Česká národní rada 1992 – 1992

Zápis

z 27. schůze ústavně právního výboru České národní rady,

která se konala 7., 8., 9., 10., 11. a 12. prosince 1992 na zámku Lány

 

Přítomni:	posl. Marek BENDA, JUDr. Jiří BÍLÝ, ing. Viktor DOBAL, JUDr. František KAČENKA, Petr KOHÁČEK, MUDr. Milena KOLÁŘOVÁ, JUDr. Hana MARVANOVÁ, ing. Ivan MAŠEK, Eva MATOUŠKOVÁ, JUDr. Dalibor MATULKA, JUDr. Jan NAVRÁTIL, ing. Ladislav NEDOROST, JUDr. Libor NOVÁK, Miroslav NOVOTNÝ, JUDr. ing. Pavel PETRŽÍLEK, JUDr. Anna RÖSCHOVÁ, JUDr. Miloslav VÝBORNÝ, JUDr. Jiří VYVADIL, JUDr. Ondřej ZEMINA
Omluveni:	7., 11. a 12. 12. posl. JUDr. ing. Pavel PETRŽÍLEK
Hosté:	PhDr. Milan UHDE - předseda ČNR
	doc. ing. Václav KLAUS, CSc. - předseda vlády ČR
	JUDr. Jan KALVODA - místopředseda vlády ČR
	JUDr. Cyril SVOBODA - náměstek ministra spravedlnosti ČR
	JUDr. Petra BUZKOVÁ - poslankyně ČNR (klub ČSSD) - zúčastnila se celého jednání výboru

Schůzi výboru ve 14.00 hodin zahájil a řídil předseda ústavně právního výboru posl. JUDr. Miloslav VÝBORNÝ.

 

Schválený pořad schůze:

1.	Návrh skupiny poslanců ČNR na vydání zákona ČNR o státních symbolech České republiky (tisk 189)
2.	Vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon ČNR č. 391/1991 Sb., o platových poměrech soudců, státních notářů, justičních a notářských čekatelů (tisk 216)
3.	Vládní návrh zákona ČNR o České národní bance (tisk 191)
4.	Vládní návrh Ústavy České republiky (tisk 152)

 

K bodu 1:

Úvodní slovo k vládnímu návrhu Ústavy České republiky (tisk 152) přednesl předseda České národní rady PhDr. Milan UHDE.

Vládní návrh Ústavy České republiky (tisk 152) odůvodnil předseda vlády České republiky doc. ing. Václav KLAUS, CSc.

Zpravodajské zprávy přednesli výborem určení zpravodajové posl. JUDr. Hana MARVANOVÁ a JUDr. Miloslav VÝBORNÝ (poté se řízení výboru ujala místopředsedkyně výboru posl. JUDr. Anna RÖSCHOVÁ.

V povšechné rozpravě vystoupili posl. Marek BENDA, JUDr. Dalibor MATULKA, JUDr. Jan NAVRÁTIL, JUDr. Jiří VYVADIL, ing. Ivan MAŠEK a JUDr. Jiří BÍLÝ.

Na připomínky a dotazy poslanců odpovídali předseda vlády České republiky doc. ing. Václav KLAUS, CSc., a místopředseda vlády České republiky JUDr. Jan KALVODA.

Poté bylo jednání přerušeno do 16.30 hod.

V 16.30 hod. jednání výboru pokračovalo všeobecnou rozpravou. Jednání byl přítomen předseda České národní rady PhDr. Milan UHDE a místopředseda vlády České republiky JUDr. Jan KALVODA.

V 16.45 hod. byla zahájena podrobná rozprava, a to k názvu republiky - žádný z návrhů posl. JUDr. Jiřího Bílého nebyl přijat.

K návrhu preambule se poslanci shodli, že při jednání budou vycházet z návrhu preambule, který předložila komise předsednictva ČNR pro přípravu Ústavy České republiky ze dne 27. listopadu 1992.

Preambule byla přijata (z 18 přítomných poslanců 16 hlasovalo pro, nikdo proti a 2 se zdrželi).

V obecné rozpravě k hlavně první bylo předmětem jednání zejména

-	zda Listina má být inkorporována jako hlava (5 poslanců hlasovalo pro, 13 proti),
-	zda Listina má být přílohou ústavy (5 poslanců hlasovalo pro, 13 proti),
-	zda v ústavě v hlavě první má být odkaz na Listinu (14 poslanců hlasovalo pro, 4 se zdrželi).

 

/Jednání výboru bylo přerušeno v 19.25 hod./

/8. 12. 1992 jednání zahájeno v 9.00 hod. - řídil místopředseda výboru

posl. ing. Ivan MAŠEK/

 

Výbor se zabýval podrobnou rozpravou k hlavě první.

Zpravodajka výboru posl. JUDr. Hana MARVANOVÁ průběžně informovala výbor o připomínkách výborů k jednotlivým článkům.

Výbor přijal pozměňovací návrhy k čl. 2, 3, 4, 6, 7, 8, 9, 11 a 14.

Jednání k čl. 10 bylo přerušeno a byl požádán místopředseda vlády dr. Kalvoda, aby zajistil výboru stanovisko legislativních odborníků k otázkám mezinárodních smluv. K čl. 8 návrh úpravy, který vznesl posl. Kačenka, bude předmětem jednání výboru až po projednání hlavy sedmé.

Odpolednímu jednání byl přítomen i předseda ČNR PhDr. Milan Uhde, od 16.00 hod. byl jednání přítomen i omluvený posl. dr. ing. Petržílek. Jednání byl za omluveného místopředsedu dr. Kalvodu přítomen náměstek ministra spravedlnosti ČR dr. Svoboda.

V 16.40 hod. navrhl posl. Výborný, aby po projednání hlavy první byl projednán tisk 189 - státní symboly - nebyl přijat (z 19 přítomných poslanců 6 poslanců hlasovalo pro a 5 proti).

 

(Od 17.00 hod. řídila schůzi místopředsedkyně výboru

posl. JUDr. Anna RÖSCHOVÁ)

 

Výbor se zabýval obecnou rozpravou k hlavě druhé.

Na návrh poslance JUDr. Ondřeje Zeminy výbor hlasoval o tom, zda základem jednání má být jednání o dvoukomorovém parlamentu (10 poslanců hlasovalo pro).

V 17.15 hod. bylo jednání výboru přerušeno do 20.00 hod.

Výbor ve večerním jednání přijal pozměňovací návrhy k čl. 17, 23, 27, 28, 32, 34 a 35. U čl. 23 bylo přerušeno jednání s tím, že posl. Koháček, Benda a Marvanová sjednotí dikci slibů uvedených v Ústavě a výboru předloží návrh později.

 

/Schůze výboru byla přerušena 9.12. v 0.30 hod./

/9. 12. 1922 jednání zahájeno v 9.00 hod. - řídila místopředsedkyně výboru

posl. JUDr. Anna RÖSCHOVÁ/

 

Od 11.00 hod. byl jednání přítomen předseda ČNR PhDr. Milan Uhde a od 15.05 hod. náměstek ministra spravedlnosti České republiky JUDr. Cyril Svoboda.

Výbor pokračoval v podrobné rozpravě k hlavě druhé a přijal další připomínky k čl. 38 a 39.

Poté bylo jednání výboru přerušeno (do 11.00 hod. - schůzky klubů).

Na návrh posl. dr. Anny Röschové výbor revokoval všechny změny přijaté k čl. 39 (z 19 přítomných poslanců 17 hlasovalo pro, nikdo proti). K čl. 39 se poté vyjádřili zástupci všech klubů, a to posl. Vyvadil, Matulka, Nedorost, Petržílek, Kačenka, Zemina a Výborný.

 

Od 12.00 hod. do 15.05 hod. bylo jednání opět přerušeno (jednání klubů).

 

Jednání výboru k čl. 39 vládního návrhu Ústavy ČR (tisk 152) bylo na návrh posl. Zeminy přerušeno do čtvrtka 10.12 do 9.00 hod. Výbor souhlasil, že bude jednat o návrhu skupiny poslanců ČNR na vydání zákona ČNR o státních symbolech České republiky (tisk 189).

 

K bodu 2:

Návrh skupiny poslanců ČNR na vydání zákona ČNR o státních symbolech České republiky (tisk 189) odůvodnil člen návrhové skupiny poslanců JUDr. Ondřej ZEMINA.

Zpravodajskou zprávu přednesl posl. Petr KOHÁČEK.

V obecné rozpravě posl. JUDr. Jiří BÍLÝ přednesl velmi odborný heraldický výklad k předloženému návrhu.

Výbor vyslovil souhlas, aby zpravodajem k projednávanému návrhu ve schůzi ČNR byl posl. JUDr. Jiří Bílý.

Závěrem výbor doporučil České národní radě, aby vyslovila souhlas s návrhem s připomínky k § 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9 a 10. Zároveň výbor doporučil, aby dr. Bílý byl společným zpravodajem výborů ČNR k tisku 189.

 

/Schůze výboru byla přerušena v 17.00 hod./

 

Usnesení č. 159

ústavně právního výboru České národní rady

z 9. prosince 1992

 

k návrhu skupiny poslanců ČNR na vydání zákona ČNR o státních symbolech České republiky (tisk 189)

 

Po odůvodnění člena návrhové skupiny poslanců JUDr. Ondřeje Zeminy, zpravodajských zprávách posl. Petra Koháčka a JUDr. Jiřího Bílého a po rozpravě

ústavně právní výbor

I.	doporučuje České národní radě, aby vyslovila souhlas s návrhem s těmito připomínkami:

obecně:

výbor upozorňuje, že nelze v jednotlivých ustanoveních uvádět odstavce, aniž by byly označeny číslem. Tyto odstavce je třeba spojit s předchozím textem,

 

k § 1

začátek upravit takto: "Státními symboly České republiky jsou ...",

 

k § 2 odst. 1

-	v první větě vypustit slova "České republiky".
-	ve třetí větě slova "se stříbrnou pružinou zakončenou jetelovými trojlístky" nahradit slovy "se stříbrným půlměsícem zakončeným jetelovými trojlístky",

k § 2 odst. 2

vypustit slova "České republiky",

 

k § 3

vypustit slova "České republiky",

 

k § 4

-	v první větě vypustit slova "České republiky",
-	druhá věta zní: "Poměr šířky vlajky k její délce je 2:3.",

 

k § 5

-	v první větě vypustit slovo "České",
-	ve druhé větě vypustit slova "České republiky",

 

k § 6 odst. 1

vypustit slova "České republiky" (2x),

§ 6 odst. 2 zní:

"(2) Pečetidlo státní pečeti uchovává prezident republiky.",

 

k § 7 odst. 1

vypustit slova "České republiky" (2x),

 

k § 8 a 9

-	vypustit,
-	ostatní paragrafy přečíslovat,

 

dosavadní § 10 zní:

"Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1993.",

 

II.	doporučuje, aby společným zpravodajem výborů ve schůzi České národní rady k tomuto návrhu zákona byl poslanec JUDr. Jiří Bílý,
II.	zmocňuje zpravodaje výboru posl. JUDr. Jiřího Bílého, aby spolu se zpravodaji ostatních výborů, které návrh projednaly, vypracovali společnou zprávu, která bude předložena schůzi České národní rady.

 

Petr KOHÁČEK v.r.	JUDr. Miloslav VÝBORNÝ v.r.
ověřovatel výboru	předseda výboru

 

 

/10. 12. 1992 jednání zahájeno v 9.00 hod. - řídila místopředsedkyně výboru

posl. JUDr. Anna RÖSCHOVÁ/

 

Jednání výboru byl přítomen místopředseda vlády České republiky JUDr. Jan Kalvoda.

Pokračováno v jednání k čl. 39 - byly zopakovány připomínky posl. Výborného, Matulky, Röschové, Maška a Zeminy z předešlého dne.

Návrh posl. Röschové k čl. 39 odst. 3 (vyhlášení válečného stavu) byl z 19 přítomných poslanců přijat 19 hlasy.

Návrh posl. Zeminy na nový čl. 39 odst. 4: "K přijetí ústavního zákona a ke schválení mezinárodní smlouvy se silou ústavního zákona je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny přítomných poslanců." byl přijat z 19 přítomných poslanců 18 hlasy, 1 se zdržel.

Návrh posl. Maška na nové znění čl. 39 odst.: 3 "K přijetí usnesení o vyhlášení válečného stavu a k přijetí usnesení o souhlasu s pobytem cizích vojsk na území České republiky je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců a nadpoloviční většiny všech senátorů." byl z 19 přítomných poslanců přijat 18 hlasy, 1 se zdržel.

Návrh posl. Dobala k čl. 39 odst. 1 - "jedné třetiny" byl z 19 přítomných poslanců přijat 10 hlasy, 5 bylo proti, 4 se zdrželi.

Výbor pokračoval v projednání vládního návrhu Ústavy ČR (tisk 152) a přijal v podrobné rozpravě další připomínky k hlavě druhé, a to k čl. 39, 40, 42, 43, 44, 45, 46, 47, 48, 49, 51 a 53.

Poslanec Marek Benda upozornil člena vlády ČR JUDr. Jana Kalvodu, aby legislativní odborníci z vlády České republiky doručili neprodleně ústavně právnímu výboru své stanovisko k ustanovením návrhu ústavy týkajících se mezinárodních smluv.

 

/Od 17.00 hod. schůzi výboru řídil místopředseda výboru

posl. ing. Ivan MAŠEK"

 

Z odpoledního a dalšího jednání se omluvil posl. dr. ing. Petržílek.

K dosavadnímu čl. 51 se uskutečnilo orientační hlasování, zda prezident má právo vracet zákony (z 18 přítomných poslanců 13 hlasovalo pro a 3 proti), dále, zda o takto vráceném zákonu by měla hlasovat Poslanecká sněmovna (z 18 přítomných poslanců 15 hlasovalo pro, nikdo proti).

V obecné rozpravě k hlavě třetí vystoupili posl. dr. Hana Marvanová, dr. František Kačenka a dr. Jiří Vyvadil.

Výbor přijal pozměňovací návrhy k čl. 55, 57, 59, 62. 63, 64, 65 a 66.

 

K bodům 3 a 4:

Výbor se po úvodním slově předsedy výboru posl. JUDr. Miloslava Výborného usnesl z nedostatku času neprojednávat vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon ČNR č. 391/1991 Sb., o platových poměrech soudců, státních notářů, justičních a notářských čekatelů (tisk 216) (ze 14 přítomných poslanců 14 hlasovalo pro) a vládní návrh zákona ČNR o České národní bance (tisk 191) (ze 17 přítomných poslanců 16 hlasovalo pro).

 

/Schůze výboru byla přerušena ve 24.00 hod./

 

Usnesení č. 160

ústavně právního výboru České národní rady

z 10. prosince 1992

 

k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon ČNR č. 391/1991 Sb., o platových poměrech soudců, státních notářů, justičních a notářských čekatelů (tisk 216)

 

Po úvodním slově předsedy výboru posl. JUDr. Miloslava Výborného a po rozpravě

ústavně právní výbor

se usnesl z nedostatku času tento návrh neprojednávat.

 

Petr KOHÁČEK v.r.	JUDr. Miloslav VÝBORNÝ v.r.
ověřovatel výboru	předseda výboru

 

Usnesení č. 161

ústavně právního výboru České národní rady

z 10. prosince 1992

 

k vládnímu návrhu zákona ČNR o České národní bance (tisk 191)

 

Po úvodním slově předsedy výboru posl. JUDr. Miloslava Výborného a po rozpravě

ústavně právní výbor

se usnesl z nedostatku času tento návrh neprojednávat.

 

Petr KOHÁČEK v.r.	JUDr. Miloslav VÝBORNÝ v.r.
ověřovatel výboru	předseda výboru

 

/11. 12. 1992 jednání výboru zahájeno v 9.30 hod. - zahájil předseda výboru

posl. JUDr. Miloslav VÝBORNÝ/

 

Jednání byl přítomen předseda České národní rady PhDr. Milan Uhde, který předložil výboru návrhy stylistických úprav, a to až do čl. 58 a místopředsedy vlády ČR JUDr. Jan Kalvoda.

Na návrh poslance JUDr. Jiřího Vyvadila výbor souhlasil s tím, aby schůzi řídil posl. JUDr. Ondřej ZEMINA.

Dále výbor pokračoval v podrobné rozpravě k hlavě třetí a přijal pozměňovací návrhy k čl. 69, 72, 73, 77 a 79. Jednání k čl. 69 bylo přerušeno - slib).

V 10.30 hod. byla otevřena obecná rozprava k hlavě čtvrté - moc soudní.

Na návrh posl. Marka Bendy poslanci orientačním hlasováním se vyjádřili, zda má být v ústavě zakotven institut Nejvyššího správního soudu (15 poslanců hlasovalo pro).

Dále orientačním hlasováním se poslanci vyjádřili, zda zakotvit v ústavě Nejvyšší soudcovskou radu (2 poslanci hlasovali pro a 4 proti).

Podrobné rozpravě k hlavě čtvrté byl přítomen náměstek ministra spravedlnosti České republiky JUDr. Cyril Svoboda. Poslanci přijali pozměňovací návrhy k čl. 81, 83, 85, 86, 90, 91, 94, 95 a 96.

K hlavě páté po povšechné a podrobné rozpravě nebyly přijaty žádné připomínky.

K hlavě šesté po povšechné a podrobné rozpravě nebyly přijaty žádné připomínky.

Dále se výbor zabýval vystoupením posl. JUDr. Petry Buzkové týkající se zakotvení institutu "ochránce práv člověka" do ústavy. Tento návrh nebyl přijat.

Jednání výboru bylo přerušeno na jednání klubů od 16.45 do 18.30 hod.

Jednání k hlavě sedmé pokračovalo v obecné rozpravě (problematika územní samosprávy).

Mj. posl. JUDr. František Kačenka z pověření klubu HSD-SMS seznámil výbor se stanovisky k této hlavě ústavy.

Po podrobné rozpravě přijal výbor pozměňovací návrhy k čl. 99, 100, 101, 102, 103, 104 a 105.

Výbor se vrátil k přerušenému jednání ohledně čl. 8.

Dále se výbor zabýval stylistickými návrhy předloženými předsedou ČNR dr. Milanem Uhdem.

Poté se výbor vrátil k jednání ohledně čl. 85 a 87.

Hlavu osmou předložil v úplně novém znění poslanec Marek Benda, kterou výbor vzal za základ svého jednání.

Dále výbor jednal o ustanoveních upravujících sliby, které během jednání přerušil.

Při orientačním hlasování, aby do Ústavy byla zapracována ustanovení o ohrožení státu bylo 15 poslanců pro.

Výbor souhlasil, aby společnými zpravodaji výborů ve schůzi ČNR byli posl. JUDr. Miloslav Výborný a JUDr. Hana Marvanová.

Při konečném hlasování o vládním návrhu Ústavy České republiky (tisk 152) ze 17 přítomných poslanců 12 hlasovalo pro, 2 proti a 3 se zdrželi hlasování.

 

Usnesení č. 162

ústavně právního výboru České národní rady

z 7., 8., 9., 10., 11. a 12. prosince 1992

 

k vládnímu návrhu Ústavy České republiky (tisk 152)

 

Po úvodních slovech předsedy České národní rady PhDr. Milana Uhdeho, předsedy vlády České republiky doc. ing. Václava Klause, CSc., místopředsedy vlády České republiky JUDr. Jana Kalvody, za účasti tajemníka komise vlády České republiky pro přípravu Ústavy České republiky a náměstka ministra spravedlnosti České republiky JUDr. Cyrila Svobody, zpravodajských zprávách posl. JUDr. Miloslava Výborného a JUDr. Hany Marvanové a po rozpravě

ústavně právní výbor

I. doporučuje České národní radě, aby schválila návrh Ústavy České republiky v tomto znění:

 

"Ústava

České republiky

ze dne ..............................

 

Česká národní rada se usnesla na tomto ústavním zákoně:

 

Preambule

My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku,

v čase obnovy samostatného českého státu

věrni všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé

odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody

jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku,

jako svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti,

jako součást rodiny evropských a světových demokracií,

odhodláni společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní bohatství,

odhodláni řídit se všemi osvědčenými principy právního státu,

prostřednictvím svých svobodně zvolených zástupců přijímáme tuto Ústavu České republiky:

 

Hlava první

Základní ustanovení

Čl. 1

Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.

 

Čl. 2

(1) Veškerá státní moc vychází z lidu, který ji vykonává prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.

(2) Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo.

(3) Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.

(4) Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.

 

Čl. 3

Součástí ústavního pořádku České republiky je Listina základních práv a svobod.

 

Čl. 4

Základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci.

 

Čl. 5

Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů.

 

Čl. 6

Politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním. Rozhodování většiny dbá ochrany menšin.

 

Čl. 7

Stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství.

 

Čl. 8

Zaručuje se samospráva územních samosprávných celků.

 

Čl. 9

(1) Ústava může být doplňována či měněna pouze ústavními zákony.

(2) Změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná.

(3) Výkladem právních norem nelze oprávnit odstranění nebo ohrožení základů demokratického státu.

 

Čl. 10 - jednání bylo přerušeno

(1) Mezinárodní smlouvy o základních svobodách a lidských právech, závazné pro Českou republiku, schválené Parlamentem a ratifikované prezidentem republiky, jsou bezprostředně závazné a mají sílu ústavního zákona.

(2) Ostatní mezinárodní smlouvy, závazné pro Českou republiku, schválené Parlamentem a ratifikované prezidentem republiky, jsou bezprostředně závazné a mají sílu zákona.

 

Čl. 11

Území České republiky tvoří nedílný celek, jehož státní hranice mohou být měněny jen ústavním zákonem.

 

Čl. 12

(1) Nabývání a pozbývání státního občanství České republiky stanoví zákon.

(2) Nikdo nemůže být proti své vůli zbaven státního občanství.

 

Čl. 13

Hlavním městem České republiky je Praha.

 

Čl. 14

(1) Státními symboly České republiky jsou velký a malý státní znak, státní barvy, státní vlajka, vlajka prezidenta republiky, státní pečeť a státní hymna.

(2) Státní symboly a jejich používání upraví zákon.

 

Hlava druhá

Moc zákonodárná

Čl. 15

(1) Zákonodárná moc v České republice náleží Parlamentu.

(2) Parlament je tvořen dvěma komorami, Poslaneckou sněmovnou a Senátem.

 

Čl. 16

(1) Poslanecká sněmovna má 200 poslanců, kteří jsou voleni na dobu čtyř let.

(2) Senát má 81 senátorů, kteří jsou voleni na dobu šesti let. Každé dva roky se volí třetina senátorů.

 

Čl. 17

(1) Volby do obou komor se konají ve lhůtě počínající třicátým dnem před uplynutím volebního období a končící dnem jeho uplynutí.

(2) Byla-li Poslanecká sněmovna rozpuštěna, konají se volby do šedesáti dnů po jejím rozpuštění.

 

Čl. 18

(1) Volby do obou komor se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva.

(2) Právo volit má každý občan České republiky, který dosáhl věku 18 let.

 

Čl. 19

(1) Do Poslanecké sněmovny může být zvolen každý občan České republiky, který má právo volit a dosáhl věku 21 let.

(2) Do Senátu může být zvolen každý občan České republiky, který má právo volit a dosáhl věku 40 let.

(3) Mandát poslance nebo senátora vzniká zvolením.

 

Čl. 20

Další podmínky výkonu volebního práva, organizaci voleb a rozsah soudního přezkumu stanoví zákon.

 

Čl. 21

Nikdo nemůže být současně členem obou komor Parlamentu.

 

Čl. 22

(1) S funkcí poslance nebo senátora je neslučitelný výkon úřadu prezidenta republiky, funkce soudce a další funkce, které stanoví zákon.

(2) Dnem, kdy se poslanec nebo senátor ujal úřadu prezidenta republiky, nebo dnem, kdy se ujal funkce soudce nebo jiné funkce neslučitelné s funkcí poslance nebo senátora, zaniká jeho mandát poslance nebo senátora.

 

Čl. 23

(1) Poslanec složí slib na první schůzi Poslanecké sněmovny, které se zúčastní.

(2) Senátor složí slib na první schůzi Senátu, které se zúčastní.

(3) Slib poslance a senátora zní: "Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí."

 

Čl. 24

Poslanec nebo senátor se může svého mandátu vzdát prohlášením učiněným osobně na schůzi komory, jejímž je členem. Brání-li mu v tom závažné okolnosti, učiní tak způsobem stanoveným zákonem.

 

Čl. 25

Poslanci a senátoři vykonávají svůj mandát osobně v souladu se svým slibem a nejsou přitom vázáni žádnými příkazy.

 

Čl. 26

Mandát poslance nebo senátora zaniká

a)	odepřením slibu nebo složením slibu s výhradou,
b)	uplynutím volebního období,
c)	vzdáním se mandátu,
d)	ztrátou volitelnosti,
e)	u poslanců rozpuštěním Poslanecké sněmovny,
f)	vznikem neslučitelnosti funkcí podle Čl. 22.

 

Čl. 27

(1) Poslance ani senátora nelze postihnout pro hlasování v Poslanecké sněmovně nebo Senátu nebo jejich orgánech.

(2) Za projevy učiněné v Poslanecké sněmovně nebo v jejích orgánech nelze poslance trestně stíhat. Poslanec podléhá jen disciplinární pravomoci Poslanecké sněmovny.

(3) Za projevy učiněné v Senátu nebo v jeho orgánech nelze senátora trestně stíhat. Senátor podléhá jen disciplinární pravomoci Senátu.

(4) Za přestupky poslanec nebo senátor podléhá jen disciplinární pravomoci komory, jejímž je členem, pokud zákon nestanoví jinak.

(5) Poslance ani senátora nelze trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je členem. Odepře-li komora souhlas, je trestní stíhání navždy vyloučeno.

(6) Poslance nebo senátora lze zadržet, jen byl-li dopaden při páchání trestného činu nebo bezprostředně poté. Příslušný orgán je povinen zadržení ihned oznámit předsedovi komory, jejímž je zadržený členem; nedá-li předseda komory do 24 hodin od zadržení souhlas k odevzdání zadrženého soudu, je příslušný orgán povinen ho propustit. Na své první následující schůzi komora rozhodne o přípustnosti stíhání s konečnou platností.

 

Čl. 28

Poslanec i senátor má právo odepřít svědectví o skutečnostech, které se dozvěděl v souvislosti s výkonem svého mandátu, a to i poté, kdy přestal být poslancem nebo senátorem.

 

Čl. 29

(1) Poslanecká sněmovna volí a odvolává předsedu a místopředsedy Poslanecké sněmovny.

(2) Senát volí a odvolává předsedu a místopředsedy Senátu.

 

Čl. 30

(1) Pro vyšetření věci veřejného zájmu může Poslanecká sněmovna zřídit vyšetřovací komisi, navrhne-li to nejméně pětina poslanců.

(2) Řízení před komisí upraví zákon.

 

Čl. 31

(1) Komory zřizují jako své orgány výbory a komise.

(2) Činnost výborů a komisí upraví zákon.

 

Čl. 32

Poslanec nebo senátor, který je členem vlády, nemůže být předsedou či místopředsedou Poslanecké sněmovny nebo Senátu ani členem parlamentních výborů, vyšetřovací komise nebo komisí.

 

Čl. 33

(1) Dojde-li k rozpuštění Poslanecké sněmovny, přísluší Senátu přijímat zákonná opatření ve věcech, které nesnesou odkladu a vyžadovaly by jinak přijetí zákona.

(2) Senátu však nepřísluší přijímat zákonné opatření ve věcech ústavy, státního rozpočtu, státního závěrečného účtu, volebního zákona a mezinárodních smluv, které mají sílu ústavního zákona.

(3) Zákonné opatření může Senátu navrhnout jen vláda.

(4) Zákonné opatření Senátu podepisuje předseda Senátu, prezident republiky a předseda vlády; vyhlašuje se stejně jako zákony.

(5) Zákonné opatření Senátu musí být schváleno Poslaneckou sněmovnou na její první schůzi. Neschválí-li je Poslanecká sněmovna, pozbývají další platnosti.

 

Čl. 34

(1) Zasedání komor jsou stálá. Zasedání Poslanecké sněmovny svolává prezident republiky tak, aby bylo zahájeno nejpozději třicátý den po dni voleb; neučiní-li tak, sejde se Poslanecká sněmovna třicátý den po dni voleb.

(2) Zasedání komory může být usnesením přerušeno. Celková doba, po kterou může být zasedání přerušeno, nesmí překročit sto dvacet dnů v roce.

(3) V době přerušení zasedání může předseda Poslanecké sněmovny nebo Senátu svolat komoru ke schůzi před stanoveným termínem. Učiní tak vždy, požádá-li jej o to prezident republiky, vláda nebo nejméně pětina členů komory.

(4) Zasedání Poslanecké sněmovny končí uplynutím jejího volebního období nebo jejím rozpuštěním.

 

Čl. 35

(1) Poslaneckou sněmovnu může rozpustit prezident republiky, jestliže

a)	Poslanecká sněmovna nevyslovila důvěru nově jmenované vládě, jejíž předseda byl prezidentem republiky jmenován na návrh předsedy Poslanecké sněmovny,
b)	Poslanecká sněmovna se neusnese do tří měsíců o vládním návrhu zákona, s jehož projednáním spojila vláda otázku důvěry,
c)	zasedání Poslanecké sněmovny bylo přerušeno po dobu delší, než je přípustné,
d)	Poslanecká sněmovna nebyla po dobu delší tří měsíců způsobilá se usnášet, ačkoliv nebylo její zasedání přerušeno a ačkoliv byla v té době opakovaně svolána ke schůzi.

(2) Poslaneckou sněmovnu nelze rozpustit tři měsíce před skončením jejího volebního období.

 

Čl. 36

Schůze komor jsou veřejné. Veřejnost může být vyloučena jen za podmínek stanovených zákonem.

 

Čl. 37

(1) Společnou schůzi komor svolává předseda Poslanecké sněmovny.

(2) Pro jednání společné schůze komor platí jednací řád Poslanecké sněmovny.

 

Čl. 38

(1) Člen vlády má právo účastnit se schůzí obou komor, jejich výborů a komisí. Udělí se mu slovo, kdykoliv o to požádá.

(2) Člen vlády je povinen osobně se dostavit do schůze Poslanecké sněmovny na základě jejího usnesení. To platí i o schůzi výboru, komise nebo vyšetřovací komise, kde však se člen vlády může dát zastupovat svým náměstkem nebo jiným členem vlády, není-li výslovně požadována jeho osobní účast.

 

Čl. 39

(1) Komory jsou způsobilé se usnášet za přítomnosti alespoň jedné třetiny svých členů.

(2) K přijetí usnesení komory je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců nebo senátorů, nestanoví-li ústava jinak.

(3) K přijetí usnesení o vyhlášení válečného stavu a k přijetí usnesení o souhlasu s pobytem cizích vojsk na území České republiky je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců a nadpoloviční většiny všech senátorů.

(4) K přijetí ústavního zákona a ke schválení mezinárodní smlouvy se silou ústavního zákona je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny přítomných senátorů.

 

Čl. 40

K přijetí volebního zákona a zákona o zásadách jednání a styku obou komor mezi sebou jakož i navenek a zákona o jednacím řádu Senátu je třeba, aby byl schválen Poslaneckou sněmovnou a Senátem.

 

Čl. 41

(1) Návrhy zákonů se podávají Poslanecké sněmovně.

(2) Návrh zákona může podat poslanec, skupina poslanců, Senát, vláda nebo zastupitelstvo dalšího územního samosprávného celku.

 

Čl. 42

(1) Návrh zákona o státním rozpočtu a návrh státního závěrečného účtu podává vláda.

(2) Tyto návrhy projednává na veřejné schůzi a usnáší se o nich jen Poslanecká sněmovna.

 

Čl. 43

(1) Parlament může rozhodnout o vyhlášení válečného stavu, je-li Česká republika napadena nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení.

(2) Vyslat ozbrojené síly mimo území České republiky lze jen se souhlasem obou komor.

 

Čl. 44

(1) Vláda má právo vyjádřit se ke všem návrhům zákonů.

(2) Nevyjádří-li se vláda do třiceti dnů od doby, kdy jí byl návrh zákona doručen, platí, že se vyjádřila kladně.

(3) Vláda je oprávněna žádat, aby Poslanecká sněmovna skončila projednávání vládního návrhu zákona do tří měsíců od jeho předložení, pokud s tím vláda spojí žádost o vyslovení důvěry.

 

Čl. 45

Návrh zákona se kterým Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas Poslanecká sněmovna, postoupí Senátu bez zbytečného odkladu.

 

Čl. 46

(1) Senát projedná návrh zákona a usnese se k němu do třiceti dnů od jeho postoupení.

(2) Senát svým usnesením návrh zákona schválí nebo zamítne nebo vrátí Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy anebo vyjádří vůli nezabývat se jím.

(3) Jestliže se Senát nevyjádří ve lhůtě podle odstavce 1, platí, že je návrh zákona přijat.

 

Čl. 47

(1) Jestliže Senát návrh zákona zamítne, hlasuje o něm Poslanecká sněmovna znovu. Návrh zákona je přijat, jestliže je schválen nadpoloviční většinou všech poslanců.

(2) Jestliže Senát návrh zákona vrátí Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, hlasuje o něm Poslanecká sněmovna ve znění schváleném Senátem. Jejím usnesením je návrh zákona přijat.

(3) Jestliže Poslanecká sněmovna neschválí návrh zákona ve znění schváleném Senátem, hlasuje znovu o návrhu zákona ve znění, ve kterém byl postoupen Senátu. Návrh zákona je přijat, jestliže je schválen nadpoloviční většinou všech poslanců.

(4) Pozměňovací návrhy nejsou při projednávání zamítnutého nebo vráceného návrhu zákona v Poslanecké sněmovně přípustné.

 

Čl. 48

Jestliže Senát vyjádří vůli nezabývat se návrhem zákona, je tímto usnesením návrh zákona přijat.

 

Čl. 49 - jednání bylo přerušeno

(v odst. 2 má být asi čl. 10 odst. 2)

(1) Mezinárodní smlouvy, které mají sílu zákona, projednává Parlament přiměřeně jako návrhy zákonů.

(2) Mezinárodní smlouvu podle Čl. 9 odstavec 2 prezident republiky ratifikuje poté, co Ústavní soud rozhodne o jejím souladu s ústavními zákony.

 

Čl. 50

(1) Prezident republiky má právo vrátit přijatý zákon s výjimkou zákona ústavního, s odůvodněním do patnácti dnů ode dne, kdy mu byl postoupen předsedou poslanecké sněmovny.

(2) O vráceném zákonu hlasuje Poslanecká sněmovna znovu. Pozměňovací návrhy nejsou přípustné. Jestliže Poslanecká sněmovna setrvá na vráceném zákonu nadpoloviční většinou všech poslanců, zákon se vyhlásí. Jinak platí, že zákon nebyl přijat.

 

Čl. 51

Přijaté zákony podepisuje předseda Poslanecké sněmovny, prezident republiky a předseda vlády.

 

Čl. 52

K platnosti zákona je třeba, aby byl vyhlášen. Způsob vyhlášení stanoví zákon. Totéž platí o mezinárodních smlouvách schválených Parlamentem.

 

Čl. 53

(1) Každý poslanec má právo interpelovat vládu nebo její členy ve věcech jejich působnosti.

(2) Interpelovaní členové vlády odpovědí na interpelaci do třiceti dnů ode dne jejího podání.

 

Hlava třetí

Moc výkonná

Prezident republiky

Čl. 54

(1) Prezident republiky je hlavou státu.

(2) Prezidenta republiky volí Parlament na společné schůzi obou komor.

(3) Prezident republiky není z výkonu své funkce odpovědný.

 

Čl. 55

(1) Prezidentem republiky může být zvolen občan, který je volitelný do Senátu.

(2) Navrhovat kandidáta je oprávněno nejméně deset poslanců nebo deset senátorů.

 

Čl. 56

(1) Prezidentem republiky je zvolen kandidát, který získal nadpoloviční většinu hlasu všech poslanců i nadpoloviční většinu hlasů všech senátorů.

(2) Nezíská-li žádný z kandidátů nadpoloviční většinu hlasů všech poslanců a všech senátorů, koná se do čtrnácti dnů druhé kolo volby.

(3) Do druhého kola postupuje kandidát, který získal nejvyšší počet hlasů v Poslanecké sněmovně, a kandidát, který získal nejvyšší počet hlasů v Senátu.

(4) Je-li více kandidátů, kteří získali stejný nejvyšší počet hlasů v Poslanecké sněmovně, nebo více kandidátů, kteří získali stejný nejvyšší počet hlasů v Senátu, sečtou se hlasy odevzdané pro ně v obou komorách. Do druhého kola postupuje kandidát, který takto získal nejvyšší počet hlasů.

(5) Zvolen je kandidát, který získal nadpoloviční většinu hlasů přítomných poslanců i nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorů.

(6) Nebyl-li prezident republiky zvolen ani ve druhém kole, koná se do čtrnácti dnů třetí kolo volby, ve kterém je zvolen kandidát, který získal nadpoloviční většinu přítomných poslanců a senátorů.

(7) Nebyl-li prezident republiky zvolen ani ve třetím kole, konají se nové volby.

 

Čl. 57

(1) Prezident republiky se ujímá úřadu složením slibu. Volební období prezidenta republiky trvá pět let a začíná dnem složení slibu.

(2) Nikdo nemůže být zvolen více než dvakrát za sebou.

(3) Volba se koná v posledních třiceti dnech volebního období úřadujícího prezidenta republiky. Uvolní-li se úřad prezidenta republiky, koná se volba do třiceti dnů.

 

Čl. 58

(1) Prezident republiky složí slib do rukou předsedy Poslanecké sněmovny na společné schůzi obou komor.

(2) Slib prezidenta republiky zní: "Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí."

 

Čl. 59

Odmítne-li prezident republiky složit slib nebo složí-li slib s výhradou, hledí se na něho, jako by nebyl zvolen.

 

Čl. 60

Prezident republiky se může vzdát svého úřadu do rukou předsedy Poslanecké sněmovny.

 

Čl. 61

Prezident republiky

a)b)	svolává zasedání Poslanecké sněmovny,
c)	rozpouští Poslaneckou sněmovnu,
d)	pověřuje vládu, jejíž demisi přijal nebo jíž odvolal, vykonáváním jejích funkcí prozatímně až do jmenování nové vlády,
e)	jmenuje soudce Ústavního soudu, jeho předsedu a místopředsedy,
f)	odpouští a zmírňuje tresty uložené soudem, nařizuje, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo, a zahlazuje odsouzení,
g)	má právo vrátit Parlamentu přijatý zákon s výjimkou zákona ústavního,
h)	podepisuje zákony,
i)	jmenuje prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu,
j)	jmenuje ze soudců předsedu a místopředsedy Nejvyššího soudu,
k)	jmenuje členy Bankovní rady České národní banky.

 

Čl. 62

(1) Prezident republiky dále

a)	zastupuje stát navenek,
b)	sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy; politické smlouvy a hospodářské smlouvy všeobecné povahy, jakož i smlouvy, k jejichž provedení je třeba zákona, vyžadují před ratifikací souhlas Parlamentu; sjednávání mezinárodních smluv může prezident přenést na vládu nebo s jejím souhlasem na její jednotlivé členy,
c)	je vrchním velitelem ozbrojených sil,
d)	přijímá vedoucí zastupitelských misí,
e)	pověřuje a svolává vedoucí zastupitelských misí,
f)	vyhlašuje volby do Poslanecké sněmovny a do Senátu,
g)	jmenuje a povyšuje generály,
h)	propůjčuje a uděluje státní vyznamenání, nezmocní-li k tomu jiný orgán,
i)	jmenuje soudce,
j)	má právo udělovat amnestii.

(2) Prezidentovi republiky přísluší vykonávat i ty pravomoci, které nejsou výslovně v ústavním zákoně uvedeny, stanoví-li tak zákon.

(3) Rozhodnutí prezidenta republiky vydané podle odstavce 1 a 2 vyžaduje ke své platnosti spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády.

(4) Za rozhodnutí prezidenta republiky, které vyžaduje spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády, odpovídá vláda.

 

Čl. 63

(1) Prezident republiky má právo účastnit se schůzí obou komor Parlamentu, jejich výborů a komisí. Udělí se mu slovo, kdykoliv o to požádá.

(2) Prezident republiky má právo účastnit se schůzí vlády, vyžádat si od vlády a jejích členů zprávy a projednávat s vládou nebo s jejími členy otázky, které patří do jejich působnosti.

 

Čl. 64

(1) Prezidenta republiky nelze zadržet, trestně stíhat, jakož i stíhat pro přestupek nebo jiný správní delikt.

(2) Prezident může být trestně stíhán jen pro velezradu, a to před Ústavním soudem na základě žaloby Senátu. Trestem může být ztráta prezidentského úřadu a způsobilosti jej znovu nabýt.

(3) Trestní stíhání pro trestné činy spáchané po dobu výkonu funkce prezidenta republiky je navždy vyloučeno.

 

Čl. 65

Uvolní-li se úřad prezidenta republiky a nový prezident republiky ještě není zvolen nebo nesložil slib, rovněž nemůže-li prezident republiky svůj úřad ze závažných důvodů vykonávat a usnese-li se na tom Poslanecká sněmovna a Senát, přísluší výkon funkcí podle Čl. 62 odst. 1 písm. a), b), c), d), e), h), i) j), Čl. 62 odst. 2 předsedovi vlády. Předsedovi Poslanecké sněmovny přísluší v době, kdy předseda vlády vykonává vymezené funkce prezidenta republiky výkon funkcí prezidenta republiky podle Čl. 61 písm. a), b), c), d), e), k); uvolní-li se úřad prezidenta v době kdy je Poslanecká sněmovna rozpuštěna, přísluší výkon těchto funkcí předsedovi Senátu.

 

Vláda

Čl. 66

(1) Vláda je vrcholným orgánem výkonné moci.

(2) Vláda se skládá z předsedy vlády, místopředsedů vlády a ministrů.

 

Čl. 67

(1) Vláda je odpovědna Poslanecké sněmovně.

(2) Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.

(3) Vláda předstoupí do třiceti dnů po svém jmenování před Poslaneckou sněmovnu a požádá ji o vyslovení důvěry.

(4) Pokud nově jmenovaná vláda nezíská v Poslanecké sněmovně důvěru, postupuje se podle odstavce 2 a 3. Jestliže ani takto jmenovaná vláda nezíská důvěru Poslanecké sněmovny, jmenuje prezident republiky předsedu vlády na návrh předsedy Poslanecké sněmovny.

(5) V ostatních případech prezident republiky jmenuje a odvolává na návrh předsedy vlády ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.

 

Čl. 68

(1) Člen vlády skládá slib do rukou prezidenta republiky.

(2) Slib člena vlády zní: "Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její ústavu a zákony a uvádět je v život. Slibuji na svou čest, že budu zastávat svůj úřad svědomitě a nezneužiji svého postavení."

 

Čl. 69

Člen vlády nesmí vykonávat činnosti, jejichž povaha odporuje výkonu jeho funkce. Podrobnosti stanoví zákon.

 

Čl. 70

Vláda může předložit Poslanecké sněmovně žádost o vyslovení důvěry.

 

Čl. 71

(1) Poslanecká sněmovna může vyslovit vládě nedůvěru.

(2) Návrh na vyslovení nedůvěry vládě projedná Poslanecká sněmovna, jen je-li podán písemně nejméně padesáti poslanci. K přijetí návrhu je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců.

 

Čl. 72

(1) Předseda vlády podává demisi do rukou prezidenta republiky. Ostatní členové vlády podávají demisi do rukou prezidenta republiky prostřednictvím předsedy vlády.

(2) Vláda podá demisi, jestliže Poslanecká sněmovna zamítla její žádost o vyslovení důvěry nebo jestliže jí vyslovila nedůvěru. Vláda podá demisi vždy po ustavující schůzi nově zvolené Poslanecké sněmovny.

(3) Podá-li vláda demisi podle odstavce 2, prezident republiky demisi přijme.

 

Čl. 73

Prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády.

 

Čl. 74

Prezident republiky odvolá vládu, která nepodala demisi, ačkoliv ji byla povinna podat.

 

Čl. 75

(1) Vláda rozhoduje ve sboru.

(2) K přijetí usnesení vlády je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech jejích členů.

 

Čl. 76

(1) Předseda vlády organizuje činnost vlády, řídí její schůze, vystupuje jejím jménem a vykonává další činnosti, které jsou mu svěřeny ústavou nebo jinými zákony.

(2) Předsedu vlády zastupuje místopředseda vlády nebo jiný pověřený člen vlády.

 

Čl. 77

K provedení zákona a v jeho mezích je vláda oprávněna vydávat nařízení. Nařízení podepisuje předseda vlády a příslušný člen vlády.

 

Čl. 78

(1) Ministerstva a jiné správní úřady lze zřídit a jejich působnost stanovit pouze zákonem.

(2) Právní poměry státních zaměstnanců v ministerstvech a jiných správních úřadech upravuje zákon.

(3) Ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy mohou na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.

 

Čl. 79

Státní zastupitelství zastupuje veřejnou žalobu v trestním řízení; vykonává i další úkoly, stanoví-li tak zákon.

 

Hlava čtvrtá

Moc soudní

Čl. 80

Soudní moc vykonávají jménem republiky nezávislé soudy.

 

Čl. 81

(1) Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat.

(2) Soudce nelze proti jeho vůli odvolat nebo přeložit k jinému soudu; výjimky vyplývající zejména z kárné odpovědnosti stanoví zákon.

(3) Funkce soudce není slučitelná s funkcí prezidenta republiky, člena Parlamentu ani s jakoukoli funkcí ve veřejné správě; zákon stanoví, se kterými dalšími činnostmi je výkon soudcovské funkce neslučitelný.

 

Ústavní soud

Čl. 82

Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti.

 

Čl. 83

(1) Ústavní soud se skládá z 15 soudců, kteří jsou jmenování na dobu deseti let.

(2) Soudce Ústavního soudu jmenuje prezident republiky se souhlasem Senátu.

(3) Soudcem Ústavního soudu může být jmenován bezúhonný občan, volitelný do Senátu, který má vysokoškolské právnické vzdělání a byl nejméně deset let činný v právnickém povolání.

 

Čl. 84

(1) Složením slibu do rukou prezidenta republiky se soudce Ústavního soudu ujímá své funkce.

(2) Slib soudce Ústavního soudu zní: "Slibuji na svou čest a svědomí, že budu chránit neporušitelnost přirozených práv člověka a práv občana, řídit se ústavními zákony a rozhodovat podle svého nejlepšího přesvědčení nezávisle a nestranně.".

(3) Odmítne-li soudce složit slib, nebo složí-li sliv s výhradou, hledí se na něho, jako by nebyl jmenován.

 

Čl. 85

(1) Ústavní soud rozhoduje:

a)	o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodními smlouvami, které mají sílu ústavního zákona,
b)	o zrušení jiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním zákonem, zákonem nebo mezinárodními smlouvami, které mají sílu ústavního zákona nebo zákona,
c)	o ústavní stížnosti orgánů územní samosprávy proti nezákonnému zásahu státu,
d)	o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod,
e)	o opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance nebo senátora,
f)	v pochybnostech o ztrátě volitelnosti a o neslučitelnosti výkonu funkcí poslance nebo senátora podle Čl. 26,
g)	o ústavní žalobě Senátu proti prezidentu republiku podle Čl. 64 odst. 2,
h)	o návrhu prezidenta republiky na zrušení usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu podle Čl. 65,
i)	o opatřeních nezbytných k provedení rozhodnutí mezinárodního soudu, které je pro Českou republiku závazné, pokud je nelze provést jinak,
j)	o souladu mezinárodních smluv s ústavními zákony podle Čl. 49 odst. 2,
k)	o tom, zda rozhodnutí o rozpuštění politické strany nebo jiné rozhodnutí týkající se činnosti politické strany je ve shodě s ústavními nebo jinými zákony,
l)	spory o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy, nepřísluší-li podle zákona jinému orgánu.

 

(2) Zákon může stanovit, že na místo Ústavního soudu rozhoduje Nejvyšší správní soud:

a)	o zrušení právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu se zákonem,
b)	spory o rozsahu kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy, nepřísluší-li podle zákona jinému orgánu.

 

Čl. 86

(1) Zákon stanoví, kdo a za jakých podmínek je oprávněn podat návrh na zahájení řízení a další pravidla o řízení před Ústavním soudem.

(2) Soudci Ústavního soudu jsou při svém rozhodování vázáni pouze ústavními zákony a mezinárodními smlouvami podle Čl. 10 odst. 1 a zákonem podle odstavce 1.

 

Čl. 87

(1) Rozhodnutí Ústavního soudu je vykonatelné, jakmile bylo vyhlášeno způsobem stanoveným zákonem, pokud Ústavní soud o jeho vykonatelnosti nerozhodl jinak.

(2) Vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány i osoby.

 

Soudy

Čl. 88

Soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy.

 

Čl. 89

(1) Soustavu soudů tvoří Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud, vrchní, krajské a okresní soudy. Zákon může stanovit jejich jiné označení.

(2) Působnost a organizaci soudů stanoví zákon.

 

Čl. 90

Nejvyšší soud je vrcholným soudním orgánem ve věcech patřících do pravomoci soudů s výjimkou záležitostí, o nichž rozhoduje Ústavní soud nebo Nejvyšší správní soud.

 

Čl. 91

(1) Soudce je jmenován do funkce prezidentem republiky bez časového omezení. Své funkce se ujímá složením slibu.

(2) Soudcem může být jmenován bezúhonný občan, který má vysokoškolské právnické vzdělání. Další předpoklady a postup stanoví zákon.

 

Čl. 92

(1) Zákon stanoví případy, kdy soudci rozhodují v senátu a jaké je jeho složení. V ostatních případech rozhodují jako samosoudci.

(2) Zákon může stanovit, ve kterých věcech a jakým způsobem se na rozhodování soudů podílejí vedle soudců i další občané.

 

Čl. 93

(1) Soudce je při rozhodování vázán zákonem; je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem.

(2) Dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním zákonem, předloží věc Ústavnímu soudu.

 

Čl. 94

(1) Všichni účastníci řízení mají před soudem rovná práva.

(2) Jednání před soudem je ústní a veřejné; výjimky stanoví zákon. Rozsudek se vyhlašuje vždy veřejně.

 

Hlava pátá

Nejvyšší kontrolní úřad

Čl. 95

(1) Nejvyšší kontrolní úřad je nezávislý orgán. Vykonává kontrolu hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu.

(2) Postavení, působnost, organizační strukturu a další podrobnosti stanoví zákon.

 

Hlava šestá

Česká národní banka

Čl. 96

(1) Česká národní banka je ústřední bankou státu. Hlavním cílem její činnosti je péče o stabilitu měny; do její činnosti lze zasahovat pouze na základě zákona.

(2) Postavení, působnost a další podrobnosti stanoví zákon.

 

Hlava sedmá

Územní samospráva

Čl. 97

(1) Česká republika se člení na obce, které jsou základními územními samosprávnými celky. Dalšími územními samosprávnými celky jsou země nebo kraje.

(2) Zřizovat a rušit jiné územní samosprávné celky lze jen ústavním zákonem.

 

Čl. 98

(1) Územní samosprávné celky jsou územními společenstvími občanů, která mají právo na samosprávu. Zákon stanoví, kdy jsou správními obvody.

(2) Obec je vždy součástí dalšího územního samosprávného celku.

(3) Vytvořit nebo zrušit další územní samosprávný celek lze jen ústavním zákonem.

 

Čl. 99

(1) Obec je samostatně spravována zastupitelstvem.

(2) Další územní samosprávný celek je samostatně spravován zastupitelstvem.

(3) Stát může zasahovat do činnosti územních samosprávných celků jen, vyžaduje-li to ochrana zákona, a jen způsobem stanoveným zákonem.

 

Čl. 100

(1) Členové zastupitelstev jsou voleni tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva.

(2) Funkční období zastupitelstva je čtyřleté. Zákon stanoví za jakých podmínek se vyhlásí nové volby zastupitelstva před uplynutím jeho funkčního období.

 

Čl. 101

O názvu dalšího územního samosprávného celku rozhoduje jeho zastupitelstvo.

 

Čl. 102

(1) Působnost zastupitelstev může být stanovena jen zákonem.

(2) Zastupitelstvo obce rozhoduje ve věcech samosprávy, pokud nejsou zákonem svěřeny zastupitelstvu dalšího územního samosprávného celku.

(3) Zastupitelstva mohou v mezích své působnosti vydávat obecně závazné vyhlášky.

 

Čl. 103

Výkon státní správy lze svěřit orgánům samosprávy jen tehdy, stanoví-li to zákon.

 

Hlava osmá

Přechodná a závěrečná ustanovení

Čl. 104

 

(1) Dnem účinnosti této Ústavy se Česká národní rada stává Poslaneckou sněmovnou, jejíž volební období skončí dnem 6. června 1996.

(2) Do doby zvolení Senátu podle ústavy vykonává funkce Senátu Prozatímní Senát. Prozatímní Senát se ustaví způsobem, který stanoví ústavní zákon. Do nabytí účinnosti tohoto zákona vykonává funkce Senátu Poslanecká sněmovna.

(3) Poslaneckou sněmovnu nelze rozpustit, dokud vykonává funkci Senátu podle odst. 2.

(4) Do přijetí zákonů o jednacím řádu komor se postupuje v jednotlivých komorách podle jednacího řádu České národní rady.

 

Čl. 105

Vláda České republiky jmenovaná po volbách v roce 1992 a vykonávající svou funkci ke dni účinnosti ústavy se považuje za vládu jmenovanou podle této Ústavy.

 

Čl. 106

Soudci všech soudů České republiky vykonávající funkci soudce ke dni nabytí účinnosti této ústavy se považují za soudce jmenované podle Ústavy České republiky.

 

Čl. 107

(1) Zákon o volbách do Senátu stanoví, jakým způsobem se při prvních volbách do Senátu určí třetina senátorů, jejichž volební období bude dvouleté a třetina senátorů, jejichž volební období bude čtyřleté.

(2) Zasedání Senátu svolá prezident republiky tak, aby bylo zahájeno nejpozději třicátý den po dni voleb; neučiní-li tak, sejde se Senát třicátý den po dni voleb.

 

Čl. 108

(1) Ústavní pořádek České republiky tvoří tato ústava, Listina základních lidských práv a svobod, ústavní zákony přijaté podle této ústavy a ústavní zákony Národního shromáždění Československé republiky, Federálního shromáždění Československé socialistické republiky a České národní rady upravující státní hranice České republiky.

(2) Zrušují se dosavadní ústava, ústavní zákon o československé federaci, ústavní zákony, které je měnily a doplňovaly a ústavní zákon České národní rady č. 67/1990 Sb., o státních symbolech České republiky.

(3) Ostatní ústavní zákony platné na území České republiky ke dni účinnosti této ústavy mají sílu zákona.

 

Čl. 109

Tato ústava nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1993.",

 

II. doporučuje, aby společnými zpravodaji ve schůzi České národní rady k tomuto vládnímu návrhu byli poslanci JUDr. Miloslav Výborný a JUDr. Hana Marvanová.

III. doporučuje zpravodajům výboru, aby při vypracování společné zprávy přihlédli k usnesení výboru petičního, pro lidská práva a národnosti ve vztahu k ustanovením o stavu ohrožení,

IV. k ustanovením týkajícím se mezinárodních smluv se event. výbor vrátí při projednávání společné zprávy a přihlédne k připomínkám zahraničního výboru,

V. zmocňuje zpravodaje výboru posl. JUDr. Miloslava Výborného a JUDr. Hanu Marvanovou, aby spolu se zpravodaji ostatních výborů České národní rady vypracovali společnou zprávu, která bude předložena schůzi České národní rady.

 

Petr KOHÁČEK v.r.	JUDr. Miloslav VÝBORNÝ v.r.
ověřovatel výboru	předseda výboru

 

Usnesení č. 162

ústavně právního výboru České národní rady

z 12. prosince 1992

(dodatek k usnesení výboru č. 162)

 

k vládnímu návrhu Ústavy České republiky (tisk 152) ve znění společné zprávy výborů (tisk 152)

 

Po úvodním slově předsedy výboru posl. JUDr. Miloslava Výborného a po rozpravě

ústavně právní výbor

doporučuje České národní radě, aby při schvalování vládního návrhu Ústavy České republiky (tisk 152) ve znění společné zprávy výborů (tisk 154) přihlédla k této připomínce:

za dosavadní Čl. 85 vložit nový Čl. 86 tohoto znění:

"Čl. 86

(1) Soudce Ústavního soudu nelze trestně stíhat bez souhlasu Senátu. Odepře-li Senát souhlas, je trestní stíhání navždy vyloučeno.

(2) Soudce Ústavního soudu lze zadržet jen byl-li dopaden při spáchání trestného činu nebo bezprostředně poté. Příslušný orgán je povinen zadržení ihned oznámit předsedovi Senátu; nedá-li předseda Senátu do 24 hodin od zadržení souhlas k odevzdání zadrženého soudu, je příslušný orgán povinen ho propustit. Na své první následující schůzi Senát rozhodne o přípustnosti trestního stíhání s konečnou platností.

(3) Soudce Ústavního soudu má právo odepřít svědectví o skutečnostech, které se dozvěděl v souvislosti s výkonem své funkce, a to i poté, kdy přestal být soudcem Ústavního soudu.",

ostatní články přečíslovat

 

Petr KOHÁČEK v.r.	JUDr. Miloslav VÝBORNÝ v.r.
ověřovatel výboru	předseda výboru

 

/Schůze výboru byla ukončena 12. 12. 1992 v 04.40 hod./

 

Petr KOHÁČEK	JUDr. Miloslav VÝBORNÝ
ověřovatel výboru	předseda výboru