| Švamberkové | |
|---|---|
 | |
| Země | České království |
| Zakladatel | Ratmír ze Skviřína |
| Rok založení | Kolem roku 1223 |
| Poslední vládce | Adam II. ze Švamberka |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Páni ze Švamberka (též z Sswamberka, z Sswamberka a z Krasikowa, německy Herren von Schwanberg, též Schwamberg) byli starý český šlechtický rod pocházející ze západních Čech. Prvním genealogicky doloženým předkem tohoto panského rodu je Ratmír ze Skviřína,[1] o němž je nejstarší zmínka z roku 1223, kdy je uveden ve svědečné řadě v listině biskupa Peregrina. Predikát používal podle obce nedaleko Boru a podle hradu Boru a ze Švamberka se začali psát až jeho potomci. Nové poněmčené jméno si zvolili podle labutě v erbovním znamení (Schwann, tj. labuť)[2] a jedná se tak o mluvící znamení. Od 13. století patřili Švamberkové k významným západočeským rodům a od druhé poloviny 14. století mezi přední představitele českého panstva.
Majetek po Rožmbercích
Listinou z roku 1484, která byla dohodou o vzájemném nástupnictví v případě vymření jednoho z obou dohodu uzavírajících rodů, získali Švamberkové po smrti Petra Voka rožmberský majetek. Na krátký čas se tak stali jedním z nejbohatších rodů v Českém království. Jan Jiří ze Švamberka začal v důsledku tohoto velkolepého dědictví užívat nový erb – polcený složený ze švamberské stříbrné labutě v červeném poli a rožmberské červené růže ve stříbrném poli.[3] Švamberkové se zúčastnili stavovského povstání a kvůli tomu došlo ke konfiskaci jejich majetků, byli donuceni k emigraci a v roce 1664 Adamem II. ze Švamberka v mužské linii vymírají. V roce 1665 se díky sňatkové politice s dědičkami stal švamberský erb součástí erbu Paarů.
Osobnosti
- Ratmír ze Skviřína pravděpodobně založil v roce 1238 minoritský klášter ve Stříbře a hrad Krasíkov, roku 1257 poprvé použil pečeť s erbem labutě na listině týkající se ochrany kláštera Pons Bohemicus. Zúčastnil se tažení Přemysla Otakara II. proti Bélovi IV. v roce 1260.
- Bohuslav I. z Boru zastával za Václava II. úřad plzeňského podkomořího, byl svědkem mnoha významných listin a v roce 1310 byl členem dvanáctičlenného poselstva k římskému králi Jindřichovi VII. ve věci případného sňatku králova syna Jana a poslední dospělé volné Přemyslovny Elišky.
- Bohuslav III. ze Švamberka († 1379/1380), přísedící zemského a dvorského soudu, hejtman Chebska a nejvyšší zemský komorník
- Bohuslav IV. ze Švamberka († okolo roku 1395), vyšehradský purkrabí a správce Chebska
- Bohuslav V. ze Švamberka († okolo 1401), nejvyšší zemský sudí
- Jan I. ze Švamberka († 1409/1410), odpůrce krále Václava IV.
- Bohuslav VI. ze Švamberka († 1425) za panování krále Václava IV. zastával úřad nejvyššího komořího a nejvyššího sudího. Později se přidal na stranu husitů a po smrti Jana Žižky se stal jedním z vůdců povstání. Zemřel v roce 1425 na následky zranění obličeje utrpěného při obléhání Prahy, jeho ostatky pak byly přeneseny do Moravského Krumlova.
- Hynek Krušina ze Švamberka
- Bohuslav VII. ze Švamberka
- Hynek ze Švamberka
- Kryštof I. ze Švamberka († 1534)
- Kryštof II. ze Švamberka, novoutrakvista; Roku 1569 prodal Petru Vokovi panství Bechyně.
- Jindřich III. starší ze Švamberka († 1574) byl syn Kryštofa, známý svou stavební činností, především rozšiřováním Zvíkova.
- Jan Jiří ze Švamberka († 1617) – dědic po Rožmbercích (podle smlouvy uzavřené mezi rody roku 1484), nejvyšší dvorský sudí, nejvyšší zemský komorník, hejtman prácheňského a bechyňského kraje.
- Petr II. ze Švamberka († 1620) – hejtman plzeňského kraje, člen direktoria během českého stavovského povstání, poté nejvyšší dvorský sudí.
- Adam II. ze Švamberka († 1664) – poslední mužský člen rodu.
Vedlejší větve rodu
Ve čtrnáctém století se rod pánů ze Švamberka rozdělil do mnoha vedlejších větví, ale žádná z nich nedosáhla většího významu a některé po několika málo generacích zanikly. Jejich menší význam se odráží v malém množství historických pramenů, a tím také v často nejasných geneaologických vztazích.[4] Kromě nejasností v rodinných vztazích žila řada dalších osobností užívajících přídomek ze Švamberka, ale do švamberského rozrodu je nelze spolehlivě zařadit.[5] Zatímco sídelními hrady hlavní větve byly Švamberk a Bor, méně významní členové rodu bydleli na menších hradech nebo tvrzích.[4]
.JPG)
- Lestkovská větev
- Nejstarší vedlejší větví byla větev lestkovská, která svůj přídomek odvozovala od Lestkova.[6] Její nevelké panství roku 1456 tvořilo městečko Lestkov s tvrzí a vesnice Tisvice, Kopačov, Křivoústy a Horní Kozolupy.[7] Za zakladatele větve je považován přimdecký purkrabí Ratmír III. ze Skviřína doložený v letech 1250–1263. Členové rodu často působili v řadách církve[8] a významného postavení na dvoře Karla IV. a děkana vyšehradské kapituly dosáhl Vilém z Lestkova.[4]
- Věžecko-svrženská větev
- Další větev označovaná věžecko-svrženská se odvozuje od Ratmíra ze Švamberka, jehož syn Racek hrad Věžku založil. Už jeho synové Hynek, Bušek a Ješek hrad vyměnili za Stupno a od roku 1410 do začátku šestnáctého století rod sídlil ve Svržně.[6]
- Ejpovická větev
- Menší ejpovická větev pánů ze Švamberka sídlila na Hrádku nad Klabavou. Prvním jistým příslušníkem větve byl Ctibor ze Švamberka a smrtí jeho syna Jindřicha Labutě ze Švamberka větev roku 1430 vymřela.[9]
- Bušovicko-střapolská větev
- Sídlem bušovicko-střapolské větve byla bušovická tvrz. Roku 1398 na ní žil Racek ze Švamberka, kterému patřila také ves Střapole. Racek měl syny Lipolta a Racka, který roku 1413 zastával funkci purkrabího na Krašově.[10]
- Muckovská větev
- Muckovskou větev se sídlem v Muckově u Boru pravděpodobně založil Dobeš II. ze Švamberka, možný bratr Bohuslava II. ze Švamberka. Vesnice jeho potomkům patřila do roku 1486.[10]
- Mílkovská větev
- Mílkovci ze Švamberka sídlili ve vsi Mílkov u Lestkova a za jejich předka je považován Jaroslav na Boru († 1345), možný bratr Bohuslava III. Posledním z mílkovských Švamberků byl strakonický velkopřevor Jan Strakonický ze Švamberka.[10]
- Hanovci ze Švamberka
- Hanovci ze Švamberka pocházeli z Hanova a jejich prvním známým předkem byl Hynek na Kokašicích a Lomci připomínaný roku 1379.[5] Jeho syn Hynek Hanovec v roce 1410 koupil hrad Třebel[11] Zúčastnil se odboje proti králi Václavovi IV., za což roku 1413 přišel o většinu majetku, ale Třebel se mu podařilo udržet.[12]
- Stanská větev
- Ve vsi Stan sídlila nevýznamná stanská větev, jejímž zakladatelem byl Racek ze Stanu, syn Bohuslava I. ze Švamberka, připomínaný ve Stanu v letech 1281–1292.[5]
Erb
Bílá labuť v červeném poli, popř. labuť se zlatýma nohama a zlatým zobákem na zeleném trojvrší.
Příbuzenstvo
Spojili se s Rožmberky, Paary, Šternberky, Oppersdorffy, Šelmberky, Pernštejny, Lobkovici či pány z Rožmitálu.
Odkazy
Reference
- ↑ JÁNSKÝ, Jiří, 2020. Páni ze Švamberka. Pětisetletá sága rodu s erbem labutě. Domažlice: Zdeněk Procházka, Nakladatelství Českého lesa. 569 s. ISBN 978-80-87316-96-2. S. 21. Dále jen Jánský (2020).
- ↑ JANÁČEK, Josef; LOUDA, Jiří. České erby. 2. vyd. Praha: Albatros, 1988. 368 s. S. 300, 301.
- ↑ Tomáš Kleisner a Zuzana Holečková, Mince a medaile posledních Rožmberků, Praha 2006, s. 62–66. Dostupné online.
- ↑ a b c Jánský (2020), s. 33.
- ↑ a b c Jánský (2020), s. 39.
- ↑ a b Jánský (2020), s. 36.
- ↑ Jánský (2020), s. 47.
- ↑ Jánský (2020), s. 32.
- ↑ Jánský (2020), s. 37.
- ↑ a b c Jánský (2020), s. 38.
- ↑ Jánský (2020), s. 45.
- ↑ Jánský (2020), s. 46.
Literatura
- BŮŽEK, Václav; HRDLIČKA, Josef, a kol. Dvory velmožů s erbem růže : všední a sváteční dny posledních Rožmberků a pánů z Hradce. Praha: Mladá fronta, 1997. 315 s. Dostupné online. ISBN 80-204-0651-4.
- HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha: Akropolis, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola ze Švamberka, s. 158–160.
- JÁNSKÝ, Jiří. Páni ze Švamberka. Domažlice: Nakladatelství Českého lesa, 2006. ISBN 80-86125-72-6.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu páni ze Švamberka na Wikimedia Commons 
ze Švamberka ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Švamberkové |
