FS ČSSR 1971-1976, SL a SN, 19. schůze, část 13/16 (11. 6. 1975)

Možnost i nutnost vyloučit světovou válku ze života lidí nejsou diktovány jenom apokalyptickými důsledky termonuleární zkázy, která by obrátila v prach naši soudobou civilizaci. Předpokládají a důrazně vyžadují houževnatě upevňovat takové mírové podmínky, jež na základě obrovského růstu současných vědeckých a technických poznatků povedou k mohutnému rozvoji výrobních sil, který nebude sloužit zbrojení, nýbrž bude působit ve směru pronikavého zlepšení životních a kulturních podmínek, k likvidaci hladu, bídy, hromadných chorob i všech ostatních neduhů dnešní civilizace.

Sám pojem zmírňování a uvolňování napětí není zcela adekvátní cílům, jež sledujeme a které má na mysli sovětská výzva, protože jde o více než jenom o popření a odpoutání se od minulosti zplozené podmínkami studené války. Jedná se především o konstruktivní přestavbu vztahů a styků mezi státy s rozdílným společenským zřízením, v níž by se staly základními stavebními prvky takové principy jako je uznání nedotknutelnosti hranic, řešení sporných otázek jednáním, pravidelné konzultace, dlouhodobá hospodářská spolupráce a výměna vědeckých a kulturních hodnot, rozvíjená bez jakékoliv diskriminace, na základě rovnosti a vzájemných výhod.

Tyto cíle nelze ovšem jenom deklarovat, ale politiku aktivního soužití je nutné ofenzivně probojovávat proti setrvačným tendencím politiky síly i otevřenému odporu nepřátel mírové spolupráce, kteří stále sázejí na zbrojení jako hlavní silový argument ve svém politickém kursu. Zde platí jasná výstraha i akční úkol, tak jednoznačně zdůrazněné v projevu soudruha Leonida Iljiče Brežněva k 30. výročí Dne vítězství, v němž prohlásil:rozpoutání jaderné války by znamenalo neodvratné "... zničení agresora nemluvě již o obrovských ztrátách mnoha dalších zemí a národů, které by se války zúčastnily. Jasné je i to, že nelze dlouhodobě spojovat uvolnění mezinárodního napětí s neustálým zvyšováním vojenských potenciálů států a se zdokonalováním a hromaděním zbraní. Proto nelze jen o odzbrojení hovořit. Nastal čas - jak řekl dále s. Brežněv - abychom přešli ke konkrétním dohodám o snížení vojenských příprav států. To znamená napřít všechno úsilí na probojování konkrétních opatření, jež by - jak zdůrazňuje sovětské provolání k národům, parlamentům i vládám - přispěly k "omezení a zastavení horečného zbrojení, týkajícího se všeho druhu a typu výzbroje" a ústícího v nepřetržitý postup k všeobecnému a úplnému odzbrojení".

Naléhavost tohoto úkolu jasně vyplývá z konfrontace s obdobím posledních třiceti let, kdy vzplanul nejeden požár v Asii, Africe i na Středním východě i v Latinské Americe a kdy pro neústupnost imperialistických kruhů smířit se s osvobozením národů zahynuly milióny lidí. Proto je nezbytné nedopustit opakování podobných jevů a stavět nepřekonatelné bariéry do cesty všem těm, kteří se nechtějí poučit z dnes už historické pravdy, že snahy potlačit osvobozenecké hnutí jsou odsouzeny k nezdaru. Nejlepším důkazem je slavné vítězství vietnamského lidu v boji proti zahraničním interventům a jejich přisluhovačům, a lze právem předpokládat, že likvidace válečného ohniska v Indočíně vytvoří lepší podmínky pro další ozdravění světového vývoje. To bude nesporně přínosem k mezinárodnímu uvolnění, mimo jiné ve vztazích mezi Sovětským svazem a Amerikou, které umožní konstruktivně přistoupit k mírovému urovnání v jiných oblastech, kde ještě existují ohniska válečného napětí a hrozba možné konfrontace s mimořádným nebezpečím pro světový mír.

Žít ve spolehlivé a stejné bezpečnosti a trvalém míru má právo každý národ, což platí i o Středním východě. V této souvislosti je třeba otevřeně říci, že politika, jež usiluje zachovat výsledky izraelské agrese, odmítá vyklizení nezákonně uchvácených a okupovaných arabských území a nechce přistoupit k vytvoření palestinského státu, nemá dnes žádnou perspektivu. Její nebezpečí pro mír nemůže otupit, ale naopak může vyostřit politika dílčích gest, jelikož jen oddalují a zamlžují zásadní řešení podstaty středovýchodní krize. Rovněž tak taktika pěstování iluzí o imperialismu, provázená různými nervózními protisovětskými improvizacemi ani nepřibližuje spravedlivé urovnání situace na Středním východě, ani neprospívá jednotě arabských zemí, které má pro dosažení spravedlivých cílů, jehož fórem může být jedině a především Ženevská konference, klíčový význam.

Na současné křižovatce mezinárodního vývoje hlas vůle i postoj parlamentů se musí výrazně projevit a zaznít především v otázce vybudování regionálních systémů bezpečnosti a rovnoprávné spolupráce mezi státy, což platí především o evropském kontinentě. Se zadostiučiněním můžeme konstatovat, že v práci konference o bezpečnosti a spolupráce v Evropě bylo dosaženo v posledních dnech významného pokroku. Účastníci tohoto celoevropského fóra v Ženevě, kteří již zformulovali základní principy vztahů mezi státy, pokračují nyní v pracovním a konstruktivním ovzduší při sjednocování hledisek na úvodní část závěrečných ustanovení základního politického dokumentu konference i dalších dokumentů. Současně probíhají intenzívní jednání o otázkách týkajících se vojenského uvolnění napětí v Evropě, především o oznamování velkých vojenských manévrů.

Je pochopitelné, že evropská, a nejen evropská veřejnost, přijímá tyto zprávy s hlubokým uspokojením. Vždyť každý krok vpřed učiněný v Ženevě přibližuje úspěšné dovršení druhé etapy konference a tím i řešení úkolů skutečně prvořadé důležitosti. Stanovení zásad, na nichž musí spočívat evropská bezpečnost a spolupráce, vypracování postupů, které dají základ nové praxi, vytvoření svého druhu mírového kodexu pro celý kontinent - to je dnes vskutku převratný, skutečně historický krok v politickém letopisu Evropy, který je třeba úspěšně dovést do konce.

Za příznivý moment lze považovat i to, že hnutí za co nejrychlejší a úspěšné ukončení konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě na nejvyšší úrovni, svolané z iniciativy zemí socialistického společenství, se stává stále aktivnější a masovější. Pouze za poslední dobu se pro brzké ukončení této konference vyslovili čelní političtí a veřejní představitelé Velké Británie, Francie, Finska, Švédska a řady dalších států. Je charakteristické, že prohlubující se tendence v Evropě k uvolnění napětí nemohli nevzít v úvahu ani účastníci nedávného zasedání NATO v Bruselu a že i na včerejší tiskové konferenci prezidenta Forda zazněly povzbudivé tóny, pokud jde o vyhlídky konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě.

To však neznamená, že odpůrci uvolnění napětí v Evropě již složili zbraně. Někteří pravicoví političtí činitelé spojení s NATO a vyjadřující snahy vojensko-průmyslového komplexu pokračují v útocích na zásady vztahů mezi státy vypracované v Ženevě, snaží se zastrašovat západoevropské země jakousi tajemnou "hrozbou Varšavské smlouvy". Právě tak různé výzvy Pentagonu k horečnému zbrojení znovu potvrzují, že vzdor úspěchům v politice uvolňování nemají národy evropského kontinentu zdaleka ještě všechny důvody pro uspokojení. Boj za trvalý mír v Evropě i ve světě musí pokračovat. A tento boj se musí vést bez oddechu a nesmí se v něm - jak řekl s. Brežněv - ani polevit, ani připustit přestávky.

Mezi globální cíle strategie politiky uvolňování patří jako její neoddělitelná součást snaha prosadit maximální demokratizaci mezinárodních vztahů, která by skýtala reálné záruky efektivní a rovnoprávné účasti všech zemí a národů na světové politice, přispívala k likvidaci neokolonialismu a jakékoliv diskriminace, respektovala právo každé země disponovat vlastními přírodními zdroji a chránit vlastní zákony a zvyklosti.

Proto tyto spravedlivé požadavky zaujímají čelné místo v Provolání ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu, prezídia Nejvyššího sovětu a vlády Svazu sovětských socialistických republik k národům, parlamentům a vládám a tvoří významnou součást této akční platformy míru, nezávislosti a bezpečnosti národů. Úsilí o naplnění všech těchto ušlechtilých cílů nemůže být jenom záležitostí diplomacie, či jiných klasických nástrojů zahraniční politiky, nebo činnosti pouhých vlád. Ale jde o to učinit je věcí a majetkem nejširšího světového mínění, široce založených politických akcí i masových kampaní, které by tlakem zdola zakládaly, stimulovaly a urychlovaly pozitivní zvrat v mezinárodním ovzduší a umožňovaly konstruktivní dialog, součinnost a společný postup mezi představiteli nejširších mírových kruhů veřejnosti bez rozdílů jejich politického a ideologického přesvědčení na všech kontinentech světa.

S uspokojením se může konstatovat, že iniciativa vyjádřená v sovětské mírové výzvě z května letošního roku nachází již nyní na půdě parlamentů příznivou odezvu a že aktivní účast i působení, vycházející z těchto fór jsou s to pozitivně ovlivňovat další proces světového uvolnění i posilovat demokratizační tendence v soudobých mezinárodních vztazích.

Stanovisko Federálního shromáždění, které vám předkládají ke schválení zahraniční výbory obou sněmoven, reaguje komplexně na všechny podněty obsažené v sovětské výzvě, organicky navazuje na výzvu představitelů parlamentů socialistických států Varšavské smlouvy, uveřejněné pod názvem "Za mír, bezpečnost, spolupráci a sblížení mezi národy" a adresované všem parlamentům v Evropě. Zároveň zahrnuje náš československý pohled na myšlenky, hodnocení i závěry, jež minulý týden odezněly na pražském shromáždění představitelů veřejnosti členských zemí Varšavské smlouvy. Je zároveň příspěvkem, jímž se aktivně hlásíme k dalšímu konstruktivnímu postupu leninské mírové politiky, jejíž výchozí základnou je mírový program XXIV. sjezdu KSSS a jeho úspěšná realizace v společně dohodnutém a koordinovaném zahraničně politickém úsilí zemí světového socialistického společenství.

Náš vztah k sovětskému prohlášení, adresovanému národům, parlamentům i vládám, vyjádřilo už - jak už bylo řečeno - stanovisko předsednictva ústředního výboru Komunistické strany Československa, předsednictva Federálního shromáždění i vlády Československé socialistické republiky ze dne 17. května t. r. slovy: "Pro národy našich zemí, které prožily hrůzy druhé světové války a mohou její ničivé výsledky konfrontovat s velkolepými výsledky třicetiletého budování, nemůže být jiné alternativy, než jsou cíle obsažené v tomto provolání".

Toto hluboké přesvědčení plně koresponduje se zahraničně politickým kursem XIV. sjezdu Komunistické strany Československa, jehož plnění po státní linii Federálního shromáždění sleduje a na jehož provádění se aktivně spolupodílí. Nároky na československou zahraniční politiku budou v nastávajícím období stále větší a vyšší, a my pevně věříme, že se úspěšně zhostí narůstajících úkolů, které znovu u příležitosti 30. výročí našeho osvobození zformuloval generální tajemník ústředního výboru Komunistické strany Československa a prezident republiky s. Gustáv Husák slovy: "Po boku Sovětského svazu a dalších socialistických zemí, spolu s revolučními demokratickými a mírumilovnými silami celého světa budeme nadále všemožně přispívat k novým úspěchům v boji za uvolnění napětí, za důsledné uplatňování principů mírového soužití v mezinárodních vztazích."

Předložené stanovisko Federálního shromáždění k sovětské výzvě národům, parlamentům i vládám se plně shoduje se zájmy i cíli československé zahraniční politiky a odpovídá jejím současným i perspektivním potřebám. Zároveň bude sloužit jako závazná směrnice pro zahraničně politické styky Federálního shromáždění s parlamenty ostatních zemí i pro veškerou činost na půdě Mezi parlamentní unie.

Z pověření zahraničních výborů obou sněmoven doporučuji dnešnímu plenárnímu zasedání Federálního shromáždění schválit bez rozpravy tento zásadní dokument.

Děkuji za pozornost. (Potlesk)

Předsedající předseda SL V. David: Děkuji poslanci Auerspergovi. Soudruzi a soudružky, jsou, prosím, dotazy nebo připomínky k návrhu stanoviska? (Nikdo se nehlásil.) Nejsou. Žádá někdo o slovo? (Nežádá.) Není tomu tak.

Můžeme přistoupit k hlasování.

Podle zjištění jsou obě sněmovny schopny usnášení, neboť je přítomna nadpoloviční většina všech poslanců Sněmovny lidu i obou reprezentací ve Sněmovně národů.

Nejdříve prosím o hlasování poslance Sněmovny lidu.

Kdo z poslanců Sněmovny lidu souhlasí s předloženým návrhem stanoviska, nechť zvedne ruku! (Hlasuje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.) Děkuji.

Nyní prosím o hlasování poslance Sněmovny národů.

Kdo z poslanců Sněmovny národů souhlasí s předloženým návrhem stanoviska Federálního shromáždění Československé socialistické republiky k Provolání ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu, prezídia Nejvyššího sovětu a vlády Svazu sovětských socialistických republik k národům, parlamentům a vládám, nechť zvedne ruku! (Hlasuje se.) Děkuji

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Po provedeném hlasování obou sněmoven konstatuji, že souhlasným usnesením bylo schváleno stanovisko Federálního shromáždění Československé socialistické republiky k Provolání ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu, prezídia Nejvyššího sovětu a vlády Svazu sovětských socialistických republik k národům, parlamentům a vládám.

Jako další bod schváleného pořadu projednáme

Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 93/1951 Sb., o státním svátku, o dnech pracovního klidu a o památných a významných dnech (tisk 90)

Návrh zákona odůvodní za vládu Československé socialistické republiky ministr práce a sociálních věcí s. Michal Štanceľ. Prosím, aby se ujal slova.

Ministr práce a sociálních věcí ČSSR M. Štancel: Vážený súdruh predseda, vážené súdružky poslankyne, vážení súdruhovia poslanci! Vláda Československej socialistickej republiky predkladá Federálnemu zhromaždeniu na prerokovanie a schválenie návrh zákona, ktorým sa mení zákon č. 93/1951 Zb. o štátnom sviatku, o dňoch pracovného pokoja a o pamätných a významných dňoch.

Podľa doteraz platných zákonných úprav je v našej republike ako štátny sviatok 9. máj, ktorý je dňom pracovného pokoja. Ďalšími dňami pracovného pokoja sú - okrem voľných sobôt a nedelí - 1. január, veľkonočný pondelok, 1. máj, 28. október, 25. a 26. december. Ako významné dni sú 25. február a 7. november, tieto dni sú však pracovnými dňami. Pracovným dňom sa stáva 29. august podľa rozhodnutia Slovenskej národnej rady zo dňa 14. mája t. r. Bol teda zrušený zákon SNR č 69/1969 Zb. o štátnom sviatku Slovenskej socialistickej republiky.

28. október sa v návrhu predloženého zákona zaraďuje medzi významné dni ČSSR a stáva sa pracovným dňom. Táto úprava je vzhľadom na súčasný stupeň rozvoja našej spoločnosti politicky i ekonomicky odôvodnená. Veľká vymoženosť uplatnením päťdňového pracovného týždňa má pre našich pracujúcich - v porovnaní s ostatnými vyspelými štátmi - veľký význam, zvlášť ak porovnáme počet pracovných dní a dní odpočinku v kalendárnom roku. Celkový ročný fond pracovného času je 256 až 260 dní, a ak prihliadneme na normálnu i doplnkovú dovolenku, počet pracovných dní v celospoločenskom priemere sa znižuje na 240 až 244 pracovných dní. Teda pomer medzi pracovnými a voľnými dňami je 68:32. Okrem toho naše pracovnoprávne predpisy umožňujú poskytnúť pracujúcim ďalšie pracovné voľno z vážnych osobných dôvodov.

Súdružky poslankyne, súdruhovia poslanci! Vzhľadom na rozsah, náročnosť a zložitosť plánovaných úloh v tomto roku i v rokoch budúcej päťročnice a na súčasné problémy v oblasti pracovných síl treba zamerať úsilie na čo najracionálnejšie využívanie pracovného času. Sami dobre viete, že s efektívnym využívaním a dodržiavaním pracovného času nemôžeme byť spokojní. Okrem iných opatrení, ktoré v tejto súvislosti vláda posúdila a zhodnotila, odporučuje sa upraviť príslušné predpisy o sviatkoch a pamätných dňoch ČSSR.