Vážené paní předsedkyně, vážení páni předsedové, vážená paní předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, vzácní hosté.

Na úvod mi dovolte říci, že jsem velmi rád, že se tady můžeme scházet. Když jsem si připravoval dnešní vystoupení, popsal jsem celkem pět stránek. Po včerejší diskusi a večerním setkání na Pražském hradě jsem si řekl, že vám nebudu těch pět stránek číst, ale že vám řeknu, co cítím a co si myslím, že je pro nás pro všechny tím nejdůležitějším.

Včera na Pražském hradě, kde nás přivítal pan prezident Petr Pavel, jsem trochu v legraci říkal, že pan prezident je na Hradě nový a že kdybychom se tam ztratili, tak nevím, jestli by nám pomohl. A pak jsem řekl, že jsem přesvědčen, že by nám určitě pomohl. To tady říkám proto, že si myslím, že první věc, která je pro nás pro všechny důležitá, je, abychom se od sebe učili a abychom si pomáhali. Abychom si dokázali předávat zkušenosti, aby ti, co jsou vyspělejší a jejich demokracie je stabilnější, ukazovali cestu těm, co demokracii teprve tvoří. A naopak ti, co mají demokracii mladší, ale mají zkušenosti z dob totalitních, aby říkali těm, co už si totalitu nepamatují, protože jí zapomněli, anebo ji vůbec nezažili, aby si uvědomili, jak je nebezpečná. To si myslím, že je důležité a že to je velký přínos toho dnešního setkání. A já vám ještě jednou chci moc poděkovat za to, že si ty zkušenosti můžeme vyměňovat a že se od sebe můžeme učit, protože jak řekl Tomáš Garrigue Masaryk, demokracie je diskuse.

V rámci té výměny zkušeností potom vznikají pravidla. Pravidla, na kterých funguje Evropská unie, pravidla, která pořád rozšiřujeme. A přiznejme si, že to rozšiřování pravidel není bez chyb. Jsou čím dál složitější, někdy máme i my problém se v nich vyznat. Jak se potom v těch pravidlech mají vyznat ti, co chtějí do Evropské unie vstoupit? Oni by o tom sami mohli vyprávět a my bychom si měli položit otázku, zda je správné, že tak obtížná pravidla, a tak nepřehledný systém zatěžuje ty, co chtějí rozšířit demokratické společenství a zda bychom jim v této věci neměli být více nápomocni. Buď jednotlivě jako národní parlamenty, anebo společně v rámci Evropské unie, v rámci Evropského parlamentu. Včera jsem o tom mluvil s předsedkyní Evropského parlamentu Robertou Metsolou a ona říkala, že by bylo dobré, abychom se zamysleli nad tím, jak kandidátským zemím nebo potenciálním kandidátským zemím budeme pomáhat, protože pravidla jsou jedna věc a jejich akceptace a jejich možnost naplňování je věcí druhou. Proto, prosím, nesoustřeďme se pouze na pravidla, ale také na principy, protože principy a hodnoty jsou základem evropské civilizace a naší demokracie. A když jsme u těch hodnot, tak tady jsem přesvědčen, že bychom měli být odvážnější.

Jsme v těžké době. Jsme v době, kdy pokračuje ruská agrese na Ukrajině, kdy na celém světě pořád ještě neskončila covidová pandemie, kdy máme problémy s dodávkami energií. A v této době je velmi těžké se vypořádat s těmi, co chtějí hrát bez pravidel, anebo s těmi, co pravidla účelově mění podle toho, jak se jim zrovna líbí. A my jsme v těžké situaci, protože jen obtížně je možné našim občanům vysvětlovat, že některé věci, které jsou dány pravidly, my měnit nemůžeme. Zatímco ti, co hrají bez pravidel anebo pravidla účelově mění, si mohou dovolit věci, které v demokraciích, kde vládnou pravidla, možné nejsou. Je pro nás proto velmi obtížné často v našich zemích dosáhnout toho, aby lidé nadále podporovali svobodné a demokratické uspořádání, aby nepodléhali různému vábení laciných energií, laciných potravin, laciného života. Protože všichni ti obchodníci s deštěm, všichni ti, co nabízejí něco mnohem lacinějšího, něco mnohem svůdnějšího, něco, co je možné získat bez práce, tak si to jednou všechno draze nechají zaplatit. A to bychom měli mít na paměti. Naši prosperitu, evropskou prosperitu, máme díky tomu, že jsme globálně obchodovali, globálně spolupracovali a také díky naší tvrdé práci. Ale myslím si, že je čas si přiznat, že naši prosperitu a naši kvalitu života máme také proto, že jsme žili a žijeme na dluh. Na dluh tohoto světa, na dluh jeho životního prostředí, na dluh jeho uspořádání. A také na dluh ve smyslu toho, že jsme prohlubovali svoji závislost na autoritářských a totalitních režimech, a to prohlubování může být jednou velmi drahé. Není jiné cesty, než se začít postupně dostávat ze strategické závislosti na surovinách a produktech, které získáváme z autoritářských a totalitních režimů a zemí.

Nebude to cesta bezbolestná. Pokud někdo na té cestě má hrát rozhodující roli, tak jsou to ti, co mají největší demokratickou legitimitu, a to jsou parlamenty. Je povinností členů parlamentů, aby byli odvážní, aby říkali pravdu, aby říkali, že jsme žili na dluh a nyní bude potřeba zaplatit. Protože jestli nezaplatíme nyní, jestli se postupně nezačneme vyvazovat ze závislosti na totalitních a autoritářských režimech, tak za to jednou zaplatíme mnohonásobně více.

A pokud to nebudeme my, tak to budou naše děti a naše vnoučata. Proto vás všechny prosím, abychom v tomto spolupracovali a abychom k této spolupráci přizvali i všechny podobně smýšlející země. To není jenom úkol Evropské unie, členských zemí NATO a všech dalších zemí, které smýšlejí podobně, ale třeba i těch, které se chtějí stát do budoucna také členskými zeměmi Evropské unie.

Jaká je tedy naše role, role představitelů, předsedkyň a předsedů parlamentů členských zemí Evropské unie? Jsem přesvědčen, že naše země, naše parlamenty, jsou parlamenty, kde bijí demokratická srdce a naším úkolem je, aby ten tlukot demokratických srdcí byl slyšet nejen v Evropské unii, ale po celém světě. A abychom dokázali vytvořit společenství, jehož zdrojem energie a síly bude velké a silné demokratické srdce. Děkuji za pozornost.