Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Poslanec SN P. Pánis: Pokiaľ ide o poslanca Romana, na našom poslaneckom klube sme sa rozhodli, že to bude poslanec Roman. Keď pred chvíľou hovoril zástupca moravsko-sliezskeho zastúpenia, pýtal ste sa, či to bolo po dohovore. Oni povedali, že áno. Ja hovorím, že je to po domluve Slovenskej národnej strany. Bol by som rád, aby ostatní poslanci boli tolerantní voči Slovenskej národnej strane, keď sa takto rozhodla.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Já se domnívám, že naše skupinové politické sympatie a antipatie by měly být v tomto případě potlačeny, protože jde o určitou dohodu mezi politickými kluby a zástupce této strany má z morálně politického hlediska oprávnění, aby byl zastoupen v komisi. Děkuji za porozumění.

(Technická poznámka: Omlouvám se, ale v předsálí jsou poslanci ČNR, kteří se na mně obrátili s tím, že nemohou vejít na galerii, že je jim v tom bráněno. Já se domnívám, že to není základ dobrých vztahů mezi Federálním shromážděním a ČNR a že by o tom měl rozhodnout někdo kompetentní.)

Předsedající předseda SL R. Battěk: Jediní kompetentní jsme bohužel my.

(Technická poznámka: Tak navrhuji, aby jim byl umožněn přístup na galerii. (Potlesk.)

Předsedající předseda SL R. Battěk: Prosím organizační skupinu, která zařizovala přístup na galerii, aby podle možnosti umožnila přístup poslancům ČNR, pokud je tam místo. Obávám se, že tam mnoho místa není.

Vzhledem k tomu, že čas pokročil, odsunujeme hlasování v této otázce až po projevu premiérky Velké Británie. Přerušuji naše jednání. Prosím, abyste zůstali na místech a vyčkali jejího příchodu.

(Jednání přerušeno v 9.07 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 9.28 hodin.)

(Vchází do sálu ministerská předsedkyně Velké Británie paní Margaret Thatcherová doprovázená prezidentem republiky V. Havlem a předsedou FS A. Dubčekem. Poslanci ji vítají potleskem.)

Předseda FS A. Dubček: Vážené Federálne zhromaždenie, vážený pán prezident Václav Havel, vážení hostia, mám dnes príležitosť privítať v najvyššom zastupiteľskom zbore Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky významnú návštevu - ministerskú predsedníčku Veľkej Británie - pani Margaret Thatcherovú. (Potlesk.)

Poznáme Vás, pani Thatcherová, ako politickú predstaviteľku, ktorá všetky schopnosti a sily dáva rozvoju svojej krajiny.

Váš intelektuálny potenciál, zmysel pre koncepciu a realizmus Vás predurčili pre štátnickú politickú prácu. Ste významnou činiteľkou britskej Konzervatívnej strany, do čela ktorej vás zvolili roku 1975.

Pani Margaret Thatcherová pracovala v celom rade vládnych funkcií a od roku

1979 dodnes na mieste ministerskej predsedníčky. V histórii Veľkej Británie je prvou ženou, ktorá zastáva túto funkciu a s obdivom treba konštatovať, že sa stala prvou ministerskou predsedníčkou, ktorá v tomto storočí trikrát zvíťazila vo voľbách. (Potlesk.) Pani Thatcherová vykonáva funkciu ministerskej predsedníčky nepretržite 11 rokov.

My všetci vieme, aká náročná a zodpovedná je táto práca. S veľkým uznaním oceňujeme Vašu činnosť.

Viem, že vo Vašej činnosti a práci v záujme ľudu Veľkej Británie, v záujme odzbrojovania, integrácie Európy a mieru vo svete bolo treba neraz byť nekompromisnou, čo je spojené s postavením, ktoré vyplýva z funkcie ministerskej predsedníčky.

Ja osobne - i náš ľud - Vás poznáme ako milú dámu, významnú štátničku a cítime k Vám veľké sympatie. Buďte nám srdečne vítaná, milá pani Margaret Thatcherová. (Potlesk.)

Prvá návšteva ministerského predsedu Vašej krajiny v našich dejinách nesporne urobí bodku za mníchovským diktátom.

Vzťahy medzi našimi krajinami sú priateľské. Stali sme sa koaličnými spojencami proti hitlerovskému fašizmu. Počas druhej svetovej vojny sa Veľká Británia stala útočiskom našej zahraničnej vlády a mnohých utečencov pred nacizmom. Naši vojaci, v prvom rade letci, našli možnosť vo Veľkej Británii aktívne sa zapojiť do protifašistickej vojny.

Nadväzujeme na tieto hodnotné tradície. Veľká Británia poskytuje nám, ktorí vstupujeme do nového obdobia našej republiky, celý rad poučení a skúseností.

Mnohé sú pre nás veľmi cenné a uľahčia nám hľadanie správnej cesty. Chceme našu spoluprácu ďalej prehlbovať a rozvíjať, aby sme, bohatší o skúsenosti Veľkej Británie aj o podporu, ktorú nám poskytuje, ľahšie prekonali naše ťažkosti a zaradili sa dôstojne medzi vyspelé európske krajiny.

Ešte raz Vás srdečne vítam, pani ministerská predsedníčka Margaret Thatcherová a prosím Vás, aby ste sa ujali slova. (Potlesk.)

Ministerská předsedkyně Velké Británie M. Thatcherová: Pane prezidente Havle, pane předsedo Dubčeku, Vaše Excelence, členové Federálního shromáždění. Děkuji vám za vaše vřelé přijetí a za to, že jste mi umožnili promluvit k Federálnímu shromáždění.

Nejdříve bych ráda řekla pár slov jako řadový člen parlamentu. Svobodný parlament a právní stát jsou podstatou řádu, který my nazýváme demokracií. Británie má to štěstí, že se jím těší již asi 800 let. Naše svobody se rozvíjely postupně v průběhu století a někdy nám lichotí, když nás nazývají "Matkou parlamentů".

Historie vašeho Shromáždění je poněkud jiná. Nezdědili jste svobodu. Usilovali jste o to, aby nebyla úplně zadušena nejprve nacistickou tyranií a později komunistickou diktaturou. (Potlesk.)

Slunce vám občas ukázalo svou tvář. Bylo to Pražské jaro roku 1968, v němž jste vy, pane předsedo, sehrál tak významnou úlohu předtím, než byla naděje tak krutě zlikvidována. Výjevy onoho odvážného pokusu se nám nesmazatelně zapsaly do paměti a naše neschopnost pomoci vám stále tíží svědomí svobodného světa. Později jsme obdivovali nebojácnost, s níž jste pane presidente odhaloval a kritizoval prostřednictvím svých her faleš a nespravedlnost totalitního systému a s níž jste se svými druhy z Charty 77 postavil proti obrovské přesile na obranu základních lidských práv. Byl to dlouhý a tvrdý a vítězný boj, který vydláždil cestu vedoucí ke svržení komunismu a útlaku, k oněm několika krátkým týdnům na podzim minulého roku, kdy lid Československa, nespoléhaje se na pomoc zvenčí, ale na své nezničitelné odhodlání, kdy konečně získal zpět svoji svobodu. Upřímně jsem vás obdivovala, nyní vám mohu gratulovat k obnově svobodného parlamentu a k návratu vaší země do rodiny evropských demokracií, kam bezpochyby patříte. (Potlesk.)

Jako britská ministerská předsedkyně vám také mohu říci, jak velmi záleží Británii na tom, aby mohla znovu pohlížet na Československo jako na svého partnera a přítele. Naše vztahy mají dlouhou historii. President Masaryk vystopoval jejich začátek až v roce 1382 ke svatbě našeho krále Richarda II. s českou princeznou Annou. Ale již tehdy nešlo pouze o dynastické, nýbrž i o praktické styky. V polovině 13. století přišli do Anglie, zřejmě z Čech, horníci ze stříbrných dolů předvést své umění - dalo by se říci, že to byla tehdejší forma fondu know-how. (Potlesk.)

Svazky mezi našimi filosofy, historiky, spisovateli byly vždycky silné - počínaje Janem Husem a Komenským a konče mnoha československými vzdělanci a vědci, kteří v průběhu klidného století našli domov na britských universitách.

V umění vůči vám máme obrovský dluh. Uvedu jen jeden příklad: Nejdokonalejší zobrazení Londýna z doby před velkým požárem v roce 1666 lze nalézt mezi rytinami vašeho slavného umělce Václava Hollara. Obdivujeme hudbu Dvořáka, Janáčka i Smetany, v níž zaznívají nejhlubší city vaší země a vašeho lidu.

V tomto století byly osudy našich dvou národů spojeny ještě pevněji: Dva velcí státníci, Masaryk a Beneš, položili základy nezávislého Československa během svého exilu za 1. světové války v Londýně. Masaryk pohlížel vždy s vlídností na svůj adoptivní domov a ve svých pamětech napsal: "Anglickou kulturu považuji za nejpokrokovější a nejlidštější..... Ne, že bych si myslel, že všichni Angličané jsou andělé či svatí. Ale Anglosasové vyjádřili všelidský ideál nejprecizněji teoreticky a uplatnili jej v praxi lépe, než kterýkoli jiný národ".

Pane předsedo, obávám se, že jsme nedokázali tomuto projevu úcty vždy dostát. Zklamali jsme vás v roce 1938, kdy tragická politika usmíření umožnila Hitlerovi zlikvidovat vaší nezávislost. Churchill rychle odmítl uznat Mnichovskou dohodu, ale my na ni stále vzpomínáme s pocitem studu. Naštěstí jsme se od roku 1939 řídili radou presidenta Beneše, který napsal: "Když se rozhoduje o osudu dynastií, režimů, států nebo národů, nikdy nejsou a nebudou k užitku polovičatá rozhodnutí a kompromisy". (Potlesk.)

Za vlády Churchilla jsme povstali proti tyranii a útlaku a bojovali jsme od prvního do posledního dne 2. světové války, té války, během které mnozí českoslovenští letci a vojáci přišli do Británie a odvážně bojovali po našem boku. Byla to pro nás čest a velká radost, že někteří z těchto odvážných mužů - nebo jejich vdovy - byli nedávno v Británii na oslavách Bitvy o Británii. Díky vaší revoluci se mnohým z nich dostalo nyní uznání I v jejich vlastní zemi, a to poprvé. Byla jsem také hrdá, když jsem včera mohla položit věnec k památníku některých našich vojáků, kteří bojovali a požili své životy ve vaší zemi. Vaše rozhodnutí oslavit toto naše válečné spojenství a přejmenovat jedno náměstí ve vašem krásném městě po Winstonu Churchillovi bude trvalou památkou na naše tehdejší přátelské vztahy, které chováme v úctě a které nejlépe vyjadřovaly skutečného ducha obou našich národů.

A právě v tomto duchu vám chce Británie pomoci překonat nadcházející obtížné období, během něhož byste měli obnovit svobodné instituce a svobodné hospodářství. Když váš prezident přijel v březnu do Británie na svou velice úspěšnou návštěvu, řekl. že Československo potřebuje nápady, spolupráci a investice spíš než dobročinnost. Právě tyto věci vám můžeme poskytnout a poskytneme. První krok v tomto směru vyl již učiněn formou fondu know-how.

Doufám, že moje návštěva povzbudí naše podnikatele, aby k vám přijeli a investovali zde. Budou si vědomi obrovských rezerv, které zde existují v oblasti schopností a podnikavosti a díky nimž bylo Československo ve 30. letech jednou z průmyslových mocností Evropy. Rezervy, které budou muset být zmobilizovány, abyste obnovili svou sílu.

Ale nejvíce ze všeho nás, pane předsedo, těší, když vidíme, jak se Československo - i Polsko a Maďarsko - znovu vrací na své právoplatné místo v Evropě.

V roce 1948, kdy jsme sledovali, jak se spouští železná opona, hovořil Winston Churchill o nutnosti nové jednoty v Evropě, z niž nebude možné vyloučit natrvalo žádný stát. Po celá léta studené války jsme nikdy nepřijali, že by východní Evropa měla zůstat trvalým vyhnancem, přestože nikdo z nás - včetně mě - neočekával, že se stane svědkem tak náhlého a dramatického zhroucení komunismu. Nyní, když byly bariéry odstraněny, když je studená válka mrtvá, nesmíme ztrácet čas. Musíme využít setrvačné síly, která přinesla svobodu vám, aby byla využita ke znovusjednocení Evropy.

Evropská společenství nemohou teď říci, že se zabývají jen svým vlastním rozvojem, musíme mít dlouhodobou perspektivu, musíme využít příležitost, kterou nám dávají tyto poslední události ve východní Evropě, a začít budovat úplně znova.

Měli bychom také vzdát hold odvaze prezidenta Gorbačova, bez jehož předvídavosti by se tyto události nikdy nestaly. Vítězství ovšem neznamená konec, nýbrž začátek. Nejprve je třeba, aby demokracie zapustila kořeny. Nejde jen o ustavení parlamentního systému. Pravomoci vlády je třeba přesně vymezit, založit právní stát na pevných základech a lidé si musí znovu zvyknout přijímat osobní zodpovědnost.

Ve Vašem slavném novoročním projevu jste, pane prezidente, řekl - a nikdo by to nemohl říci výmluvněji - že: "Sebelepší vláda na světě, sebelepší parlament, ani sebelepší prezident toho sami mnoho nezmohou. A bylo by i hluboce nesprávné čekat obecnou nápravu jen od nich. Svoboda a demokracie znamená přece spoluúčast a tudíž i spoluodpovědnost všech." (Potlesk.) A to bude teprve ta skutečná zkouška a já jsem přesvědčena, že lid Československa se svou dlouhou demokratickou tradicí je na ni dobře připraven.

Druhým nezbytným krokem je tržní hospodářství. Období, které uplynulo od poslední války, nás poučilo o tom, že direktivně a centralisticky řízené hospodářství nevede k prosperitě. Pouze obyčejní podnikaví lidé, mají-li možnost chovat se přirozeně v prostředí svobodných tržních vztahů, mohou dosáhnout prosperity jak pro sebe, tak i pro svou zemi. Československo si zvolilo tuto cestu a my obdivujeme smělé ekonomické reformy, které jsou možná ve svých krátkodobých důsledcích bolestivé. Ale účinná reforma obvykle bývá bolestivá. Lidé dokáží vždy vytrvat a snášet obtíže, pokud pochopí, že to vede k lepšímu životu. Když uvidí, jak lidé žijí, jaké svobodě a prosperitě se těší v zemích, které v praxi uskutečňují svobodnou hospodářskou politiku, jistě si uvědomí, že lepší budoucnost jejich dětí stojí za určité oběti. (Potlesk.)

Vaši přátelé vám pomohou. Minulý týden přijel do Prahy pracovní tým z Británie, aby vám poradil, jak postupovat při privatizaci na základě našich pozitivních zkušeností z posledních jedenácti let. Byli jsme v tomto směru průkopníky a mohu vám říci, že to skutečně funguje. (Potlesk.)

Ale pokud byste z toho, co jsem tady řekla, měli usuzovat, že sjednocující se Evropa od vás a ostatních východoevropských států žádá, abyste nesli veškerou tíhu tohoto procesu, zatímco západní Evropa bude čekat ve svých pohodlných křeslech, musím vás ujistit, že tomu tak být nemůže a také nebude. Před několika týdny jsem ve Spojených státech navrhla - a dnes to opakuji - aby Evropské společenství jednoznačně prohlásilo, že je připraveno přijmout za členy všechny státy východní Evropy, pokud tomu tak samy chtějí, jakmile bude jejich hospodářství dostatečně silné a až demokracie v jejich zemích zapustí kořeny. Dohody o přidruženém členství představují přechodné opatření, ale musíme mít před sebou perspektivu plnoprávného - a myslím tím plnoprávného a ne druhořadého - členství pro všechny evropské země, které si budou přát připojit se k nám.

Stejně tak jako v 70. letech podalo společenství pomocnou ruku Řecku, Španělsku a Portugalsku v podobě nabídnutého členství, tak v 90. letech bychom měli být připraveni otevřít dveře zemím východní Evropy. To ovšem znamená, že my musíme vytvořit takové společenství, k němuž byste se vy a další státy východní a západní Evropy skutečně chtěli připojit. Evropské společenství, které bude spravedlivé, otevřené, které zachová rozličnost a národní charakter každého svého člena.

Nikdo nemůže cestovat východní Evropou, aniž by si neuvědomil sílu národního cítění a touhu zbavit se byrokracie a direktivního řízení. K tomu existuje jedna velice příhodná historická paralela. Když se v roce 1848 projednával ve Frankfurtu projekt sjednocení všech německy mluvících národů, český historik František Palacký, který se odmítl tohoto setkání zúčastnit, řekl: "Byli jsme před Rakouskem a budeme i po něm."

Šlo by to nyní opakovat, ale poněkud v jiném kontextu téměř doslova: Češi a Slováci existovali před komunismem a budou tady ještě dlouho potom... (Bouřlivý potlesk. Shromáždění za bouřlivého potlesku povstává.)

Další instituce, která nám může pomoci sjednotit Evropu, jsou helsinské dohody. Pro vás znamenaly naději a Západu daly právní podklad, na jehož základě mohl trvat na tom, aby komunistické vlády dostály svým závazkům v oblasti dodržování lidských práv.

Politické reformy postupují v současné době tak rychle, že bychom měli posílit a rozšířit helsinský proces. Za prvé - abychom upevnili tato práva a za druhé, abychom rozšířili politické rozhovory na celou Evropu a také na Spojené státy a Sovětský svaz. Kdo by si před rokem mohl pomyslet, že bych tady mohla stát a říkat právě toto?

Pane předsedo, navrhla jsem, aby byla na schůzce na nejvyšší úrovni letos na podzim v Paříži přijata evropská Magna Charta. Stejně jako její slavný předchůdce z roku 1215 by byla mezníkem oddělujícím svobodu od tyranie a zárukou základních svobod. Doufám, že se jí ve východní Evropě dostane široké podpory.

Podaří-li se nám vytvořit rozsáhlou oblast demokracie rozkládající se od západního pobřeží Spojených států až k sovětskému Dálnému východu, byla by to pro nás všechny ta nejlepší záruka bezpečnosti, protože demokracie spolu neválčí. (Potlesk.)

Helsinský proces je jediným orgánem spojujícím všechny evropské země i Spojené státy a Sovětský svaz. A my bychom jej mohli přetvořit v instituci, která by byla místem pravidelných politických konzultací, nejenom o evropských problémech, ale i o problémech celosvětových.

Měli bychom také hledat stálá sídla helsinských institucí. Vaše nabídka hostit jednu z nich v Praze je vítaná a já osobně bych byla velice šťastná, kdyby byla přijata.

Podle mého názoru KEBS nepředstavuje pro Evropu systém obrany. Bezpečnost není založena pouze na ideálech, ale na ochotě a schopnosti je bránit nezbytnými vojenskými prostředky. A v tomto ohledu se budeme my na Západě dále spoléhat na NATO, který prokázal svou hodnotu. To ovšem neznamená, že musíme trvat na statu quo. Červnová londýnská schůzka na nejvyšší úrovni narýsovala změny ve strategii NATO a ve struktuře sil, stejně jako další rozsáhlé snižování v oblasti konvenční výzbroje.

Hlavním cílem těchto snah, což Československo velice dobře ví, je zabránit tomu, aby kterákoli země na našem kontinentě disponovala neúměrnou vojenskou silou. Omezení útočných sil učiní z Evropy bezpečnější a stabilnější místo pro nás pro všechny.