| Úmluva o rukojmích Mezinárodní úmluva proti braní rukojmích | |
|---|---|
| Typ | mezinárodní trestní právo, boj proti terorismu |
| Data | |
| Vypracováno | 19791217a17. prosince 1979 |
| Podepsáno | 19791218a18. prosince 1979[pozn. 1] |
| Místo podepsání | New York |
| V platnosti od | 19830603a3. června 1983 |
| Podmínky účinnosti | 22 ratifikací |
| Strany | |
| Podepsané země | 176 |
| Obsah | |
| Jazyk | čínština, angličtina, francouzština, ruština, španělština |
| Depozitář | generální tajemník OSN |
Úmluva o rukojmích (formálně Mezinárodní úmluva proti braní rukojmích) je smlouva Organizace spojených národů, kterou státy souhlasí se zákazem a trestáním braní rukojmích. Smlouva obsahuje definice „rukojmí“ a „braní rukojmí“ a stanovuje zásadu aut dedere aut judicare: strana smlouvy musí stíhat toho, kdo bere rukojmí, pokud žádný jiný stát nepožádá o extradici ke stíhání za stejný zločin.[1]
Vznik a vstup v platnost
Vznik smlouvy proti braní rukojmích byl iniciovaný Spolkovou republikou Německo v roce 1976.[2] Úmluva byla přijata dne 17. prosince 1979 vydáním rezoluce 34/1461 Valným shromážděním OSN. Do konce roku 1980 ji podepsalo 39 států a v platnost vstoupila 3. června 1983 poté, co ji ratifikovalo 22 států. K červenci 2022 má úmluva 176 smluvních stran.
Smluvní strany
Úmluva má 176 smluvních stran, což zahrnuje 175 členů OSN plus Niue. Mezi 19 členských států OSN, které nejsou smluvními stranami, patří:
- Angola
Angola - Burundi
Burundi - Eritrea
Eritrea - Gambie
Gambie - Indonésie
Indonésie - Izrael
Izrael - Jižní Súdán
Jižní Súdán - Konžská demokratická republika
Konžská demokratická republika - Konžská republika
Konžská republika - Maledivy
Maledivy - Samoa
Samoa - Somálsko
Somálsko - Sýrie
Sýrie - Šalomounovy ostrovy
Šalomounovy ostrovy - Tuvalu
Tuvalu - Vanuatu
Vanuatu - Východní Timor
Východní Timor - Zimbabwe
Zimbabwe
Z těchto 19 států úmluvu podepsaly, ale neratifikovaly Konžská demokratická republika a Izrael.
Odkazy
Poznámky
- ↑ První státy, které podepsaly úmluvu, byly Západní Německo, Lucembursko a Spojené království. Spojené státy americké podepsaly o dva dny později.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hostages Convention na anglické Wikipedii.
- ↑ BLUMENAU, Bernhard. The United Nations and Terrorism. Germany, Multilateralism, and Antiterrorism Efforts in the 1970s. Basingstoke: Palgrave Macmillan, 2014. ISBN 978-1-137-39196-4. S. 197, 208. (anglicky)
- ↑ BLUMENAU, Bernhard. The United Nations and Terrorism. Germany, Multilateralism, and Antiterrorism Efforts in the 1970s. [s.l.]: Palgrave Macmillan, 2014.
Externí odkazy
- Braní rukojmí
- Smlouvy OSN
- Smlouvy Albánie
- Smlouvy Argentiny
- Smlouvy Austrálie
- Smlouvy Rakouska
- Smlouvy Ázerbájdžánu
- Smlouvy Brazílie
- Smlouvy Kanady
- Smlouvy Chile
- Smlouvy Chorvatska
- Smlouvy Československa
- Smlouvy Česka
- Smlouvy Ekvádoru
- Smlouvy Egypta
- Smlouvy Francie
- Smlouvy Finska
- Smlouvy Íránu
- Smlouvy Iráku
- Smlouvy Itálie
- Smlouvy Japonska
- Smlouvy Mexika
- Smlouvy Mongolska
- Smlouvy Nizozemska
- Smlouvy Nového Zélandu
- Smlouvy Norska
- Smlouvy Peru
- Smlouvy Polska
- Smlouvy Portugalska
- Smlouvy Rumunska
- Smlouvy Sovětského svazu
- Smlouvy Slovenska
- Smlouvy Jihoafrické republiky
- Smlouvy Španělska
- Smlouvy Švédska
- Smlouvy Turecka
- Smlouvy Spojeného království
- Smlouvy USA
- Smlouvy Uruguaye
- Smlouvy Jugoslávie
- Smlouvy rozšířené na Akrotiri a Dekeliu
- Smlouvy rozšířené na Gibraltar
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Úmluva_o_rukojmích |
