ministr pro evropské záležitosti

Martin Dvořák se narodil v Praze, jeho rodina se ale brzy přestěhovala do Pardubic, kde vyrůstal. Martin Dvořák je ženatý, má dvě dcery a syna.

Vzdělání

Po dokončení studia na pardubickém gymnáziu nastoupil na obor finance na Vysoké škole ekonomické v Praze, který zakončil titulem inženýr.

Profesní a veřejná činnost

První pracovní zkušenosti získal jako ekonom na podnikovém ředitelství Východočeského průmyslu masného. Po konfliktech s komunistickým režimem byl převeden do technického úseku a do výroby.

V listopadu 1989 s přáteli zakládal Občanské fórum v Hradci Králové, staral se o jeho ekonomickou sekci. V následujícím roce byl zvolen prvním porevolučním primátorem Hradce Králové. Funkci se mu v dalších komunálních volbách podařilo obhájit a zůstal v ní až do roku 1998. Zároveň působil také v předsednictvu Svazu měst a obcí ČR, později se stal jeho místopředsedou.

Následovalo jeho první zahraniční vyslání. V říjnu roku 1999 vyjel na dva a půl roku do Kosova jako člen mise OSN pro poválečnou obnovu. Měl na starosti rekonstrukci měst Istog a Gjakovä a rozvoj regionu Pejë. Zážitky z této mise popsal v knize Kosovo na vlastní kůži, která vyšla s předmluvou Václava Havla v roce 2001. Následně se v roce 2003 přesunul do Iráku, kde pracoval na ustavení dočasných místních samospráv v provinciích na jihu země. Posléze působil v administrativním týmu Rady pro mezinárodní koordinaci v Bagdádu, v níž se později stal zástupcem ředitele odboru pro koordinaci dárců.

Po návratu z Iráku začal pracovat pro Ministerstvo zahraničních věcí. Jako pozorovatel Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě vyrazil na podzim 2004 na Ukrajinu monitorovat průběh prezidentských voleb v době takzvané oranžové revoluce. V lednu 2005 byl vyslán na naši ambasádu ve Washingtonu jako pracovník obchodně-ekonomického úseku a po dvou letech se stal jeho vedoucím.

Po návratu do Čech v roce 2009 působil na Ministerstvu zahraničních věcí jako ředitel odboru dvoustranných ekonomických vztahů a podpory exportu. V této funkci zůstal až do srpna 2012, kdy znovu vyjel do USA, tentokrát jako generální konzul na konzulátu v New Yorku.

Odtud se pak v roce 2017 přesunul jako velvyslanec do Kuvajtu, kde měl na starosti Kuvajt a Katar. Od června 2021 působil v Praze jako náměstek ministra zahraničních věcí. V květnu 2023 se stal ministrem pro evropské záležitosti.

Ocenění a medaile

Je držitelem medaile NATO za pomoc při rozšíření NATO, Ceny Celestýna Opitze za humanitární a rozvojovou činnost v Kosovu a Iráku, a za celoživotní postoj vůči službě lidem a společnosti, Zlaté pamětní medaile Vysoké školy pedagogické v Hradci Králové za zásluhy o rozvoj vysoké školy, Bronzové a Stříbrné pamětní medaile Univerzity Karlovy za zásluhy o rozvoj vědy, kultury a školství, Pamětní medaile Vojenské lékařské Akademie Jana Evagelisty Purkyně za zásluhy o rozvoj vojenského lékařského školství, a také Medaile A. G. Bella za rozvoj telekomunikaci v ČR. Je také nositelem zlaté Janského plakety pro dobrovolné dárce krve.