| Ču Caj-jü | |
|---|---|
| Jiná jména | Ču Po-čchin, Ťü-čchü šan-žen, Čeng Tuan-ťing š’-c’ |
| Narození | 1536[1] Čchin-jang, Che-nan[1] |
| Úmrtí | 19. květen 1611[1] |
| Národnost | Chan |
| Země | říše Ming |
| Povolání | aristokrat |
| Znám jako | hudebník a hudební teoretik |
| Titul | následník knížete (世子, š’-c’) |
| Nábož. vyznání | konfucianismus |
| Rod | Ming |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Ču Caj-jü (Čínština: znaky 朱載堉, pinyin Zhū Zǎiyù; 1536 – 19. květen 1611) byl čínský aristokrat, člen dynastie Ming. Věnoval se hudbě a teorii hudby, jako jeden z prvních autorů roku 1584 publikoval práci popisující rovnoměrně temperované ladění.
Jména
Ču Caj-jü používal zdvořilostní jméno Po-čchin (čínsky pchin-jinem bóqín, znaky 伯勤) a pseudonym Ťü-čchü šan-žen (čínsky pchin-jinem Jùqǔ shānrén, znaky 句曲山人).[1] Obdržel posmrtné jméno Tuan-ťing (čínsky pchin-jinem Duānjìng, znaky 端靖).
Život a dílo
Ču Caj-jü se narodil roku 1536 v Čchin-jangu v provincii Che-nan[1] ve vysoce postavené rodině náležející k tehdejší vládnoucí dynastii Ming, byl nejstarším synem Ču Chou-wana, knížete z Čeng, a v šestém pokolení potomkem čtvrtého císaře dynastie Chung-siho.[1]
Ču Chou-wan byl důsledný konfucián, skromný a umírněný v chování, ale znepřátelil si císaře Ťia-ťinga, když mu roku 1548 zaslal memorandum, ve kterém protestoval proti císařovu zaujetí taoismem.[1] Po dvou letech ho navíc jeden z bratranců obvinil ze zrady, císařská vyšetřující komise sice nalezla jen drobné prohřešky, císař však Ču Chou-wana zbavil titulů a hodností a poslal do domácího vězení ve Feng-jangu, kde byli drženi provinilci z císařského rodu.[1] Rehabilitován byl až roku 1567, po nástupu císaře Lung-čchinga. Ču Caj-jü tak vyrůstal bez otce a oženil se až roku 1570.[2]
Roku 1593 zdědil titul knížete z Čeng, ale rezignoval ve prospěch svého bratrance. Císař uspokojil jeho žádost až roku 1606 a ponechal mu titul „následník knížete“ (世子, š’-c’).[2]
Ču Caj-jü sdílel s otcem zájem o osudy ostatních příslušníků dynastie, opakovaně (a neúspěšně) navrhoval panovníkovi, aby povolil nadaným členům císařského rodu studovat, skládat zkoušky a zastávat úřady.[2] V prvé řadě se však během života soustředil se na vědu, pod vlivem otce, se kterým po jeho propuštění spolupracoval. Je autorem 28 či 29 spisů. Psal zejména o teorii hudby a hudební historii, tanci a taneční hudbě. Věnoval se i kalendáři, matematice (nezbytné pro jeho práci na kalendáři a hudební teorii) a fonologii.[2] Tři z jeho teoretických prací rozvíjejí myšlenku rovnoměrně temperovaného ladění – Lü-süe sin-šuo publikované roku 1584, Lü-lü ťing-i napsaná v letech 1595/96, publikovaná po roce 1606) a Suan-süe sin-šuo vydaná roku 1603. Svými spisy se zařadil mezi nejdůležitější čínské hudební historiky,[3] přičemž rovnoměrně temperované ladění popsal dříve, než se (v letech 1605–1608) analogické práce objevily v Evropě.[4]
Ču Caj-jüovo studium kalendáře vyústilo v návrhy na jeho zpřesnění, kvůli odporu Astromického úřadu, jehož učenci drželi svá místa dědičně, byly návrhy Ču Caj-jüa a jeho otce odmítnuty. Dvojice však zahájila diskuzi, která o tři desetiletí později vyústila v reformy pod vedením Sü Kuang-čchiho, již pod vlivem evropské vědy.[5]
Zemřel roku 1611,[1] císař mu udělil posmrtné jméno Tuan-ťing (端靖), jeho plný posmrtný titul je „knížecí následník Tuan-ťing z Čeng“ (鄭端靖世子, Čeng Tuan-ťing š’-c’).[2]
Odkazy
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ču Caj-jü na Wikimedia Commons
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zhu Zaiyu, Prince of Zheng na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h i GOODRICH, L. Carington; FANG, Chaoying, a kol. Dictionary of Ming Biography, 1368-1644. Svazek 1., A–L. New York: Columbia University Press, 1976. xxi + 1751 s. ISBN 0-231-03801-1. Heslo Chu Tsai-yü, s. 367–371, na s. 367. (anglicky) [Dále jen Goodrich].
- ↑ a b c d e Goodrich, s. 368.
- ↑ KUTTNER, Fritz A. Prince Chu Tsai-Yü's Life and Work: A Re-Evaluation of His Contribution to Equal Temperament Theory. Ethnomusicology. Květen 1975, roč. 19, čís. 2, s. 163. Dostupné online.
- ↑ GERNET, Jacques. A History of Chinese Civilization. Cambridge: Cambridge University Press, 1996. 801 s. Dostupné online. ISBN 0521497817, ISBN 9780521497817. S. 441. (anglicky)
- ↑ Goodrich, s. 369.
Literatura
- KUTTNER, Fritz A. Prince Chu Tsai-Yü's Life and Work: A Re-Evaluation of His Contribution to Equal Temperament Theory. Ethnomusicology. Květen 1975, roč. 19, čís. 2, s. 163–206. Dostupné online.
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Ču_Caj-jü |
