Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY

1992

VI. volební období

1528

Závěrečná zpráva

Stálé parlamentní vyšetřovací komise na vyšetření všech okolností hladovky pana Miloslava Marečka

předseda komise:

Úvod

Federální shromáždění České a Slovenské federativní republiky dne 28. 1. 1992 na své 20. společné schůzi přijalo usnesení č. 266, kterým pověřilo Stálou parlamentní komisi pro lidská práva a menšiny přešetřením všech okolností hladovky pana Miloslava Marečka a hledáním východiska z dané situace (příloha č. 1). Pro tyto účely dostala komise statut vyšetřovací komise.

Pan Miloslav Mareček podmínil přerušení své hladovky splněním svých tří rovnocenných požadavků:

1. Zjistit a uveřejnit jména iniciátorů a autorů zákonného opatření předsednictva FS ČSSR č. 10/89 ze dne 14. 2. 1989 k ochraně veřejného pořádku (na základě kterého byl trestně stíhaný).

2. Adekvátně vyřídit trestní oznámení z 10. 8. 1990 pro podezření ze zneužití pravomoci veřejného činitele podle § 158 trestního zákona na neznámé osoby, které způsobili, že byl nespravedlivě stíhaný za rozšiřování "Několika vět".

3. Řádně a bez průtahů vyřídit podnět z 9. 6. 1991 proti psychiatričce MUDr. Tomášové (případně i proti osobám dalším), která způsobila aplikaci nucené parent. výživy při jeho předcházející hladovce.

Vzhledem k tomu, že podle rozdělení kompetencí v této oblasti mezi federálními a národními orgány požadavky č. 2 a 3 patří do kompetence národních orgánů, komise se zaměřila na splnění požadavku č. 1, t. zn. zjištění iniciátorů a autorů zákonného opatření předsednictva FS ČSSR č. 10/89 k ochraně veřejného pořádku, tzv. pendrekový zákon. Zároveň jsme se obrátili na výbor petiční, pro právní ochranu a bezpečnost ČNR se žádostí o poskytnutí informací o řešení druhých dvou požadavků pana Marečka a nabídli jsme jim naši spolupráci (příloha č. 2).

Ve snaze pomoci zachránit život pana Marečka jsme se v první řadě pokusili přesvědčit ho, aby souhlasil alespoň s přerušením protestní hladovky. Využili jsme k tomu:

- tři osobní návštěvy, v době, kdy byl ochotný je přijmout (28. 1. 1992 a 1. 2. 1992 a 18. 2. 1992, přílohy č. 3, 4 a 5)

- prohlášení z 29. 1. 1992 (příloha č. 6)

- dopis panu Marečkovi z 11. 2. 1992 (příloha č. 7)

- dopis panu Marečkovi z 12. 2. 1992 (příloha č. 8)

- vyhlášení z 18. 2. 1992 (příloha č. 9), v kterém byl pan Mareček vyzván ke spolupráci s vyšetřovací komisí jako přizvaný odborník

- prohlášení z 20. 2. 1992 (příloha č. 10)

- vyhlášení z 26. 2. 1992 (příloha č. 11)

- výzva z 4. 3. 1992 (příloha č. 12)

Protože všechny naše pokusy zůstaly bez odezvy ze strany pana Marečka, byli jsme nuceni vzdát se dalších pokusů, nepočítajíc nešťastnou osobní iniciativu poslankyně paní Kaplanové v Čs. televizi. Zaměřili jsme se čistě jen na splnění jeho požadavku č. 1, musíme však konstatovat, že reálné, fyzické ohrožení jeho života činnost naší komise nepodporovalo, ale právě naopak - představovalo pro nás těžkou psychickou zátěž.

II. Postup vyšetřování.

Vzhledem na to, že v našem případě vyšetřováním byla pověřena komise, která vznikla původně pro úplně jiné účely (jako komise pro lidská práva a menšiny), je možné, že zvolený postup je diskutabilní. Pro možnost lepšího posouzení uvádíme jednotlivé kroky v chronologickém pořadí:

1. Seznámení se s podáními, stížnostmi a korespondencí pana Miloslava Marečka.

Kompletní dokumentaci (přílohy č. 13 - 24) se nám podařilo získat velmi rychle. Rozmnožili jsme ji a poskytli každému členu vyšetřovací komise. Hned na prvním zasedání jsme konstatovali, že podle rozdělení kompetencí se můžeme zabývat jen prvním požadavkem pana Marečka. Nebylo to těžké zjistit, i on sám na to ve svém podání upozorňuje. V dokumentaci se dá lehce orientovat, formulace pana Marečka jsou jasné, právnicky korektní a přehledné.

2. Navázání kontaktu s GP ČSFR s cílem seznámení se se stavem a výsledky šetření, které v té době v dané záležitosti probíhalo.

Dne 11. 2. 1992 zástupci vyšetřovací komise navštívili GP ČSFR a konzultovali s generálním prokurátorem panem JUDr. Ivanem Gašparovičem, s jeho 1. náměstkem panem JUDr. Veletou a s Mgr. Honem, který vyšetřování vedl. Takto získala komise první informace a podklady. Bylo nám umožněno, abychom nahlédli do vyšetřovacích spisů, které nám GP nemohla poskytnout, neboť vyšetřování ještě probíhalo.

Dne 12. 2. 1992 si vyšetřovací komise pozvala na své zasedání 1. náměstka GP ČSFR JUDr. Veletu a Mgr. Hona v uvedené věci.

Po rozhodnutí GP ČSFR o odložení podnětu pana Marečka ze dne 2. 2. 1992 a z 8. 2. 1992 (přílohy č. 25 a 26) nám byl poskytnut kompletní vyšetřovací spis, který jsme při vyšetřování používali a který nám ulehčil práci.

3. Vyžádání odborných posudků.

V zájmu zvýšení objektivity závěrů vyšetřování se komise rozhodla požádat o zpracování odborných posudků z různých institucí. Bylo celkem vyžádáno 5 posudků, do doby zpracování závěrečné zprávy jsme obdrželi čtyři:

a) od JUDr. Milana Hulíka (přílohy č. 27 a 28) - nezávislý právník Ve svém stanovisku se vyjadřuje k celému případu pana Marečka, hodnotí šetření GP ČSFR a zaujímá stanovisko i k rozhodnutí GP ČSFR o odložení věci pana Marečka. Kritizuje postup GP ČSFR a poukazuje na neúplnost vyšetřování.

b) od JUDr. Aleše Kubláka (GP ČR) - (příloha č. 29) Zaujímá stanovisko k vyřizování podnětu pana M. Marečka na GP ČSFR. V podstatě schvaluje postup šetření na GP ČSFR, vytýká spíše stručnost závěrů a postrádá kritické zhodnocení komunistického systému, jako vhodného podhoubí pro vznik takovýchto zákonů.

c) od prof. JUDr. Oto Novotného - katedra trestního práva, Právnická fakulta UK Praha - (příloha č. 30)

Rozebírá princip viny kriminální, otázku trestněprávní odpovědnosti za zločiny minulosti v návaznosti na zákaz retroaktivity trestního práva a problém zodpovědnosti za totalitní zákony. Závěrem konstatuje, že "Při seriozním přístupu nemohl GP ČSFR v této základní otázce de lege lata zaujmout jiné stanovisko".

d) od doc. JUDr. Václava Pavlíčka, CSc. - katedra ústavního práva, Právnická fakulta UK Praha - (příloha č. 31)

Zaměřil se na otázky zodpovědnosti poslanců FS, případně jiných osob, na legislativní činnost, na otázky poslanecké imunity, na závažnost ústavně zakotvených práv a svobod v československém ústavním právu a na zodpovědnost prokuratury. V podstatě schvaluje závěry šetření GP ČSFR.

e) od akademika Viktora Knappa - ředitel Ústavu státu a práva ČSAV Praha - (příloha č. 32)

Ve smyslu požadavku vyšetřovací komise zaujímá stanovisko k tomu, zda zákonné opatření předsednictva FS č. 10/89 Sb. o ochraně veřejného pořádku bylo v souladu s tehdejší ústavou ČSSR, resp. s mezinárodními smlouvami, ke kterým přistoupila i ČSSR.

Jeho závěry: - ... v souvislosti s článkem 28 odst. 1 ústavy zřetelně převažují argumenty, svědčící o tom, že článek II., § 1., č. 3 citovaného zákonného opatření je protiústavní. - Zákonné opatření č. 10/89 Sb. svou formulací v přímém rozporu s mezinárodním právem nebyl, byla s ním však v rozporu jeho interpretace a aplikace v praxi.

Se stejným požadavkem jsme se obrátili i na Ústavní soud, ale odpověď jsme nedostali.

Studium dobových dokumentů.

Vycházející z výsledků šetření GP ČSFR jsme se zaměřili na archiv Federálního shromáždění a na archiv ÚV KSČ. Vyšetřovatel GP ČSFR prozkoumal i archivní materiály Úřadu předsednictva vlády a GP ČSFR a proto na základě jeho zjištění (viz příloha č. 26, strana 3) jsme tuto instituci z našeho šetření vynechali. A o výsledku šetření v archivu GP ČSFR informuje dopis JUDr. Velety z 22. 4. 1992 (příloha č. 33).

a-1) Archiv Federálního shromáždění ČSFR

- Sbírka parlamentních tisků V. volebního období (1986-1989) - (Knihovna FS) - za čtyři roky (do listopadu 1989) FS ČSSR přijalo dvě zákonná opatření. První v roce 1988, tisk č. 98 - o státních svátcích a dnech pracovního klidu a o památných a významných dnech. Byl to však vládní návrh. Druhým zákonným opatřením bylo přešetřované zákonné opatření č. 10/89 Sb. v únoru 1989, jako "poslanecká iniciativa". V době V. volebního období (1986 - 11/1989) se poslanecká zákonodárná iniciativa vyskytovala velmi zřídka, celkem přesně mimo uvedeného zák. opatření č. 10/89 Sb. ještě u dvou zákonů v roce 1988. Byl to zákon o jednacím pořádku a zákon o poslancích. "Normálně" všechno přicházelo do zákonodárného sboru jako vládní návrh, po předcházejícím schválení předsednictvem ÚV KSČ. Změnilo se to až po listopadu 89.

a-2) Autorizovaný těsnopisný záznam z 20. schůze předsednictva FS dne 14. 2. 1989 - (příloha č. 34) - z projednávání návrhu zákonného opatření k ochraně veřejného pořádku.

V zápise je uvedené, že: - členové předsednictva obdrželi návrh těsně před jeho projednáváním,:

- mimo A. Indru materiál znal již před projednáváním V. Šalgovič a J. Kempný - (předseda SNR a ČNR)

- z "iniciativní skupiny" poslanců minimálně jeden (E. Hojnoš) s návrhem zákonného opatření byl seznámen již předtím a dokonce měl možnost s ním seznámit i předsednictvo své strany (Strana svobody)

- nikdo z přítomných nevyslovil ani nejmenší pochybnosti

- předsedové ústavně-právních výborů ujistili přítomné, že návrh není protiústavní

- návrh zákonného opatření vznikl jako reakce na aktuální situaci.

- návrh byl schválen jednomyslně.

a-3) Zprávy o společných schůzích Sněmovny lidu a Sněmovny národů z V. volebního období (Knihovna FS).

11. společná schůze - 9. 11. 1988 - Zpráva Nejvyššího soudu ČSSR a GP ČSSR o stavu zákonnosti (tisk 91) 13. společná schůze - 22. 3. 1989 - Zpráva předsedy FS (tisk č. 130 - příloha č. 35) o zákonném opatření předsednictva FS k ochraně veřejného pořádku (tisk 129 - příloha č. 36).

- Těsnopisný záznam z projednávání ZO PFS č. 10/89 Sb. v plénu FS (příloha č. 37, str. 143 - 144 zprávy).

- Usnesení Federálního shromáždění č. 73 k ZO PFS č. 10/89 Sb. (příloha č. 38, str. 168 zprávy).

Zákonné opatření předsednictva Federálního shromáždění bylo schváleno bez diskuse, v Sněmovně národů jednomyslně, v Sněmovně lidu většinou hlasů, jeden poslanec se zdržel hlasování.

a-4) Informace pro člena předsednictva ÚV KSČ a předsedu FS s. Indru - K problematice postihu některých jednání proti veřejnému pořádku - Doc. JUDr. Josl - 25. 1. 1989 (příloha č. 39)

- Výsledkem meziresortní porady, svolané na pokyn A. Indry dne 24. 1. 1989 s cílem zpřísnění postihů za "porušování veřejného pořádku" je podrobně zdůvodněné odmítnutí "přání" předsedy Federálního shromáždění.

Udělali to zástupci:

- Kanceláře FS - Josl, Langer, Kovařík

- Legisl. odboru předs. vlády - Vodička

- GP ČSR - Fišer

- GP ČSSR - Horčík

- Legisl. odboru MV ČSR - Těžká

- Legisl. odboru FMV - Jebavý

- Z této informace se dovídáme i o tom, že v ten samý den se konala další, meziresortní porada "na úrovni příslušných orgánů, zejména generálních prokuratur, ministerstva vnitra a nejvyšších soudů s cílem vyhodnotit efektivnost konkrétních opatření, přijatých v souvislosti s nedávnými opakujícími se akcemi narušující veřejný pořádek, včetně účinnosti konkrétně uplatněného postihu podle platné právní úpravy. Byla přijata opatření k urychlení postihu osob tak, aby záležitosti byly uzavřené do 20. února t. r. Jde konkrétně o 47 osob stíhaných za trestné činy a 190 osob stíhaných za přečiny."

- Na "Informaci" se zachovalo i vlastnoruční hodnocení nekooperativnosti odborníků ze strany A. Indry:

"S. Josl, nevyhovuje mi ani akademické "filozofování" ani jakési "přešlapování na místě!"

výsledků porady u s. Krupauera jsou pravděpodobně též nepoužitelné.

Indra

26. 1. 89

Údaje z "Informace" potvrzuje další "Informace pro GP ČSR č. I/1 Leg 504/89 (příloha č. 40). Dne 23. 1. 89 dr. Sekanina píše "Jsou úvahy o uskutečnění úpravy formou zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění".

Dne 24. 1. 89, po skončení porady dr. Fišer informuje:

"Pracovní skupina po diskusi došla k závěru, že platná zákonná úprava je dostačující a není potřeba v současné době (i s přihlédnutím k předpokládané dílčí novelizaci trestní ho práva hmotného) "dělat" nějaké mimořádné opatření."

a-6) Anonymní dopisy a expertiza

- První dopis, adresovaný panu Antonínu Bělohoubkovi (6. 2. 1992) podává alternativu vzniku návrhu zákonného opatření na půdě Federálního shromáždění s uvedením konkrétních jmen. Výslech svědků však tato tvrzení nepotvrdil.

- Druhý dopis poskytuje zasvěcené informace z GP ČSFR i z GP ČSSR, se vznikem zákonného opatření č. 10/89 Sb. však souvisí jen okrajově.

- Expertiza informuje o výsledcích neúspěšného pokusu identifikace anonymních dopisů.

a-7) Výzva disidentských organizací:

- Vládám účastnických zemí KBSE a všem přátelům doma i zahraničí z 18. 2. 1989 (příloha č. 41)

- Poslancům FS ČSSR z 20. 2. 1989 (příloha č. 42) Občanské iniciativy se postaraly o to, aby veřejnost doma i v zahraničí byla informována o tom, co se v Československu dělo.

První výzva zazněla ve vysílání zahraničních rozhlasových stanic pro Československo..

Druhá výzva k poslancům byla doručena do Federálního shromáždění ČSSR dva dni před projednáváním zákonného opatření č. 10/89 Sb. Jasně ukázala na podstatu této zákonné úpravy a upozornila na odpovědnost poslanců.

Delegaci Československého helsinského výboru vedl pan Ladislav Lis. Žádal o přijetí u A. Indry. Ten však "neměl čas" a proto výzvu k poslancům převzala pracovnice s příslibem, že ji "rozdá" poslancům.

B) Archiv ÚV KSČ

b-1) Materiály 101. schůze předsednictva ÚV KSČ (příloha č. 43) z 20. 1. 89

Pozornost si zasluhuje v poslední chvíli zařazený bod, který ani v 3. dodatku k programu ještě nefiguruje:

- Narušení klidu a veřejného pořádku v Praze socialismu nepřátelskými silami - M. Jakeš a M. Štěpán ústně bez písemného materiálu.

Usnesení k tomuto bodu:

- předložit návrh postu u proti vnitřnímu a zahraničnímu nepříteli.

b-2) Materiály 102. schůze P-ÚV KSČ z 27. 1. 89 (příloha č. 44)

Projednaný (mezi jinými) návrh postupu proti vnitřním a zahraničním nepřátelským silám (podle usnesení 101. schůze P ÚV KSČ z 20. 1. 89). Z usnesení k tomuto bodu:

Předsednictvo ÚV KSČ:

I. schvaluje návrh opatření proti nepřátelským aktivitám nelegálních skupin (počet listů 25)

II. bere na vědomí ustanovení koordinační pracovní skupiny pro boj s antikomunistickými skupinami. "Návrh opatření" ukládá úkoly mezi jiným i pro oblast státní administrativy.

1. Předložit návrh na úpravu spolčovacího a shromažďovacího práva federálním zákonem, resp. zákonným opatřením předsednictva Federálního shromáždění.

Termín: do 28. 2. 89

2. V návaznosti novelizovat zákony o hlavních městech.

3. S cílem účinněji čelit rozšiřování různých nelegálních tiskovin, novelizovat tiskový zákon.

Termín: do 28. 2. 89

Koordinační skupina pro boj s antikomunistickými silami - vedená Jaroslavem Jeníkem (ved. odděl. propagandy a agitace ÚV KSČ) a složená výhradně z pracovníků stranického aparátu má mezi jiným za úlohu: "navrhovat účinná protiopatření a navrhovat státním orgánům:

- zdokonalení, zpřesnění a doplnění právních norem tak, aby bylo agresivní protispolečenské jednání nepřátelských elementů v potřebné míře postihnutelné.

b-3) Materiály 103. schůze P ÚV KSČ z 3. 2. 1989 (příloha č. 45)

Opět se dostává na program v poslední chvíli neplánovaný bod (s osobním souhlasem M. Jakeše a po schválení předsednictvem), který se nedostal ani na poslední doplněk z předcházejícího večera:

"Návrh případných zákonných opatření předsednictva FS, ČNR a SNR" - iniciativní návrh s. A. Indry. Předsednictvo učinilo další výjimku: místo ideového návrhu zákona projednalo a dopracovalo konkrétní paragrafové znění návrhu zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění a potom přijalo diplomatické usnesení k tomuto bodu:

"Předsednictvo ÚV KSČ bere s připomínkami na vědomí návrh případných (?) zákonných opatření předsednictev FS, ČNR a SNR."

V tomto případě bude užitečné připomenout si i jména přítomných členů předsednictva ÚV KSČ:

- Milouš Jakeš

- Ladislav Adamec

- Gustáv Husák

- Alois Indra

- Ignác Janák

- Jozef Lénárt

- Miroslav Štěpán

- Karel Urbánek

- Miroslav Zavadil

- Vladimír Herman

- Josef Haman

- Miloslav Hruškovič

- Jaroslav Hajn

a přizvaní členové:

František Hanus

Zdeněk Hoření

Jaroslav Molek

III. Doplňující informace z ČNR

V ČNR na rozdíl od Federálního shromáždění ČSFR nebyla ustanovena vyšetřovací komise na vyšetření podání pana M. Marečka.

- Tímto případem se začal zabývat Výbor petiční, pro právní ochranu a bezpečnost. První usnesení přijal dne 5. 2. 1992 pod číslem 183/1992 (příloha č. 46), v kterém konstatuje, že mu nepřísluší posuzovat činnost orgánů prokuratury.

- O den později však předsednictvo ČNR mu uložilo usnesením č. 721 (příloha č. 47) "posoudit zákonnost postupu GP ČR ve věci pana Miloslava Marečka".

- dne 10. 2. 1992 uvedený výbor ve svém usnesení č. 186/1992 (příloha č. 48) zaujímá jednoznačné stanovisko a odsuzuje postup vyšetřovatele Krajské prokuratury ve věci pana Marečka, jehož stíhání považuje za protiústavní a proto podává podnět GP ČR k zahájení stíhání osob, které se podíleli na vypracování a vydání "Stanoviska k dalšímu postupu proti aktivizaci protisocialistických sil" (příloha č. 49).

- Ten samý den přijímá tentýž výbor usnesení č. 187/1992 (příloha č. 50), v kterém, po vyslechnutí stanoviska předsedy Nejvyššího soudu ČR a GP ČR konstatuje, že "posuzování zákonnosti nepatří do působnosti orgánů ČNR a proto žádá předsednictvo o revokaci svého usnesení č. 721 z 6. 2. 1992.

- Dne 11. 2. 1992 přijímá Ústavně-právní výbor ČNR usnesení č. 533, v kterém se rozhodl zařadit na svůj program "projednání postupu GP ČR ve věci "Stanoviska..." a posoudit důvody, které vedly GP k tomu, že ve věci do této doby nebylo zahájené trestní stíhání, pokud takové důvody existují." (příloha č. 51)

- Dne 12. 2. 1992 předsednictvo ČNR ve svém usnesení (příloha č. 52)

"souhlasí s usnesením výboru petičního, pro právní ochranu a bezpečnost č. 186 a 187 z 10. 2. 1992" a

"bere na vědomí usnesení č. 533 ústavně-právního výboru z 11. 2. 1992.".

- Poslední usnesení v této věci bylo přijato 14. 2. 1992, kdy ústavně-právní výbor ve svém usnesení č. 548 (příloha č. 53) "konstatuje, že orgány prokuratury vykonávají své funkce nezávisle na místních orgánech a vlivech a že je nepřípustné, aby GP podléhala politickým vlivům."

IV. Výslechy svědků

V souladu s pověřením vyšetřovací komise jsme výběr svědků uskutečnili tak, abychom prověřili všechny instituce, které v daném systému teoreticky byly schopné návrh přešetřovaného opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 10/89 Sb. zpracovat:

1) GP ČSSR:

JUDr. Ján Pješčak

JUDr. Jiří Římal

Vratislav Cimr

JUDr. Jiří Levinský

JUDr. Josef Salaj

JUDr. Ivan Krutský

JUDr. Miroslav Procházka

JUDr. Jiří Teryngel

2) GP ČSR:

JUDr. Jan Toman

JUDr. František Červinka

JUDR. Jaroslav Krupauer

JUDr. Jiří Sekanina

JUDr. Milan Fišer

3) Městský soud Praha: JUDr. Jiří Bedrna

4) Městská prokuratura Praha: JUDr. František Kubát

5) Ministerstvo spravedlnosti ČSR: JUDr. Antonín Kašpar

6) Legislativní odbor Úřadu předsednictva vlády ČSSR:

JUDr. Marián Čalfa

Soňa Popelková

JUDr. Věroslav Stojan

Libuše Cerhová

7) ÚV KSČ:

Milouš Jakeš

RSDr. Jaroslav Molek

8) Federální ministerstvo vnitra: ing. František Kincl

9) Legislativní odbor FS ČSSR: JUDr. Jan Josl

10) Ústav státní správy: JUDr. Josef Mečl

11) Ústav státu a práva ČSAV: JUDr. Josef Blahož

12) Iniciativní skupina poslanců FS ČSSR: JUDr. Zdeněk Čéška

13) Ověřovatelka návrhu z. o. 10/89 Sb.: Marie Kabrhelová

14) Předsednictvo vlády ČSR: Ing. Milan Horský

15) Úřad předsednictva vlády ČSSR: Ing. Stanislav Rázl

16) Katedra trestního práva PF UK Praha: JUDr. Pipek - jako jediný se nedostavil bez omluvy

17) Administrativní pracovníci FS ČSSR:

Ing. František Jeřábek

JUDr. Ing. Jaroslav Rychtář

Ilona Sedláčková

prom. práv. Roman Šuffner

JUDr. Hana Poncová

Drahomíra Černá

Helena Menoušková

Jaroslava Balšánková

Ing. Oldřich Šimeček

JUDr. Karel Svoboda

JUDr. Blanka Bukovská

Antonie Koubíková

Poznatky:

- Vzdor tomu, že vzhledem na udělený statut vyšetřovací komise vyslýchání svědků probíhalo pod trestní sankcí (§ 175 trest. zákona - křivá výpověď), převážná většina vyslýchaných svědků si na nic nepamatuje. Nikdo nepřiznal ani autorství, ani spolupráci na něm, dokonce ani to, že by o tom byl něco věděl.

- K dispozici jsme měli i protokoly o vyslýchání svědků, sepisované v době vyšetřování GP ČSFR.

- Důležitá byla výpověď svědka RSDr. Jaroslava Molka, bývalého ved. odděl. ÚV KSČ, který autorizoval svoje rukopisné poznámky, zapsané na zasedáních předsednictva ÚV KSČ. Jsou totiž jediným záznamem událostí, neboť ani zvukový záznam, ani těsnopisný záznam se nedělal. Údajně členové předsednictva podepsali i závazek mlčenlivosti o průběhu schůze. Jediným písemným dokumentem tohoto kolektivního orgánu bylo přijaté usnesení.

- Svědek JUDr. Jan Josl potvrdil, že porada zástupců všech zainteresovaných úřadů odmítla návrh zpřísňujících opatření, jako zbytečné a protiřečící připravovaným opatřením na přesun postuhů z oblasti trestního práva do oblasti přestupkového řízení.

Svědek JUDr. Josef Blahož z Ústavu státu a práva ČSAV informoval o tom, že jako ředitel tohoto ústavu a člen legislativní rady vlády ČSSR oficiálně protestoval proti způsobu přijetí zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 10/89 Sb., neboť neprošlo legislativní radou vlády. Mimo to, v expertize, která hodnotila československý právní řád v návaznosti na mezinárodní dokumenty o dodržování lidských práv a svobod, v dubnu 1989 poukázal na to, že zákonné opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 10/89 Sb. je v rozporu s mezinárodním paktem o občanských a politických právech. Všechny protokoly z výslechů svědků jsou v příloze zprávy (přílohy č. 54 - 96).

V. Závěry

Ústavou zaručená vedoucí úloha jedné strany a za dlouhá desetiletí zaběhnutý systém jejího konkrétního uplatňování jednoznačně určilo i způsob přijímání zákonů. Jednoznačně, bez mezer, bez možnosti uplatňování nějakých neplánovaných, zdola přicházejících iniciativ.

V tomto systému hrálo Federální shromáždění podřadnou úloh pokud vůbec nějakou hrálo. O tom svědčí i praktická neexistence institutu "poslanecký návrh" zákona, jak na to bylo poukázáno na příkladu V. volebního období, které patřilo již do období "úpadku socialistické morálky", končící listopadovými událostmi roku 1989.

Do parlamentu všechno přicházelo jako vládní návrh, po předcházejícím projednání v předsednictvu ÚV KSČ. Proto je logika v těch úvahách, které hledají autory nebo alespoň realizátory zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 10/89 Sb. k ochraně veřejného pořádku v legislativě bývalé vlády ČSSR. Nemohli však vědět o tom, že v době příjímání tohoto zákonného opatření v zaběhnutém mechanismu již leccos skřípalo, některé páky se vzpříčily a dokonce se našly některé, do té doby poslušné výkonné orgány, které se opovážily odmítnout poslušnost a kritizovat "rozkaz".

Vládnoucí garnitura v roce 1988 již tušila, že se něco kolem děje a proto plánovitě připravovala půdu na zavedení "tvrdého režimu". Využila na to "vědecky" rozpracované metody a je třeba přiznat, že dost úspěšně.

Režie byla perfektní. V listopadu 1988 Federální shromáždění projednalo zprávu Nejvyššího soudu ČSSR a GP ČSSR o stavu zákonnosti. To už bylo po skutečných nebo slíbených atentátech, ale i po demonstracích k výročí vzniku republiky.

Události však nabraly spád a přinutily "vedení" k nezvyklé improvizaci.

V týdnu od 15. - 20. 1. 1989 byly demonstrace celý týden (výročí smrti Jana Palacha). Vzrostl počet zadržených a stíhaných. O událostech bylo denně informováno předsednictvo ÚV KSČ a je zřejmé, že podle toho docházelo k přiostřování zákroků.

- 20. 1. 89 zasedalo předsednictvo ÚV KSČ a reagovalo na události zařazením neplánovaného bodu "Narušení klidu a veřejného pořádku v Praze socialismu nepřátelskými silami" - předkládal M. Jakeš a M. Štěpán ústně, bez písemného materiálu. Po projednání přijali usnesení, že je třeba předložit návrh postupu proti vnitřnímu a zahraničnímu nepříteli. Tento návrh již za týden (27. 1. 89) projednává a přijímá 102. zasedání předsednictva ÚV KSČ včetně ustanovení koordinační skupiny pro boj s antikomunistickými skupinami.

Mezi těmito dvěma zasedáními se však uskutečnily ještě dvě meziresortní porady (24. 1. 89): jedna ve FS u JUDr. Josla, která posuzovala aktuálnost zákonného opatření předsednictva FS na zpřísnění postihů a na druhé byl řešen způsob urychlení adekvátního postihu osob. Konkrétně 47 osob stíhaných za trestné činy a 190 osob za přečiny (pravděpodobná "úroda" Palachova týdne). Zde si ještě dali termín do 20. 2. 1989.

Výsledky těchto porad nebyly uspokojující a problém nevyřešily.

"Návrh postupu proti nepřátelským aktivitám" ukládá konkrétní úkoly odborně příslušným výkonným orgánům, mezi nimi i státní administrativě: "novelizovat tiskový zákon s cílem účinněji čelit rozšiřování nelegálního tisku a na úpravu spolčovacího a shromažďovacího práva federálním zákonem, nebo zákonným opatřením předsednictva FS". O možnosti použití zákonného opatření předsednictva FS se prokazatelně hovořilo již i na meziresortní poradě, jako o způsobu "pružného" řešení, přesto, že, jak na to bylo již poukázáno, nepatřilo to mezi obvyklá řešení (v V. volebním období bylo přijato do té doby jen jedno zákonné opatření předsednictva FS, ale jako vládní návrh!).

Na splnění těchto úkolů byl termín do 28. 2. 1989.

Návrh novely tiskového zákona byl i zpracovaný a zaslaný do Federálního shromáždění, ale nebyl projednávaný. Nebylo to již potřebné! Problém byl vyřešen jinak:

Týden po přijetí "Návrhu postupu ...", 3. 2. 89 přichází A. Indra s paragrafovaným zněním "Návrhu případných (?) zákonných opatření předsednictva Federálního shromáždění, ČNR a SNR a podaří se mu prosadit, aby bylo dodatečně zařazené na program 103. schůze předsednictva ÚV KSČ. Předsednictvo si udělalo čas, aby návrh konkrétního zákonného opatření projednalo paragraf po paragrafu, dopracovalo ho a potom "vzalo na vědomí".

Tento návrh zákonného opatření vyřešil aktuální problémy "vedení": řádně upravil možnosti postihu za "porušování veřejného pořádku" a konečně umožnil podobně postihnout i ty, kteří rozšiřovali různé "nelegální tiskoviny" (i bez novely tiskového zákona).

Aby se z "dobrého nápadu" stal použitelný zákon, byl už potřebný i parlament. Na program schůze předsednictva byl zařazený - opět mimořádně, v poslední chvíli, 14. 2. 1989, jako iniciativní návrh skupiny poslanců (opět jeden nezvyklý institut!). Od schválení, resp. od "vzetí na vědomí" na zasedání předsednictva ÚV KSČ uběhlo 11 dní, na návrhu nebylo potřebné pracovat už prakticky vůbec, mimo dopsání jmen iniciativních poslanců a přesto to členové předsednictva dostali do rukou až před projednáváním. A. Indra navrhl před jeho projednáváním 15-ti minutovou přestávku, aby si to mohli přečíst.

Iniciativní skupina poslanců svorně odmítá autorství i účast na přípravě návrhu zákonného opatření. Někteří tvrdí, že se o tom dověděli až dodatečně.

Na základě autorizovaného autentického těsnopisného záznamu ze zasedání předsednictva FS víme však o tom, že:

- J. Kempný a V. Šalgovič s návrhem pracovali již před tím (Šalgovič hovořil o tom, že oni dva, předsedové národních rad měli doplňující návrh, ale po rozhovoru s A. Indrou od něj upustili.).

- Z "iniciativní skupiny" poslanců minimálně jeden poslanec byl s návrhem zákonného opatření seznámen už před tím a dokonce měl možnost s ním seznámit i předsednictvo své strany Strana Svobody).

Nahoru Další