 Čemeřice černá | |
|---|---|
 Čemeřice černá (Helleborus niger) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | pryskyřníkotvaré (Ranunculales) |
| Čeleď | pryskyřníkovité (Ranunculaceae) |
| Rod | čemeřice (Helleborus) |
| Binomické jméno | |
| Helleborus niger L., 1753 | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Čemeřice černá (Helleborus niger) je jedovatá rostlina z čeledi pryskyřníkovitých (Ranunculaceae).
Popis
Jedná se asi 15–30 cm vysokou vytrvalou bylinu se silným podzemním oddenkem, který je černé barvy, odtud název.[1] Přízemní listy jsou dlouze řapíkaté, jsou přezimující a kožovité.[2] Čepel je dlanitě členěná, znoženě sečná, úkrojky jsou obkopinaté, členěné, na okraji jen v horní části oddáleně zubaté.[2] Lodyžní listy jsou celistvé. Květy jsou velké, rostliny kvetou brzy na jaře, v únoru až v dubnu, někdy i v lednu, podle toho, kdy sleze sníh.[1] Kališních lístků je 5, jsou pataloidní, tedy napodobují korunu a jsou někdy interpretovány jako okvětí.[2] Jsou velmi nápadné, bílé, na bázi nažloutlé, vně často narůžovělé. Korunní lístky jsou přeměněny na nektária, která jsou trubkovitá a dvoupyská. Tyčinek je mnoho. Plodem je měchýřek, měchýřky jsou asi 3–4,2 cm dlouhé a jsou uspořádány do souplodí. Počet chromozómů je 2n=32.[1]
Rozšíření
Přirozený areál čemeřice černé se nachází na jihu střední Evropy až v jižní Evropě, je udávána z Rakouska, Německa, Švýcarska, Itálie a býv. Jugoslávie, převážně v Alpách, Apeninách.[3] a Karpatech. V České republice je jen pěstovaná a tu a tam zplaňující, jako původní jí nejblíže můžeme vidět v severních vápencových Alpách. Běžně se pěstuje v zahrádkách jako okrasná jarní bylina.
Účinné látky a působení
Čemeřice černá je prudce jedovatá, stejně jako řada dalších druhů tohoto rodu. Kořen obsahuje hlavně srdeční glykosidy a steroidní saponiny (helleborin, dráždící sliznice),[4] nadzemní část pak protoanemonin a ranunkulin. Jako droga se v minulosti používal oddenek. Účinkoval především na srdce zesílením srdečního stahu a prodloužením diastolické pauzy. Účinek byl nespolehlivý, takže se droga používala spíše u zvířat (proto bývala pěstována). Jako veterinární diuretikum se její použití udrželo.[5] Hippokratés v 5. stol. př. n. l. hojně předepisoval čemeřici jako purgativum. Čerstvý oddenek působí na pokožce zčervenání a puchýře.
Je zajímavé, že ve středověku sloužila čemeřice k ochraně příbytků a dobytka před čarodějnicemi, zároveň však měla své místo i v černé magii.
Včelařství
Přestože má čemeřice výrazná nektaria, nepatří mezi významné nektarodárné rostliny a je rostlinou spíše pylodárnou.[6] Rousky pylu čemeřice jsou žlutavé.
-
Habitus -
Detail květu -
Detail listu
Reference
- ↑ a b c HROUDA, Lubomír. Helleborus L. In: KUBÁT, Karel et. all. Klíč ke květeně České republiky. Praha: Academia, 2002. S. 111.
- ↑ a b c CHRTKOVÁ, Anna. Helleborus L.. In: HEJNÝ, Slavomil; SLAVÍK, Bohumil (eds.). Květena České republiky, vol. 1. Praha: Academia, 1988. S. 374–378.
- ↑ Flora Europaea. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (anglicky)
- ↑ KORBELÁŘ, Jartoslav; ENDRIS, Zdeněk. Naše rostliny v lékařství. Ilustrace Jindřich Krejča. 4. vyd. Praha: Avicenum, 1974. 496 s. S. 114.
- ↑ BALOUN, Jan; LEIFERTOVÁ, Irena; ŠTÍPEK, Stanislav. Rostliny způsobující otravy a alergie. Ilustrace Luděk Jahodář. 1. vyd. Praha: Avicenum, 1989. 276 s. S. 154–6.
- ↑ HARAGSIM, Oldřich. Včelařské byliny. Praha: Grada, 2008. 108 s. ISBN 978-80-247-2157-6. S. 22.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu čemeřice černá na Wikimedia Commons - Galerie čemeřice černá na Wikimedia Commons
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Čemeřice_černá |
