Úmluva o dálkovém znečišťování ovzduší přesahujícím hranice států

Úmluva o dálkovém znečišťování ovzduší přesahujícím hranice států (Convention on Long-range Transboundary Air Pollution - LRTAP) je významným nástrojem k omezení přenosu látek znečišťujících ovzduší na velké vzdálenosti. Má rámcový charakter a vlastní omezování znečišťování ovzduší je prováděno na základě postupně přijímaných konkrétních protokolů, kterých bylo přijato osm.

Úmluva byla sjednána v rámci Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů 13. listopadu 1979 v Ženevě a v současné době má 51 smluvních stran.

Platnost v Česku

Pro Československo vstoupila úmluva v platnost 22. března 1984. Česká republika se smluvní stranou stala ode dne svého vzniku 1. ledna 1993, kdy převzala závazky Československa, a je smluvní stranou i všech osmi protokolů.^[1]

Protokoly

Doposud byly k Úmluvě sjednány následující protokoly^[2]:

• Protokol o dlouhodobém financování Programu spolupráce při monitorování a vyhodnocování dálkového přenosu látek znečišťujících ovzduší v Evropě (EMEP) (Protocol on Long-term Financing of the Cooperative Programme for Monitoring and Evaluation of the Long-range Transmission of Air Pollutants in Europe). Byl sjednán v roce 1984, vstoupil v platnost 28. ledna 1988 a doposud má 42 smluvních stran.

• Protokol o snížení emisí síry přecházející hranice států nejméně o 30 % (Protocol on the Reduction of Sulphur Emissions or their Transboundary Fluxes by at least 30 per cent). Byl sjednán v roce 1985, vstoupil v platnost 2. září 1987 a má 24 smluvních stran.

• Protokol o snižování emisí oxidů dusíku nebo jejich toků přes hranice států (Protocol concerning the Control of Nitrogen Oxides or their Transboundary Fluxes). Byl sjednán v Sofii v roce 1988, vstoupil v platnost 14. února 1991 a má 33 smluvních stran.

• Protokol o snižování emisí těkavých organických látek (Protocol concerning the Control of Emissions of Volatile Organic Compounds or their Transboundary Fluxes). Přijat v roce 1991, vstoupil v platnost 29. září 1997 a má 23 smluvních stran.

• Protokol o dalším snížení emisí síry (Protocol on Further Reduction of Sulphur Emissions). Byl sjednán v Aarhusu v roce 1994, vstoupil v platnost 5. srpna 1998 a doposud má 42 smluvních stran.

• Protokol o těžkých kovech (Protocol on Heavy Metals). Přijat v roce 1998, vstoupil v platnost 29. prosince 2003 a má 29 smluvních stran. V rámci protokolu byly vypracovány metody modelování pohybu těžkých kovů (kadmium, olovo a rtuť)na velké vzdálenosti a jejich ukládání v půdě, vodě, sedimentech řek a moří atd. Tým expertů vytvořil metody k hodnocení tzv. kritické zátěže těžkými kovy pro zdraví lidí, ale i pro vodní a suchozemské ekosystémy, tedy množství těžkých kovů nepůsobící významné poškození lidského zdraví nebo přírody.^[3]

• Protokol o persistentních organických polutantech (Protocol on Persistent Organic Pollutants (POPs)). Přijat v roce 1998, vstoupil v platnost 23. prosince 2003 a má 29 smluvních stran.

• Protokol k omezení acidifikace, eutrofizace a tvorby přízemního ozonu (Göteborský protokol) (Protocol to Abate Acidification, Eutrophication and Ground-level Ozone). Byl přijat 30. listopadu 1999, vstoupil v platnost 17. května 2005 a má 25 smluvních stran.

Reference

Externí odkazy

• (anglicky) CLRTAP
• (česky) Protokol o perzistentních organických polutantech (POPs) k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států Archivováno 9. 4. 2020 na Wayback Machine.

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Autoritní data	NKC: kn20020403065 NLI: 987007605289505171 VIAF: 123039458