Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

Poslanec Augustin Karel Andrle Sylor: Vážený pane předsedo, vážená vládo, vážené poslankyně, vážení poslanci, vážený pane senátore, snažil jsem se více jak rok o to, aby se dostalo na Elišku Přemyslovnu, aby měla významný den, a dneska je to poslední možnost, jak toho dosáhnout.

Máme tady pozměňovací návrh, který přišel ze Senátu, s kterým se absolutně ztotožňuji. Už v původním znění totiž mělo jít o Den Elišky Přemyslovny a Karla IV., tedy den matky a syna, den ženy a oddaného potomka, který splnil po smrti své matky její sen, aby Království české nezaniklo, a naopak stalo se tak historicky významným. A to se taky stalo.

Tento můj návrh si osvojil senátní výbor pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice a jednohlasně jej podpořil a předložil plénu Senátu, kde 46 z 59 přítomných senátorů hlasovalo pro Elišku. Tento návrh v obráceném znění prošel také dvakrát sněmovním garančním výborem pro vědu, vzdělání, mládež, kulturu a tělovýchovu, nicméně ve třetím čtení Sněmovnou Eliška nakonec z názvu byla vyčleněna.

Možná se vám některým může nyní zdát Den Karla IV. a Elišky Přemyslovny jako banální změna, ale není tomu tak. Pokusím se vám stručně vysvětlit proč, s vědomím, že v tomto krátkém projevu nemohu předložit všechny její zásluhy o českou státnost.

Byla to právě Eliška Přemyslovna, výjimečná žena a první Češka jako česká královna, která svého syna Karla osudově ovlivnila svým vzorem. Eliška stála v naprostém popředí takřka veškeré synovy motivace, a to jak pro výběr Čech jakožto klíčového území království, tak i pro výběr kultury, k níž se hlásil. Byla to Eliška Přemyslovna, která pěstovala přemyslovskou historii a tradici Českého království zděděnou po svém dědovi Přemyslu II. Otakarovi. Karel IV. byl Čechem, ale po kom? Samozřejmě že po Elišce. To Eliška byla po celý život královou hlavní inspirací nejen pro výstavbu skvostné Prahy, ale pravděpodobně také pro výstavbu katedrály svatého Víta a pro realizaci dalších architektonických skvostů, které jsou nosným pilířem hrdé české státnosti. Toto svědectví pro nás zaznamenali soudobí kronikáři, jako byli autor Kroniky zbraslavské Petr Žitavský, kronikář Karla IV. Jan Marignola, kronikář Beneš Krabice z Weitmile, autor Kroniky české Václav Hájek z Libočan či texty Přibíka Pulkavy z Radenína.

Ovšem stalo se to, že František Palacký, náš přední historik, na tyto autory nedbal a Elišku popsal jinak než její současníci. Dnes se tento názor podstatně změnil a spousta autorů, kteří psali poslední roky o Elišce Přemyslovně, tento názor Františka Palackého předělali. Jedná se o Kláru Benešovskou, Boženu Kopičkovou, Zuzanu Všetečkovou, Petra Kubína, Jiřího Spěváčka, Jaroslavu Černou a další.

Velmi vás proto prosím, pokusme se opravit chybu, jež se myslím stala ve Sněmovně nepochopením, a vraťme čas této novely k původnímu záměru tím, že podpoříme senátní návrh. Náš národ v této uspěchané době potřebuje vzory. A právě takovým vzorem byla a je česká a polská královna Eliška, poslední z rodu Přemyslovců. Nesla v srdci a krvi odkaz svých vladařů, svého děda krále Přemysla II. Otakara, svého otce krále Václava II. a nikdy se nezpronevěřila jejich velkým cílům. Dost možná by se bez jejího vzoru, kterým Karla hluboce ovlivnila, vyvíjela i naše historie naprosto jinak, v neprospěch českého národa. Eliška svým sňatkem a svými činy dokázala více než ostatní vladaři mečem a bojem. Přála si službu Bohu, musela se ale obětovat své zemi a českému lidu. Poděkujme jí proto za to. Dlužíme jí to. Jak? Změňme název významného dne na Den Karla IV. a Elišky Přemyslovny tak, jak navrhuje Senát. V českém kalendáři nemá žádná žena významný den. Tímto bychom mohli splatit dluh našim ženám.

Děkuji vám za pozornost a prosím o podpoření senátního návrhu.

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Sylorovi. Chce se k předloženému pozměňovacímu návrhu Senátu vyjádřit zpravodaj garančního výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu pan poslanec František Vácha? Není tomu tak. Otvírám tedy rozpravu. V rozpravě jako první vystoupí pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Čunek: Vážený pane místopředsedo, vážený pane premiére, vážená vládo, poslankyně, poslanci, myslím, že pan poslanec Andrle řekl vše, co bylo v důvodové zprávě.

Já nad to podotknu jenom to, že Senát přijal tuto novelu, tuto změnu, proto, že si uvědomuje, jaký význam právě v dnešní době mají symboly, mají symboly naší české státnosti a jaký význam v dnešní době má kontinuita, kterou bohužel mnozí mladí lidé neznají tak jako my. Z toho důvodu při vědomí velikosti Karla IV. chceme, aby za ním při tomto významném dni figurovala i jeho matka. A tak jak bylo tady řečeno, je k tomu mnoho historických podkladů. Byla to zřejmě právě ona, která ho motivovala k tomu, proč právě Čechy měly být blízké jeho srdci. Myslím, že pro to nemůžeme udělat nic víc v tuto chvíli než podpořit tuto změnu a učinit významným dnem s názvem Den Karla IV. a Elišky Přemyslovny.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu senátorovi Čunkovi. Prvním řádným přihlášeným do rozpravy je taktéž pan navrhovatel, jestli se hlásí ještě jednou. Ne, není tomu tak. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Miroslav Grebeníček. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, minulý týden jsem obdržel od iniciátora novely zákona o státních svátcích text, jehož autorkou je doktorka Michaela Košťálová. Tato osoba se zabývá tak trochu uměním přelomu 19. a 20. století a hlavně životopisy významných žen rovněž z přelomu 19. a 20. století. Z její publikační činnosti připomenu například knihy Hlášky herců první republiky, Naďa Konvalinková, Ivana Zemanová, což je jakési zamyšlení autorky nad osobností současné první dámy České republiky, a samozřejmě vydala i některé další publikace. Ale Eliškou Přemyslovnou se nikdy nezabývala.

Víte, v tom textu, o kterém jsem mluvil, jsou pozoruhodné myšlenky. Mimo jiné se tam říká: Byla to právě Eliška Přemyslovna, která jako jediná svého syna Václava, později Karla IV., tolik inspirovala k zájmu a lásce k české tradici, historii, českému jazyku a království." Jaká je pravda? Na počátku 20. let se Jan Lucemburský se svou chotí de facto rozešel a Eliška Přemyslovna tak přišla o veškerý politický vliv v zemi a nikdy jej již nenabyla. Nelze opomenout ani skutečnost, že jí v tvrdé reakci na politické intriky manžel Jan Lucemburský odebral již v roce 1319 na celý život tříletého - tříletého! - Václava, tedy pozdějšího Karla IV. ***