Česká národní rada 1992 – 1992

Přítomni:

Předseda ČNR M. Uhde, místopředsedové ČNR J. Vlach, J. Kasal, K. Ledvinka, P. Tollner a 193 poslanců.

Za vládu České republiky: předseda vlády V. Klaus, místopředseda vlády J. Kalvoda, místopředseda vlády a ministr financí l. Kočárník, místopředseda vlády a ministr zemědělství J. Lux, ministr životního prostředí F. Benda, ministr pro hospodářskou soutěž S. Bělehrádek, ministr průmyslu a obchodu V. Dlouhý, ministr hospodářství K. Dyba, ministr kultury J. Kabát, ministr zdravotnictví P. Lom, ministr spravedlnosti J. Novák, ministr školství, mládeže a tělovýchovy P. Piťha, ministr vnitra J. Ruml, ministr pro správu národního majetku a jeho privatizaci J. Skalický, ministr práce a sociálních věcí J. Vodička, ministr zahraničních věcí J. Zieleniec, generální prokurátor J. Šetina, prezident Nejvyššího kontrolníhoúřadu P. Hussar, předseda Nejvyššího soudu A. Mokrý.

Přítomni:

Předseda ČNR M. Uhde, místopředsedové ČNR J. Kasal, P. Tollner a 171 poslanců.

Za vládu České republiky: místopředseda vlády J. Kalvoda, ministr pro hospodářskou soutěž S. Bělehrádek, ministr průmyslu a obchodu V. Dlouhý, ministr zdravotnictví P. Lom, ministr spravedlnosti J. Novák, ministr školství, mládeže a tělovýchovy P. Piťha, ministr pro správu národního majetku a jeho privatizaci J. Skalický, generální prokurátor J. Šetina.

Předseda ČNR Milan Uhde: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, vážení hosté, zahajuji 10. schůzi ČNR a všechny vás na ní srdečně vítám.

Návrh pořadu 10. schůze ČNR jste obdrželi na pozvánce, v níž nebylo stanoveno pořadí jednoho bodu. Jde o návrh zahraničního výboru ČNR na "Prohlášení ČNR k parlamentům a národům světa". Předsednictvo ČNR doporučuje, aby tento bod byl zařazen jako bod třetí za vládní návrh ústavního zákona ČNR, Ústava ČR (sněmovní tisky 152 a 154) a za návrh poslankyně Jiřiny Pavlíkové a dalších na vydání zákona ČNR o státních symbolech ČR (sněmovní tisky 189 a 193).

Táži se, zda si někdo z vás přeje navrhnout změnu nebo doplnění návrhu pořadu 10. schůze ČNR. Nejsou žádné návrhy na doplnění, přistoupíme tedy ke schválení pořadu.

Podle prezenční listiny bylo v 9.25 hod. přítomno 148 poslanců, a ČNR je tedy schopna se usnášet.

Protože nebyly podány žádné pozměňovací návrhy k našemu pořadu, budeme nyní hlasovat o celém návrhu pořadu.

Kdo souhlasí s pořadem 10. schůze ČNR podle návrhu předsednictva, ať zvedne ruku. 173.

Kdo je proti? Nikdo.

Návrh pořadu byl jednomyslně schválen a já jen připomínám, že naše další schůze budou na sebe bezprostředně časově navazovat.

Než přistoupíme k projednávání jednotlivých bodů pořadu, chci vás požádat o to, abyste k vystoupením v rozpravě podávali přihlášky písemně.

Přistupujeme nyní k bodu jedna, jímž je

Z pověření vlády ČR předložený návrh odůvodní předseda vlády pan Václav Klaus, jehož prosím, aby se ujal slova.

Předseda vlády ČR Václav Klaus: Vážený pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci!

Nemusím jistě zvlášť zdůrazňovat, že chvíle, ve které před vás předstupuji, abych uvedl návrh Ústavy České republiky, je v pravém slova smyslu chvíle historická. V jednání, které nás nyní čeká, bude vláda i parlament, tedy obě dvě základní demokratické instituce, jež vzešly ze svobodné volby české společnosti, obě budou skládat svou zkoušku dospělosti. Ústavní listina, na níž - jak věřím - se zákonodárný sbor České republiky usnese, položí základy nového českého státu. Tento krok je logickým vyzněním celého našeho politického vývoje od chvíle, kdy česká veřejnost svým rozhodným vystoupením odmítla komunistický režim. Proto nesmí jít o nouzové řešení, ale o pozitivní státotvorný akt.

Málokdo z nás si na přelomu let 1989 - 1990 dovedl v opojení ze znovunabyté svobody představit, s jakými problémy se v budoucnosti budeme muset potýkat. Těžko si to můžeme dnes vyčítat. Změna, která se tehdy s námi a v nás stala, byla změnou zásadní a byla změnou pozitivní. Před námi se otevřely možnosti, o nichž se nám dříve ani nesnilo. Získali jsme po dlouhých čtyřiceti letech zase příležitost. Příležitost svobodně se uplatnit, příležitost svobodně pracovat k tomu, abychom se prosadili jako platná součást rodiny civilizovaných národů a států.

Nyní stojíme před zatím nejnáročnějším problémem: dospět k tomu, co nás všechny spojuje, najít základní společný zájem, který přemostí naše politické různice a spojí široké spektrum našich politických názorů v něco společného. Na tento úkol nemáme nekonečně mnoho času. Je vázán na zásadní politické události, které se kolem nás odehrávají a jichž jsme chtěnými či nechtěnými aktéry.

Slovenský národ využil svobody, která se nám všem otevřela, k tomu, aby dovršil svou národní emancipaci založením vlastního státu. To je skutečnost, kterou - jako demokraté - musíme respektovat. Udělali jsme společně se slovenskou reprezentací všechno pro to, aby i do budoucna mezi Českou a Slovenskou republikou zůstaly zachovány dobré vztahy a maximum těch pozitivních vazeb, jež se mezi nimi během soužití ve společném státním útvaru vytvořily. Pro nás z toho všeho vyplynul úkol navíc, úkol s nímž nikdo z nás předem nepočítal a ani počítat nemohl: dát základy samostatnému českému státu.

Na cestě k českému státu, na cestě k hledání a formulování našeho společného zájmu jsme už učinili první významné kroky. Podařilo se nám schválit důležitý zákon o zániku československé federace, o zániku státního útvaru, který v posledních měsících prakticky přestal fungovat. Zánik federace narazil pochopitelně na odpor těch, kteří chtěli lovit v kalných vodách nekonečných československých různic a získávat z toho na úkor české i slovenské veřejnosti osobní a politický prospěch. Právě proto je potěšitelné, že se podařilo dosáhnout širšího než jen koaličního konsensu, který byl pro přijetí tohoto zákona nezbytný.

Nemohu a nechci přitom zastírat, že větší, důležitější a odpovědnější část úkolu nás teprve čeká. Teď začínáme stavět základy České republiky a svůj zodpovědný politický postoj musíme osvědčit na prvním konkrétním úkolu, který je před námi, a tím je projednání a přijetí české Ústavy.

Obtížnost tohoto úkolu je spojena s tím, že od nás bude, kromě zásadovosti a ostrého vidění problémů, vyžadovat i něco navíc. Bude vyžadovat naši schopnost povznést se nad nutně partikulární a parciální vidění problémů každým z nás a bude vyžadovat schopnost nalézt to společné.

Náš úkol je nelehký: každý, každé politické uskupení, musí hájit program, na jehož základě nám dali voliči důvěru. Přesto musíme udělat i něco navíc, musíme společně usilovat o rozumný kompromis v některých otázkách s důvěrou, že naši voliči takový rozumný kompromis pochopí.

Při hledání tohoto kompromisu však nesmíme překročit tu hranici, která nás dělí od bezzásadového ústupu, od nečelení destruktivním politickým silám.

Smysl ústavní listiny pro existenci státu spočívá v první řadě v tom, že stanoví pevná pravidla a že také stanoví nepřekročitelná omezení exekutivě, že brání svévoli a nedemokratickému způsobu vládnutí. Jsme si plně vědomi této její funkce a snažili jsme se - myslím tím vládu - z tohoto základního poslání Ústavy při jejím koncipování vycházet a respektovat je. Rád konstatuji, že přirozené spory a různost názorů mezi vládou a parlamentem se dosud dějí převážně v tomto základním a tudíž přijatelném rámci.

Jsem přesvědčen, že vláda prokázala dostatečnou vstřícnost a ochotu ke kompromisu všude tam, kde se omezení, která se jí ukládají, nedotýkají samotné její funkčnosti. Přitom některé momenty, které byly do návrhu ústavy zněním zprávy ústavně právního výboru zapracovány, jsou z tohoto hlediska na samém okraji tohoto vymezeného prostoru, ne-li kousek za ním.

Nebudu se teď vyjadřovat k logice Ústavy jako celku ani k jednotlivostem ústavy. Věřím, že všichni z vás, všechny poslanecké výbory a v poslední řadě ústavně právní výbor, udělali maximum a že lepší návrh nemohl být v této chvíli předložen.

Znovu opakuji: Abychom mohli dosáhnout kompromisu rozumného, musíme vycházet z toho, co nás může a musí spojovat. Za všemi našimi parciálními zájmy stojí a prostřednictvím nich se uplatňuje jeden základní zájem společný. Chceme vybudovat Českou republiku a chceme zajistit její existenci a fungování na dlouhou dobu do budoucnosti. Pokud se při dnešní konkrétní příležitosti, při jednání o ústavě českého státu, tohoto pojítka nedobereme, nemůžeme uspět. Soudit nás za to budou naši současníci i naši potomci. A budou nás soudit přísně.

l když jsem si vědom toho, že nikoho z nás, pravděpodobně ani jednoho, předložená Ústava nemůže plně a zcela uspokojit, věřím, že znamená dobré východisko a jménem vlády vám doporučuji, abyste pro ni hlasovali. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji předsedovi vlády České republiky panu Václavu Klausovi a oznamuji, že k tomuto návrhu ústavního zákona jsou dva společní zpravodajové, paní poslankyně Hana Marvanová a pan poslanec Miloslav Výborný. Prosím společné zpravodaje o to, aby odůvodnili společnou zprávu výborů České národní rady.

Poslanec Miloslav Výborný: Pane předsedo, pane premiére, členové vlády, kolegyně a kolegové, dámy a pánové, vláda České republiky projednala a svým usnesením ze dne 4. listopadu letošního roku schválila vládní návrh ústavy České republiky. Tím splnila jeden ze svých prioritních úkolů, uložených v jejím programovém prohlášení. Tento návrh Ústavy byl předložen předsednictvu České národní rady, které svým usnesením č. 194 z 10. listopadu letošního roku přikázalo návrh Ústavy jako sněm. tisk č. 152 VII. volebního období ČNR všem výborům České národní rady, s výjimkou výboru mandátového a imunitního.

Výbory České národní rady projednaly návrh Ústavy takto:

- rozpočtový výbor dne 2. prosince 1992 s přijetím usnesení č. 94

- hospodářský výbor dne 2. prosince 1992 s přijetím usnesení č. 57

- výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu dne 2. prosince 1992 s přijetím usnesení č. 45

- výbor petiční, pro lidská práva a národnosti ve dnech 2. a 3. 12. 1992 s přijetím usnesení č. 42

- zahraniční výbor dne 3. prosince 1992 při přijetí usnesení č. 81

- výbor pro právní ochranu a bezpečnost dne 3. prosince 1992 s přijetím usnesení č. 67

- výbor pro sociální politiku a zdravotnictví dne 3. 12. 1992 s přijetím usnesení č. 3

- výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a živ. prostředí 3. prosince 1992 s přijetím usnesení č. 30

- zemědělský výbor dne 3. 12. 1992 s přijetím usnesení č. 49.

Všechny tyto výbory s rozličnými pozměňovacími návrhy doporučily, aby vládní návrh ústavy byl přijat. Naposledy projednával tento tisk č. 152 ústavně právní výbor ve dnech 7., 8., 9., 10., 11. a 12. prosince.

Ústavně právní výbor přijal k vládnímu návrhu Ústavy, tisk 152, svá usnesení č. 162 a další a na základě usnesení nejen ústavně právního výboru - to zdůrazňuji - ale všech ostatních výborů, byla při schůzce zpravodajů vypracována 12. prosince letošního roku spol. zpráva, která vám je přikládána jako tisk České národní rady tohoto volebního období č. 154.

Ve znění této společné zprávy bude vládní návrh Ústavy v souladu s jednacím řádem projednáván. Prosím jen, abyste si ve společné zprávě opravili na str. 14 chybu tisku, kde v sedmém odstavci, týká se to čl. 58, za slovo "nadpoloviční většinu" omylem vypadlo slovo "hlasů". Považuji za rozumné, abych v této chvíli po vyložení, jakým způsobem byl vládní návrh Ústavy ve výborech projednáván, předal slovo druhé společné zpravodajce k projednávání tohoto tisku, paní poslankyni Haně Marvanové.

Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji společnému zpravodaji panu poslanci Výbornému. Slovo má společná zpravodajka paní poslankyně Hana Marvanová.

Poslankyně Hana Marvanová: Vážený pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, ráda bych naši společnou zpravodajskou zprávu ještě doplnila o jedno konstatování. Na přípravě vládního návrhu Ústavy se podílela dočasná komise předsednictva České národní rady pro přípravu Ústavy, která byla ustavena a její členové byli zvoleni na schůzi předsednictva České národní rady dne 13. 7. letošního roku. Tato komise byla složena podle poměrného zastoupení všech politických stran, které jsou zastoupeny v České národní radě a jejím předsedou byl předseda České národní rady pan Uhde. Komise zahájila svou činnost dne 16. července letošního roku a formou usnesení o politických tezích se snažila ovlivňovat přípravu vládního návrhu Ústavy. Těchto usnesení bylo devět. Komise se snažila vytypovat klíčové problémy a dát určité politické doporučení. Dá se konstatovat, že vládní návrh vycházel z těchto politických doporučení. Komise na svém zasedání dne 4. 12. ukončila svou činnost dopisem, kterým shrnula problémy, které ještě zůstaly nedořešeny, a přijala doporučení, aby k projednání společné zprávy byli přizváni nejen zpravodajové těchto výborů, ale i předsedové všech poslaneckých klubů. Dá se tedy konstatovat, že většina problémů, na které parlamentní komise upozornila, se promítla už do vládního návrhu Ústavy a nakonec i do její společné zprávy. l z toho důvodu doporučuji této sněmovně, aby vládní návrh Ústavy přijala.

Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji společné zpravodajce paní poslankyni Haně Marvanové. Připomínám, že v souladu s § 16 odst. 3 jednacího řádu České národní rady budu při přihláškách do rozpravy dávat přednost těm poslancům, kteří ohlásí podání pozměňovacího návrhu. Otevírám rozpravu, jako první se přihlásil pan poslanec Hirš. Zvu ho k řečništi, připraví se pan poslanec Jiří Drápela, který však pozměňovací návrh neohlásil, pokud správně rozumím jeho přihlášce.

Poslanec Pavel Hirš: Vážený pane předsedo, vážený pane premiére, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, vážení hosté, dnešního dne stojíme před historickým okamžikem, který na dlouhé období poznamená budoucí vývoj v nově vznikající České republice. Je zbytečné připomínat, jakou důležitost má Ústava jako základní právní norma pro legislativní mechanismus, vnitřní řád a demokratický systém státu. K projednání nám byl předložen návrh Ústavy ve smyslu připomínek ústavně právního výboru. Jsem rád, že mohu konstatovat, že všechny zásadní principy požadované poslanci Československé strany socialistické a Nezávislého liberálního klubu byly do těchto připomínek zapracovány.

Mám tím na mysli zejména zahrnutí Listiny práv a svobod do ústavního systému České republiky a přijímání ústavních zákonů třípětinovou většinou. Zejména tato poslední podmínka je podstatná, protože zamezí možným změnám ústavy pokaždé, zvítězí-li ve volbách jiné politická seskupení.

K návrhu ústavy, tisk 154, si dovoluji předložit následující pozměňovací návrhy:

1. V čl. 2 odst. 1 se vypočítávají orgány moci a dále v dalším odstavci se uvádí, kdy může lid vykonávat státní moc přímou demokracií. Zřejmě v odstavci 1 nějakým nedopatřením vypadlo ve výčtu prvků státní moci její uplatňování systémem přímé demokracie, tedy původní slova "nebo přímo". Takže navrhuji, aby tento odstavec zněl: "Lid je zdrojem veškeré státní moci, vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní, nebo přímo." Touto úpravou by tyto dva odstavce pak na sebe logicky navazovaly.

2. V čl. 18 odst. 1 se uvádí: "Do komor parlamentu se použije odlišný způsob voleb." Přitom neuvádí jaký.

Zde bych rád zdůraznil, že celá ústava je koncipována na vzájemné vyváženosti obou komor parlamentu, to je poslanecké sněmovny a senátu, přičemž senát plní v legislativním procesu funkci kontrolního a pojistného mechanismu a má odlišný charakter než poslanecká sněmovna. Aby svoji funkci mohl plnit, musí být zvolen v jiném časovém období a jiným způsobem. Dále - aby senát plnil svoji funkci, měli by být senátoři zástupci užšího okruhu voličů než poslanci poslanecké sněmovny. Proto je nejvýhodnější, aby členové senátu byli voleni v menších jednomandátových obvodech, nejlépe většinovým volebním způsobem.

Na druhé straně - poslanecká sněmovna jako základní prvek legislativního procesu je složena z členů zastupujících větší volební obvody, kdy se na volebním procesu podílejí především politické strany, které, jak se praví v čl. 5 navrhované ústavy, jsou základem politického systému státu. Zde je pak nejvýhodnější nám již tradiční poměrný volební systém.

Z těchto důvodů navrhuji následující znění čl. 18 první odstavec: "Volby do poslanecké sněmovny se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva, podle zásady poměrného zastoupení."

Dále navrhuji zařazení dalšího odst. 2 v následujícím znění: "Volby do senátu se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva většinovým systémem." Stávající odst. 2 se pak přečísluje na odst. 3.

Dále navrhuji v čl. 98 stávající text označit jako odst. 1 a přidat další odst. 2 následujícího znění:

Odstavec 2: "Zřizovat a rušit jiné územní samosprávné celky lze jen ústavním zákonem." Tato úprava by umožnila v rámci velkých samostatných celků jejich vnitřní členění dle přání občanů, obcí nebo měst. Tím bychom umožnili vytváření samosprávných celků zdola přirozenou cestou podle přání občanů a jít dopředu - otupili hroty možným sporům, které by nerespektováním této možnosti mohly vzniknout.

Dovolím si upozornit, že tato navrhovaná formulace má zcela jiný účel než zdánlivě podobná formulace v čl. 99 odst. 3.

Dále navrhuji, aby v čl. 106 byla v odst. 1 nahražena slova "třetina senátorů" slovy "třetina volebních obvodů". Pokládám za nevhodné, aby se senátor po volbách dozvěděl, že je volen pouze na dva roky, když před tím opustil např. zaměstnání. Je přijatelnější, ví-li kandidát předem, že kandiduje za obvod, kde se volby budou konat v kratším termínu. Tato úprava by měla smysl pouze tehdy, bude-li přijata zásada většinového systému voleb do senátu v jednomandátových obvodech.

Posledním mým návrhem, nebo spíše přáním je, abychom jsme se shodli s ústavou první republiky, abychom nazývali budoucí parlament českého státu tradičním názvem - Národním shromážděním.

Na závěr mi, kolegyně a kolegové, dovolte abych apeloval na ty z vás, kteří se dosud nerozhodli, aby zvážili vážnost situace, aby odložili své stranické zájmy, projevili své státotvorné cítění a aby nestáli stranou v době, kdy obnovujeme českou státnost a pokládáme základy nového českého státu.

Je nanejvýš nutné ukončit vleklé diskuse o státoprávním uspořádání a začít se intenzívně věnovat věcem hospodářským, sociálním a ochraně občana. Proto si vás dovolím požádat, abyste pro tuto ústavu hlasovali. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Hiršovi. Slovo má pan poslanec Drápela, který má připraveny pozměňovací návrhy. Připraví se pan poslanec Jaroslav Ortman.

Poslanec Jiří Drápela: Vážený pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, na základě připomínek voličů Liberálně sociální unie z jižní Moravy podávám následující připomínky a pozměňovací návrhy k navrhované ústavě.

Co se týče názvu ústavy, navrhuji aby ústava zněla, že je to Ústava Českomoravské republiky.

Co se týče preambule, navrhuji tyto změny: "My, občané Českomoravské republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku v čase obnovy samostatného Českomoravského státu, věrni všem dobrým tradicím dávné státnosti Velké Moravy, zemí Koruny České i státnosti československé" atd. - čili všude tam, kde je uváděna "Česká republika", doplnit "Českomoravská republika".

V hlavě Il. v článku 29 vložit nový odstavec tohoto znění: "Poslanecká sněmovna volí a odvolává 25členný stálý výbor Poslanecké sněmovny, který tvoří předseda Poslanecké sněmovny, místopředsedové a další členové."

Další odstavec: "Stálý výbor Poslanecké sněmovny je složen podle zásady poměrného zastoupení politických stran a politických hnutí v Poslanecká sněmovně."

Za článek 29 vložit další odstavce tohoto znění: "Stálý výbor se usnáší nadpoloviční většinou svých členů."

Další odstavec: "Dojde-li k rozpuštění Poslanecké sněmovny, přísluší stálém výboru přijímat zákonná opatření ve věcech, které nesnesou odkladu a k nimž by bylo jinak třeba zákona. Zákonnými opatřeními nelze přijímat a měnit ústavní zákony, ani zákony, jimiž se provádějí základní práva a svobody."

V hlavě VI. změnit název "Česká národní banka" na "Českomoravská národní banka".

V hlavě VII. v čl. 98 druhá věta - navrhuji toto znění: Alternativa A: "Vyššími územně správními celky jsou" - a teď doplňuji - "historické země a kraje". Alternativa B: "Českomoravská republika se člení na Zemi českou, Zemi moravskou, a Zemi slezskou. Odpovídá to i dnešnímu znaku Česká republiky. Země se člení na okresy a okresy na obce."

V čl. 99 navrhuji doplnit další odstavce:

Odstavec 4: "Vyšší územně samosprávné celky jsou samostatně spravovány sněmy nebo zastupitelstvy, pokud zákon nestanoví jinak."

Odstavec 5: Zemi moravskou, Zemi slezskou a kraje jako územně samosprávné celky lze vytvořit nebo zrušit pouze ústavním zákonem.

Poslední 6. odstavec: "Hranice zemí a krajů budou vyhlášeny samostatným ústavním zákonem."

Děkuji.

Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Drápelovi. Slovo má poslanec Jaroslav Ortman, připraví se pan poslanec Jaroslav Novák.

Poslanec Jaroslav Ortman: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, projednáváme návrh Ústavy České republiky, tedy dokument, jenž má určit právně režim uspořádání České republiky. Poslanci Levého bloku se do procesu jeho přípravy aktivně zapojili. Předložili jsme příslušné parlamentní komisi nejprve dvě hlavy zásad ústavy, a poté předsednictvu ČNR paragrafované znění návrhu celé ústavy.

Ústava České republiky by měla být nadčasovým dokumentem, nesloužící potřebám jakékoliv politické koalice. Jsme pro právní stát, založený na demokratických principech. Jasně jsme prohlásili, že upřednostňujeme jednokomorový parlament. Když koncepce vládního návrhu vychází z dvoukomorového parlamentu, s jasným posláním druhé komory, konstatuji, že znění společné zprávy k řadě dalších připomínek poslanců Levého bloku přihlédlo. Jsme přesvědčeni, že Ústava jako rigidní právní norma by měla jasně pojmenovat princip volebního systému do parlamentu.

Dámy a pánové, 1. ledna 1993 vznikne samostatný český stát. Vzhledem k významu dokumentu, který dnes projednáváme, současně navrhujeme, aby bylo přijato takové procedurální řešení, které by umožnilo, aby po odhlasování pozměňujících návrhů, ale ještě před hlasováním celkovým, zazněla stanoviska poslaneckých klubů o jejich závěrečných postojích k ústavě. Děkuji.