plné rovnoprávnosti obou národů a jejich republik.

Je však třeba konstatovat, že tu byla dobrá vůle najít oboustranně přijatelná řešení. Významnou roli v nalezení takového řešení tu sehrála československá vláda a především nejvyšší představitelé strany a státu, kteří projevili citlivě pochopení pro situaci obou národních rad a pro nutnost dospět ke konečné dohodě.

Česká národní rada na svém plenárním zasedání 23. a 24. října podrobně projednala jednotící stanoviska vlády ke sporným otázkám a plně se za ně postavila jako za rozumné a v dané chvíli správné východisko. Byl jsem pověřen, abych vám toto naše usnesení tlumočil. Jím jsme zkorigovali iniciativní návrh, který jsme odeslali Národnímu shromáždění dne 7. října.