Óda je lyrická báseň či hudební skladba oslavující předmět, osobu či vlast. Název vychází z řeckého ódé, což znamená zpěv.[1] Jde o protiklad elegie. Podobným žánrem je chvalozpěv neboli hymnus, ten má oproti ódě kratší rozsah a nezaměřuje se na tolik komplexní témata.[2]
Historie
Jako první byl tento útvar použit ve starověké poezii a měl svou pevnou strukturu. Byl složen ze tří částí: strofy (rytmický úvod), antistrofy a epódy (dozpěv, závěr). Óda oslavuje hrdinu, předmět, osobu, vlast, moudrost, lásku atd. V hudbě se óda objevuje v 16. století,[1] svého nejčastějšího užití doznává v době baroka, především u Henryho Purcella. Najdeme ji i u skladatelů klasicismu – nejznámější je Óda na radost, součást Beethovenovy deváté symfonie. Ani ve 20. století nezmizela z hudební scény – např. Byronovu Ódu na Napoleona zhudebnil skladatel Arnold Schoenberg.
Reference
- ↑ a b Češtinaveslovníku.cz [online]. 2017-05-29 [cit. 2020-06-01]. Dostupné online.
- ↑ Co jsou Lyrickoepické a lyrické žánry?. Český-jazyk.cz [online]. [cit. 2020-06-01]. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
Slovníkové heslo óda ve Wikislovníku
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Óda |
