Abrahamité byla sekta působící na Vsetínsku na východní Moravě v 18. a 19. století. Abrahamité, někdy označovaní též jako izraelité, odmítali z křesťanského učení vše, co nebylo zjeveno již Abrahamovi před obřezáním;[1] tedy i Nový zákon a přijímali prvky židovství: svěcení soboty, kašrut, ne však obřízku. Modlili se pouze Otčenáš.
V letech 1746–1748 probíhal velký proces s novobydžovskou izraelitskou sektou – abrahamity z Nového Bydžova a okolí. Jednalo se především o ovčáky, sedláky a myslivce. Jejich údajný vůdce, krejčí z Chudonic Jan Pita, byl odsouzen k smrti a 18. prosince v Hradci Králové popraven. Celkem bylo popraveno šest osob včetně jedné ženy.[2] Následně byl souzen také bydžovský rabín Mendl Götzl, za to, že sváděl křesťany, aby přejímali prvky judaismu a odpadli od katolické církve. Také on byl nakonec popraven a jeho tělo spáleno na hranici. Další obvinění byli potrestáni vězením, nucenými pracemi, výpraskům karabáčem nebo vypovězením.[2]
V letech 1775–1782 byli rakouským státem abrahamité znovu tvrdě pronásledováni, rozsudky smrti sice již vyneseny nebyly, mnoho členů sekty však bylo deportováno do Sedmihradska, Bukoviny a Haliče. Místy přežívali ještě v 1. polovině 19. století.
Román Terézy Novákové „Děti čistého živého“ z roku 1909 pojednává o zániku stejnojmenné sekty v okolí Budislavi. O této sektě se hovořilo jako o adamitech,[3] abrahamitech i jinak;[4] jednalo se ale o pietisticky smýšlející věřící čekající na příchod velkého bojovníka z Maroka – krále Marokána.
Spravujeme se rozumem svým, který dal nám Nejvyšší. Rozum náš jest ten duch, který v nás přebývá, to světlo čisté, živé.Kvapil, hlavní postava románu, Děti čistého živého
Odkazy
Reference
- ↑ Komenského slovník naučný. 1. vyd. Svazek 1. Praha II., Žitná ul. 13: Nakladatelství a vydavatelství Komenského slovníku naučného, 1937. 10 svazků. S. 22,.
- ↑ a b DUŠKOVÁ, Silvie. Proces z let 1746 až 1748 s tzv. Novobydžovskou izraelitskou sektou [online]. Hradec Králové: Univerzita Hradec Králové Filozofická fakulta. Katedra pomocných věd historických a archivnictví, 2022 [cit. 2023-06-11]. Dostupné online.
- ↑ Komenského slovník naučný. 1. vyd. Svazek 7. Praha II., Žitná 13: Nakladatelství a vydavatelství Komenského slovníku naučného, 1938. 10 svazků. Kapitola Marokáni, s. 448.
- ↑ Jiří Honzík: Doslov knihy Děti čistého živého
Literatura
- REZEK, Antonín. Israelité čili Abrahamité na Bydžovsku. Kalendář česko-židovský. 1889–1890, roč. 9, čís. 1, s. 142–147. Dostupné online.
- SVOBODA, Josef. O tak řečených blouznivcích náboženských v Čechách za císaře Josefa II. Časopis katolického duchovenstva. Roč. 1878, čís. 1, s. 21–38. Dostupné online.
Externí odkazy
Encyklopedické heslo Abrahamité v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- http://leccos.com/index.php/clanky/abrahamite Archivováno 15. 10. 2011 na Wayback Machine.
 |
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Abrahamité |
