Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1998 – 2002

(10.50 hodin)

(pokračuje Jalůvka)

Při srovnání těchto dvou událostí však vynikne jeden rozdíl. Zatímco 17. listopad 1939 znamenal potlačení hromadného odporu našeho národa proti diktatuře, 17. listopad 1989 naopak vyvolal celospolečenský pohyb, na jehož konci byl pád totality a demokratizace společnosti. Proto se domnívám, že odpor proti útlaku, nesvobodě, anexi území jiného státu končící smrtí dvou studentů při demonstracích, popravou dalších devíti právě 17. listopadu 1939, utrpením více než tisíce vězněných studentů v nacistickém koncentračním táboře a stejný odpor prokázaný krví, která zůstala na dlažbě pražských ulic 17. listopadu 1989, má právo na naši úctu i vzpomínku, vyjádřenou vyhlášením 17. listopadu státním svátkem. Konečně nebudeme první. Tato úcta vedla již dávno k tomu, že tento den je ustanoven Mezinárodním dnem studentstva. Doporučuji propustit předlohu do druhého čtení.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Jalůvkovi. Slovo má pan poslanec Jiří Payne. Připraví se pan poslanec Vojtěch Filip.

Poslanec Jiří Payne: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážená sněmovno, státní svátky jsou jakési významné body, kolem kterých se orientuje státnost každého státu. Zpravidla se za státní svátky považuje Den ústavy, pokud se ten který národ ke své ústavě hlásí a váží si toho, že má svoji konstituci. Za státní svátek se začasté považuje např. den narození krále či královny. Dále za státní svátek bývá považován Den nezávislosti, den, kdy ten který národ získal samostatnost. Další kategorií jsou státní svátky, které připomínají některé církevní události nebo osobnosti. Ve státech, které nejsou zcela nekonfesijní, začasté státním svátkem bývá svátek národního patrona, případně ještě některé další církevní svátky, jako Velikonoce apod.

Přiznám se, že vidím kvalitativní rozvoj mezi návrhem vyhlásit 17. listopad za státní svátek a tím, jak národní svátky bývají chápány a co má znamenat státnost. Zatímco všechny národy na světě si za státní svátky dávají pozitivní hodnoty, ke kterým se mohou vymezovat, ke kterým se mohou vztahovat a na kterých zakládají svoji státnost, my už dnes máme jeden svátek, který po mém soudu je velmi sporný, to je výročí popravy, výročí upálení Mistra Jana Husa. Jakkoli se hlásím a učil jsem se z protestantské tradice a jakkoli si vážím Jana Husa, přesto si myslím, že vyhlásit den popravy za státní svátek je velmi odvážné.

Já si pamatuji, jak to vzniklo. Vzniklo to jako náhlý nápad pana dr. Loma, který se vztyčil zde v prvé lavici, přistoupil k mikrofonu a navrhl to, protože se právě v té chvíli dozvěděl, že Slovensko si také vyhlásilo svůj svátek. Byla to okamžitá myšlenka - nepromyšlená, neodůvodněná. Já mám za to, že to byla myšlenka špatná. Chceme-li připomínat protestantské tradice, pak hledejme jiné datum, ale ne den popravy.

Nyní se navrhuje, abychom ke dni popravy přidali ještě den zabití, den, kdy byl zastřelen student Opletal. Nevím, co na tom chceme slavit. Dále k tomu chceme přidat den, kdy byli zmláceni mladí lidé na Národní třídě. Nevím, co na tom chceme slavit. Je to den národní hanby, že tento národ, komunistická strana v tomto státě dopustila, aby policie mlátila bezdůvodně své vlastní občany, zatímco v ústavě bylo garantováno právo shromažďovací. Je to den národní hanby a divím se, že někdo vůbec uvažuje o tom, vyhlásit tento den za státní svátek.

Myslím si, že další návrhy podám až ve druhém čtení.

Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Paynovi. Nyní je přihlášen do rozpravy pan kolega Filip. Další písemnou přihlášku nemám. Prosím, pane kolego.

Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, paní a pánové, návrh je poměrně jednoduchý. O to někdy složitější bývá říci, jak se k takovému návrhu zachovat. Já se připojím spíš k tomu, co tady říkal pan kolega Tollner. Já si totiž myslím, že my nedoceňujeme to, připomenout si významné dny pro Českou republiku, pro náš národ. Dost dobře jsem nepochopil z návrhu, proč má být vypuštěn 29. srpen, který je v sousedním státě, ve Slovenské republice, státním svátkem.

Slovenské národní povstání nebylo jenom otázkou slovenského národa. Bylo otázkou obou národů, Čechů i Slováků. Mám to štěstí, a dává mi to možnost mluvit velmi krátce, že jsme projednávali státní smlouvu mezi Českou a Slovenskou republikou o majetkovém vyrovnání, a odkáži se v tom odůvodnění na své pocity. Nebudu je znovu připomínat. Mám takové dilema, svěřím se s ním.

Vzhledem k tomu, že jde o jednoduchý zákon a taková norma by měla být přijímána spíše demonstrativně, bez nějakého většího projednávání, zvažuji, jestli navrhnout jejím autorům, zda by nechtěli návrh vzít zpátky a upravit ho o ty svátky nebo o ty významné dny. Jinak samozřejmě takové významné dny můžeme projednat i ve výborech. Přikláním se k tomu, co řekl kolega Tollner. Pokud by neprošel můj návrh - a já ho procedurálně dám, spíše kvůli důstojnosti přijímání takového zákona - na vrácení navrhovatelům k přepracování, budu hlasovat pro to, co řekl kolega Tollner, to znamená pro prodloužení lhůty k projednání o 20 dnů a pro projednání v petičním výboru. Věřte mi, že vyřazení Slovenského národního povstání je pro mě poměrně nepřijatelná věc.

Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Filipovi. Hlásí se ještě někdo do rozpravy? Ne. Rozpravu uzavírám.

Nyní má prostor pan kolega Tlustý k závěrečnému slovu. Poté dostane stejnou příležitost - pokud ji bude chtít využít - pan zpravodaj. Prosím, hovoří pan kolega Tlustý.

Poslanec Vlastimil Tlustý: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, nemohu ponechat bez komentáře to, co tady uvedl pan poslanec Payne, a pokusím se velmi stručně reagovat.

Slavit chceme odvahu lidí, kteří se postavili totalitě, ať už nacistické, nebo komunistické. To, že tato odvaha vyvolala agresivní a zuřivou reakci totality, opravdu slavit nechceme. To, že pan kolega Payne neumí odlišit příčinu od následku a naopak, na tom nic nemůže změnit. Prodloužení lhůty, důvody rozšíření prostoru pro případné zařazení dalších památných dnů považuji za akceptovatelné.

Děkuji.

Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu navrhovateli poslanci Tlustému. Pan zpravodaj chce využít možnosti závěrečného slova? Ano. Hovoří pan kolega Jan Kostrhun. Prosím.

Poslanec Jan Kostrhun: Děkuji. Pane předsedající, dámy a pánové, nehodlám se vracet k uplynulé rozpravě, pouze si dovolím zrekapitulovat, že v rozpravě vystoupili čtyři páni poslanci a padly dva návrhy, o kterých bychom měli hlasovat.

***