| 6. základní expedice (EO-6) | |
|---|---|
| Údaje o expedici | |
| Na stanici | Mir |
| Členů expedice | 2 |
| Datum zahájení | 11. února 1990 |
| Trvání | 179 dní, 1 hodina a 18 minut |
| Datum ukončení | 9. srpna 1990 |
| Zásobovací lodě | Progress M-3, 42 |
| Počet výstupů do vesmíru | 2 |
| Délka výstupů do vesmíru | 10 hodin a 47 minut |
| Anatolij Solovjov, Alexandr Balandin | |
| Datum startu | 11. únor 1990, 06:16 UTC |
| Kosmodrom | Bajkonur |
| Startovací loď | Sojuz TM-9 |
| Spojení se stanicí | 13. únor 1990, 06:38 UTC |
| Délka letu | 179 dní, 1 hodina a 18 minut |
| z toho na stanici | 176 dní, 21 hodiny a 31 minut |
| Odlet ze stanice | 9. srpen 1990, 04:09 UTC |
| Datum přistání | 9. srpen 1990, 07:34 UTC |
| Místo přistání | Kazachstán, 72 km severovýchodně od Arkalyku |
| Přistávací loď | Sojuz TM-9 |
| Navigace | |
Předchozí 5. základní expedice Následující 7. základní expedice | |
6. základní expedice, zkráceně EO-6 (rusky 6-я основная экспедиция, ЭО-6), na Mir byla šestá dlouhodobá (celkově jedenáctá) expedice vyslaná Sovětským svazem na jeho vesmírnou stanici Mir. Expedice byla zahájena 11. února 1990 startem kosmické lodi Sojuz TM-9 a trvala do přistání téže lodi 9. srpna 1990. Výprava byla dvoučlenná a skládala se z velitele Anatolije Solovjova a palubního inženýra Alexandra Balandina.
Posádka
| Pozice | Kosmonaut |
|---|---|
| Velitel |  Anatolij Solovjov, (2) CPK
|
| Palubní inženýr | Alexandr Balandin, (1) NPO Eněrgija
|
V závorkách je uveden dosavadní počet letů do vesmíru včetně této expedice.
| Pozice | Záložní posádka |
|---|---|
| Velitel | Gennadij Manakov, CPK
|
| Palubní inženýr | Gennadij Strekalov, NPO Eněrgija
|
Průběh expedice
Sestavení posádky a zahájení expedice
Příprava kosmonautů k šestému dlouhodobému letu na stanici Mir začala v září 1989, kdy se záložní a posádka 5. expedice posunula na místo hlavní posádky expedice šesté. Byli v ní Anatolij Solovjov (velitel) a Alexandr Balandin (palubní inženýr),[1] Zálohu tvořili Gennadij Manakov a Gennadij Strekalov.[2]
Expedice začala startem kosmické lodi Sojuz TM-9 z kosmodromu Bajkonur 11. února 1990 v 06:16 UTC, se stanicí Mir se loď spojila o dva dny později v 6:16 UTC.[3]
Průběh letu
Po spojení se stanicí se kosmonauti přivítali s Alexandrem Viktorenkem a Alexandrem Serebrovem z 5. základní expedice. Během následujících dní převzali stanici. Viktorenko a Serebrov se vrátili na Zem 19. února 1990. O dva dny později Solovjov s Balandinem přeparkovali svůj Sojuz (z uzlu modulu Kvant na čelní stykovací uzel +X. [3]
V dalších dnech propojovali systémy modulu Kvant-2 se zbytkem stanice. Začátkem března přijali zásobovací Progress M-3. Nezanedbávali ani nejrůznější experimenty – na zařízení Gallar připravovali monokrystaly GaS (později i CdTe, GaAs, ZnO, Ge, Si), prováděli biotechnologické výzkumy, mimo jiné i československo-sovětský experiment, ve kterém se v aparatuře Inkubator 2 sledoval vliv kosmického letu na vývoj křepelek (Cotumix japonica; ze 35 nasazených vajec se vylíhlo 8). Instalovali též nový palubní počítač Saljut 5B namísto starého Argonu 16B.[3]
Dne 27. dubna odletěl Progress M-3, náhradou přijali 7. května Progress 42.[4] Poté se rozběhlo nové kolo biotechnologických, technologických, lékařských experimentů, posádka pozorovala a fotografovala Zemi i hvězdy (oblast Jižního kříže, v ultrafialovém spektru).[3]
Dne 27. května odletěl Progress a na druhý den kosmonauti přeletěli se Sojuzem zpět na uzel Kvantu. desátý den června se ke stanici připojil na osový uzel +X nový modul – Kristall, na druhý den ho kosmonauti přemístili na boční uzel -Y, symetricky k modulu Kvant-2. Modul Kristall byl určen především k provádění technologických experimentů, stanice po jeho připojení vážila 83 tun. 3. července posádka se Sojuzem přeletěla zpět na osový uzel +X.[3]
Dne 17. července Solovjov a Balandin podnikli výstup do otevřeného vesmíru. Za úkol měli upevnění textilní tepelné izolace přistávacího modulu Sojuzu TM-9, uvolněné při startu. Výstup provázely problémy. Poklop přechodové komory kosmonauti otevřeli předčasně, pod tlakem zbylého vzduchu se prudce vyklopil a zdeformoval jeden ze závěsů. Pak se zdrželi při přemisťování, takže stihli upevnit je dva ze tří plátů izolace. Navíc se jim nepodařilo hermeticky zavřít přechodovou komoru (poklop nedoléhal o 1,5 mm). Výstup se protáhl na 7 hodin a 16 minut. Při druhém výstupu 28. července se poklop zavřít podařilo.[3]
Loď Sojuz TM-10 s novou, 7. základní posádkou přiletěla 3. srpna 1990. Solovjov a Balandin se přivítali s hosty – Gennadijem Manakovem a Gennadijem Strekalovem. Během týdne nováčci převzali stanici a 9. srpna 1990 ve 04:09 UTC stará posádka z Miru odletěla se svou lodí Sojuz TM-9 a 130 kg nákladu, především výsledků experimentů. Přistáli ve 07:34 UTC v Kazachstánu 72 km severovýchodně od Arkalyku.[3]
Reference
- ↑ IVANOV, Ivan, a kol. Космическая энциклопедия ASTROnote [online]. Moskva: rev. 2011-4-18 [cit. 2012-01-20]. Kapitola Александр Николаевич Баландин. [dále jen Ivanov]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Ivanov. Rev. 2007-5-11 [cit. 2012-01-16]. Kapitola Геннадий Михайлович Манаков.
- ↑ a b c d e f g HOLUB, Aleš. MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky [online]. Rev. 2001-11-4 [cit. 2012-01-20]. Kapitola Sojuz TM-9. [dále jen Holub]. Dostupné online.
- ↑ VÍTEK, Antonín. SPACE 40. Velká encyklopedie družic a kosmických sond [online]. Praha: rev. 2009-03-19 [cit. 2012-01-20]. Kapitola 1986-017A - Mir v roce 1990. Dostupné online.
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/6._základní_expedice_(Mir) |
