Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2002 – 2006

(12.30 hodin)

Poslanec Petr Bratský: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové, rád bych také přispěl ke zklidnění situace v sále, protože na rozdíl od různých zákonů, které sahají daňovým poplatníkům do kapes, tento nesahá, takže o to větší je tady boj předních ideologů našich stran a je to k neprospěchu věci.

Původní návrh zákona pojednává o státních svátcích. V tomto případě ani jeden z návrhů nepožaduje státní svátek se dnem pracovního volna, tak si myslím, že už byl dostatek hysterie tady vyčerpán a že se můžeme naprosto chladnokrevně podívat na návrhy, které máme před sebou. Prošly všemi patřičnými výbory, prošly už i vládou, která je obohatila o další den, se kterým předkladatelé, pokud vím, projevili souhlas. Já bych jenom připomněl, že se obohacení ke stávajícímu paragrafu 4 zákona 245 odstavec 1, kde jsou uvedeny svátky 12. březen, Den přístupu České republiky k Severoatlantické smlouvě, a 5. květen, Květnové povstání českého lidu, obohacují o další návrhy.

První návrh je na 27. leden, Den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti. Další je 27. červen, Den památky obětí komunistického režimu, další je 11. listopad, Den válečných veteránů, a pak je tam ještě návrh na 8. březen - Mezinárodní den žen. Vidím, že se jedná o svátky, které byly navrženy jako významné dny České republiky, a u tří z nich se skutečně jedná o události, které se týkají bezprostředně občanů České republiky a dění v našem státě. Jeden z těchto svátků se týká jiné oslavy, a může mi někdo možná namítnout, že samozřejmě i ženy máme v naší společnosti, já to vím, jsem ostatně otcem dvou dětí, takže si uvědomuji, že ženy mezi námi žijí, nicméně se domnívám, že zrovna tak bychom mohli navrhnout třeba Mezinárodní den učitelů, to máme ještě svého Jana Amose Komenského, a bylo by to trefnější, a přesně se takový návrh neobjevuje.

Já osobně podpořím tři svátky, které se týkají dění našich občanů v České republice. Jeden z nich ne, ten čtvrtý. Chtěl bych navrhnout procesní hlasování o těchto svátcích tak, že se bude jednat o každém zvlášť, a který z nich projde, bude automaticky zařazen, abychom už se nemuseli unavovat pak hlasováním ještě o celku.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní vystoupí v obecné rozpravě pan poslanec Karel Šplíchal.

Poslanec Karel Šplíchal: Paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové, nebudu dramatizovat situaci, ale chtěl jsem v obecné rozpravě vás seznámit s tím, co bych chtěl potom navrhnout jako pozměňovací návrh. Přemýšlel jsem o 8. květnu, Dnu osvobození, a došel jsem k závěru, že přece jenom Den osvobození vyjadřuje určitou pasivitu, určitou závaznost někomu, něčemu, a myslím si, že naše tradice a naše republika by si zasluhovaly určitou změnu, a to Den vítězství. Vrátil jsem se do historie. Ačkoliv tady byla předvedena řada hysterických výkonů, tak naprosto v klidu bych chtěl říci určitou chronologii, jak ji vidím já.

Domnívám se, že právě naše cesta za osvobozením vedla vlastním bojem už od roku 1938, kdy jsme po obsazení Rakouska stáli sami v obklíčení proti nacistickému Německu a stáli jsme i proti atakům sousedních států jako Polska a Maďarska. Zvláště tedy po 21. květnu 1938 po květnové mobilizaci se na hranicích střílelo. Vedla se tam v podstatě pravidelná válka. Padali tam vojáci ze stráže obrany státu, padali příslušníci finanční stráže a myslím si, že nebyl klid ani na Podkarpatské Ukrajině, kde z polské strany i z maďarské strany docházelo k útokům. Pět měsíců jsme tomuto tlaku odolávali až do 29. září do mnichovské dohody. I potom se vedly pravidelné v podstatě konfrontace, především na východě, na Podkarpatské Ukrajině, a dokonce i po 15. březnu se tam bojovalo. Generál Prchala pak ustupoval, někteří do Polska, někteří do Rumunska, před útoky maďarské armády. Domnívám se, že lidé bojovali za svoji republiku a nebyli tam jenom proto, že by tam chtěli být.

Chtěl bych říci, že další naše účast byla při zahájení první světové války po 1. září. V podstatě přes tisíc našich vojáků bylo v Bronovicích, ale hned prvních bojů se zúčastnili především naši letci, za což jim poděkovala i velká osobnost polské historie generál Sikorski. Naši první bojovali po boku Poláků ve druhé světové válce. Pak chronologii, abych to zrychlil, řeknu velmi ve zkratce.

V červnu 1949 ve Francii, už to bylo pomalu 12 tisíc vojáků. Naši bojovali v Anglii, bojovali na Středním východě, bojovali u Tobruku, dobývali Kyjev. A nesmíme zapomenout, že k vítězství se kráčelo i přes velké ztráty v domácím odboji, ať už to byli vojáci, sokolové nebo další lidé, kteří obětovali životy. Účast našich byla vysoká. Pak i na základě tohoto průběhu našeho odporu jsme byli zařazeni v Norimberku mezi vítězné státy. Proto bych vás prosil, abyste pochopili můj návrh, který v podrobné rozpravě přednesu.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji, pane poslanče. Poslední písemně přihlášenou je poslankyně Anna Čurdová, které tímto udílím slovo.

Poslankyně Anna Čurdová: Vážená paní předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, jsem nesmírně ráda, že pan poslanec Bratský doplnil usnesení výboru, protože pan poslanec Záruba nějakým nedopatřením na 8. březen a Mezinárodní den žen zapomněl, a zároveň jsem velice ráda, že pan poslanec si všiml, že v naší společnosti žijí také ženy, a že si všiml i toho, že je otcem dvou dětí.

Ale teď k Mezinárodnímu dni žen. Byla bych velice ráda, kdyby všichni moji kolegové a možná kolegyně si otevřeli stránky Organizace spojených národů, eventuálně dalších organizací, které se věnují a zabývají se lidskými právy. Nebudu tady mluvit o historii, protože jsem si tady dnes připadala jako na hodině dějepisu a myslím si, že historie bylo dnes až dost. Pouze připomenu, že tradice Mezinárodního dne žen vznikla ve Spojených státech amerických a že to je tradice, kdy ženy Spojených států bojovaly právě za svá práva, a tato tradice je zde od roku 1908.

Jak jsem se zmiňovala o mezinárodních dokumentech, když se podíváte za naše hranice, tak Mezinárodní den žen se slaví ve většině demokratických zemí světa. Německá republika, Švýcarsko, Holandsko, mohla bych pokračovat dál. Když se podívám na letošní 8. březen, tak 8. března v celé Evropě byly velké demonstrace žen proti válce. Organizace spojených národů každý rok vyhlašuje k 8. březnu jednotlivá témata. Letošním bylo násilí na ženách, které má projednávat i náš parlament.

Vážené kolegyně a kolegové, dovolím se na vás obrátit s tím, aby i tento den byl v našem kalendáři zahrnut mezi významné dny, protože se domnívám i vzhledem k tradicím českého ženského hnutí, toho předválečného i toho současného, které se snaží tyto tradice obnovit, že české ženy si připomenutí tohoto významného dne zaslouží. Děkuji za pozornost.

***